mystický, ezoterní či náboženský úkon, jehož prostřednictvím se lidé v různých *historických a *lokálních kulturách pokoušeli zjistit budoucnost a ověřit potenciální výsledky zamýšlených činů. V současnosti je věštění interpretováno na podkladě *synchronicity dějů a v souvislosti s intuitivními a nevědomými *psychickými procesy. K rozšířeným formám věštění patřilo předvídání budoucnosti podle pohybu nebeských těles (*astrologie), podle lopatkových kostí živočichů (skapulomancie), podle tvaru a vzhledu vnitřností zvířat (*haruspex), podle letu a chování ptáků, podle tvaru pupku (omfalomancie), podle starých básní a zpěvů (rapsódomancie), podle pohybu hadů (ofiomancie), na základě předpokládaného kontaktu s duší zemřelého (nekromancie), podle roztaveného vosku či olova, ze sedliny, vykládáním karet apod. Základem věštění je *víra v možnost získat informace o událostech, které se stanou v jiném *čase, nebo odhalit příčiny lidských neštěstí a pohrom. Motivem k provedení věštby byla jak snaha účinně čelit negativním událostem, tak touha zvýšit míru úspěchu při přijímání významných rozhodnutí a realizaci budoucích činů. Věštby byly často prováděny na základě pozorování přírodních jevů a úkazů, které byly interpretovány jako projev božské vůle nebo jiných transcendentních bytostí a sil. Předpovídat budoucnost a sdělovat věštby mohla pouze osoba k tomu povolaná – *šaman, věštec, médium, člověk v extázi nebo jiní jednotlivci schopní navázat kontakt s božskými bytostmi prostřednictvím specifických magických úkonů a náboženských *rituálů. Věštění se objevovalo již v nejstarších vývojových etapách lidstva. V jednoduchých *preliterárních společnostech věštby obvykle souvisely s *magií nebo čarodějnictvím. $V období *starověku byly věštby a s nimi spjaté náboženské praktiky stále složitější a diferencovanější, neboť jim byl přikládán velký význam v životě jednotlivce i fungování společnosti.$Na starověkém *Předním východě byla víra v možnost poznání budoucnosti považována za reálnou. Budoucnost byla odhalována božstvem prostřednictvím různých znamení v *přírodě nebo *společnosti a praxe (*kněží)-věštců (akkadsky: //bárú// „vidoucí“; //šá’ilu// „tazatel“), kteří se zabývali pozorováním těchto znamení a jejich výkladem, vedla k písemné fixaci jejich pozorování i vyvozovaných závěrů a vzniku rozsáhlé věštebné literatury, tzv. omin. V *Mezopotámii jsou omina doložena od starobabylonského období (1. pol. 2. tisíciletí př. n. l.) až do doby seleukovské pouze v *akkadském jazyce. Sumerská omina nebyla nalezena, i když je věštění doloženo i u *Sumerů. Jednotlivá omina byla seskupována do sbírek podle určitých obsahových kritérií. Každé omen se skládalo z tzv. protaze (předvětí) a apodoze (závětí), které vyjadřovaly vztah podmínky a důsledku, znamení a předpovědi. Mezi znamením a předpovědí většinou nebývá žádný logický vztah. Sbírky omin ze starobabylonského období jsou poměrně malé. Z nich přešla některá omina i do rozsáhlejších pozdějších sbírek, které jsou doloženy z období po roce 1200 př. n. l. Největší sbírky vznikly v 8. a 7. století př. n. l. v *Babylonii a *Asýrii.$Věštebná praxe vedla k intenzivnímu pozorování přírody, člověka i společnosti a stala se podnětem k formování zárodků znalostí v oblasti *zoologie, botaniky, *astronomie, lékařství (*lékařství a léčitelství starověkého Předního východu), *psychologie. Různé věštebné metody používané v Mezopotámii se šířily do *Palestiny, *Egypta a odtud do Evropy, rovněž do *Malé Asie a jejím prostřednictvím zřejmě k *Etruskům. Mezopotamští věštci používali různé věštebné metody, které žádané znamení buď vyvolávaly, nebo je pouze registrovaly. Předpověď byla chápána jako varování, a jestliže byl proveden *apotropaický rituál, zlé následky ominózního znamení byly zrušeny (zaklínání //[namburbi]//). Věštby byly konány ve prospěch jednotlivce i celého společenství, s prosbou o jejich zdárný průběh se věštci obraceli k Šamašovi (*Utu) a Adadovi (*Iškur).$l) Věštění z vnitřností zvířat (extispicium), zejména z ovčích jater (hepatoskopie). Modely jater se dochovaly již z počátku 2. tisíciletí př. n. l., sloužily věštcům jako vzor při jejich věštebných úkonech. Dochovaly se též modely plic, střev i nákresy vnitřností na tabulkách s textem omin. Ta jsou doložena již v l. polovině 2. tisíciletí př. n. l., odtud byla tradována, doplňována, sestavována v rozsáhlé sbírky, které společně s ostatními věštebnými texty tvořily hlavní část *Aššurbanipalovy ninivské knihovny. Texty zabývající se věštěním z vnitřností zvířat přesahují co do množství všechnu ostatní literaturu omin. Některé z nich jsou důležitým zdrojem historických informací o mezopotamských vládcích z doby před I. dynastií z Isinu. 2) Věštění z oleje; ze starobabylonského období se dochovaly texty o věštbách konaných na základě pozorování různých úkazů, k nimž docházelo při mísení oleje a vody. Tento způsob věštění upadl později v zapomenutí. 3) Věštění z pohybu a tvaru kouře vystupujícího z kadidelnice. 4) Od starobabylonského období jsou dochovány texty o věštbách konaných na základě neobvyklých událostí a jevů, k nimž docházelo u *gravidity, *potratu a *porodu u lidí i zvířat (zejména různé *malformace potraceného *plodu a *novorozence). Texty byly později shromážděny v rozsáhlou sbírku (nejméně 24 tabulek) nazývanou //Šumma izbu// (akkadsky „jestliže potracený plod“). 5) Věštění z terestrických úkazů. Věštby pronášené na základě přírodních jevů, ale i různých jevů v celé oblasti společenského života (poloha *měst a domů, chování živočichů, politické události, zemědělská činnost, setkání s divokou zvěří, vztahy mezi lidmi) tvoří rozsáhlou sbírku (nejméně 107 tabulek) nazývanou //Šumma álu ina mélé šakin// (akkadsky „jestliže město leží na výšině“), která vychází ze starobabylonského materiálu. Vedle různých náhodných ominózně vykládaných jevů obsahuje i mnohé praktické pokyny (stavba domu, založení města). 6) Věštění z astronomických úkazů. Astrologická omina byla zaznamenávána již na počátku 2. tisíciletí př. n. l. Koncem 2. tisíciletí př. n. l. byla shromážděna do sbírky (nejméně 70 tabulek) nazývané //Enúma Anu Enlil //(akkadsky „když Anu [*An] a *Enlil“), která si všímá *Měsíce, *Slunce, různých meteorologických úkazů, planet (zejména Venuše), stálic. Převážná část astrologických omin pochází z Aššurbanipalovy knihovny v *Ninive. Teprve z 5. a 3. století př. n. l. se dochovaly *horoskopy zmiňující datum narození nebo početí osoby následované astronomickou zprávou a předpovědí budoucnosti. 7) Diagnostická omina. Shromážděna do sbírky (40 tabulek) //Enúma ana bít marsi ášipu illiku// (akkadsky „když se zaklínač ubírá do domu nemocného“). Všímají si různých znamení, s nimiž se (kněz)-zaklínač setkává na své cestě do domu pacienta a která zvěstují pacientovo uzdravení nebo smrt, všímají si jeho vzezření a stanovují stručnou prognózu jeho stavu („uzdraví se“, „zemře“ atd.). Omina jsou uspořádána systematicky podle popisovaných *symptomů patrných na jednotlivých částech pacientova těla. Je-li předepsána *léčba, uchyluje se pouze k magickým prostředkům. 8) Fyziognomická omina. Věštby z různých vrozených nebo získaných tělesných znamení a ze způsobů lidského chování se objevují již na počátku 2. tisíciletí př. n. l. V některých ominech se odrážejí i dobové etické *názory. Dochovalo se několik sbírek, nejdůležitější obsahuje více než 10 tabulek. 9) Věštění ze snů. Ze 7. století př. n. l. se dochovala sbírka snových omin (11 tabulek), jejíž kořeny sahají až do počátku 2. tisíciletí př. n. l. Po vylíčení obsahu snu následuje jeho *vysvětlení. Spolu s fyziognomickými ominy se ve snových ominech objevují první náznaky formulování psychologických poznatků. 10) Kalendářní omina. Představa o existenci příznivých a nepříznivých dnů a měsíců (pro oběť, různé oblasti praktického konání) vedla k vytváření jejich seznamů (*hemerologie). Tyto texty jsou doloženy od poloviny 2. tisíciletí př. n. l.$Na *Dálném východě byly výklady snů, výklady znamení, čtení z *tváře nebo čtení z ruky chápány jako pomocné disciplíny pro klasifikaci jevů, respektive jako vědecké disciplíny, sloužící pro předpovídání budoucnosti, a byly propojeny s filozofií. Nicméně každou z činností obstarával specialista, který musel mít základní vzdělání v astronomii a astrologii. Od *středověku byli hadači a věštci považováni za osoby s nižším společenským postavením, navzdory četnosti a potřebnosti výkladů a předpovídání budoucnosti, nicméně byli a dodnes jsou za svou „poradenskou činnost“ placeni. V novější době se těmito disciplínami zabývali také buddhističtí mniši. Výklady snů, znamení a jejich klasifikace vycházejí většinou ze spisu //*I-ťing// (Kniha proměn). Čtení z tváře a z ruky se opírá o nejrůznější lékařské příručky, rozpracovává *typologii tváří, respektive dlaní, podle osmi základních znaků a určuje předpoklady dané osoby pro určitý obor činnosti. Pro každou „disciplínu“ existují objemné příručky. $Starověcí *Řekové při výkladu neobvyklých událostí a zkoumání vůle bohů používali služeb věštců, kteří byli pro svou profesi speciálně vyškoleni. V římském období se spektrum věšteckých profesí pod vlivem orientálních kultur dále rozšiřovalo o různě specializované hadače a hvězdopravce, kteří dosáhli značné proslulosti v nejvyšších aristokratických kruzích. O popularitě a oblibě věštby v období antiky svědčí také skutečnost, že při chrámech významných řeckých a římských bohů vznikaly četné *věštírny, na které se jednotlivci i antické obce obraceli ve svízelných situacích nebo při příjímání důležitých rozhodnutí. Originálním způsobem ovlivnil přístup k fenoménu věštění výbor z římského národního eposu //*Aeneis// básníka *Vergilia (70–19 př. n. l.) nazývaný //Sortes Vergilianae// (věštby podle Vergilia). Vergiliovy verše až do středověku podněcovaly fantazii čtenářů k tomu, aby jejich prostřednictvím vyčetli svůj budoucí osud. Princip věštby spočíval v náhodném otevření Vergiliovy knihy a následné interpretaci další možné cesty životem.$Míra lidské fantazie, kterou lidé v různých kulturách při hledání prostředků umožňujících věštit budoucnost používali, nezná hranic. Antropologové se věštbami tradičně zabývali v rámci svých výzkumů jednoduchých preliterárních společností. Charakteristickým rysem antropologického přístupu je snaha postihnout tento fenomén v širším kulturním kontextu. V současné době věštby představují jeden z tematických okruhů *antropologie náboženství. (Viz též *jasnovidnost.) (Miriam Löwensteinová, Jaroslav Malina, Jiří Prosecký, Václav Soukup)