1. druh úpravy nějakého materiálu spočívající v&nbsp;tvoření stmelených částic, zrn (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('technika')">*technika</span> hojně užívaná například v&nbsp;uměleckém <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řemeslo, umělecké')">*řemesle</span>); stará, nanejvýš úsporná a&nbsp;efektní zlatnická (výjimečně též stříbrnická) výzdobná technika, uplatňující zkušenosti získané při letování a&nbsp;svařování. Náročný pracovní postup, při němž se na zlatý nebo stříbrný podklad – celoplošně nebo ve zvoleném vzoru, vyznačeném předem na předmětu – upevňují drobná zrna téhož <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kov')">*kovu</span>. Zrníčka se připraví tak, že se malé úlomky plíšku umístí na dřevěné uhlí a&nbsp;dmycháním rozžhaví. Povrchové napětí roztaveného kovu je stáhne do kuliček, a&nbsp;ty se – zchladlé – přeséváním přes síta utřídí na stejné velikosti. (Alternativně lze zrníčka vytvořit také litím roztaveného <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zlato')">*zlata</span> do vody nebo na popel či práškové dřevěné uhlí.) Připojení zrníček k&nbsp;podložce lze docílit užitím speciálních zlatých slitin. Ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('starověk')">*starověku</span> však přicházely v&nbsp;úvahu spíše následující metody: Při žíhání v&nbsp;plameni se povrchová vrstvička zlatých zrníček prosytila uhlíkem a&nbsp;vznikl karbid zlata, čímž se tavicí teplota snížila na 900 °C. Zrnka tak byla dříve, aniž se jejich struktura zbortila, připravena k&nbsp;přívaření na zlatý podklad (který se ještě nezačal tavit, protože jeho tavicí teplota zůstala na 1064 °C) a&nbsp;bez přídavku cizorodých prvků připojena. Další způsob, u&nbsp;zlata zřejmě nejčastější a&nbsp;v&nbsp;případě <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stříbro')">*stříbra</span> jediný možný, vycházel z&nbsp;metody koloidního pájení natvrdo. Zrnka kovu se směsí klihu a&nbsp;hydroxidu mědi za studena přilepila k&nbsp;podkladu. Poté se celé dílo nahřálo, hydroxid se změnil na oxid mědi a&nbsp;klih shořel v&nbsp;uhlík. Uhlík redukoval kysličník (a&nbsp;rozptýlil se jako kysličník uhličitý), takže zrníčka zůstala s&nbsp;tělem klenotu spojena vrstvičkou čisté mědi. Pro tento způsob, který lze ještě zdokonalit rozpuštěním měďné soli v&nbsp;octě (octan mědi se lépe rozloží v&nbsp;lepidle a&nbsp;dovolí tak velmi jemnou práci), svědčí nepatrné prohlubně ve zlatém plechu pod granulemi. Jsou dokladem erozního jevu, k&nbsp;němuž dochází jen při koloidním pájení na tvrdo. Poslední, výjimečná <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('metoda')">*metoda</span> je doložena z&nbsp;Egypta, kde bylo kolem roku 1900 př. n. l. na amuletní schránce k&nbsp;pájení užito slitiny zlata a&nbsp;stříbra.$Nejstarší granulace byla zatím objevena na ceremoniální dýce a&nbsp;šperku z&nbsp;urského pohřebiště z&nbsp;poloviny 3. tisíciletí př. n. l. Obecně se proto předpokládá, že granulace se v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámii</span> zrodila a&nbsp;odtud (ve středobabylonské době jemné práce v&nbsp;Dúr-Kurigalzu) rozšířila do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sýrie')">*Sýrie</span> (velmi kvalitní díla v&nbsp;Alalachu), Egypta, na Krétu, a&nbsp;prostřednictvím foinických mistrů pak snad i&nbsp;do etruských zlatnických dílen, kde v&nbsp;letech 700–500 př. n. l. dosáhla svého – později nikdy nepřekonaného vrcholu; (Jana Součková)$2. zrnitá struktura něčeho;$3. [anatomie, medicína], nově tvořená <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tkáň')">*tkáň</span> v&nbsp;hojící se ráně apod. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Horáčková, Ladislava')">Ladislava Horáčková</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)