termín filozofie Immanuela <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kant, Immanuel')">*Kanta</span>, centrální výraz koncepce transcendentálního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('idealismus')">*idealismu</span> (kritické filozofie), který tvoří jádro jeho spisu //Kritik der reinen Vernunft// (první vydání 1781, česky: //Kritika čistého rozumu//. Praha: Oikoymenh, 2001). V&nbsp;transcendentální filozofii se uplatňuje transcendentální dedukce v&nbsp;pojmech, jimiž můžeme během poznání uchopovat objektivní předměty, avšak samy tyto pojmy nezískáváme abstrakcí ze zkušenosti s&nbsp;těmito předměty. Kant je proto označuje jako čisté pojmy rozvažování (kategorie).$Princip transcendentální dedukce spočívá v&nbsp;podání důkazu, že čistými rozvažovacími pojmy je dána podmínka možnosti objektivní zkušenosti. Základ rozvažovacích pojmů tvoří původní syntetická jednota apercepce, to znamená schopnost mít vědomí sebe sama (sebevědomí). Tím je omezena platnost čistých pojmů rozvažování pouze na oblast předmětů možné zkušenosti vůbec; za hranici této oblasti už nemůže transcendentální dedukce sahat. (Břetislav Horyna)