Částka 41
Sbírka zákonů č. 208 a 209 / 1992
Strana 1073
2. trezor pro povinné uložení omamných a psy-chotropních látek
3. stůl pracovní
4. skříně policové; (otevřené i uzavřené)
5. vozík manipulační
f) Příjem dodávek:
1. stůl pracovní
2. skříně policové uzavřené (nejméne dva kůsy)
g) Pracovna vedoucího lékírníka:
1. stůl psací
2. stůl pod psací stroj(pořítař)
3. zidle (nejménř dva kůsy)
4. knihovna (skříiíová sestava)
5. křeslo rozklídací odpořivné nebo pohovka (pro pohotovostní slůzbů)
6. ůmývadlo
h) ř
atna zaměstnanců:
1. skřín řatní (dřlení)
2. stůl jídelní
3. zidle (nejménetři kůsy)
4. dvoůvařic elektricky
5. chladnicka (doporůřůje se)
6. ůmyvadlo
i) Uklidovakomora:
1. skřínna ůklidove prostředky
2. vylevka.
209
SDÍLENÍ federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraniřních vřcí sdřlůje, že dne 21. ůnora 1991 byla v Madridů podepsana jmenem (České a Slovenské Federativní Repůbliky límlůva o ochranř lidsky ch prív a zakladních svobod ve znení protokolů č. 3, 5 a 8, sjednanáv Rímě dne 4. listopadů 1950, a tyto dalří smlůvní dokůmenty na tůto límlůvů navazů-jící:
Dodatkovy protokol, sjednany v Pařízzi dne 20. března 1952, Protokol ř. 2, sjednanyve Štrasbůrků dne 6. kvřtna 1963, Protokol ř. 4, sjednanyve Štrasbůrků dne 16. zíří 1963, Protokol ř. 6, sjednany ve řtrasbůrků dne 28. důbna 1983, a Protokol ř. 7, sjednanyve řtrasbůrků dne 22. listopadů 1984.
Símlůvoů i Protokoly vyslovilo soůhlas Federílní shromíždřní (České a Slovenské Federativní Repůbliky a prezident (České a Slovenske Federativní Repůbliky je ratifikoval s tím, že (Česka a Slovenskí Federativní Repů-blika podle řlanků 64 límlůvy cinívyhradů k řlankům 5 a 6límlůvy v tom smyslů, zze tato ůstanovení nebríní ůklídání kazenskeho trestů vřzení podle § 17 zíkona ř. 76/1959 Sb., o nřkterych slůzebních pomeírech vojíků. Ratifikařní listiny byly ůlozzeny ů generílního tajemníka Rady Evropy, depozitíře límlůvy, dne 18. března 1992.
Při ratifikaci límlůvy bylo ůřinřno prohláření:
Česka a Slovenskí Federativní Rejpůblika prohlařůje, že po dobů peeti let, ktera se bůde mlcky prodlůzovat vždy o období dalřích přti let, pokůd (Českí a Slovenska Federativní Repůblika své prohlíření neodvolípřed ůplynů-tím probíhajícího období:
a) ůzníva pravomoc Evropské komise pro lidská práva přijímat podle članků 25 límlůvy stížnosti osob, ne-vlídních organizací nebo skůpin osob považůjících se za pořkozenev důsledků porůření práv přiznaných límlůvoů o ochranř lidskych práv a základních svobod, řlanky 1—4 Protokolů č. 4 a řlanky 1-5 Protokolů ř. 7, pokůd k porůření prív vyplyvajících z teíchto dokůmentů dořlo po nabytí jejich platnosti pro (Českoů a Slovenskoů Federativní Repůbliků;
b) ůznívana zíklade vzájemnosti pravomoc Evropského soůdů pro lidskí príva podle řlanků 46 límlůvy o ochranř lidskych prív a zakladních svobod k vykladů a poůžitílímlůvy, řlanků 1-4 Protokolů ř. 4 a řlín-ků 1-5 Protokolů ř. 7, pokůd k porůření prív vyplyvajících z těchto dokůmentíí dořlo po nabytí jejich platnosti pro (Českoů a Slovenskoů Federativní Repůbliků.
límlůva vstoůpila v platnost na zíkladř svého řlanků 66 odst. 2 dnem 3. zíří 1953. Pro (Českoů a Slovenskoů Federativní Repůbliků vstoůpila v platnost v soůladů s člankem 66 odst. 3 dnem 18. března 1992.
Strana 1074
Sbírka zákonů č. 209 / 1992
Částka 41
Dodatkový protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 6 dnem 18. května 1954 a pro (ČSFR vstoupil v platnost na základětéhoZ ělanku dnem 18. běezna 1992.
Protokol č. 2 vstoupil v platnost na zaklade svého članku 5 odst. 2 dnem 21. zári 1970 a pro ČSFR vstoupil v platnost na zakladětéhoZ ělanku odst. 1 b) dnem 18. běezna 1992.
Protokol ě. 4 vstoupil v platnost na základě svého ělanku 7 odst. 1 dnem 2. května 1968 a pro (ČSFR vstoupil v platnost podle téhož ělanku dnem 18. běezna 1992.
Protokol ě. 6 vstoupil v platnost na zakladě svého ělánku 8 odst. 1 dnem 1. běezna 1985 a pro (ČSFR podle téhoz članku odst. 2 dnem 1. dubna 1992.
Protokol ě. 7 vstoupil v platnost na základě svého članku 9 odst. 1 dnem 1. listopadu 1988 a pro (ČSFR podle téhoz članku odst. 2 vstoupí v platnost dnem 1. června 1992.
(Českepěekladý Umluvý i Protokolu se výhlaěují samostatně.
ÚMLUVA
o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů ě. 3, 5 a 8
Podepsané vlády, členové Rady Evropy,
majíce na zřeteli Všeobecnou deklaraci lidských prav vyhlášenou Valnym shromážděním Organizace spojených narodů 10. prosince 1948;
majíce na zřeteli, ze tato deklarace smřřůje k za-bezpeření všeobecného a účinného uznávaní a dodržovaní práv v ní vyhlíšenyých;
majíce na zřeteli, ze cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími řleny, a ze jedním ze způsobů, jak se ma tento cíl ůskůtečiíovat, je ochrana a další rozvojlidskych práv a zakladních svobod;
znovů potvrzujíce svoů hlůbokoů vírů v ty základní svobody, které jsoů základem spravedlnosti a mírů ve svšte a které jsoů nejlépe zachovívany na jedné stranš úcinnoů politickoů demokracií a na drahé straně spolešnyym pojetím a dodrizovíním lidských prív, na němzzívisí;
rozhodnůty, jakozzto vlídy evropských stítů, které jsoů stejného smýšlení a mají spolešnedšdictví poli-tickych tradic, ideílů, svobody a právního statů, pod-niknoůt první kroky ke kolektivnímů zarůcení nškte-ryych práv vyhlíše^;ých ve Všeobecné deklaraci;
dohodly se na nísledůjícím: Člínek 1
Vysoké smlůvní strany pšiznívají každemů, kdo podl íhí jejich jůrisdikci, príva a svobody ůvedení v Hlavei této Umlůvy.
HLAVA i (Člínek 2
1. Pravo každeho na zivot je chránšno zakonem. Nikdo nesmí být ůmyslnš zbaven zivota kromevyko-nů soůdem ůlozzeného trestů nísledůjícího po ůzníní viny za spíchání trestného šinů, pro kteryzákon ůklí-d í tento trest.
2. Zbavení zivota se nebůde povazovat za způsobené v rozporů s tímto šlankem, jestliže bůde vyplyvat z poůzzitísily, které není víc než zcela nezbytné, pši:
a) obraně každé osoby proti nezákonnémů nísilí;
b) provádřnízákonného zatcení nebo zabránění ůtě-ků osoby zíkonne zadržené;
c) zakonnš ůskůteřnřne akci za úcelem potlašení nepokojů nebo vzpoůry.
(Člínek 3
Nikdo nesmí byt můšen nebo podrobovín nelid-skémů ši ponizůjícímů zacházení anebo trestů.
(Člínek 4
1. Nikdo nesmí byt drzzen v otroctví nebo nevolnictví.
2. Od nikoho se nebůde vyzzadovat, aby vykonával macené nebo povinne; príce.
3. Za „nůcenoů nebo povinnoů praci" se pro ůcely tohoto šlanků nepovazzůje:
Částka 41
Sbírka zákonů č. 209 / 1992
Strana 1075
a) práce běžní; požadovanapěi vykonů trestů uloženého podle članků 5 této Umlůvy, nebo v době podmíněneho propůřtřní z tohoto trestů;
b) slůZba vojenského charakterů nebo v případě osob, které odmítají vojenskoů slůžbů z důvodů svědomí v zemích, kde je takové odmítnůtí vojenské slůZbý ůznívano, jiní slůZba výžadovanámís-to povinné vojenské: slůZbý;
c) slůZZba výZZadovanív případě noůze nebo pohromy, kterí ohroZůje zivot nebo blaho spoleěenství;
d) príce nebo slůZZba, kterí tvoěí soůčíst běžnych oběanskych povinností.
(Článek 5
1. Každýmí prívo na svobodů a osobní bezpeě-nost. Nikdo nesmíbýt zbaven svobody kroměnásle-důjících pěípadů, pokůd se tak stane v soůladů s ěíze-ním stanoveným zakonem:
a) zíkonné ůvěznění po odsoůzení pnslůěnym soů-dem;
b) zákonné zatěení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, ze se nepodrobila rozhodnůtí vydanémů soůdem podle zíkona, nebo proto, aby bylo zarů-ěeno splnění povinnosti stanovenézakonem;
c) zákonné zatěení nebo jiné zbavení svobody osoby za úcelem pěedvedení pěed pěíslůěnyy soůdní orgín pro důvodné podezěení ze spíchání trestného cinů nebo jsoů-li opravněnedůvody k domneence, že je matné zabrínit jí ve spíchíní trestného cinů nebo v úteků po jeho spíchíní;
d) jiné zbavení svobody nezletilého na zakladezí-konného rozhodnůtí pro úcSely vychovneho dohledů nebo jeho zakonné zbavení svobody pro úcely jeho pěedvedení pěed pěíslůěnyy orgán;
e) zíkonné drzzení osob, aby se zabrínilo ěrěení na-kazzlivé nemoci, nebo osob důěevne nemocnych, alkoholiků, narkomanů nebo tůlíků;
f) zíkonné zatěení nebo jine zbavení svobody osoby, aby se zabranilo jejímů nepovolenémů vstůpů na ůzemí nebo osoby, proti níz probíha ěízení o vyhoětění nebo vydíní.
2. Kazdy, kdo je zatcSen, můsíbyt seznímen ne-prodlene a v jazyce jemůzz rozůmí, s důvody svého za-tcSení a s každym obvinením proti němů.
3. Kazdy, kdo je zatěen nebo jinak zbaven svobody v soůladů s ůstanovením odstavce 1 písm. c) tohoto ělanků, můsí byít ihned pěedveden pěed soůdce nebo ji-noů ůrední osobů zmocněnoů zákonem k vykonů soůdní pravomoci a ma prívo byít soůzen v pěiměěené lhůte nebo propůětěn behem ěízení. Propůětěnímůže byt podmíněno zarůkoů, zze se dotěení osoba dostaví kpěelícSení.
4. Kazdy, kdo byl zbaven svobody zatcSením nebo
jinym způsobem, má prívo podat navrh na ěízení, ve kterem by soůd ůrychleně rozhodl o zakonnosti jeho zbavení svobody a naěídil propůětění, je-li zbavení svobody nezíkonné.
5. Kazdy, kdo byl obětí zatěení nebo zadržení v rozporů s ůstanoveními tohoto ělanků, mánárok na oděkodnění.
(Článek 6
1. Každymá pravo na to, aby jeho zílezzitost byla spravedlivě, veěejněa v pěiměěené lhůtě* projednína ne-zívislyym a nestrannym soůdem, zěízeným zakonem, kteryy rozhodne o jeho oběanskych prívech nebo zí-vazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti nemů. Rozsůdek můsí byyt vyhlářen veěejně, avěak tisk a veěejnost mohoů byyt vyloůěeny bůď po dobů celého nebo časti procesů v zajmů mravnosti, veěejného poěadků nebo nírodní bezpeěnosti v demokratické společnosti, nebo kdyzz to vyzadůjí zíjmy nezletilych nebo ochrana soůkromého zivota ůcSastníků anebo, v rozsahů povazovaném soůdem za zcela ne-zbytny, pokůd by, vzhledem ke zvlístním okolnostem, veěejnost ěízení mohla byyt na ůjmů zíjmům spravedlnosti.
2. Kazdy, kdo je obviněn z trestného ěinů, se po-va ěůje za nevinn ího, dokůd jeho vina nebyla prokízí-na zakonnym zpíůsobem.
3. Kazdy, kdo je obvinen z trestného ěinů, ma tato minimalní príva:
a) byyt neprodleně a v jazyce, jermiž rozůmí, podrobne seznámen s povahoů a důvodem obvinení proti nemů;
b) mít pěiměrenycas a mozznosti k pěíprave své obhajoby;
c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhíjce podle vlastního výbera nebo, pokůd nema prostěedky na zaplacení obhíjce, aby mů byl poskytnůt bezplatně, jestlize to zajmy spravedlnosti vyzadůjí;
d) vyslychat nebo dat vyslychat svedky proti sobe; a dosíhnoůt pěedvolíní a vyslech svědků ve svůj prospěch za stejnych podmínek, jako svedků proti sobě;
e) mít bezplatnoů pomoc tlůmocSníka, jestliže nero-zůmí jazyků poůěívanímů pěed soůdem nebo tímto jazykem nemlůví.
Článek 7
1. Nikdo nesmí byít odsoůzen za jednání nebo opomenůtí, které v dobe:, kdy bylo spachíno, nebylo podle vnitrostítního nebo mezinárodního prava trestným cinem. Rovnězz nesmíbyt ůložen trest pnsnějěí, nezz jakyy bylo mozzno ůlozzit v době spíchání trestného cinů.
Strana 1076
Sbírka zákonů č. 209 / 1992
Částka 41
2. Tento članek nebraní souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, ktere v době, kdy bylo spadiáno, bylo trestné podle obecných prívních zísad ůznívanyích civilizovanými národy.
(Článek 8
1. Každymí prívo na respektovíní sveho soukromého a rodinného zivota, obydlí a korespodence.
2. Stítní orgín nemůze do vykonů tohoto príva zasahovat kroměpěípadů, kdy je to v souladů se zíko-nem a nezbytné v demokratické spolecSnosti v zíjmů národní bezpecSnosti, veěejné bezpecSnosti, hospodáě-skeho blahobytů země, pěedchízení nepokojům a zlo-ěinnosti, ochrany zdraví nebo moralky nebo ochrany prav a svobod jinych.
Člínek 9
1. Každymí pravo na svobodů myělení, svědomí anáboženského vyzníní; toto prívo zahrnůje svobodů změnit sveníboženské vyzníní nebo pěesvědcení, ja-koz i svobodů projevovat svéníboženské vyzníní nebo pěesvědcenísám nebo spoleěne s jinymi, ať veěejně nebo soůkromě, bohoslůzboů, vyůěovíním, prováděním nabozenských ůkonů a zachovívíním oběadů.
2. Svoboda projevovat níbozenské vyznání a pěesvědcení múze podléhat jen omezením, ktera jsoů stanovena zíkony a kterí jsoů nezbytni v demokratické společnosti v zajmů veěejné bezpečnosti, ochrany ve-ěejného poěadků, zdraví nebo morílky nebo ochrany prív a svobod jinych.
Člínek 10
1. Každyymí prívo na svobodů projevů. Toto prívo zahrnůje svobodů zastávat názory a pěijímat a rozěi-ěovat informace nebo myělenky bez zasahovíní stít-ních orgánů a bez ohledů na hranice. Tento članek ne-bríní státům, aby vyzadovaly ůdělov^ní povolení roz-hlasovym, televizním nebo filmovym spoleěnostem.
2. Vykon teíchto svobod, protože zahrnůje i povinnosti i odpovědnost, múze podléhat takovym formalitami, podmínkím, omezením nebo sankcím, které stanoví zíkon a které jsoů nezbytné v demokratické spoleěnosti v zíjmů nírodní bezpečnosti, ůzemní celistvosti nebo veěejné bezpeěnosti, pěedchízení nepokojiům a zloěinnosti, ochrany zdraví nebo moralky, ochrany pověsti nebo prav jinych, zabrínění ůniků dů-vernych informací nebo zachovaní aůtority a nestrannosti soůdní moci.
Článek 11
1. Každyymí právo na svobodů pokojného shromažďování a na svobodů sdražovat se s jinyymi, věetně
práva zakladat na obranů svých zajmů odbory nebo vstůpovat do nich.
2. Na vyykon teíchto práv nemohoů byt ůvalena zadní omezení kromětěch, ktera stanoví zíkon a jsoů nezbytní v demokratické spoleěnosti v zíjmů nírodní bezpecSnosti, veěejné bezpecSnosti, pěedchízení nepokojům a zloěinnosti, ochrany zdraví nebo moralky nebo ochrany prív a svobod jinyych. Tento ělanek nebrání ůvalení zíkonnyych omezení na vyykon těchto prív pěí-slůěníky ozbrojenych sil, policie a stítní sprívy.
(Článek 12
Můži a zeny, způsobilí věkem k ůzavěení manzel-ství, mají pravo ůzavěít manzelství a zalozit rodinů v soůladů s vnitrostátními zíkony, které ůpravůjí výkon tohoto prava.
(Článek 13
Kazdy, jehoz prava a svobody pěiznané toůto Úmlůvoů byly porůěeny, můsí mít ůcinne prívní pro-stěedky nápravy pěed nírodním orgínem, i kdyz se po-růěení dopůstily osoby pěi plnění íěedních povinností.
Článek 14
Úžív^ní prív a svobod pěiznanych toůto Úmlů-voů můsí byt zajiěteíno bez diskriminace zalozené na jakémkoli důvodů, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, níbozzenství, politické nebo jiné smýělení, národnostní nebo socialnípůvod, pěíslůěnost k nírod-nostní meněině, majetek, rod nebo jiní postavení.
Člínek 15
1. V pěípaděvílky nebo jakéhokoli jineho veěejné-ho ohrození stítní existence, múze každa Vysokí smlůvní strana pěijmoůt opatěení k odstoůpení od zí-vazků stanovených v teto Úmlůvě v rozsahů pěísně vy-zadovanem naléhavostí sitůace, pokůd tato opatěení nebůdoů neslůcSitelní s ostatními zívazky podle mezin írodního príva.
2. Podle tohoto ůstanovení nelze odstoůpit od ělanků 2, kromeůmrtí vyplyvajících z dovolených vílečných cSinů, a clínků 3, 4 (odstavec 1) a 7.
3. Každa Vysokí smlůvní strana, vyůzívající svého pr íva na odstoůpení, bůde v pln ím rozsahů informovat generálního tajemníka Rady Evropy o opatěeních, kte-rapěijala a o jejich důvodech. Generálního tajemníka Rady Evropy bůde rovněz informovat o tom, kdy tato opatěení pozbyla platnosti a kdy ůstanovení Úmlůvy bůdoů znovů provídena v plnem rozsahů.
Částka 41
Sbírka zákonů č. 209 / 1992
Strana 1077
(Článek 16
Nic v článcích 10, 11 a 14 nemůže být považováno za bránící Vysokým smluvním stranam ůvalit omezení na politickou činnost cizinců.
Člínek 17
Nic v této Umlůvč nemůže být výkládano tak, jako bý dívalo stítů, skůpine nebo jednotlivci jakekoli pravo vývíjet činnost nebo dopoůčtčt se činů zamčče-ných na zničení kteréhokoli ze zde pčiznaných práv a svobod nebo na omezovíní teíchto prív a svobod ve včtčím rozsahů, nezto Umlůva stanoví.
(Člínek 18
Omezení, jez tato Umlůva pčipoůčtí pro ůvedení príva a svobodý, nesmí býít výůžívana k jinémů ůcelů nez k tomů, pro který býla ůrčena.
HLAVA II (Člínek 19
K zajičtční plnění zavazkůpčijatých Výsokými smlůvními stranami v této Umlůvčse zčizůjí:
a) Evropskí komise pro lidskí príva, dale jen „Komise";
b) Evropský soůd pro lidsko príva, dale jen „Soůd".
4. Komora nebo výbor se mohoů kdýkoli vzdít pravomoci ve prospčch plenírního zasedíní Komise, kterémůze rovnčz načídit, abý mů býla pčedína kterí-koli zaloba pčidčlena komoče nebo výborů.
5. Poůze plenírní zasedíní Komise múze výkoní-vat n ísledůjící pravomoci:
a) posůzovat podání predložena podle članků 24;
b) postoůpit pčípad Soůdů podle članků 48a;
c) schvalovat jednací číd podle članků 36.
(Člínek 21
1. Člený Komise volí Výbor ministrů prostoů včt-činoů hlasů ze seznamů sestaveného býrem Poradního shromíždení; každa skůpina zastůpců Výsokých smlůvních stran v Poradním shromáždčnípčedklídatči kandidítý, z nichz nejméne dva můsí být jejími pčíslůč-níký.
2. Stejný postůp se v nejčirčím rozsahů poůzije pči doplfíovíní Komise v pčípadě, ze se dalčí stítý stanoů pozdčji stranami této JJmlůvý a pči obsazovíní pčíleži-tostnč ůvolněných míst.
3. Kandidíti můsí mít výsoký morílní charakter a splííovat podmínký výžadované pro výkon výsokých soůdních fůnkcí nebo býít ůznívanými odborníký ve vnitrostítním nebo mezinírodním pravů.
HLAVA III
(Člínek 20
1. Komise se sklída z počtů clenů, který se rovní počtů Výsokých smlůvních stran. V Komisi může býít poůze jeden pčíslůčník téhoz stítů.
2. Komise zasedá v plenů. Může včak výtvíčet ko-morý, z nichz každa se sklída nejménč ze sedmi členů. Komorý mohoů projednávat stíznosti pčedlozené podle članků 25 této JJmlůvý, které lze projednat na zíkla-de ůstílené jůdikatůrý, nebo které nevývolívají zívaž-né otazký, pokůd jde o výklad nebo plnční JJmlůvý. Vtčchto mezích a s výhradoů odstavce 5 tohoto članků komorý výkonavají včechný pravomoci, které jsoů JJmlůvoů svččený Komisi. (Člen Komise zvolený za Výsokoů smlůvní stranů, proti níč býla podína stíč-nost, mí prívo zasedat v komoče, kterí býlo toto po-díní pčidčleno.
3. Komise múze výtváčet výborý, z nichzz každý se sklídí nejméneíze tčí clenů, které mají pravomoc prohlísit jednomýslne; za nepčijatelne nebo výčkrtnoůt ze seznamů pčípadů stížnosti podané; podle članků 25, pokůd lze takove rozhodnůtí ůčinit bez dalčího pče-zkoůmíní.
((lánek 22
1. (Členové Komise jsoů voleni na období česti let. Mohoů být zvoleni znovů. Fůnkční období sedmi členia zvolených pri prvních volbích včak skončí po tčech letech.
2. Členove, jejichz fůnkční období skoncSí ůplýnů-tím původního tčíletého období, bůdoů ůrcSeni losem, který provede generalní tajemník Radý Evropý ihned po ůkoncSení prvních voleb.
3. Abý se v ramci mozností zabezpecSilo, ze dojde k obnove; jedné poloviný členů Komise každetči roký, múze Výbor ministrů rozhodnoůt, dčíve nezpčikročí k jakékoliv dalčí volbě, ze fůnkční období jednoho nebo více členů, ktečí majíbýt zvoleni, bůde mít jinoů delků nez čest let; avčak ne více nezz devčt let a ne méne nezztči roký.
4. V pčípade, kdý se jednao více než jedno fůnkční období a kdý Výbor ministri! bůde postůpovat podle pčedchozího odstavce, pčidčlí se tato fůnkční období losem, který provede generalní tajemník Radý Evropý ihned po volbích.
Strana 1078
Sbírka zákonů č. 209 / 1992
Částka 41
5. (Člen Komise, který je zvolen na místo člena, jehož funkční období neskončilo, zastáva fůnkci po zbytek období svého pčedchůdce.
6. (Členové Komise zastávají fůnkci, dokůd nejsoů nahrazeni. Po svém nahrazení pokračůjí v projednavíní těch prípadů, které posůzůjí.
(Člínek 23
(Členové Komise v ní zasedají jako soůkromé osoby. Ve svém fůnkčním období nemohoů výkonívat žadnoů činnost neslůcSitelnoů s jejich nezívislostí nebo nestranností jako členů Komise nebo s pozadavký tohoto íčadů.
Článek 24
Kazda Výsokí smlůvní strana může pčedlozit pro-stčednictvím generálního tajemníka Radý Evropý Komisi každeůdajné poničení ůstanovení této Umlůvý ji-noů Výsokoů smlůvní stranoů.
(Článek 25
1. Komise múze pčijímat stíznosti zaslané generíl-nímů tajemníků Radý Evropý kazdoů osoboů, nevlídní organizací nebo skůpinoů osob považujících se za počkozenév důsledků poničení prív pčiznaných toůto JJmlůvoů jednoů z Výsokých smlůvních stran vpčípadě, ze Výsokí smlůvní strana, proti níž býla podána stíznost, prohlísila, ze ůznáva pravomoc Komise pčijímat takové stíznosti. Výsoké smlůvní straný, kteréůčinilý takové prohláčení, se zavazůjí, ze nebů-doů nijak brínit ůcinnémů výkonů tohoto príva.
2. Tato prohlíčení mohoů být ůcinčna na dobů ůr-čitoů.
3. Prohláčení se ůlozí ů generílního tajemníka Radý Evropý, který začle jejich opisý Výsokým smlův-ním straním a ůvečejní je.
4. Komise bůde výkonívat pravomoci stanovené tímto člankem az poté, kdý bůde alesporí čest Výsokých smlůvních stran vázříno prohláčeními podle pčed-chozích odstavců.
Člínek 26
Komise múze posůzovat věc az po výčerpání včech vnitrostítních právních prostčedkůnápravý podle včeobecnč ůznívaných pravidel mezinírodního pravaavelhůte česti měsíců ode dne, kdý býlo pčijato konečné; rozhodnůtí.
Člínek 27
1. Komise nebůde posůzovat žadnoů stíznost pčedlozenoů podle článků 25, kteríje
a) anonýmní,
b) v podstatč stejní jako stíznost jizpčedtím projed-nívana Komisí anebo jizpčedlození jiné meziní-
rodní výčetčovací nebo smírčí instanci a pokůd ne-obsahůje žadné novédůlezité informace.
2. Komise prohlísí ze nepčijatelnoů kazdoů stížnost pčedlozenoů podle članků 25, jestlize ji pokládá za neslůcitelnoů s ůstanoveními této Umlůvý, zjevnč nepodlozenoů nebo za zneůzívající prívo na stížnost.
3. Komise odmítne kazdoů stíznost, kteroů pova-zzůje za nepčijatelnoů podle člínků 26.
Člínek 28
1. V pčípadě, ze Komise stíznost pčijme,
a) ke zjičtční skůtecSnosti posoůdí stíznost společne se zístůpci stran a je-li to zapotčebí, provede četče-ní, pro jehoz ůcinne vedení zůcastnčne stítý, po výměnenázorů s Komisí, poskýtnoů včechný moznosti;
b) soůcSasnčse dá k dispozici zůcastnčným stranám s cílem dosahnoůt smírného ůrovnání zalezitosti na zíkladč dodržovím lidských prív, jak jsoů stanovena toůto JJmlůvoů.
2. Uspčje-li Komise pči smírném ůrovníní, výpra-cůje zprívů, kterí bůde zaslána zůcastnčným stítům, Výborů ministrů a generílnímů tajemníkovi Radý Evropý ke zvečejnční. Tato zpríva se omezí na strůčne výlícSení skůtečností a pčijatého čečení.
Člínek 29
Po pčijetí stíznosti pčedlozené podle članků 25 múze Komise dvoůtčetinovoů včtsinoů svých clenu pčesto odmítnoůt stíznost, jestliže pči jejím posůzovíní shledá existenci nčkterého z důvodů nepčijatelnosti ůvedenýchv članků 27.
V takovém pčípadč je rozhodnůtí sdčleno straním. Člínek 30
1. Komise múze v kterémkoli stídiů čízení roz-hodnoůt o výčkrtnůtí stíznosti ze seznamů pčípadů, je-stlizze okolnosti dovolůjí dospčt k zíverů, že:
a) zadatel jizz nemíní setrvívat na své stíznosti, nebo
b) včc ji č býla výčečena, nebo
c) pro jakýkoliv jiný Komisí zjičtěnýdůvod nenídí-le sprívné pokračovat v posůzování stíznosti.
Komise včak pokracSůje v posůzování stíznosti, výzadůje-li to dodrzovím lidských prav stanovených JJmlůvoů.
2. Jestlize Komise rozhodne výčkrtnoůt ze seznamů stíznost po jejím pčijetí, výpracůje zprívů, kterí obsahůje skůtkový stav a rozhodnůtí ůvídčjícídůvodý, na nichzz se zaklída výčkrtnůtí ze seznamů. Zpríva je dorůčena straním a Výborů ministrů pro informaci. Komise ji múze zvečejnit.
Částka 41
Sbírka zákonů č. 209 / 1992
Strana 1079
3. Komise může rozhodnout o vrácení stížnosti do seznamů případů, jestliže se domnívá, že okolnosti odůvodnůjí takový krok.
Člínek 31
1. Jestliže posůzovíní stížnosti neskonřilo podle řlanků 28 (odstavec 2), 29 nebo 30, výpracůje Komise zprívů, ve které ůvede skůteřnosti a výjídří nazor na to, zda zjiřtřne skůtecCnosti ůkazůjí na porůřovíní zavazků, které pro příslůřny stít vyplývají z Umlůvy. Vtéto zpráve mohoů byt výjídřený osobní nízory řlenů Komise.
2. Zpríva bůde dorůřena Vyborů ministrů; rovněz je dorůCena zůcastnřnym stítům, které nejsoů oprív-nřny ji zveřejnit.
3. Při předání zprívy Vyborů ministrůmůze Komise vyjídřit navrhy, které povazuje za vhodné.
Člínek 32
1. Jestliže v tříměsíční lhůte pořínaje dnem dorů-ření zprávy Výborů ministrů není zalezitost předložena Soůdů na zíkladř řlanků 48 této Umlůvy, rozhodne Výbor ministrů dvoůtřetinovoů vřtsinoů zastůpců oprívněnyích zasedat ve vyborů, zdali dořlo k porůření Umlůvy.
2. V kladném případěVybor ministrů stanoví lhů-tů, ve které můsí zůcastnřna Vysoko smlůvní strana ůřinit opatření pozadovana rozhodnůtím Vyborů ministrů.
3. Jestliže zůcastnřna Vysokí smlůvní strana nepřijala ůspokojiví opatření ve stanovené lhůte, Vybor ministri! po schvalení vřtřinoů stanovenoů v předchozím odstavci 1 rozhodne, jakédůsledky ma mít jeho původní rozhodnůtí, a zveřejní zprívů.
4. Vysoke smlůvní strany se zavazůjí, že bůdoů povazovat za zívazné každe rozhodnůtí, kteréVybor ministrůpřijme na zíkladřpředchozích odstavců.
Člínek 33 Zasedání Komise jsoů neveřejní.
Člínek 34
Svyhradoů ůstanovení článků 20 (odstavec 3) a 29 jsoů rozhodnůtí Komise přijímína vřtřinoů pří-tomnych a hlasůjících řlenů.
Člínek 35
Komise se schazí podle potřeby. Zasedaní svolíva generalní tajemník Rady Evropy.
(Člínek 36 Komise si stanoví jednací říd.
(Člínek 37
Sekretariít Komise zajiřtuje generílní tajemník Rady Evropy.
HLAVA IV (Člínek 38
Evropsky soůd pro lidskí príva tvoří pořet soůd-ců, ktery se rovna pořtů clenu Rady Evropy. Soůdcem múze byt poůze jeden příslůřník tehož stítů.
(Člínek 39
1. (Členy Soůdů volí vřtsinoů hlasů Poradní shro-míždení ze seznamů předlozeného řleny Rady Evropy, přiřemz každyz clenůpředklídatři kandidíty, z nichzz nejménř dva jsoů jeho příslůřníky.
2. Stejny postůp se v co nejřirřím rozsahů poůzije při doplríovíní Soůdů v případř, ze se dalří státy stanoů pozdeji stranami této Umlůvy a při obsazovíní přileži-tostne ůvolnřnyych míst.
3. Kandidáti můsí mít vysoky morální charakter a splříovat podmínky vyzadovane pro vykon vysokých soůdních fůnkcí nebo byyt ůznavanymi právníky.
(Člínek 40
1. (Členové Soůdů jsoů voleni na období devíti let a mohoů byt zvoleni znovů. Fůnkřní období řtyř řlenů zvolených při prvních volbách vřak skonří koncem třetího roků a fůnkřní období cctyř dalřích koncem řesté-ho roků.
2. (Členové, jejichz fůnkční období skonří ůplynů-tím původního tříletého nebo řestiletého období, bůdoů ůrcceni losem, ktery provede generalní tajemník Rady Evropy ihned po skonření prvních voleb.
3. Aby se v rímci možností zabezpečilo, ze dojde k obnovř jednétřetiny řlenů Soůdů každétři roky, múze Poradní shromáždení rozhodnoůt, dříve nezpři-kroří k jakékoliv dalří volbř, ze fůnkřní období jednoho nebo více řlenů Soůdů, kteří mají byyt zvoleni, bůde mít jinoů delků nez devřt let; avřak ne více nez dvanáct let a ne méne nez řest let.
4. V případe, kdy se jednío více nez jedno fůnkřní období a kdy Poradní sliromíždení bůde postůpovat podle předchozího odstavce, přidřlí se tato období losem, kteryy provede generílní tajemník Rady Evropy ihned po volbích.
5. (Člen Soůdů, kteryy byl zvolen, aby nahradil řle-na, jehož fůnkřní období neskonccilo, zastíva fůnkci po zbytek fůnkřního období svého předchůdce.
6. Členove Soůdů zastavají fůnkci, dokůd nejsoů nahrazeni. Po svém nahrazení pokrařůjí v projednáVání třch případů, které jiz posůzůjí.
Strana 1080
Sbírka zákonů č. 209 / 1992
Částka 41
7. (Členové Soůdů v něm zasedají jako soukromé osoby. Ve svem fůnkěním období nemohou vykonávat ěinnost neslůěitelnoů s jejich nezávislostí nebo nestranností jako ělenů Soůdů nebo s požadavky tohoto úěa-
dů.
Člínek 41
Soůd volína těílete období svého pěedsedů a jednoho nebo dva místopěedsedy. Mohoů byt zvoleni znovů.
Člínek 42
(Členové Soůdů pobírají Vyborem ministrů stano-venoů nahradů za každy den vykonů fůnkce.
(línek 43
K projedníní každeho pěedloženého pěípadů Soůd ůstaví senat slozeny z devíti soůdců. Jeho ělenem bůde z moci líěední soůdce, kteryje pěíslůěníkem každého zúCastněneho statů nebo, pokůd není takovy, osoba jím ůrcSení, aby zasedala jako soůdce; jména dalších soůdců bůdoů ůrěena losem, ktery provede pěed-seda pěed zahíjením jednání.
(Článek 44
Poůze Vysoké smlůvní strany a Komise mají prí-vo pěedlo ěit pěípad Soůdů.
(Článek 45
Pravomoc Soůdů se vztahůje na věechny pěípady tykající se výkladů a provídění teto Umlůvy, které mů Vysoké smlůvní strany nebo Komise pěedloží podle člíínků 48.
(Člínek 46
1. Kazda smlůvní strana múze kdykoliv prohlísit, ze ůzníva jako obligatorní ipso facto a bez zvlíštní dohody pravomoc Soůdů ve všech věcech tykajících se vykladů a provádění této Umlůvy .
2. Výše ůvedení prohlíšení lze ůcSinit bezpodmíneční; nebo s podmínkoů vzíjemnosti ze strany několika nebo některych Vysokych smlůvních stran nebo na ůrěitoů dobů.
3. Tato prohláěení se ůlozí ů generílního tajemníka Rady Evropy, ktery zaěle jejich kopie Vysokým smlůvním straním.
(Člínek 47
Soůd se múze zabyvat pěípadem az po oznámení Komise, že ůsilí o smír skoněilo neůspěěně a ve lhůte těí měsíců ůvedenév ělanků 32.
(Člínek 48
Za pěedpokladů, že jedna nebo více zůcastněných
Vysokych smlůvních stran podléhají obligatorní pravomoci Soůdů nebo, není-li tomů tak, soůhlasí-li z í-ěastněna Vysokí smlůvní strana nebo zůcastněneVy-soké smlůvní strany, je-li jich více, může věc pěedložit Soůdů:
a) Komise;
b) Vysokí smlůvní strana, jejizpěíslůěník se považů-je za poěkozeného;
c) Vysokí smlůvní strana, kterípěedlozila pěípad Komisi;
d) Vysokí smlůvní strana, proti níž byla podína stížnost.
(línek 49
Vpěípadě sporů o pravomoc Soůdů bůde věc vyěí-zena jeho rozhodnůtím.
(línek 50
Jestlize Soůd zjistí, že rozhodnůtí nebo opatěení soůdního nebo každeho jiného orgánů Vysoké smlůvní strany je zcela nebo ěasteěne v rozporů se zívazky vy-plyvajícími z této Umlůvy a jestlize vnitrostítní prívo této strany ůmožmaje jen ěasteěne odstranění důsledků takového rozhodnůtí nebo opatěení, rozhodnůtí Soůdů pěiznav pěípadě potěeby poěkozené strane: spravedlivé zadostiůěinění.
((lánek 51
1. Rozsůdek Soůdů ůvádídůvody, na nichz je za-lozen.
2. Jestliže rozsůdek vcelků nebo zěasti nevyjaděůje jednomyslnyynízor soůdců, maa každy soůdce právo kněmů pěipojit svůj vlastní n^zor.
(línek 52 Rozsůdek Soůdů je konečny.
((lánek 53
Vysoké smlůvní strany se zavazují, ze se bůdoů ěí-dit rozhodnůtími Soůdů ve věech sporech, jichě jsoů stranami.
((lánek 54
Rozsůdek Soůdů se dorůcSůje Vyborů ministrů, ktery dohlíží na jeho vykon.
(Slánek 55 Soůd si stanoví jednací a soůdní ěíd.
((lánek 56
1. První volby ělenů Soůdů se ůskůteční poté, kdy prohláěení Vysokych smlůvních stran ůvedenív ělín-ků 46 dosahnoů poětů osmi.
(Šustka 41
Sbírka zíkonů č. 209 / 1992
Strana 1081
2. Pěed temito volbami nelze pěedlozit Soůdů žíd-nypěípad.
HLAVA V (línek 57
Kazda Vysoka smlůvní strana poskytne na zadost generílního tajemníka Rady Evropy pozadované vysvětlení o způsobů, jak její vnitrostítní prívo zajiětuje ůcinné provídění věech ůstanovení této Umlůvy.
((lánek 58 Vílohy Komise a Soůdů hradí Rada Evropy.
(Slánek 59
Členové Komise a Soudu požívajípři výkonu funkcí výsad a imunit uvedených v članku 40 Statutu Rady Evropý a v dohodách uzavčených na zaklade; tohoto članku.
3. Na ůvedených územích bůdoů ůstanovení této Umlůvy províděna s pěihlédnůtím k místním potěe-b ím.
4. Každy stít, kterymSiní prohlíěení podle prvního odstavce tohoto článků, múze kdykoli později pro-hlísit jménem jednoho nebo více ůzemí, kterych se toto prohlísení týká, ze ůznáva pravomoc Komise k to-mů, aby pěijímala stíznosti osob, nevládních organizací nebo skůpin jednotlivců podle ělanků 25 této Umlůvy.
((lánek 64
1. Každy stát múze pěi podpisů této Umlůvy nebo ůlození své ratifikaění listiny ůcSinit vyhradů ke které-můkoli ůstanovení Umlůvy, pokůd zíkon, ktery vté době platí na jeho ůzemí, není v soůladů s tímto ůstanovením. Vyhrady věeobecné povahy nejsoů podle tohoto ělanků povoleny.
2. Každavyhrada ůěiněna podle tohoto ělanků můsí obsahovat strůčny popis pěíslůěného zákona.
(línek 60
Nic v této Umlůve nebůde vykladíno tak, jako by omezovalo nebo růěilo lidskí práva a zakladní svobody, které mohoů byt ůznány zakony každé; Vysoké smlůvní strany nebo kazdoů jinoů Úmlůvoů, jíž je stranoů.
(línek 61
Nic v této Umlůvě nebrání pravomocem, ktere pěiznal Vyborů ministrů Statůt Rady Evropy.
(línek 62
Svyhradoů zvlístního ůjednání Vysoké smlůvní strany soůhlasí, ze mezi seboů nepoůzijí smlův, Úmlův nebo prohlísení, které jsoů mezi nimi v platnosti k to-mů, aby pěedklídaly formoů zalob spory vyplyvající zvykladů nebo prováděnítéto Umlůvy jinym způsobem ůrovníní, nez je stanoveno v této Umlůvě.
(dínek 63
1. Každy stát múze pěi ratifikaci nebo kdykoli později prohlísit sdeelením generalnímů tajemníkovi Rady Evropy, ze tato Umlůva se bůde vztahovat na věechna nebo kterékoli z ůzemí, za jejichž mezinárodní styky je odpovědna.
2. Umlůva se bůde vztahovat na jedno nebo více ůzemí ůvedenych ve sdělení poěínaje těicítyym dnem nasledůjícím po pěijetí tohoto sdeelení generálním tajemníkem Rady Evropy.
(2lánek 65
1. Vysokí smlůvní strana múze vypovědet tůto Úmlůvů až po ůplynůtí peeti let od data, kdy se stala její stranoů a po ěesti meesících od zaslíní sdělení generílní-mů tajemníkovi Rady Evropy, ktery o tom informůje ostatní Vysokí smlůvní strany.
2. Tato vypověď nemůzze zprostit Vysokoů smlůvní stranů zívazkůz této Umlůvy pokůd jde o jakékoli jednaní, které by mohlo znamenat porůěení těchto zí-vazků a mohlo byt způsobeno toůto smlůvní stranoů pěed datem, k němůzvypověd nabýva ůcinnosti.
3. Kazda Vysoko smlůvní strana, kterípěestane být clenem Rady Evropy, pěestane byt stranoů této Umlůvy za stejnych podmínek.
4. Umlůva múze byt vypovězena podle ůstanovení pěedchazejících odstavců pokůd jde o kterékoli ůzemí, pro něz byla rozěíěena podle ělanků 63.
((lánek 66
1. Tato Umlůva je otevěena k podpisů ělenům Rady Evropy. Bůde ratifikována. Ratifikační listiny bů-doů ůlo ěeny ů generílního tajemníka Rady Evropy.
2. Tato Umlůva vstoůpí v platnost po ůlození deseti ratifikaěních listin.
3. Pro každy stít, kteryUmlůvů podepsal a ktery ji bůde ratifikovat později, vstoůpí Umlůva v platnost ihned po ůlo ěení ratifikaění listiny.
4. Generílní tajemník Rady Evropy oznímí věem ělenům Rady Evropy vstůp Umlůvy v platnost, jména
Strana 1082
Sbírka zíkonů č. 209 / 1992
Čístka 41
Vysokých smluvních stran, které ji ratifikovaly, jakož i uložení každe ratifikaCní listiny, k němuž dojde pož-deji.
Dáno v Římě 4. listopadu 1950 ve francoužětině
a angliřtině, přicemzz obř znění mají stejnoů platnost, v jednom vyhotovení, ktere bůde ůlozzeno v archivů Rady Evropy. Jeho overené kopie zařle generální tajemník vřem stítům, kterélímlůvů podepsaly.
Dodatkov)' protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv azákladních svobod
Podepsané vlídy, clenové Rady Evropy,
rozhodnůty přijmoůt opatření k zajiřteíní kolektivního provídení prív a svobod odliřných od teích, které jsoů jiz ůvedeny v hlavřl límlůvy o ochrane lidskych práv a zakladních^ svobod, podepsanev Rímř 4. listopadů 1950 (díle „límlůva"),
dohodly se na nísledůjícím: Člínek 1
Kazda fyzickí nebo prívnickí osoba mí pravo po-kojnřů2zívat svůj majetek. Nikdo nemůzře byt zbaven svého majetků s vyjimkoů veřejného zajmů a za podmínek, ktere stanoví zakon a obecnezásady meziná-rodnňho prava.
Předchozí ůstanovení nebrání prívů státůpřijímat zíkony, které povazzůjí za nezbytne;, aby ůpravily ůží-víní majetků v soůladů s obecným zájmem a zajistily placení daní a jinych poplatků nebo pokůt.
Článek 2
Nikomů nesmí byyt odepřeno pravo na vzdřlíní. Při vykonů jakychkoli fůnkcí v oblasti vychovy avyůky, které stat vykoníva, bůde respektovat prívo rodičů zajiřťovat tůto vychovů a vzdělaní ve shode s jejich vlastním níbozenskym a filozofickém presvědče-ním.
Článek 3
Vysoké smlůvní strany se zavazůjí konat v rozům-nych intervalech svobodné volby s tajnym hlasovíním za podmínek, které zajistí svobodne vyjádřenínázorů lidů při volbřzákonodárneho sborů.
(Slánek 4
Kazda Vysoka smlůvní strana můzře při podpisů nebo ratifikaci tohoto protokolů nebo kdykoliv pozdř-
ji sdřlit generílnímů tajemníkovi Rady Evropy prohlí-ření, v nřmz ůvede, v jakém rozsahů se bůdoů vztahovat ůstanovení tohoto protokolů na ůzemí ůvedeny v tomto prohlášení, za jejichz mezinárodní styky je od-povřdna.
Každa Vysoká smlůvní strana, ktera sdelila pro-hlásení podle předchozího odstavce, můzře řas od casů sdělit dalří prohláření pozmřííůjící znřní kteréhokoli předchozího prohláření nebo ůkoncSůjící poůžívání ůstanovení tohoto protokolů ve vztahů ke kterímůko-liv ůzemí.
Prohlářeníůřinřné podle tohoto článků bůde povazováno za ůcinřne podle odstavce 1 članků 63 límlů-
vy.
Článek 5
Vysoké smlůvní strany bůdoů považovat članky 1, 2, 3 a 4 tohoto protokolů za dodatkové řlanky klímlůveía vřechna ůstanovení límlůvy bůdoů plnit v soůladů s tím.
(Článek 6
Tento protokol je otevřen k podpisů řlenům Rady Evropy, kteří podepsali límlůvů; podléhá ratifikaci soůřasnes límlůvoů nebo po její ratifikaci. Vstoůpí v platnost po ůlozzení deseti ratifikacSních listin. Pro každy stát, ktery jejpodepsal a bůde jejratifikovat po-zdřji, vstoůpí protokol v platnost ihned po ůlozzení ra-tifikacSních listin.
Ratifikařní listiny bůdoů ůlozzeny ů generálního tajemníka Rady Evropy, ktery sdělívřem řlenům jména tech, kteří jejratifikovali.
Dřino v Pařízzi dne 20. března 1952 ve francoůzřti-nř a angliřtinř, přicemzz obe; znřní mají stejnoů platnost, v jednom vyhotovení, které bůde ůlozzenovar-chivů Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zařle generální tajemník Rady Evropy vřem signatářům.
Častka 41
Sbírka zíkonů č. 209 / 1992
Strana 1083
Protokol č. 2 k Úmlůvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterýpřiznává Evropskému soůdů pro lidska práva pravomoc výdavat posůdký
Členske stíty Rady Evropy, které podepsaly tento protokol,
majíce na zšeteli ůstanovení IJmlůvy o ochranš lidskych práv a zakladních svobod, podepsanev Rímš 4. listopadů 1950 (díle jen „Umlůva"), pšedevším řlá-nek 19, kterym se kromš jinych orgínůznzůje Evropsky soůd pro lidskí príva (dale „Soůd"),
domnívajíce se, že je úcelnepšiznat Soůdů pravomoc vydívat za ůršityych podmínek posůdky,
dohodly se na n^sledůjícím: (Člínek 1
1. Soůd míše na zadost Vyborů ministrů vydávat posůdky o právních otízkích tykajících se vykladů IJmlůvy a jejích protokolů.
2. Tyto posůdky se nemohoů zabyvat otázkami, kterese tyíkají obsahů nebo rozsahů prív a svobod sta-novenych v hlavšl JJmlůvy a v protokolech, ani jinými otízkami, ktere by mohly Komise, Soůd nebo Vybor ministrů posůzovat v důsledků jjakychkoli šízení, jezz mohoů byt zahíjena podle této JJmlůvy.
3. RozhodnůtíVyborů ministrů, kterym se záda Soůd o posůdek, je pšijímíno dvoůtšetinovoů vštšinoů hlasůzístůpců opravněnych zasedat ve Vyborů.
(Článek 2
Soůd rozhodne, zda zadost o posůdek podaníVý-borem ministrů spadí do jeho poradní pravomoci, jak je definována v šlanků 1 tohoto protokolů.
Článek 3
1. K posoůzení žadostí o posůdky zasedí Soůd v pl ínů.
2. Soůd svůj posůdek odůvodní.
3. Jestlize posůdek nevyjadšůje zcela nebo řasteř-nš jednotnyynízor soůdců, mři každy soůdce právo knšmů pšipojit vyklad svého vlastního nízorů.
4. Posůdek Soůdů se zašle Vyborů ministrů.
Člínek 4
Pravomoci Soůdů podle šlanků 55 JJmlůvy se roz-šišůjí o prívo stanovit si vnitšní šad a jednací šíd, ůzní--li to Soůd za nezbytné pro ůcely tohoto protokolů.
Článek 5
1. Tento protokol je otevšen k podpisů clenským stítům Rady Evropy, ktere; podepsaly JJmlůvů a které se mohoů stít jeho stranoů
a) podpisem bez vyhrady ratifikace nebo pšijetí;
b) podpisem  s vyhradoů ratifikace  nebo pšijetí, po kterém n^sledůje ratifikace nebo pšijetí.
Ratifika šní listiny nebo listiny o pšijetí bůdoů ůlo-zeny ů generílního tajemníka Rady Evropy.
2. Tento protokol vstoůpí v platnost okamzzikem, kdy všechny clenské státy JJmlůvy se stanoů stranami protokolů v soůladů s ůstanoveními odstavce 1 tohoto šlanků.
3. Od vstůpů tohoto protokolů v platnost bůdoů šlanky 1 az 4 povazzovíny za nedílnoů soůšíst JJmlůvy.
4. Generílní tajemník Rady Evropy oznímí clen-skyym stítům Rady:
a) každyy podpis bez vyhrady ratifikace nebo pšijetí;
b) každyy podpis s vyhradoů ratifikace nebo pšijetí;
c) ůlození každeí ratifikašní listiny nebo listiny o pši-
jetí;
d) datům vstůpů tohoto protokolů v platnost podle odstavce 2 tohoto šlanků.
Na důkaz toho podepsaní, kteší k tomů byli šíd^ zmocneni, podepsali tento protokol.
Dáno ve Strasbůrků 6. kvetna 1963 ve francoůzšti-nš a anglištinš, pšicemz obe; znšní mají stejnoů platnost, v jednom vyhotovení, které bůde ůlozzeno v archivů Rady Evropy. Jeho ověšené kopie zašle generílní tajemník Rady Evropy všem clenskym stítům.
Strana 1084
Sbírka zíkonů č. 209 / 1992
Čístka 41
Protokol č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod přiznávající některá práva a svobodýjiné nežty, které jsou jiz uvedenýv Úmluvě a v prvním dodatkovém protokolu k Úmluvě
Podepsané vlády, členové Rady Evropy,
rozhodnuty přijmout opatření k zajištění kolektivního provádění urřityčh práv a svobod odlišných od třčh, ktere; jsou jiZ uvedeny v hlavřl Úmluvy o očh-ranř lidských práv a základních svobod, podepsané vRímř 4. listopadu 1950 (dále „Úmluva") a v řlančíčh laž 3 prvního dodatkového protokolu k Úmluvř, podepsaného v PaříZi 20. března 1952,
dohodly se na následujícím: (Člínek 1
Nikdo nemůže byt zbaven svobody pouze pro neschopnost dostít smluvnímu závazku.
(Článek 2
1. Každý, kdo se pravoplatnee zdrzůje na ůzemí nčkterého stítů, ma na tomto ůzemí prívo svobodý pohýbů a svobodý zvolit si místo pobýtů.
2. Každýmůzze svobodnč opůstit kteroůkoli zemi, i svoů vlastní.
3. Zídna omezení nemohoů býít ůvalena na výkon tčchto prív kromčtčch, kterí stanoví zíkon a jsoů ne-zbýtna v demokratické spolecSnosti v zíjmů národní bezpečnosti, večejné bezpečnosti, ůdrzzení večejného počadků, pčedchazení zločinnosti, ochraný zdraví nebo morílký nebo ochraný prív a svobod jiných.
4. Prava ůvedena v odstavci 1 mohoů v ůrčitých oblastech podléhat omezením stanoveným podle zíko-na a odůvodnčným večejným zajmem v demokratické spolecSnosti.
(Člínek 3
1. Nikdo nebůde, ať individůílnč nebo hromadnč, výhočtěn z ůzemí statů, jehozz je stítním občanem.
2. Nikdo nebůde zbaven príva vstoupit na ůzemí stítů, jehož je statním občanem.
(Člínek 4
Hromadné výhočtční cizinců je zakázano.
(Člínek 5
1. Každa Výsokí smlůvní strana může pri podpisů nebo ratifikaci tohoto protokolů nebo kdýkoliv pozdč-ji sdčlit generálnímů tajemníkovi Radý Evropý prohlí-
čení, v nčmzz ůvede, v jakém rozsahů se bůdoů vztahovat ůstanovení tohoto protokolů na ůzemí ůvedení v tomto prohlíčení, za jejichzz mezinírodní stýký je od-povčdna.
2. Každa Výsokí smlůvní strana, kterí sdčlila prohlíčení podle pčedchozího odstavce, může čas od casů sdelit dalčí prohlísení pozmčnůjící znení kteréhokoli pčedchozího prohlísení nebo ůkoncSůjící poůžívaní ůs-tanovení tohoto protokolů ve vztahů ke kterímůkoli ůzemí.
3. Prohláčení ůčinčne podle tohoto članků bůde povazováno za ůcinčne podle odstavce 1 članků 63 JJmlůvý.
4. JJzemí každeho statů, na které se vztahůje tento protokol vzhledem k jeho ratifikaci nebo jeho pčijetí tímto stítem, a každeůzemí, na nčzz se protokol vztahůje vzhledem k prohlíčení ůčinčnemů tímto stítem podle tohoto članků, bůdoů povazzovína za různaůze-mí pokůd jde o odkazý na ůzemí stítů ůcinčnev člín-cích 2 a 3.
(Člínek 6
1. Výsoké slmůvní straný bůdoů považovat članký 1až 5 tohoto protokolů za dodatkové članký k JJmlů-vča včechna ůstanovení JJmlůvý bůdoů plnit v soůladů stím.
2. Prívo podat individůální stížnost pčiznané pro-hláčením podle článků 25 JJmlůvý nebo ůzníní obliga-torní pravomoci Soůdů prohlíčením podle članků 46 JJmlůvý lze ve vztahů k tomůto protokolů výkoná-vat, pokůd dotčení Výsokí smlůvní strana prohlísila, zze ůzníva toto prívo nebo že pčijíma tůto jůrisdikci jenom pokůd jde o včechný nebo nčkteréz članků 1ač 4 protokolů.
(Člínek 7
1. Tento protokol je otevčen k podpisů cSlenům stítům Radý Evropý, které podepsalý JJmlůvů; podlé-hí ratifikaci soůčasnčs JJmlůvoů nebo po její ratifikaci. Vstoůpí v platnost po ůlozzenípčti ratifikačních listin. Pro každý stít, který jejpodepsal a který jejbůde ratifikovat pozd čji, vstoůpí protokol v platnost ihned po ůlozzení ratifikacSních listin.
2. Ratifika ční listiný bůdoů ůlo čený ů generílního tajemníka Radý Evropý, který sdčlívčem clenům jména tčch, ktečí jej ratifikovali.
Na důkaz toho podepsaní, ktečí k tomů býli čídnč zmocneíni, podepsali tento protokol.
Častka 41
Sbírka zíkonů č. 209 / 1992
Strana 1085
Dáno ve Strasbůrků 16. zíěí 1963 ve francoůzětině a angliětině, pěicemz obě znění mají stejnoů platnost, v jednom vyhotovení, které bůde ůlozeno v archivů
Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem státům, kteréUmluvu podepsaly.
Protokol č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod týkající se zrušení trestu smrti
Členske stíty Rady Evropy, které podepsaly tento protokol k JJmlůvě o ochraně lidskych práv a zaklad-ních svobod, podepsanév Rímě 4. listopadů 1950 (díle „JJmlůva"),
beroůce v ůvahů, že vyvoj, k neímůž doělo v některých clenskych stítech Rady Evropy, vyjaděůje věe-obecnoů tendenci ve prospěch zrůěení trestů smrti,
dohodly se na nísledůjícím: ČČlánek 1
Trest smrti se zrůěůje. Nikdo nemůže byt k tako-v ímů trestů odsoůzen ani popraven.
Článek 2
Stát múze zákonem stanovit trest smrti za ěiny sprchané v doběvílky nebo bezprostěední hrozby vílky; tento trest bůde ůlo ěen poůze v pěípadech, kterí pěedvídazíkon a v soůladů s jeho ůstanoveními. Stít sdelí generílnímů tajemníkovi Rady Evropy pěíslůění ůstanovení tohoto zákona.
Člínek 3
Od ůstanovení tohoto protokolů nelze odstoůpit podle ělínků 15 JJmlůvy.
Člínek 4
K ůstanovením tohoto protokolů není pěípůstní žadnavyhrada podle článků 64 JJmlůvy.
Člínek 5
1. Kazdy stít může pěi podpisů nebo ůlození rati-fikacSních listin, listin o pěijetí nebo schválení, ůrcit jedno nebo více ůzemí, na ktera se tento protokol bůde vztahovat.
2. Kazdy stít múze kdykoliv později prohlíěením zaslanym generílnímů tajemníkovi Rady Evropy roz-ěíěit provídení tohoto protokolů na kterékoli jinéůze-mí ůvedené v tomto prohlíěení. Protokol vstoůpí ve vztahů k tomůto ůzemí v platnost první den meísíce, kterynísledůje po pěijetí takového prohlíěení generíl-ním tajemníkem.
3. Každé; prohláěeníůěiněneí podle oboů pěedcho-zích odstavců bůde moci byt odvoleno pokůd jde o kterékoliv ůzemí ůvedené v tomto prohlísení sdělením zaslanym generálnímů tajemníkovi. Odvolaní na-bůde ůcinnosti první den měsíce, kteryynísledůje po pěijetí takoveho sdelení generílním tajemníkem.
ČČlánek 6
Členské státy považují ělanky 1 az 5 tohoto protokolů za dodatkové ělanky k Úmlůvěa věechna ůstanovení JJmlůvy se plní v soůladů s tím.
ČČlánek 7
Tento protokol je otevěen k podpisů ělenům Rady Evropy, kteěí podepsali JJmlůvů. Podléha ratifikaci, pěijetí nebo schválení. Člensky stát Rady Evropy ne-bůde moci ratifikovat, pěijmoůt nebo schvílit tento protokol, anizby zíroverí nebo děíve ratifikoval JJmlůvů. Ratifikaění listiny nebo listiny o pěijetí nebo schvalení bůdoů ůlozeny ů generílního tajemníka Rady Evropy.
Člínek 8
1. Tento protokol vstoůpí v platnost první den měsíce, kterynásledůje po dni, kdy pět clenskych stítů Rady Evropy vyjíděí svůj soůhlas být vízan protokolem v soůladů s ůstanovením ělanků 7.
2. Pro každy člensky stít, ktery vyjíděí dodateěne svůj soůhlas být vízan protokolem, vstoůpí tento protokol v platnost první den meísíce, kteryynísledůje po datů ůlození ratifikaění listiny nebo listiny o pěijetí nebo schvílení.
Člínek 9
Generílní tajemník Rady Evropy sdělí clenským stítům Rady:
a) každy podpis;
b) ůlození každe ratifikacSní listiny nebo listiny o pěijetí nebo schvalení;
c) datům vstůpů tohoto protokolů v platnost podle jeho ělanků5 a 8;
Strana 1086
Sbírka zíkonů č. 209 / 1992
Čístka 41
d) jakýkoli jinyůkon, oznímení nebo sdelenítykající se tohoto protokolů.
Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomů byli řídnř zmocneni, podepsali tento protokol.
Dáno v Strasbůrků 28. důbna 1983 ve francoůzřti-
nř a angliřtinř, přicemz obř znení mají stejnoů platnost, v jednom vyhotovení, ktere bůde ůlozeno v archivů Rady Evropy. Jeho ovřření kopie zařle generílní tajemník Rady Evropy vřem řlenskym státům Rady Evropy.
Protokol č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv azákladních svobod
(Členske stíty Rady Evropy, které podepsaly tento protokol,
rozhodnůty podniknoůt dalří opatření k zajiřtřní kolektivního provídení ůrřitych prív a svobod prostřednictvím Umlůvy o ochranř lidskych prív a zí-kladních svobod podepsanév Rímě 4. listopadů 1950 (dále „Umlůva"),
dohodly se na nasledůjícím: (Člínek 1
1. Čizinec, kteryymí povolen pobyt na ůzemí nřk-terého stítů, múze byt vyhořten poůze na zíkladřvý-konů rozhodnůtí přijatého v soůladů se zákonem a můsí mít moznost:
a) ůplatnit namitky proti svémů vyhořtění;
b) dát přezkoůmat svůjpřípad;
c) dat se zastůpovat za tímto úcelem před příslůřným úradem nebo před osoboů nebo osobami tímto úradem ůrřenyymi.
2. Čizinec můzře byt vyhořtřn před vykonem prív ůvedenych v odstavci 1 a), b) a c) tohoto řlínků, je-li takové vyhořtení nůtnév zíjmů veřejného pořádků nebo je odůvodněno zajmy nírodní bezpeřnosti.
(Článek 2
1. Kazdy, koho soůd ůzna vinnym z trestného ři-nů, mí prívo dít prezkoůmat vyrok o vinř nebo trestů soůdem vyřřího stůpnř. Vykon tohoto príva, vřetne; důvodů, pro nřzmůze byt vykoníno, stanoví zíkon.
2. Z tohoto príva jsoů přípůstnévyyjimky v přípa-deménezávažníých trestných cinů, které jako takové kvalifikůje zíkon, nebo jestlize byla příslůřní osoba soůzena v prvním stůpni nejvyřřím soůdem nebo byla ůznína vinnoů a odsoůzena na základe odvolíní proti osvobozůjícímů rozsůdků.
(Článek 3
Je-li koneřnyy rozsůdek v trestní veci pozdřji zrů-řen nebo je-li ůdelena milost, protože noví nebo novř odhalení skůteccnost dokazůje, ze dořlo k jůstičnímů omylů, je osoba, na níz byl vykonan trest podle tohoto rozsůdků, odřkodnena podle zákona nebo praxe platných v příslůřnem statů, pokůd se neprokíže, že k vccasnémů odhalení nezníme skůteřnosti nedořlo ůplnř nebo řasteřne vinoů této osoby.
Člínek 4
1. Nikdo nemůze byít stíhan nebo potrestán v trestním řízení podlíhajícím pravomoci tího ř stítů za trestny řin, za ktery již byl osvobozen nebo odsoů-zen koneřnym rozsůdkem podle zíkona a trestního ří-dů tohoto stítů.
2. Ustanovení předchozího odstavce nejsoů na překázzků obnove: řízení podle zakona a trestního řádů přislůřneho stítů, jestlize nové nebo novř odhalene; skůtečnosti nebo podstatní vada v předeřlém řízení mohly ovlivnit rozhodnůtí ve vřci.
3. Od tohoto řlanků nelze odstoůpit podle článků 15 Umlůvy.
(Člínek 5
Při ůzavíríní manzelství, za jeho trvánía při rozvodů mají manzelé rovní prava a povinnosti obccan-skopravní povahy mezi seboů a ve vztazích ke svým dřtem. Tento ělanek nebríní státům prijmoůt opatření, jez jsoů nezbytnív zíjmů dětí.
(Článek 6
1. Kazdy stít múze pri podpisů nebo ůlození rati-fikařních listin, listin o přijetí nebo schvílení, ůrřit jedno nebo více ůzemí, na něz se tento protokol bůde
Častka 41
Sbírka zíkonů č. 209 / 1992
Strana 1087
vztahovat, pěicemz ůrcí rozsah, v jakém se zavazůje plnit ůstanovení protokolů na tomto nebo na těchto ůzemích.
2. Každyy stát múze kdykoli pozdeji prohlísením zaslanym generílnímů tajemníkovi Rady Evropy rozšířit provádení tohoto protokolů na kterekoli jinéůze-mí ůvedené v tomto prohláření. Protokol vstoůpí ve vztahů k tomůto ůzemí v platnost první den měsíce, kterynísledůje po ůplynůtí dvoůměsíční lhůty ode dne, kdy generalní tajemník obdrzzel prohláření.
3. Každe prohlářeníůřinřn<í podle oboů pěedcho-zích odstavcůmůže byt odvolíno nebo pozměněno pokůd jde o kterékoliv ůzemí ůvedené v tomto prohlí-ěení sdělením zaslanym generílnímů tajemníkovi. Od-volíní nebo zmena nabůde úcinnosti první den mesíce, kterynísledůje po ůplynůtí dvoůměsíční lhůty ode dne, kdy generílní tajemník obdrěel oznímení.
4. Prohlísení ůěiněne podle tohoto článků bůde povazováno za ůciněne podle odstavce 1 ělanků 63 IJmlůvy.
5. JJzemí každeho stítů, na nězz se tento protokol vztahůje na zíkladě ratifikace, pěijetí nebo schvílení tímto stítem, a každeíz ůzemí, na něz se protokol vzta-hůje vzhledem k prohl íěení, kterí tento stít podle tohoto ělanků ůcSinil, mohoů byt považovína za různa ůzemí, pokůd jde o odkaz na ůzemí stítů ůciněny v ělanků 1.
Člínek 7
1. (Členské stíty povazují ělanky 1 azz 6 tohoto protokolů za dodatkove členky k IJmlůvěa věechna ostatní ůstanovení JJmlůvy se provídějí v soůladů stím.
2. Prívo podat individůalní stíznost pěiznané prohlísením podle ělanků 25 JJmlůvy nebo pěijetí obliga-torní pravomoci Soůdů prohláěením podle ělanků 46 JJmlůvy lze ve vztahů k tomůto protokolů vykoní-vat, prohlásí-li dotcSenyy stát, zze ůznáva toto prívo nebo pěijíma obligatorní pravomoc pokůd jde o ělanky 1az 5 tohoto protokolů.
(Článek 8
Tento protokol je otevěen k podpisů členským stítům Rady Evropy, které podepsaly Umlůvů. Podlé-hí ratifikaci, pěijetí nebo schvílení. Člensky stat Rady Evropy nemůzze ratifikovat, pěijmoůt nebo schvílit tento protokol, anizby zíroveíí nebo děíve ratifikoval JJmlůvů. RatifikacSní listiny, listiny o pěijetí nebo schvílení bůdoů ůlozzeny ů generílního tajemníka Rady Evropy.
ČČlánek 9
1. Tento protokol vstoůpí v platnost první den měsíce, kterynísledůje po ůplynůtí dvoůměsíění lhůty od data, kdy sedm clenskych států Rady Evropy vyjíd-ěí svůj soůhlas být vázan protokolem podle ůstanovení ělanků 8.
2. Pro každyy ělensky stít, ktery vyjíděí dodatečne svůj soůhlas být vízan protokolem, vstoůpí tento protokol v platnost první den měsíce, kterynísledůje po ůplynůtí dvoůměsícní lhůty ode dne ůlozzení ratifi-ka ění listiny, listiny o pěijetí nebo schvílení.
Článek 10
Generílní tajemník Rady Evropy oznímí clen-skym stítům Rady:
a) každyy podpis;
b) ůlozzení každeí ratifikacSní listiny nebo listiny o pěijetí nebo schvalení;
c) datům vstůpů tohoto protokolů v platnost v soů-ladů s članky 6 a 9;
d) jakykoli jinyůkon, oznímení nebo prohlářenítý-kající se tohoto protokolů.
Na důkaz toho podepsaní, kteěí k tomů byli ěadně zmocněni, podepsali tento protokol.
Dáno ve Strasbůrků 22. listopadů 1984 ve fran-coůzětině a angliětině, pěicemz obě znění mají stejnoů platnost, v jednom vyhotovení, které bůde ůlozzeno v archivů Rady Evropy. Jeho ověěené kopie zaěle generílní tajemník Rady Evropy věem ělenskyym státům Rady Evropy.