německý filozof, literární teoretik, kritik, esejista, spisovatel. Ovlivněn novokantovstvím a židovskou *mystikou spolupracoval nejprve s představiteli *frankfurtské školy, po roce 1928 se ale stále silněji přikláněl k *marxismu. Roku 1933 utekl před *Hitlerem do Francie, ocitl se však v internaci, odkud byl propuštěn teprve 1940. Při pokusu o *emigraci do USA spáchal na španělských hranicích *sebevraždu.$Benjaminovo dílo stojí na pomezí filozofie a umělecké (literární) *kritiky. Rozpracoval zvláště pojem zkušenosti, založený na filozofii jazyka a antropologii. Hlavní *teze – zkušenost se světem v emfatickém smyslu je možná díky mimetické schopnosti – se opírá o pojem podobnosti a *akt napodobování při osvojování světa. Prostředkem *mimésis je řeč, v které se ukládají mimosmyslové korespondence *subjektu se světem, jež mohou být paměťově zpřítomněny a archivují tak *sémantické potenciály historické zkušenosti lidstva. Benjaminova teorie zkušenosti je kritická, reflektivní a *selektivní, protože oživování smyslu minulých zkušeností a událostí může přinášet nejen cenné významy, ale mnohdy také zrůdnosti. Před nimi má člověka chránit filozofie. Jejím cílem je znázorňovat plný smysl věcí a stávat se pravdou jako svým vlastním určením. Česky vyšlo //Dílo a jeho zdroj//, 1979. (Břetislav Horyna)