preferenční pravidlo výběru manželského partnera, podle nějž by si vdova měla vzít bratra svého zesnulého manžela, případně jiného vzdálenějšího *příbuzného zemřelého muže. Potomstvo je právně považováno za potomstvo zesnulého a dědí po něm. Levirát je transkulturním jevem a je doložen od *starověku až do *novověku a v řadě *nativních kultur. Je charakteristický pro společnosti, kde základním *principem *příbuzenských vztahů je *patrilinearita, proto se vyskytuje především v pasteveckých společnostech (*Beduíni, *Fulbové, *Nuerové atd.).$Levirát zvyšuje patrilineární rodovou kontinuitu, chrání nedělitelnost rodového majetku a zachovává sociální postavení vdovy a sirotků. Tento typ patří mezi tzv. preferované sňatky (*příbuzenství, nepokrevní) a zdá se být svou sociální strukturou blízký *polyandrii (*sňatku jedné ženy s několika bratry). Například doklady ze //*Starého zákona// zdůvodňují levirátní opatření tím, že je třeba, aby nevyhynul rod zemřelého (Dt 25,5–10, srov. též //*Nový zákon// Mk 12,19n). Příklady jsou *Juda a Támar (Gn 38,6–30) a *Rút a Bóaz (Rt 1–4). Zatímco původně šlo o práva mužského potomka, který byl přímým pokračovatelem rodu, vztahovaly rabínské kruhy v helénistické době slůvko „syn“ na jakéhokoli potomka, tedy i dceru, takže povinnost levirátního manželství nastupovala jen u těch, kdo zemřeli bezdětní. //Starý zákon// (zvláště Rt 4) ukazuje, že v případě, kdy si nechtěl vzít vdovu nejbližší příbuzný, konal se zvláštní obřad zouvání obuvi (hebrejsky: //halisa//) (Dt 25,9; Rt 4,7), jímž práva i povinnosti levirátního manželství přecházely na jiného příbuzného. Levirátní sňatek stojí v protikladu k zákazu příbuzenských sňatků v Lv 18,16 a 20,21; zřejmě však byl vzácný a představoval výjimku z obecné normy. Ještě v //Novém zákoně// (Mk 12,18nn) argumentují saduceové v rozhovoru o *vzkříšení proti *Ježíšovi právě případem levirátního sňatku. Levirát je doložen i na *Dálném východě, zejména na severu Korejského poloostrova. (Jan Heller, Jaroslav Malina)