Rady otce Daidala? K nim žádná úcta!
Zhrdl, u Dia, i četbou Goethova Fausta:
#„Níží se slunce, klesá. Dožil den.
Pospíchá pryč a nový den zas nítí.
Ó, na křídlech že nejsem povznášen,
bych se sluncem směl zakroužiti!
… Já zkolébán byl snem!
Žel, že se k ducha perutem
peruti hmotné přidruží tak stěží!“
#Snad, nerozvážný mladík Íkaros, aspoň na onom světě pochopí,
že slunce vosk žárem roztaví, a on, neplavec, se v moři utopí.
#Vysvětlivky
Štolfa, Miroslav (11. 8. 1930, Brno), český malíř, grafik a pedagog; významný představitel {{moderního|term_desc/moderna.html|pp}} českého {{malířství|term_desc/malirstvi.html|pp}}. Vystudoval obor výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity u profesorů Eduarda Miléna a Vincence Makovského a historii na Filozofické fakultě téže univerzity. Jeho tvorba zahrnuje rozsáhlý soubor maleb, kreseb a grafik, který vychází z důvěrné znalosti avantgardních směrů moderního {{malířství|term_desc/malirstvi.html|pp}}.
Daidalos, bájný řecký umělec. Daidalos je považován za patrona všech řeckých umělců; jeho jméno je odvozeno od slovesa daidalomai („tvořím, sochám, tesám“). Daidalos zabil v Athénách ze žárlivosti svého synovce Talóa, který vynalezl hrnčířský kruh a pilu. Athénský Areopag (orgán správní a soudní moci ve starých Athénách) ho za vraždu odsoudil na smrt. Daidalos proto hledal útočiště na Krétě. Král Mínós mu sice azyl udělil, ale nechtěl Daidala propustit, ani když mu postavil podivuhodný labyrint. Daidalos si proto zhotovil ptačí křídla, ztužená voskem, aby mohl společně s Íkarem uprchnout. Podle pozdější tradice přišel Daidalos po útěku z Kréty na Peloponnés a založil zde první {{sochařskou|term_desc/socharstvi.html|pp}} školu, která se po něm nazývá daidalská.
Íkaros, syn Daidalův. Íkaros prchal společně se svým otcem z Kréty pomocí křídel. Neuposlechl dobrých rad svého otce, aby se nevznášel příliš vysoko, ani příliš nízko. V mladické nerozvážnosti zatoužil po letu až k samému slunci; načež došlo k tragédii: vosk pojící péra se slunečním žárem roztavil, perutě se rozpadly a Íkaros se zřítil do mořských hlubin, v nichž utonul. Motiv Íkarova pádu se stal častým tématem {{výtvarného umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}}.
#Miroslav Štolfa, Pád Íkara, 2001, olej, plátno, 160x140 cm, sbírka Pavla Čáslavy.
Pád Íkara patří k Štolfovým {{malířským|term_desc/malirstvi.html|pp}} plátnům, v nichž kulminuje jeho snaha oprostit se od konkrétních stránek reality. Může to snad vzbudit zdání, že {{malířské|term_desc/malirstvi.html|pp}} prostředky se v této skladbě, založené na strmé vertikále, staly samy sobě cílem. Nicméně právě toto dílo, inspirované antickou bájí o zmařené touze Daidalova syna, svědčí o tom, že i v rovině abstraktního projevu lze cestou náznaku a {{malířské|term_desc/malirstvi.html|pp}} metafory dospět k aktualizaci dávného poselství.
${img{images/stolfa.jpg}{alone}}$