(z&nbsp;řečtiny: //epi-//, první část ve složených slovech s&nbsp;významem „nad, při, u, na, na povrchu“ a&nbsp;neologismus //atlantik//), klimatická fáze (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klima')">*klima</span>) <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('holocén')">*holocénu</span>, vytvářející přírodní prostředí pro závěr <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('neolit')">*neolitu</span>, celý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('eneolit')">*eneolit</span>, starší až střední <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('doba, bronzová')">*dobu bronzovou</span>. Epiatlantik představuje dlouhé doznívání <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('atlantik')">*atlantiku</span> se střídáním zřetelných teplotních a&nbsp;vlhkostních výkyvů, v&nbsp;jejichž průběhu se postupně snižovala vlhkost podnebí, ale teplota stále lehce převyšovala dnešní průměr na našem území. Epiatlantik byl vrcholným obdobím <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('les')">*lesů</span>: smíšené doubravy se udržovaly v&nbsp;nížinách, zatímco ve středních nadmořských výškách zvolna ustupovaly bučinám (buk, habr, jedle), na horách se dařilo smrčinám; v&nbsp;zemědělských oblastech však postupovalo odlesnění. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sklenář, Karel')">Karel Sklenář</span>)