V pruderní Vídni vládne bezpohlavní neutrum!

V liberálním Českém Krumlově ocení můj um!!

Otevřou zde jedinečné Egon Schiele Art Centrum!!!

Tam teprve přijde moje hvězdná chvíle.

Vysvětlivky

Schiele, Egon (12. 6. 1890, Tulln an der Donau, Rakousko – 31. 10. 1918, Vídeň, Rakousko), rakouský malíř a grafik; významný představitel {{expresionismu|term_desc/expresionismus.html|pp}} a evropské avantgardy. Umělecký rukopis Egona Schieleho se vyznačoval expresivní, přeškrtávanou a přerušovaně vedenou kreslířskou linií. Své kresby koloroval technikou {{akvarelu|term_desc/akvarel.html|pp}}, kvaše a tempery. Vedle těchto technik uplatňoval také {{olejomalbu|term_desc/olejomalba.html|pp}}. Náměty jeho tvorby zahrnují krajiny (například panoramatický obrazový cyklus Českého Krumlova), kompozice s personifikací smrti, květiny, portréty a autoportréty. Z množství autoportrétů vyniká posunutím hranic lidské intimity zejména Erós (1911), na němž Schiele zobrazil sebe, jak sedí a oddává se masturbaci. Jeho odhalené tělo částečně zakrývá dlouhý plášť a ohnutá ruka se dotýká ztopořeného údu, který vyniká barevným provedením na neutralizovaném pozadí. Schiele věnoval pozornost tvorbě aktů, vyobrazení mileneckých dvojic, koitu a sexuálně vyhroceným a pudovým projevům. Zejména akt povýšil na stěžejní téma, které se postupně formovalo k plně expresivnímu výrazu: hranatými, useknutými tvary, zvýrazněnými obrysy a barevnými akcenty odhaluje skrytá místa lidského těla i duše. Schieleho sexuální, erotické a pornografické motivy se vyznačují šokující otevřeností, blízkostí záběrů, porozuměním ženskému kouzlu, rozkoši a vášnivosti. V rané fázi jeho uměleckého vývoje vznikla díla, která dokonce poodhalují neprozkoumanou oblast dětské sexuality. Schieleho přitahovaly sourozenecké vztahy, stejně jako vztahy mezi ženami. Sestra Gerti se stala jeho prvním modelem a zároveň bránou do ženského světa. Žena a její kult v jeho imaginaci bilancují ve variujících podobách odhalených vášní, perverzit a provokativní rafinovanosti. Schiele se zaměřil zejména na animální typologii ženy – pouličně vyhlížející dívku, oděnou zpravidla v punčochy a košilku, obutou v kotníkové botky nebo pouze překrytou panensky bílým prostěradlem. Prostřednictvím těchto rekvizit dokázal vyjádřit pocity surového světa, zbaveného lásky a hodnot. Kontroverznost Schieleho tvorby dokládá konfiskace jeho erotických kreseb v roce 1912 a s tím související krátkodobý pobyt ve vězení. Schiele si však na své skandální pověsti zakládal: „Zajdu tak daleko, že před mými obrazy se všichni budou třást hrůzou. Moje obrazy budou muset být umístěny ve stavbách podobných chrámům.“ Schieleho tvorba představuje originální syntézu {{secesní|term_desc/secese.html|pp}} stylizace, expresivní nadsázky a {{naturalistické|term_desc/naturalismus.html|pp}} obnaženosti lidského těla.

Egon Schiele, Autoportrét, 1910, {{akvarel|term_desc/akvarel.html|pp}}, kvaš a tužka s bílým zvýrazněním, 55,8x36,9 cm, Graphische Sammlung Albertina, Vídeň, Rakousko.