francouzský antropolog a&nbsp;sociolog; představitel francouzské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ideologie, rasová')">*rasové ideologie</span>, jehož myšlenky v&nbsp;mnohém předznamenaly program nacionálního socialismu (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nacismus')">*nacismus</span>); Jean Colombat jej označil za „francouzského učitele Adolfa <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hitler, Adolf')">*Hitlera</span>“. Georges Vacher de Lapouge, pocházející ze staré aristokratické rodiny, vystudoval medicínu a&nbsp;práva a&nbsp;působil několik let jako prokurátor. Po obeznámení se s&nbsp;dílem Charlese <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Darwin, Charles Robert')">*Darwina</span>, Ernsta <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Haeckel, Ernst Heinrich Philipp August')">*Haeckela</span> a&nbsp;Francise <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Galton, sir Francis')">*Galtona</span> studoval s&nbsp;Paulem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Topinard, Paul')">*Topinardem</span> u&nbsp;Paula <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Broca, Pierre Paul')">*Brocy</span> v&nbsp;ľÉcole d’anthropologie. Vacher de Lapouge byl zakladatelem tzv. //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antroposociologie')">*antroposociologie</span>//, spočívající v&nbsp;pokusu „aplikovat závěry biologie v&nbsp;sociálních vědách“. Pracoval na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzita')">*univerzitách</span> v&nbsp;Montpellier, Rennes a&nbsp;Poitiers jako knihovník, což pokládal za projev perzekuce ze strany státní moci. Neoficiální přednášky //(courses libres)//, které pronesl v&nbsp;Montpellier (známé jako //Leçons de Montpellier//, které navštěvoval například Paul Valéry), byly publikovány v&nbsp;//Revue d’anthropologie// a&nbsp;později uveřejněny jako samostatné knihy //Les sélections sociales// (Sociální selekce, 1896) a&nbsp;//ĽAryen: Son rôle social// (Árijec: Jeho sociální role, 1899); pozornost vzbudila pojednání //Les Lois fondamentales de l’Anthroposociologie// (Základní zákony antroposociologie, 1897) a&nbsp;//Race et milieu sociale// (Rasa a&nbsp;sociální prostředí, 1909). <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rasa')">*Rasu</span> vymezil Vacher de Lapouge jako biologickou entitu vybavenou dědičnými dispozicemi a&nbsp;specifickou psychickou konfigurací; jedinec proto nemůže ani prostřednictvím výchovy uniknout svému rasovému <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úděl')">*údělu</span>. Lidstvo dělil na vyšší (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rasa, nordická')">*nordickou</span>) a&nbsp;nižší rasu; rozvoj společnosti nastává až tehdy, když vedoucí místo obsadí vyšší rasa. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('příroda')">*Příroda</span> nepředstavovala v&nbsp;Lapougeově systému model pro <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vysvětlení (vědecké)')">*vysvětlení</span> průběhu reálných společenských procesů, ale normativní vzor určený pro ideální společnost řízenou důslednou rasovou politikou. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('osvícenství')">*Osvícenství</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce, Velká francouzská')">*Velkou francouzskou revoluci</span> a&nbsp;modernitu označil za projev historického triumfu „otrocké“ <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('brachykranní')">*brachykranní</span> rasy nad „panskou“ rasou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dolichokranní')">*dolichokranní</span>. Hlavní tragédie moderní civilizace spočívala podle jeho <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názoru</span> v&nbsp;převaze sociální <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('selekce')">*selekce</span> nad <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výběr, přirozený')">*přirozeným výběrem</span>, která způsobila šíření nižších brachykranních populací a&nbsp;degeneraci západní společnosti. Vacher de Lapouge se jakožto člen //Parti ouvrier français// (Francouzské dělnické strany) hlásil k&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('socialismus')">*socialismu</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('marxismus')">*marxismu</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kolektivismus')">*kolektivismu</span>; jeho syntéza Darwina s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Marx, Karl')">*Marxem</span> byla kritikou liberálně demokratických proudů vzešlých z&nbsp;Francouzské revoluce. Ve Francii se antroposociologie setkala s&nbsp;rozhodným odporem francouzského sociologa Émila <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Durkheim, Émile David')">*Durkheima</span> a&nbsp;jeho žáků; v&nbsp;zahraničí však zaznamenala výrazný ohlas. Německý císař Vilém II. považoval Vachera de Lapouge za „jediného velkého Francouze“ současnosti. Vacher de Lapouge korespondoval s&nbsp;předním nacistickým rasovým teoretikem Hansem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Günther, Hans Friedrich Karl')">*Güntherem</span>; v&nbsp;roce 1921 jej přijal v&nbsp;Bílém domě americký prezident Warren Harding. Pravděpodobně ne náhodou to bylo v&nbsp;době, kdy byly ve Spojených státech amerických uváděny v&nbsp;život rozsáhlé eugenické programy. Za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, druhá světová')">*druhé světové války</span> založil vichystický režim //Institut d’Anthroposociologie// (Antroposociologický ústav), jehož ředitelem se stal Lapougeův syn Claude Vacher de Lapouge. Pierre Lavale nařídil roku 1940 zřídit komisi, jež měla posoudit možnost uplatnění eugenických tezí antroposociologie v&nbsp;praxi.$Velmi znepokojivá je Lapougeova předpověď z&nbsp;roku 1887: „Střetnutí ras se právě nyní chystá propuknout uvnitř národů a&nbsp;mezi národy, a&nbsp;nezbývá, než se tázat, zda ideje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bratrství')">*bratrství</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rovnost')">*rovnosti</span> lidí nejsou proti přírodě. (…) Jsem přesvědčen, že v&nbsp;příštím století se lidé budou zabíjet po milionech kvůli rozdílu jednoho nebo dvou stupňů lebečního indexu. Lidé budou identifikováni prostřednictvím tohoto znaku, který nahradil biblický šibolet a&nbsp;lingvistické pouto, … a&nbsp;poslední sentimentalisté uzří nejmasovější vyhlazování“ (Vacher de Lapouge, //L’Aryen: Son rôle social//, Paris, 1899, str. VII). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Budil, Ivo T.')">Ivo T. Budil</span>)