francouzský historik; přední představitel tzv. třetí generace školy *Annales, zabývající se především regionálními dějinami předrevolučního Languedoku. Představitelé zmíněné generace, ovlivnění *marxismem, se odklonili od braudelovského pojetí //longue durée// a své výzkumy zaměřili na komplexní výzkum francouzských regionů. Na otázku, jak mohlo v podmínkách primitivního a nevýkonného středověkého *hospodářství dojít k dostatečné akumulaci *kapitálu potřebného pro vznik *kapitalismu, Emmanuel Le Roy Ladurie odpověděl v knize //Les Paysans de Languedoc// (Vesničané Languedoku, 1966), že *černá smrt způsobila ve 14. století dramatický pokles populace, ale po skončení stoleté *války došlo po roce 1450 k výraznému růstu zemědělské výroby, která vytvořila silnou vrstvu zámožných *rolníků. Na École des Hautes Études en Sciences Sociales vedl sekci Biologická historie a společnost, působil jako vedoucí *katedry na Collège de France a stal se ředitelem Bibliothèque Nationale.$Emmanuel Le Roy Ladurie je autorem rozsáhlé studie //Montaillou, village occitan de 1294 à 1324// (1975, česky: //Montaillou, okcitánská vesnice v letech 1294–1324//. Praha: Argo, 2005), která je pokládána za průkopnické dílo „dějin každodennosti“ a „historie viděné zdola“. Pokusil se zde rekonstruovat vnitřní svět středověkých obyvatel středověké *vesnice na základě inkvizičních záznamů, pořízených v letech 1318 až 1325 Jacquesem Fournierem, *biskupem v Pamiers a pozdějším *papežem Benediktem XII., pátrajícím po katarské *herezi, a uložených ve Vatikánské knihovně v Římě. (Ivo T. Budil)