Aktivní naslouchání

Dříve než začneme formulovat a vyslovovat otázky, pozorně naslouchejme. Umožní nám to:

n  projevit zájem;

n  získat pozornost;

n  zmapovat si slovník partnera;

n  získat množství informací o jeho charakteru, potřebách, postojích i názorech.

Co si myslí partner, když mu nasloucháme?

n  on/ona mým názorům věnuje náležitou pozornost

n  považuje mne za důležitou osobu.

n  jistě moje názory zohlední, až mi bude odpovídat.



n  Pomocí aktivního naslouchání vytváříme pozitivní vztah k partnerovi, se kterým hovoříme.

Zvláště tehdy, když jsme položili dobře formulovanou otázku, můžeme získat velice důležité
informace.

n   Všímáme si tedy:

n  toho, co partner sděluje slovy (zájmy, názory, potřeby, ...)

n  jak to říká (pocity, jistota, pochyby, ... )

n  jak se u toho chová (souhlasí slova se signály řeči těla?, co si myslí skutečně?, ...)

Při naslouchání bývá výhodné ověřit si, zda jsme slyšené pochopili tak, jak to náš partner myslel.

n   Lze to udělat následujícím způsobem:

n   parafrázováním partnerova výroku (zopakováním jinými slovy)

n   vhodnou uvozovací frází (jestli jsem tomu správně porozuměl, jedná se Vám o ... - následuje
parafrázování partnerova výroku)

n   vyjádřením pochopení pro partnerův výrok (chápu, že se Vám zdá ...)

n   dotazem.

Naslouchání dáváme najevo:

n  pokyvováním hlavy

n  kratičkými slovy pochopení (ano, rozumím, máte pravdu, chápu, ...)

n  tím, že si děláme poznámky

n  očima sledujeme partnera (oční kontakt)

n  soustředíme se na partnera (nehledat materiály, netelefonovat atp.)

n  následnou reakci na to, co partner říkal.



n  Častým nešvarem je skákání do řeči.

n  Snažme se ho vyvarovat!



n   Naslouchání je nejsnazším způsobem, jak od partnera získat podstatné informace a budovat si
vztah důvěry a zájmu o jeho osobu.



n   Má-li partner pocit, že ho chápeme, je přístupnější tomu, aby pochopil on nás.