původně populace západních *Gótů, zvláště Tervingů (Tervingi-Visi), které ze svých sídel v jižní Skandinávii putovaly až do oblasti mezi Dunajem a Dněstrem, kde se koncem 3. století n. 1. usadily. Od počátku 4. století již byli Vizigóti smluvními spojenci *Římanů. V roce 376 museli sice ustoupit pod tlakem *Hunů, ale poté se usadili v Thrákii. Zde spolu s domácím obyvatelstvem povstali proti Římanům a v rozhodující bitvě u Adrianopole v roce 378 nad nimi zvítězili. Poté zpustošili balkánské pobřeží a v roce 401 zahájili nové tažení do Itálie. Po řadě porážek se jim podařilo jako prvním v dějinách dobýt *Řím (410 n. 1.). Pak uzavřeli s Římany *mír a založili v okolí *města Tolose (Toulouse) v jižní Galii samostatnou říši. Poté pokračovali ve výbojích na Pyrenejském poloostrově, který po porážce *Kvádů celý obsadili (roku 586). V téže době přestoupili na *katolictví, poměrně rychle se romanizovali a vytvořili na Pyrenejském poloostrově *vizigótskou říši. Ta se pod opakovanými útoky *Arabů posléze rozpadla a roku 711 zanikla spolu s vizigótským etnikem. (Jaroslav Malina)