Co je životní prostředí?

  • Životní prostředí je dnes relevantní v mnoha oborech,

  • zdaleka ne jen technických či přírodovědných (biologie, ekologie, geografie),

  • v rostoucí míře i ve vědách humanitních (etika, právo, ekonomie).

  • Vývoj názoru na význam spojení životní prostředí v posledních několika desetiletích prodělal značný vývoj.

  • Co se tedy v těchto různorodých kontextech rozumí pod tímto označením?

Definice UNESCO

…souhrn ekologických činitelů, které mají bezprostřední význam pro život a vývoj určitého druhu nebo pro jeho populaci. Činitelé prostředí na sebe vzájemně působí a společně vytvářejí podmínky daného prostředí, ve kterém žije určitý organismus nebo populace.

— UNESCO

Definice MŽP

Systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.

— Ministerstvo životního prostředí ČR

Složky ŽP - přírodní

Mezi přírodní složky počítáme následující:

  • Neživá příroda

  • Ovzduší (atmosféra)

  • Půda (pedosféra, litosféra) a krajina

  • Voda (hydrosféra)

  • Živá příroda (biosféra)

  • Flora

  • Fauna

Složky ŽP - umělé

Umělými složkami ŽP jsou:

  • Obytné prostředí

  • Pracovní prostředí

  • Rekreační prostředí

Environmentální činitelé

  • Na uvedené složky, jak přírodní tak umělé, působí řada environmentálních činitelů:

    antropického charakteru

    jedinec, sdružení jedinců za určitým cílem, státy, celé lidské společenství, nebo

    činitelé původu přírodního

    přírodní jevy, což jsou to buďto procesy odehrávající se uvnitř v jednotlivých složkách životního prostředí (vnitřní činitelé ve vodě, půdě, atmosféře) anebo se jedná o působení vnějších činitelů.

Antropogenní činitelé

  • Člověk nepůsobí na složky životního prostředí přímo (jako jedinec),

  • ale prostřednictvím jím vytvořených prostředků (nástrojů, zařízení, strojů, postupů, technologií)

  • při nejrůznějších činnostech nejen hospodářské povahy.

Pozitivní a negativní vlivy na ŽP

  • Vliv těchto činností nemusí být vždy pozitivní.

  • Negativní vlivy se dříve či později nepříznivě projeví nejen na člověku samotném.

Dopady:

  • na zdravotní stav člověka jako jedince či lidského společenství jako celku

  • na jeho genofond,

  • také přímo na ekonomické aktivity člověka, např. ve formě dodatečných nákladů.

Udržitelný rozvoj

  • Proto se hledá takový model hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje, který by umožňoval důstojný život dnešního člověka a přitom zachoval takové podmínky i pro další generace — aby člověk nežil na úkor příštích generací.

Zájem o životní prostředí

  • Problematika životního prostředí a jeho ochrany se dostává do středu pozornosti vlád a veřejnosti již od šedesátých let.

  • Milníkem se stala dnes již klasická konference Abū ʿAlī al-Ḥusayn ibn ʿAbd Allāh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn SīnāSpojených národů o životním prostředí člověka konaná v roce 1972 ve Stockholmu.

  • Následně světová energetická krize (byť vyvolaná politicko/vojensky) znamenala vážné varování extenzivnímu rozvoji ekonomiky a přehlíživému vztahu k prostředí, v němž člověk žije.

Článek 13 Stockholmské deklarace

Pro dosažení racionálnějšího využívání zdrojů a pro zlepšení životního prostředí by státy měly přijmout integrovaný a koordinovaný přístup ke svému rozvojovému plánování tak, aby byl jejich rozvoj v souladu s potřebou chránit a zlepšovat lidské životní prostředí ku prospěchu jejich obyvatelstva.

Zkoumání životního prostředí

  • Krokem vpřed bylo vnímání životního prostředí jako celku se všemi vztahy uvnitř i vně (směrem od/k člověku).

  • Toto ucelené vnímání se stalo základem vědy zvané ekologie.

  • Ekologie se stala odborným zázemím ochrany životního prostředí.

Ochrana životního prostředí

  • Postupně se dospělo k poznání, že ochrana životního prostředí je záležitost, která nesmí být ponechána pouze na individuální zodpovědnosti soukromých subjektů,

  • také zájem státu spolupodílet se na sledování a ochraně životního prostředí.

  • Začaly vznikat výbory či ministerstva životního prostředí,

  • případně státní agentury.

  • Systematičtěji se začalo pracovat na legislativě v této oblasti a

  • sledování životního prostředí začala pomáhat i informatika.

Historický vývoj — starověk

  • O první explicitní zkoumání vztahů v živé přírodě a mezi živými organismy a jejich životním prostředí se pokoušeli již staří Řekové.

  • Tehdy ještě nebyla ekologie vyčleněna jako samostatná vědecká disciplína, ale tvořila jeden celek především s filozofií a lékařstvím.

  • V této souvislosti uveďme jména význačného (a nejznámějšího) antického lékaře Hippokrata(460-370 př.n.l.) a jednoho z nejvýznačnějších myslitelů starověku vůbec, Aristotela(384-322 př.n.l.).

Středověk

  • Pozdější středověká evropská (západní) civilizace zatlačila zájem o člověka a jeho životní prostředí do stínu náboženských otázek.

  • Přírodní vědy se v té době rozvíjely spíše v jiných oblastech světa, nejblíže tomu bylo v Persii, odkud pochází i jméno slavného učence Avicenny (vlastním jménem Abū ʿAlī al-Ḥusayn ibn ʿAbd Allāh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn Sīnā, žil 980–1037).

Novověk

  • Vzkříšení zájmu o člověka (i z pohledu medicíny) znamenala renesance a humanismus s návratem k antickým základům,

  • výraznější impuls zkoumání vztahu člověka a jeho prostředí přinesl až přelom 17. a 18. století.

  • Antoni van Leeuwenhoek, významný nizozemský lékař, nejenže začal využívat ke zkoumání mikrobů optický mikroskop,

  • ale věnoval se též potravním řetězcům v přírodě a vývoji populace.

  • Klíčovým předělem v historii názorů na přírodu vůbec byla evoluční teorie slavného anglického vědce Charlese Darwina.

  • Na něj navázal německý biolog Ernst Haeckel, který je považován za "formálního" zakladatele ekologie jako vědy
    [V rámci jeho příklonu k darwinismu bohužel stál u rozvoje eugeniky, kterou následně zneužili nacisté.]
    .

  • Podstatný rozvoj této disciplíny započal však nejdříve v 50. letech 20. století.

  • V té době se již začaly projevovat první vážné ekologické problémy, např. v souvislosti s pesticidy (DDT).

Dnešek

  • Za posledních pět desetiletí se ekologie proměnila z úzce přírodovědné disciplíny ve vědu s úzkými vazbami na vědy:

    přírodovědné

    • biologie, chemie, fyzika

    technické

    • strojírenství

    • chemická technologie

    • doprava

    • energetika

    humanitní vědy

    • filozofie

    • etika

    • sociologie

  • S těmito změnami náhledu se mění i přístup k environmentálnímu vzdělávání a výchově.