český sochař, grafik a&nbsp;architekt; nejvýraznější osobnost secesního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('symbolismus')">*symbolismu</span>. Jeho tvorba, významná nejen pro české, ale i&nbsp;evropské prostředí, je originálním, hluboce osobním, bolestně mystickým náboženským prožitkem. Bílkovy výtvarné představy a&nbsp;vize jsou věnovány smyslu životní cesty za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ježíš Kristus')">*Ježíšem Kristem</span> – //Golgota// (1892), //Orba je naší viny trest// (1892), //Ukřižovaný// (1896), //Podobenství velkého Západu Čechů// (1898), //Mojžíš// (1905), //Adam a&nbsp;Eva// (1921). Námětem Adama a&nbsp;Evy se Bílek zabýval asi od poloviny devadesátých let, ale teprve v&nbsp;sousoší, které z&nbsp;kmene vichřicí vyvráceného dubu vyřezal v&nbsp;roce 1921, se mu podařilo skloubit secesní linie s&nbsp;myšlenkovou náplní díla. V&nbsp;grafice se Bílkovou nejvlastnější technikou stal <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dřevoryt')">*dřevoryt</span>. Vytvořil též řadu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('náhrobek')">*náhrobků</span> na českém i&nbsp;moravském venkově – například// Tvůrce a&nbsp;jeho sestra bolest// (1932) – náhrobek symbolistního básníka Otokara Březiny v&nbsp;Jaroměřicích nad Rokytnou, //Žal// (1909) – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pomník')">*pomník</span> Václava Beneše Třebízského na Vyšehradě, náhrobek z&nbsp;dubového <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dřevo')">*dřeva</span> pro vlastní hrob, který se nachází v&nbsp;Chýnově, rodišti a&nbsp;dlouholetém bydlišti tohoto významného umělce. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)