flaminové (z latiny: //flāmen//, „obětník, kněz sboru flaminů; zapalovač“), starobylé *kolegium patnácti obětníků v antickém Římě. Praktický význam měli tři flaminové hlavních *bohů Iuppitera, Marta a Quirina. Flaminové museli zachovávat přísné *rituální předpisy týkající se života a čistoty (obdobně jako například *kasta *bráhmanů v Indii) a nesměli být poskvrněni *smrtí v rodině, či v nejbližším okolí. (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)