soubor představ (ve starověkém mytickém myšlení [<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mýtus')">*mýtus</span>]) o&nbsp;rozdělení a&nbsp;uspořádání „<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svět')">*světa</span>“, který se zrodil z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chaos')">*chaosu</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kosmogonie')">*kosmogonie</span>). V&nbsp;sumerské a&nbsp;akkadské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mytologie starověkého Předního východu')">*mytologii</span> tvořily základní kosmické sféry nebe se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země (Země)')">*zemí</span> (sumersky: //an-ki//, akkadsky: //šamú u&nbsp;ersetu//). <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('podsvětí')">*Podsvětí</span> bylo v&nbsp;sumerské kosmologii považováno za součást země, ohraničené „čtyřmi rohy světa“ (horizonty). Tato představa odpovídala zkušenostem z&nbsp;měření polí a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('plužina')">*plužin</span>, rozdělovaných převážně do čtyřúhelníků. V&nbsp;akkadské mytologii tvořila nebeská sféra samostatný vícevrstevný „svět“ <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bůh')">*božstev</span>, s&nbsp;viditelnými cestami <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tělesa jako kulturní fenomén, nebeská')">*nebeských těles</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('slunce (Slunce)')">*Slunce</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('měsíc (Měsíc)')">*Měsíc</span>) a&nbsp;s&nbsp;hvězdami (souhvězdími) na spodní části klenby. Střed nebe byl původně příbytkem skupiny bohů Igigú, kteří však později s&nbsp;božstvy Anunna vládli i&nbsp;na zemi. Podsvětí se stalo samostatnou sférou, obydlenou vybranými božstvy a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('démon')">*démony</span>, kam jiná božstva a&nbsp;samozřejmě ani živí lidé neměli přístup. Podsvětí oddělovala od země mytická řeka Chubur, kterou musel před setměním sluneční bůh (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Utu')">*Utu</span>, Samaš) překonat na lodi. V&nbsp;základních kosmických sférách vládla stará a&nbsp;nejmocnější božstva <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('panteon')">*panteonu</span>: na nebi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('An')">*An</span>, Anum, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Nanna')">*Nanna</span>, Sín (Měsíc), na zemi ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*městě</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Nippur')">*Nippuru</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Enlil')">*Enlil</span> a&nbsp;v&nbsp;moři <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Enki')">*Enki</span>, Ea. Jednotlivé mocenské sféry božstev se zejména v&nbsp;1. tisíciletí př. n. l. měnily a&nbsp;zjednodušovaly (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('henoteismus')">*henoteismus</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Aššur')">*Aššur</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Marduk')">*Marduk</span>, Nergal). Babylonskou představu o&nbsp;kosmu zobrazuje i&nbsp;„mapa světa“ z&nbsp;6. století př. n. l. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mapa')">*mapy</span>), kde zemi představuje kulatá deska, obklopená „Horním (Středozemním) mořem“ a&nbsp;„Dolním mořem“ (Perský záliv). Svět tvořilo 8 „krajů“. U&nbsp;severního je poznámka o&nbsp;tom, že v&nbsp;něm „není vidět Slunce“, což odpovídá všeobecně rozšířenému archaickému označení severu jako „půlnoční strany“. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Babyloňané')">*Babyloňané</span>, zaujatí řešením různých matematických úloh (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('matematika, mezopotamská')">*matematika</span>), se v&nbsp;6. století př. n. l. dokonce pokoušeli vypočítat vzdálenost nebeské klenby od podzemních vod. Z&nbsp;různých výsledků dospěli k&nbsp;největší vzdálenosti 432 000 „dvouhodin“ (pochodu), tj. k&nbsp;4,7 milionu kilometrů. (Blahoslav Hruška)