německý básník, dramatik, prozaik, teoretik umění, přírodovědec a státník; představitel německého *klasicismu, *preromantismu (*sentimentalismu) a *romantismu, prosazovatel literárního hnutí //Sturm und Drang// (Bouře a vzdor). Svou tvorbou překlenul oblouk od osvícenského klasicismu přes sentimentalismus a preromantické hnutí k romantismu a uměřenosti takřka realistické. Vynikl jako básník (zejména autor balad inspirovaných germánským *folklorem), dramatik (//Götz von Berlichingen//, 1773) a autor dobově módní epistulární prózy sentimentalistické ražby //Die Leiden des jungen Werthers// (Utrpení mladého Werthera, 1774). Významná v evropském vnímání tradic je jeho //Italienische Reise// (Italská cesta, 1816–1817). Celý život směřoval k ideálu tělesné a duševní harmonie, který nacházel v *lásce (//Römische Elegien// [Římské elegie], 1795); tyto polohy najdeme ovšem také jak v jeho stěžejní básni //Faust// (1831), tak ve výchovných společenských románech //Wilhelm Meisters Lehrjahre// (Viléma Meistera léta učednická, 1795–1796), //Wilhelm Meisters Wanderjahre// (Viléma Meistera léta tovaryšská, 1821) a //Wahlverwandschaften// (//Spřízněni volbou//, 1809), kde proti sobě staví lásku živelnou a institucionalizovanou. Dokumentární význam má jeho autobiografie //Aus meinem Leben: Dichtung und Wahrheit// (Z mého života: Báseň i pravda, 1811–1822).$V zájmovém spektru Johanna Wolfganga Goetha byly i biologické disciplíny, *osteologie (byl to právě on, který jako první poukázal na to, že lebka savců je složena z modifikovaných obratlů) nebo rostlinná *morfologie aj.; například v díle o metamorfóze rostlin (//Versuch die Metamorphose der Pflanzen zu erklären// [Pokus o vysvětlení metamorfózy rostlin], 1790) interpretoval v duchu tehdejších představ rostlinný *květ a jeho jednotlivé části jako metamorfované listy a současné rostliny jako *transformace „prarostliny“ //(Urpflanze)//, variace jednotného *principu daného *univerzálním morfologickým plánem. (Jaroslav Malina)