Společné zdanění manželů

n Počínaje rokem 2005 byl do ZDP zaveden nový § 13a, který umožňuje manželům vyživujícím alespoň
jedno dítě žijící s nimi v domácnosti, uplatnit tzv. společné zdanění manželů,

n Výše uvedené podmínky je nutno splnit nejpozději poslední den zdaňovacího období,

n Idea společného zdanění je jednoduchá – oba manželé sečtou veškeré své zdanitelné příjmy a
transformují je na základ daně podle § 5 a  23 ZDP, ty sníží o nezdanitelné části základu daně dle §
15 ZDP,

n U příjmů podle § 7 a § 9 ZDP však při společném zdanění nelze uplatnit daňovou ztrátu, ta se
uplatní až v souladu s § 34 ZDP v následujících 5 zdaňovacích obdobích, avšak v tomto roce nesmí být
uplatněno společné zdanění!

                                Kdy společné zdanění uplatnit nelze?

n      Tuto skutečnost upravuje § 13a odst. 4 ZDP,

n      Společné zdanění nelze uplatnit, pokud alespoň jeden z manželů:

  u   Má stanovenu daň paušální částkou dle § 7a ZDP,

  u   Má povinnost stanovit minimální základ daně podle § 7c ZDP,

  u   Uplatňuje způsob výpočtu daně podle § 13 ZDP (rozdělení příjmů na spolupracující osoby) a § 14
  (výpočet daně z příjmů za více zdaňovacích období),

  u   Uplatňuje slevu na dani podle § 35a a 35b ZDP (při investičních pobídkách),

  u   Má povinnost uplatnit postup podle § 38gb ZDP (daňové přiznání při prohlášení nebo zrušení
  konkurzu).

  

                                      Manžel daňový nerezident

n     Pokud je alespoň jeden z manželů daňovým nerezidentem, lze společné zdanění uplatnit pouze při
splnění podmínky § 13a odst. 3 ZDP, tzn., že úhrn jejich příjmů ze zdrojů v ČR činí alespoň 90 %
všech jejich příjmů s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, jsou od daně osvobozeny nebo
jsou zdaňovány srážkovou daní,

n     Samozřejmě ostatní podmínky jsou shodné s manžely daňovými rezidenty.

                                     Jak se to dělá prakticky?

n     Oba manželé musí podat daňové přiznání k DPFO,

n     Toto DP je nutno odevzdat ve stejné lhůtě,

n     Pro uplatnění společného zdanění manželů slouží příloha č. 5 v DP,

n     V této příloze vyplní manželé své příjmy každý zvlášť, stejně tak to provedou s nezdanitelnými
částmi základu daně (§ 15 ZDP),

n     Výsledný společný základ daně potom rozdělí na poloviny a každou polovinu zdaňuje každý z
manželů zvlášť (a uplatní si své slevy na dani).

                                  Komu se společné zdanění vyplatí

n     Jednoznačně nejvýhodnější je pro manžele s velmi rozdílnými příjmy (typicky manželka na
mateřské dovolené, atd.),

n     Naopak v podstatě zbytečné je pro manžele se stejnými příjmy, příp. s velmi podobnou výší
příjmů,

n     Výhodné nemusí být také v situaci, kdy jeden z manželů vykazuje daňovou ztrátu u příjmů podle
§ 7 a § 9 ZDP, neboť při společném zdanění ji nelze uplatnit.

                               Problémy spojené se společným zdaněním

n     Jeden byl vyřešen – hrozilo, že manžel s nižšími příjmy bude muset díky společnému zdanění
hradit daň v termínu podání daňového přiznání, avšak druhý z manželů dostane přeplatek až o měsíc
později – řešení je v tom, že manžel s vyššími příjmy přímo v daňovém přiznání požádá o převedení
části přeplatku daně na nedoplatek manžela,

n     Problém č. 2 je spojen s hrozbou nutnosti vzniku povinnosti hradit zálohy na daň z příjmů pro
manžela s nižšími příjmy – neplatí však pro manžela, který před převodem příjmů vlastní příjmy
neměl.

                                  Jak to s těmi zálohami tedy je?

n     Již víme, že u příjmů podle § 6 ZDP se zálohy na daň platí podle § 38h ZDP,

n     Obecně se platí zálohy v souladu s § 38a ZDP, vychází se z poslední známé daňové povinnosti, u
FO se pro určení daňové povinnosti pro účely stanovení záloh vyloučí příjmy podle § 10 ZDP,

n     Do poslední známé daňové povinnosti se nepočítá také daň spadající na samostatný základ daně
podle § 8 odst. 4 a § 20b ZDP (u PO),

n     V případě společného zdanění je z hlediska poslední známé daňové povinnosti důležitá daň
připadající na každého z manželů.



n     Zálohy neplatí poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč a dále
obce a kraje,

n     Je – li poslední daňová povinnost vyšší než 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 000 Kč, platí se
zálohy ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti a to ve dvou splátkách, první je splatná do 15.
dne šestého měsíce zdaňovacího období a druhá do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období,

n     Je – li poslední daňová povinnost vyšší než
150 000 Kč, platí se zálohy ve výši 25 % poslední známé daňové povinnosti splatné vždy k 15. dni
třetího, šestého, devátého a dvanáctého měsíce zdaňovacího období,



n     Pokud však základ daně poplatníka tvoří také dílčí základ daně podle § 6 ZDP, ze kterých měl
plátce povinnost srazit zálohu podle § 38h ZDP, tak se zálohy neplatí za podmínky, že tento základ
daně činí alespoň 50 % celkového základu daně,

n     Pokud je tento podíl nižší než 15 %, platí se zálohy podle předchozích podmínek,

n     Je – li tento podíl 15 %, avšak nižší než 50 %, platí se zálohy v poloviční výši,

n     Pokud bylo zdaňovací období delší nebo kratší než 12 měsíců, dopočítává se pro účely záloh
daňová povinnost, jako by trvalo 12 měsíců.