Úvod
do studia znakových jazyků
Podzimní semestr 2013
Brno, 21. února 2013
Autoři a přednášející
● Bc. Jan Fikejs, tlumočník znakového jazyka, informatik
● PhDr. Petr Peňáz, lingvista
● Mgr. Tomáš Sklenák, tlumočník znakového jazyka, informatik
● Mgr. Hana Strachoňová, lingvista
● Mgr. Lucie Štefková, lingvista, pedagog
● PaedDr. et Bc. Roman Vojtechovský, lingvista, pedagog
● Mgr. Jana Wagnerová, lingvista, pedagog
Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky
Masarykovy univerzity
Šumavská 15, 602 00 Brno
Tel.: 549491105
Fax: 549491120
E-mail: teiresias@muni.cz
www.teiresias.muni.cz
Vymezení znakových jazyků
● přirozený, autonomní a ustálený vizuálně-motorický
jazyk, zpravidla užívaný komunitou neslyšících
● musí být odlišován od:
○ nesystémových vizuálně-motorických prostředků (home signs)
○ umělých vizuálně-motorických systémů (např. international sign
system)
○ neautonomních systémů založených na vizualizaci audioorálních
jazyků (např. signed language, cued speech)
○ nesystémové skupiny přirozených gest a spontánních
ikonických vizuálně motorických prostředků
● typologicky i teritoriálně různorodá skupina jazyků,
zpravidla ustálených na úrovni národa či státu, nemusí
však být vázána na stát ani jakýkoliv audio-orální jazyk
Skupina mluvčích znakových jazyků
1. Neslyšící (primární skupina)
nemohou (ani s kompenzací) přijímat akustické signály
v takové kvalitě, aby mohli užívat audio-orální jazyk
○ prelingvální: nedošlo-li k osvojení jazyka v dětském věku, není
kromě mluvené řeči zpravidla ani písemná komunikace dobře
možná;
○ postlingvální (ohluchlí): dojde-li ke sluchové ztrátě po
rozvinutí řečového centra, neztrácí se už schopnost mluvit, je-li
trvale cvičena.
2. Nedoslýchaví (sekundární, marginální skupina)
mohou užívat audio-orální jazyk s obtížemi, k jejichž
překonání je třeba kompenzačních nástrojů
Skupina mluvčích znakových jazyků
3. Uživatelé kochleárního implantátu (ojediněle)
podle individuálního neurologického vlivu implantátu
mohou spadat do obou výše uvedených skupin;
psychologicky jde o samostatnou skupinu
4. Slyšící (ojediněle)
○ osoby se sociálními vazbami na komunitu
neslyšících (rodina, přátelé, známí)
○ osoby s profesními vazbami na komunitu neslyšících
(tlumočníci, servisní pracovníci, lingvisté)
○ komunity usilující o exkluzi z psychologických,
náboženských, politických aj. důvodů (monastické
znakové jazyky, mudra, osmanský znakový jazyk)
Skupina mluvčích znakových jazyků
● přibližně 2 až 4 ‰ populace jsou lidé prakticky neslyšící,
ale více než polovina jsou lidé ve věku nad 65 let;
● ve věkové skupině před 18. rokem věku tvoří
neslyšící vždy méně než 1 ‰
● 10-30 ‰ populace mají zřetelnou sluchovou vadu
(nedoslýchaví), platí však i zde, že více než polovinu
této skupiny tvoří lidé ve věku přes 65 let
Předpokládaný počet mluvčích znakových jazyků světa
je 1-2 ‰ světové populace, tj. 10-15 milionů osob.
Terminologická poznámka 1
●hluchý (angl. deaf, něm. taube): přirozená součást
českého lexika; věcně synonymní s výrazem neslyšící
(angl. rovněž deaf, něm. gehörlose), ale má negativní
konotace (Jseš hluchej?) a není politicky korektní
(komunita neslyšících ho vnímá jako urážlivý)
●hluchoněmý (ang. deaf-mute nebo deaf and dumb,
něm. taubstumme): staré spojení (už v antických
jazycích) motivované řečovým omezením prelingválních
neslyšících, v češtině původně klíčový odborný termín
pro neslyšícího, nyní nepoužívaný z týchž důvodů jako
hluchý, na osoby se sluchovým postižením působí ještě
hanlivěji než hluchý
Terminologická poznámka 2
Pravopisný rozdíl neslyšící a Neslyšící
●neslyšící vnímají svou sluchovou ztrátu jako zdravotní
nebo komunikační specifikum
●Neslyšící vzhledem k odlišnému rodnému jazyku a
specifickým kulturním tradicím komunity neslyšících
vnímají svoji identitu etnicky (český Neslyšící podobně
jako český Žid, český Rom) s ohledem na obvyklá
kritéria etnicity (Volksbegriff):
○ specifický jazyk
○ specifická kultura
○ specifické tradice
Terminologická poznámka 3
Lingvistické rozlišení:
● znakový jazyk komunikační systém obecně
● znaková řeč praktické uplatnění jazyka, promluva
Politický aspekt věci:
● termín znaková řeč představoval původně v češtině
(mimo lingvistiku, jako obecný výraz) jediné běžně
používané označení pro znakový jazyk ("znaková řeč
hluchoněmých", ve slovenštině dokonce "posunková reč
hluchonemých"), odtud negativní asociace téhož typu,
jaké se vztahují na slovo hluchoněmý
Terminologická poznámka 3
Politický aspekt věci:
● česká komunita Neslyšících (jejím vlivem pak i sluchově
postižení vůbec) má termín znaková řeč za nekorektní:
○ slovo řeč se asociuje s ústním projevem a vyvolává
negativní postoje Neslyšících,
○ zákon z r. 1998 používal tento termín ve velmi netypickém
smyslu jako umělý střešní pojem zahrnující český znakový
jazyk a tzv. znakovanou češtinu (rovněž cizí Neslyšícím)
● novelizace zákona z r. 2008 termín znaková řeč vypustila
● z iniciativy Neslyšících se termín často odsuzuje jako
chybný, přestože lingvisticky korektní je, pokud je
skutečně používán k označení znakové promluvy (srov.
česká řeč)
Typologie znakových jazyků
●home sign: znaky zaváděné pro individuální potřebu,
zpravidla uvnitř rodiny složené ze slyšících a neslyšících,
výsledkem je obvykle pidžin (tedy nikoli jazykový
systém), který se může stát jazykem protřednictvím
kreolizace
●village sign language: nejnižší úroveň přirozeného
jazyka, dochází k mezigenerační kontinuitě, jež odpovídá
teritoriálnímu dialektu jedné obce u audio-orálních jazyků
●community sign language: vzniká expanzí village sign
language na interdialekt nebo národní standard
●sign language family vzniká štěpením community sign
language po administrativním dělení nebo napodobením
(resp. exportem) prototypu pro potřeby jiné komunity
Swedish SL
British SL
Spanish SL
French SL
German SL
Lyons SL
Armenian SL
Japanese SL
Mudra
Indo-Pakistani SL
Chinese SL
Adamorobe SL
Australian Aboriginal SL
Mayan SL
Martha's Vineyard SL
Plains Indian SL
Urubú-Kaapor SL
Turkish SL
Arabic SL
Fylogeneze a typologie znakových jazyků
Historicky doložené prototypy
British SL
Spanish SL
French SL
Lyons SL
Armenian SL
Japanese SL
Austraian Aboriginal SL
Mayan SL
Urubú-Kaapor SL
Turkish SL
Arabic SL
FSL-based SL
BSL-based SL
JSL-based SL
Swedish SL
German SL
Chinese SL
Mudra
Indo-Pakistani SL
GSL-based SL
Adamorobe SL
Fylogeneze
znakových jazyků
Vývoj znakových jazyků z prototypů
Geneze znakových jazyků v Evropě
Vývoj postoje ke znakovým jazykům
Antická stanoviska
Platón (424-347 př. Kr.)
První evropská reflexe znakového jazyka:
Kdybychom neměli hlas ani řeč a chtěli
bychom si navzájem věci vyjasnit, jistě
bychom se snažili vytvářet znaky rukama,
pohybem hlavy a dalších částí těla jako
hluchoněmí, není to tak?
Kratylos (422e)
Vývoj postoje ke znakovým jazykům
Antická stanoviska
Aristotelés (384-322 př. Kr.)
Skeptický postoj (vidí souvislosti sluch - řeč - myšlení):
Ti, co se rodí hluší, rodí se i bez schopnosti mluvit; zvuky
sice vydávat mohou, nikoli však promlouvat artikulovanou
řečí. Historia animalium 536a
Němé bytosti mají možnost se učit a přijímat
poučení jak od sebe navzájem, tak od
člověka, pokud mají možnost slyšet,
přičemž nejde jen o zvuky, ale obecně o
schopnost vnímat rozdíly mezi slovy.
Historia animalium 608a
Vývoj postoje ke znakovým jazykům
Antická stanoviska
Aristotelés (384-322 př. Kr.)
Při myšlení hraje shodou okolností
největší roli sluch. Řeč totiž umožňuje
učit se tak, že jí nasloucháme; skládá se
ze slov a každé z nich nese význam.
Proto také z těch osob, kterým od
narození chybí některý smysl, jsou slepí
bystřejší než hluchoněmí.
De sensu et sensualibus 437a
Vývoj postoje ke znakovým jazykům
Středověká stanoviska
● základní ideový postoj přebírá od Aristotela
● znakových jazyky pro náboženské a tabuové účely
○ monastické znakové systémy křesťanských řeholí
od 10. stol. (benediktinský, cisterciácký, trapistický
znakový systém)
○ hinduistická mudra (rituální znakové systémy)
○ osmanský palácový znakový jazyk (od 16. stol.)
Vývoj postoje ke znakovým jazykům
Raně novověká stanoviska (první vlny výzkumů)
● 1524-1584 Pedro Ponce de León
využívá benediktinský monastický jazyk pro vzdělávání
neslyšících aristokratů
● 1776 Charles-Michel de l'Épée
Institution des sourds et muets par la
voie des signes méthodiques:
C'est une langue naturelle, str. 135)
● 1803 Roch-Ambroise Sicard
Cours d'instruction d'un sourd-muet
de naissance de l'Epée
Vývoj postoje ke znakovým jazykům
Raně novověká stanoviska
● 1880 Milánský kongres
IIo
congresso internazionale per il miglioramento della sorte dei sordomuti
1. Tento kongres, maje na zřeteli nezpochybnitelnou převahu
slova nad gesty, pokud jde o začlenění hluchoněmého do
společnosti a jeho schopnost co nejlépe zvládnout jazyk,
prohlašuje, že orální metodě musí být dávána přednost před
mimikou při výchově a vzdělávání hluchoněmých.
2. Tento kongres, maje na zřeteli, že souběžné užívání slova a
mimických gest má nepříznivý dopad na užívání slov, na
odezírání ze rtů a na přesnost myšlení, prohlašuje, že musí
být upřednostňována čistě orální metoda.
Vývoj postoje ke znakovým jazykům
20. století (strukturalistická lingvistika)
● 1953 Bernard T. M. Tervoort
Structural analysis of visual language
use in a group of deaf children
(Universiteit van Amsterdam)
● 1960 William C. Stokoe
Sign language structure
(Gallaudet University, Washington)
● 1988 Proposal to the European Council concerning
official recognition of the sign language used by deaf
people in each Member State (European Parliament
Resolution on Sign Languages, 17 June 1988)
Stokoe
Právní postavení českého znakového jazyka
● zákon 155/1998 Sb., o znakové řeči (do r. 2008)
● zákon 155/1998 Sb., o komunikačních systémech
neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona
č. 384/2008 Sb. (platný od roku 2009)
○ na úrovni primárního školství vzdělání prostřednictvím ZJ a
výuka ZJ (§7, odst. b)
○ na úrovni sekundárního a terciárního školství vzdělání
prostřednictvím tlumočníka (§8, odst. 3)
○ ve zdrav., soudnictví prostřednictvím tlumočníka (§8, odst. 1-2)
● na rozdíl od školského zákona nemá současné znění
zákona o vysokých školách specifikaci pro způsob
uplatnění zákona o znakové řeči
Postavení českého znakového jazyka
na Masarykově univerzitě
●Směrnice rektora MU č. 4/2003, o studiu osob se
specifickými nároky
●Směrnice rektora MU č. 3/2002, o přístupnosti publikací
osobám se specifickými nároky
●návrh směrnice rektora MU z r. 2008, o využívání
tlumočníků znakového jazyka a zapisovatelů na MU
Kontrastivní lingvistika
Audio-orální jazyky Znakové jazyky
audio-orální fonémy vizuálně-motorické fonémy
primárně lineární kódování simultánní kódování
výlučně arbitrární znaky ikonická motivace znaků
vysoký počet lexikálních
jednotek
nízký počet lexikálních
jednotek
ontogeneze přímá
(mezigenerační tradice)
ontogeneze nepřímá (určující
vliv vrstevníků a školy)
Hlavní rozdíly
Kontrastivní lingvistika
Audio-orální jazyky Znakové jazyky
majoritní sociální postavení minoritní sociální postavení
zpravidla širší škála ustálených
stylistických útvarů
užší škála ustálených stylů
nahrazena individ. variabilitou
prestižnost spjata s existencí
písemnictví
využití písemné formy je
ojedinělé
Vedlejší rozdíly
Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky
Masarykovy univerzity
Šumavská 15, 602 00 Brno
Tel.: 549491105
Fax: 549491120
E-mail: teiresias@muni.cz
www.teiresias.muni.cz
Děkuji za pozornost.