o pravěkém vývoji <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('předmět')">*předmětů</span>, které člověku sloužily k&nbsp;zasazování ran jiným živým bytostem a&nbsp;naopak k&nbsp;ochraně před <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('násilí')">*násilím</span> tohoto druhu, toho mnoho nevíme. Jako zbraně možno přirozeně užít v&nbsp;podstatě jakéhokoli <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('artefakt')">*artefaktu</span> či samorostu, na němž vůbec nemusí být patrné, co vše v&nbsp;minulosti způsobil. Vzpomeňme jen na biblický souboj Davida s&nbsp;Goliášem, kde k&nbsp;zlikvidování protivníka stačil pouhý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('valoun')">*oblázek</span>. První použití zbraně proti člověku dokládá bodnutí do hrudníku //(<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('thorax')">*thorax</span>)//, doložené na jedné z&nbsp;neandertálských koster //(<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Homo neanderthalensis')">*Homo neanderthalensis</span>)// nalezených v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jeskyně')">*jeskyni</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Šanidar')">*Šanidar</span>. Po celé další pravěké období však nemáme k&nbsp;dispozici jednoznačně identifikovatelné, specializované zbraně. Ty se vyskytují až ve střední době <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura, urucká')">*urucké kultury</span> se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sekeromlat')">*sekeromlaty</span> z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lokalita')">*lokality</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tepe Gaura')">*Tepe Gaura</span> (vrstva XIII), sotva použitelnými jinak než v&nbsp;boji. Vzhledem k&nbsp;tomu, že jde o&nbsp;zbraně odznakové, nejspíše <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('atribut')">*atributy</span> profesionálních válečníků, musíme ovšem počítat se vznikem bojovnického „stavu“ již dříve. Celý arzenál bojových prostředků se pak objevuje v&nbsp;pozdní době kultury urucké v&nbsp;prostředí rodící se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('civilizace')">*civilizace</span>. Válečníci onoho času užívali již všech typů později známých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zbraň, bodná')">*zbraní bodných</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zbraň, sečná')">*sečných</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zbraň, úderná')">*úderných</span> i&nbsp;střelných. K&nbsp;bodným zbraním náležela především krátká, často asi metací <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kopí')">*kopí</span> či <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('oštěp')">*oštěpy</span> a&nbsp;též <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dýka')">*dýky</span> o&nbsp;různé délce <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('čepel')">*čepele</span> pro boj zblízka. K&nbsp;témuž účelu se užívaly rovněž bojové <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sekera')">*sekery</span> a&nbsp;kyje či palice s&nbsp;provrtanými kamennými hlavicemi nasazovanými na topůrka. K&nbsp;napadání protivníka na dálku sloužily <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('luk')">*luky</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('šíp')">*šípy</span>, jejichž použití máme doloženo jak v&nbsp;otevřeném terénu, tak i&nbsp;proti obléhaným <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pevnost')">*pevnostem</span>, a&nbsp;rovněž praky. Některé z&nbsp;honosně provedených zbraní měly zřejmě funkci velitelských odznaků. Jako příklad lze uvést hrot šípu ze slitiny <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('měď')">*mědi</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stříbro')">*stříbra</span>, nalezený v&nbsp;urucké <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Eanna')">*Eanně</span>. O&nbsp;užití ochranné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zbroj')">*zbroje</span> (brnění) nemáme před rokem 3000 př. n. l. zpráv. V&nbsp;průběhu 3. tisíciletí př. n. l. nedošlo zřejmě v&nbsp;oblasti zbraňové techniky k&nbsp;výrazným změnám, nepočítáme-li zavedení spíše odznakového <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('meč')">*meče</span> či šavle s&nbsp;křivou čepelí. Ve výzbroji střeleckých jednotek armády staroakkadské dynastie se zřejmě poprvé objevuje průbojnější <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('luk, reflexní')">*reflexní luk</span> s&nbsp;lučištěm skládaným z&nbsp;pružných materiálů a&nbsp;doložený vyobrazením na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Narám-Sín')">*Narám-Sínově</span> vítězné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stéla')">*stéle</span>. Četné zkušenosti z&nbsp;dobových bojů se zřetelně odrazily v&nbsp;existenci prvních dokladů pro užívání zbroje. Již vojáci raně dynastického období pochodovali do bitev vybaveni kovovými, měděnými či bronzovými přilbami a&nbsp;v&nbsp;těžkých kožených pláštích s&nbsp;přišitými ochrannými destičkami z&nbsp;odolných materiálů, nejspíše kovů. Proti ostřelování se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vojsko')">*vojsko</span> chránilo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('štít')">*štíty</span>, jak velkými a&nbsp;těžkými pravoúhlými exempláři s&nbsp;připevněnými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('puklice')">*puklicemi</span>, za nimiž se kryly šiky těžké pěchoty ne nepodobné řecké falanze, tak zřejmě i&nbsp;menšími štíty osobními. Zvlášť exponovaní bojovníci užívali osobní ochranné zbroje, onou dobou patrně organického původu, z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kožešina')">*kožešiny</span> či rákosového pletiva, jak ukazuje vyobrazení lagašského vladaře Eannatuma na tzv. Supí stéle. Od staroakkadské doby pochoduje mezopotamské vojsko pod bojovými zástavami, nejspíše <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('symbol')">*symboly</span> božstev nesenými na žerdích.$Písemné a&nbsp;archeologické prameny raného 2. tisíciletí př. n. l. zachycují některé změny. Náleží k&nbsp;nim použití dřevěného vrhacího kyje či <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bumerang')">*bumerangu</span> a&nbsp;rovněž první doklad pro použití těžkého, téměř l m dlouhého dvojsečného meče. Masové použití některých střelných zbraní dokládá například objednávka 10 000 hrotů šípů z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bronz')">*bronzu</span> pro vojsko asyrského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('král')">*krále</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Šamší-Adad')">*Šamší-Adada I.</span> Některé dobové sošky však nevylučují ani použití ochranné zbroje z&nbsp;organických látek (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('textil')">*textilu</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kůže')">*kůže</span>?) na způsob středověké prošívanice. Hlavní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('inovace')">*inovaci</span> střední fáze 2. tisíciletí př. n. l. pak představovalo vytvoření oddílů těžké jízdy a&nbsp;bojové vozby, užívajících již koní. Jejich bojovníci se odívali do bitvy v&nbsp;plnou šupinovou zbroj, jíž byli někdy chráněni i&nbsp;koně, své hlavy pak chránili přilbami. V&nbsp;l. tisíciletí př. n. l. dosahuje asyrská armáda svých úspěchů spíše kvalitou velení, vyspělostí taktického manévrování a&nbsp;souhrou jednotlivých druhů zbraní než zavedením nových bojových prostředků. Je ovšem nutno připomenout všeobecnou dostupnost zdrojů nově používaného <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('železo')">*železa</span>, která výrazně zvýšila objem kovových zbraní, zbroje a&nbsp;techniky užívaných asyrskými vojsky. Asyrská pěchota vládne dlouhými a&nbsp;těžkými kopími představujícími účinnou ochranu před útoky jízdy či bojové vozby. Na přilbách asyrských vojáků se pak objevuje prvek proslulý ve zbrojířství antickém, ozdobný chochol. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Charvát, Petr')">Petr Charvát</span>)