irský teolog a filozof; jeden z hlavních představitelů tzv. *karolínské renesance a vrcholný reprezentant *christianizace *platonismu, k níž využíval vlastních překladů děl neznámého autora označovaného jako Pseudodionýsios Areopagita. Hlavní dochované dílo nese název //De divisione naturae// (O rozdělení jsoucího, kolem 865) a jedná se o analýzu čtyř typů přirozenosti //(natura)//: Boha, Božího Slova (tj. božího Syna a světa idejí), světa stvořeného v prostoru a čase (na vrcholu stvoření stojí člověk), božské věčnosti, do níž se navracejí a v níž se opět sjednocují všechny stvořené věci.$Eriugenovy spisy měly značný vliv na vznik a rozvoj křesťanské *mystiky, jeho koncepce tzv. negativní teologie formovala i *názory *Mikuláše Kusánského, ačkoli jejich držení a šíření bylo postiženo dvěma církevními zákazy (1210 a 1225 *papež Honorius III.). (Břetislav Horyna)