též //fascinans et tremendum// (fascinující a děsivé), jedna z ústředních myšlenkových figur *fenomenologie náboženství, která usiluje o *vysvětlení vzniku, působení a dalšího udržování *náboženství. Do fenomenologie náboženství ji zavedl německý teolog a psycholog náboženství Rudolf Otto (1869–1937) v díle //Das Heilige// (Breslau 1917; česky: //Posvátno//, Praha 1998). Setkání s posvátnem se projevuje *paradoxem, tajemstvím. Tajemství v *člověku vyvolává pocity fascinace, úžasu, láká ho a přitahuje //(mysterium fascinans)// a současně ho děsí; jeho převaha nad člověkem probouzí strach, děs a třas //(mysterium tremendum)//.$V existenciálním významu znamená //fascinans et tremendum//, že je člověk vystaven vlivu posvátna, které ho přitahuje a odpuzuje zároveň. Setkání s ním narušuje běžné formy života, zásadně se odlišuje od obvyklého profánního života. Ve fenomenologicky deskriptivní úloze má tato paradoxní dvojice popisovat, na jaké úrovni a v jakých rozporuplných souvislostech se naplňuje potřeba náboženského člověka vstupovat do kontaktu s mocí, kterou pociťuje jako vůči sobě transcendentní (*transcendence). Náboženství se přitom mění v odpověď na otázky, které životní empirie nezodpovídá nebo odpovídá nedostatečně, proměňuje se v jistotu o nejisté existenci. Rovina //mysterium tremendum// je potlačována, náboženství se stává akceptovanou strukturou smyslu bytí. (Břetislav Horyna)