nejstarší známé germánské *etnikum, jehož původní sídla byla na území jižní Skandinávie v 1. tisíciletí př. n. 1. Gótové byli též považováni za pragermánské *populace, které se ze své pravlasti v Gotlandu (odtud název) stěhovaly v prvních dvou stoletích našeho *letopočtu do severní a východní *Evropy. Patřili k východogermánské větvi, z nich odvozují svůj původ četná *germánská etnika, která se během 1.–3. století přesunula z baltské oblasti až do oblasti Černomoří, Karpatského oblouku, střední Evropy a dokonce až do jižní Evropy. Nejprve se přemístili z jižní Skandinávie do dolního Povislí, ve 3. století se načas usadili při severním pobřeží Černého moře, ale odtud byli brzy vytlačeni *Huny západním směrem zpět do střední a jižní Evropy. Ve 4. století se rozdělili na dvě velké skupiny. Východní *Ostrogóti založili na konci 5. století vlastní státní celek na Apeninském poloostrově (*říše, ostrogótská) a zanikli v 6. století. Západní *Vizigóti dobyli v 5. století nejprve jižní Galii a poté ovládli část Pyrenejského poloostrova (*říše, vizigótská). Gótové a jejich *jazyk (*gótština) zanikl a zachoval se jen v nejstarších písemných památkách (Wulfilova *bible aj.). (Jaroslav Malina, Zdeněk Tvrdý)