Implementace I
Jako systémová část politického
procesu
definice
•  Není jednoznačná (Winkler s. 19)
•  Implementace jako proces realizace politického programu
•  „...takové aktivity veřejných nebo privátních aktérů (jedinců a skupin), které jsou zaměřené na dosahování sestavy cílů vytvořených v předchozích politických rozhodnutích" (Van Meter, Van Horn)
Systémový přístup
•  David Easton, 1953
•  Myšleno jako analytický nástroj
•  Implementace jako proces uskutečňování politiky, na rozdíl od tvorby politiky
•  Ve skutečnosti je mnohdy nemožné cíle a účel veřejných politik poznat na nějakém „konci" etapy tvorby politiky.
Implementační deficit
•  Často dochází k rozdílům mezi původně koncipovanými cíly a účely veřejné politiky a dosaženým stavem, resp. dokonce explicitně formulovanými cíli ve fázi implementace (reforma veřejné správy)
•  Otázka úspěšnosti naplnění cílů politických programů.
•   Nenaplnění původních očekávání
•   Rozdíl mezi disponibilními kapacitami skutečné realizace a kapacitami potřebnými k dosažení žádoucího cíle
Úspěšnost implementace
•  „...funkce interakcí mezi tvůrci politických rozhodnutí, iniciátory poitických programů, administrativními úředníky, poskytovateli služeb a členy cílových skupin." (Lane, 1987)
•  Přirozenou součástí realizace politického programu jsou konflikty a hledání konsensu.
Teoretické modely implementace
•  Autoritativní model
•  Participativní model
•  Model koalice účastníků (coalition of actors)
•  Nekonečně se učící model
Autoritativní model
• Zdůrazňuje zejména nástroje typu:
- Směrnice
- Nařízení
- Plánování
- Řízení
- Hierarchie -Zodpovědnost
Participativní model
• Spoléhá spíše na nepřímé nástroje řízení jako je:
- Stanovování cílů
- Spontánnost -Vzdělávání
- Adaptace -Vyjednávání
- Spolupráce
- Důvěra
Koalice účastníků
• Vychází z představy plurality „hráčů", kteří se podílejí na aktualizaci konkrétní politiky a kteří spolu komunikují, vyjednávají, dosahují kompromisů, ale kteří současně sdílejí společný soubor hodnot a snaží se dosáhnout stejných cílů
Učící se model
• Ti, kteří ovlivňují politiku, optimalizují strukturu svých cílů a technik jejich dosažení ve snaze dosáhnout postupně co nejlepšího řešení (často metodou pokusů a omylů či prostou nápodobou)
„Žádnou politiku není možno
uskutečnit..."
•  S.68 (Public Policy in central Europe...)
•  Setrvačnost a autonomie společenských procesů
•  Komplexnost příčin a souvislostí
•  Nejistota budoucího
Podmínky efektivní implementace centrálně stanovených cílů
•  Jasné a konzistentní cíle programu
•  Adekvátní teoretický kauzální model vlivu (impact-model)
•   Právně strukturovaný implementační proces
•  Angažovaní, s programem loajální a kompetentní implementující úředníci
•   Podpora zájmových skupin a politických autorit, politická legitimita programu
•  Stabilita sociálně ekonomických podmínek