1. [geologie], souhrn procesů, které probíhají v sedimentech v průběhu jejich zpevňování;$2. [tafonomie], *postburiální tafonomické alterující procesy odehrávající se po *pohřbu. K postburiálním procesům (diagenezi) patří *fosilizace, koroze povrchu, deformace, *zlomeniny a přesun. Diageneze *tkání *skeletu je ovlivněna jejich vnitřními faktory – velikostí, pórozitou, chemickou a molekulární strukturou tkáně a vnějšími faktory – pH sedimentu, vody, teplotními režimy a činností *bakterií. Čím větší je pórozita tkáně, tím větší je susceptibilita tkáně k diagenetické změně. Postburiální (diagenetické) dějiny pozůstatků zahrnují jejich uchování jako *fosilie, i jejich chemickou a mechanickou alteraci, případně destrukci. Proces diageneze se odehrává ve třech prostředích: 1) kostních tkáních, kde se vyskytují iontové substance apatitu, 2) dutinách kosti, které jsou vyplňovány diagenetickými minerály a 3) v sedimentu obklopujícím kost. Pokud se minerály uvnitř kostních dutin a okolním sedimentu liší, ukazuje to na přemístění kostí před finálním pohřbením (tzv. *pre-fosilizace). Proces diageneze můžeme rozdělit do tří stadií – *syndiageneze, *anadiageneze a *epidiageneze. (Michaela Zelinková)