29
V 50. a 60. létech 20. století byla v oblasti mezi
Prahou a Plzní těžena celá řada ložisek železné
rudy. Tato ruda má zajímavou seménkovou, neboli
oolitickou stavbu, pro níž je typická přítomnost
drobných, asi 2 mm velkých ooidů, které vypadají
jako sezamová semínka. Každý ooid má
uprostřed malé zrnko písku, které je obaleno soustřednými
slupkami rudního minerálu. Červený je
hematit (krevel), zelenavě šedé bývají železem
bohaté chlority (chamosit [čti šamozit] či thuringit),
hnědý je limonit nebo siderit.
Železná ruda mezi vrstvami ordovických
klastických usazenin vytvořila několik mocných
poloh – tzv. rudních obzorů. Jejich vznik je
spojován s nedalekým sopečným hřbetem, jehož
čedičové lávy jsou dodnes dochovány v okolí
Komárova. Zvětráváním a sopečnými výbuchy se
do moře dostávaly kyselé roztoky s rozpuštěným
dvojmocným železem. Jejich reakcí se zásaditou
mořskou vodou se železná ruda srážela a vytvářela
povlak na pískových zrnkách. Vlněním
a mořskými proudy byla písková zrna opakovaně
převalována, takže se rovnoměrně obalila ze
všech stran několika vrstvičkami rudy za vzniku
kulovitých ooidů. Ty se během následující
kompakce slehly a získaly plochý tvar podobný
sezamovým semínkům (odtud název rudy).
Zajímavost: Železná ruda z Ejpovic se těžila
povrchovým způsobem a zpracovávala se technologií
hrudkování: do rozdrcené rudy se přidávalo
redukční palivo a vzniklá směs se vypalovala
v rotačních pecích – tím vznikl „spečenec” (směs
strusky a hrudek vyredukovaného železa), který
se pak rozdrtil a magneticky separoval.
29 SEMÉNKOVÁ ŽELEZNÁ RUDA
při pohledu z boku jsou ooidy
kompakčně slehlé tak, že
mají tvar malých disků
v ploše vrstevnatosti
mají ooidy (seménka)
téměř kruhový tvar
sytě vínovou barvou se projevuje
rudní minerál hematit, zelenavé
jsou chlority chamosit a thuringit,
žlutohnědý je limonit
EDIAKAR
KAMBRIUM
ORDOVIK
SILUR
DEVON
KARBON
PERM
TRIAS
JURA
KŘÍDA
PALEOGÉN
NEOGÉN
KVARTÉR
0100200300400500600 mil. let
Hornina a minerály: Oolitický ferolit, patří mezi horniny
usazené, chemogenní; vyznačuje se vysokým obsahem
železa. Podle mineralogického složení ordovické oolitické
železné rudy obsahují siderit, Fe-fylosilikáty (chamosit,
thuringit), illit, kaolinit, apatit, magnetit a někdy pyrit nebo
hematit, přičemž křemen bývá přítomen jen v malém
množství jen při okrajích oolitických horizontů a uvnitř nich
chybí (Petránek et al., 1988).
Stáří: Oolitické železnorudné horizonty
mezi Klabavou a Ejpovicemi ležely uvnitř
šáreckých břidlic s graptolity Didymograptus
bifidus, Didymograptus perneri,
Didymograptus murchisoni, Didymograptus
denticulatus, Didymograptus
halli, Didymograptus clavulus a Pseudoclimacograptus
scharenbergi, a proto
jejich stáří odpovídá bývalému stupni
llanvirn (Havlíček & Vaněk, 1966), dnes
darriwil, střední ordovik starších prvohor
(paleozoikum); což odpovídá stáří asi
465 mil. let.
Přestože ložiska oolitických rud
na lokalitě bývají označována jako
klabavsko-osecký obzor, nejedná se
o klasickou polohu, ale o izolovaná
čočkovitá tělesa (Chlupáč, 2002).
Regionální zařazení: Evropské variscidy:
zóna armorická; Český masiv: oblast
středočeská: barrandien, pražská pánev
(synforma).
Lokalita: Klabava 6 km západně od Rokycan,
vzorky byly odebrány na východním břehu
dnes zatopeného ejpovického lomu asi 1 km
západně od obce. V letech 1954–1967 zde
bylo vytěženo přes 5 mil. tun železné rudy.
Souřadnice: 49° 45,29´ s.š., 13° 31,18´ v.d.