-i, n., zubní sklovina, průsvitná, bílá nebuněčná *substance, která pokrývá *dentin v rozsahu korunky *zubu. Tvoří ji šestiboké zvápenatělé hranoly *hydroxyapatitu (//prismata adamantina)//, které jsou navzájem pevně spojeny tmelovou vrstvou (interprizmatickou substancí). Obsahuje až 97 % anorganických látek a je nejtvrdší *tkání lidského těla. Po prořezání zubu je sklovina kryta tenkou nezvápenatělou blankou //(cuticula dentis)//, která je během krátké doby mechanicky setřena. (Michaela Račanská, Lenka Vargová)