Sociologie pro ekonomy (BKV_SOPE)



Struktura kurzu
1)Úvod do sociologie (sociologie jako věda o společnosti; důvody vzniku sociologie; vymezení, vztah
k jiným vědám a praxi; sociální realita a způsoby jejího poznání; naturalismus, psychologismus a
sociologismus; speciální sociologické disciplíny; základní paradigmata sociologického myšlení;
teorie konsensuální, konfliktní, interpretativní).
2)
2)Sociální jednání (sociologie jako věda o společenských faktech - É. Durkheim; sociologie jako
věda o sociální jednání - M. Weber; kultura, enkulturace, akulturace; sociální subkultury a
kontrakultury; sociální deviace; anomie; sociální kontrola; socializace jako univerzální nástroj
sociální kontroly; problematika moci).
3)
3)Sociální organizace a struktura (společnost strukturovaná a stratifikovaná; sociální struktura;
sociální stratifikace; sociální status a jeho ukazatele; sociální a kulturní kapitál; sociální
mobilita; problém rovnosti).
4)
4)Sociologický výzkum (metody a techniky sociologického výzkumu; fáze sociologického výzkumu;
sociometrie a sociotechnika).

Základní sociologická literatura v ČJ
nBauman, Zygmunt. 1996. Myslet sociologicky. Praha: SLON.
nKeller, Jan. 1997. Úvod do sociologie. Praha: SLON.
nGiddens, Anthony. 1999. Sociologie. Praha: Argo
nDisman, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum.
nJandourek, Jan. 2003. Úvod do sociologie. Praha: Portál.
nKeller, Jan. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.
nNový, Ivan. Surynek, Alois (eds.) 2006. Sociologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada.

Úvod: klasifikace věd
nIntuitivní (příroda, jedinec, společnost …)
nPodle předmětu (formální, reálné)
nPodle metody (deduktivní, hypoteticko-deduktivní)
n

Sociologie - vymezení
nSociologie se zabývá studiem sociálního života, skupin a společností
nJejím předmětem je lidské chování, zkoumá člověka jakožto společenského tvora
nMá značně široký záběr – od analýzy jednorázových interakcí jednotlivců až po zkoumání globálních
společenských procesů

Sociologie jako věda I.
nVěda – „užití systematických metod empirického zkoumání, teoretické analýzy dat a logického
vyhodnocování argumentů za účelem vytvoření souhrnu znalostí v určité oblasti“
nVýsledky vědeckého procesu jsou neustále předmětem revize
nKonfrontace s přírodními vědami

Sociologie jako věda II.
nPočátky sociologie – metody a ambice přírodních věd (exaktnost, objektivita) – pozitivismus
nReformulace: sociologie věda ve smyslu využívání systematických (tj. ověřitelných a jasně
stanovených) metod zkoumání, analýzy dat a hodnocení teorií z hlediska důkazů a logických argumentů
ale s vědomím odlišnosti předmětu svého zkoumání

Sociologie jako věda III.
nZkoumání společenského života a reality vs. zkoumání přírodních jevů a prvků
nSpolečenská realita je nadána smyslem pro zúčastněné aktéry – vědomí a záměry
nZ hlediska výzkumu jde o pozitivum i negativum
nOmezená možnost objektivity > nutnost otevřenosti, veřejnosti, přezkoumatelnosti metod a výsledků

Sociologická perspektiva
nSociologická imaginace (Ch.W. Mills)
n1) schopnost odmyslet se od každodenní zkušenosti a své osobní situace a
n2) schopnost podívat se na tyto zkušenosti a situace novým způsobem a
n3) schopnost jejich interpretace a nahlížení v (časově, geograficky, …) širších souvislostech
nZdroje: historie, antropologie, filosofie

Sociologické myšlení
nJedním z klíčových rozlišení – zamýšlené a nezamýšlené důsledky lidského jednání
nNěkdy jsou tyto typy ve vzájemném protikladu
nSociální realita jako směs obou typů
nSociologie zkoumá vztah mezi sociální reprodukcí a sociální transformací

Některé sociologické sub-disciplíny
nPolitická sociologie
nSociologie kultury
nSociologie náboženství
nSociologie města /venkova
nSociologie rodiny
n…
n

Předpoklady vzniku
nSociální (procesy industrializace, urbanizace, demokratizace)
nKulturní (procesy materializace, sekularizace, emancipace, kulturní expanze, reformace)
nTeoretické (protestantství, matematika a přírodní vědy, utopismus, větší reflexe společnosti ve
vědách obecně – právo, historie atd.)

Moderní společnosti
nZákladní rozlišení společností – předmoderní, moderní a nemoderní
nPředmětem sociologie – moderní společnost
nVznikla díky racionalizaci a univerzalizaci tradiční společnosti (konkrétně díky procesům
industrializace, urbanizace, demokratizace)
nModerní společnosti charakterizují:
1)Vztahy založené na dělbě práce a sociální mobilitě
2)Abstraktní svazky a vztahy
3)Zájmová, univerzalistická politika
4)Hospodářství průmyslového typu
5)Rozvinutá dělba práce a specializace
6)Rozvinutá technika a technologie
7)Stále méně omezovaná komunikace
8)Atd.
9)

Vznik sociologie
nProcesy modernizace (univerzalizace, racionalizace)
nKrize tradiční společnosti (pospolitost > společnost)
nSociologie jako produkt modernizace
nSociologie jako sociální věda o modernizaci a moderní společnosti

Sociologie a modernita I.
nInstitucionální dimenze modernity (podle A. Giddense):
n
nDohled (kontrola informací, sociální kontrola)
nKapitalismus (akumulace kapitálu, trh, směna)
nIndustrialismus (transformace přírody)
nVojenská síla (kontrola prostředků násilí)

Sociologie a modernita II.
nZ obecného hlediska sociologie popisuje, analyzuje a vysvětluje jevy spojené se společenskou krizí
v důsledku
n
n 1) rozkladu tradiční společnosti
n 2) vzniku moderní společnosti
n
nPrůvodní jevy: sociální nerovnosti, nedostatek statků a problém jejich distribuce, institucionální
proměna, vliv ideologií, kolektivní násilí

„Průkopníci“ sociologie
nAuguste Comte (1798-1857)
nÉmile Durkheim (1858-1917)
nKarel Marx (1818-1883)
nMax Weber (1864-1920)
n

Naturalismus v sociologii
nSnaha o vysvětlení dění ve společnosti pomocí etablovaných přírodovědných disciplín nebo teorií
nVyužívání fyziky (mechaniky), demografie, rasové antropologie, vývojové biologie (darwinismus,
organicismus atp.)
nAnalogie mezi společností a předměty přírodovědy – počátek již u A. Comta
nDůraz klade na přirozenost, zákonitost, nezpochybnitelnost – tj. objektivitu
nProblém s uchopením kulturních jevů
nPředstavitelé: A. de Gobineau, H.S. Chaberlain (rasové teorie), R. Worms (organicismus), H.
Spencer (sociální darwinismus)

Psychologismus v sociologii
nSnaha o vysvětlení sociálních struktur, procesů a vztahů pomocí psychologických dat a konceptů
(např. kolektivní jednání a konflikty, „národní“ politická kultura atd.)
nStarší představitelé kladli důraz na základní psychické atributy člověka – zejména na ty, které
považovali za konstantní (např. sexualitu, agresivitu, afektivitu a další instinkty)
nAverze vůči objektivizujícím sociologickým přístupům (realita pouze jako bezprostřední prožitek,
reálné je to, co tady a teď vnímáme jako reálné a na co tedy jako na reálné reagujeme) – blízké
vazby na sociální psychologii
nPředstavitelé: G. Tarde a G. Le Bon (psychologie davu), Ch.H. Cooley a G.H. Mead (komunikace,
socializace), freudismus (kultura, společnost), fenomenologická sociologie (vědění, ideologie)

Sociologismus
nVznik v reakci na redukcionistické vlivy naturalismu a psychologismu při zkoumání společnosti
nV protikladu k individualistickým koncepcím (tj. psychologismu) zastává princip primátu sociální
reality ve vztahu k jednotlivcům
nV protikladu k naturalismu zastává princip specifičnosti a autonomie sociální reality ve vztahu k
dalším složkám reality (fyzické, chemické, biologické)
nZásada objasňovat společenské jevy a procesy jinými společenskými jevy, předmětem sociologismu
jsou pak tzv. sociální fakta nadindividuální, vykonávající na jedince sociální tlak
nSnaha o vybudování sociologie jakožto univerzální disciplíny, která do sebe zahrne stávající dílčí
vědy, zabývající se jednotlivými aspekty společnosti
nPředstavitelé: É. Durkheim

Základní teoretické přístupy („školy“)
nZaložení sociologie (Durkheim, Weber, Marx) > krystalizace jednotlivých teoretických přístupů
nBěhem 20. století – rostoucí vliv americké sociologie (G.H. Mead)
nHlavní teoretické přístupy: strukturalismus, funkcionalismus, marxismus, symbolický
interakcionismus

Strukturalismus
nOvlivněn dílem É. Durkheima
nPodněty z lingvistiky (F. de Saussure)
nZajímá se o skryté a autonomní pravidla a mechanismy, které ovlivňují fungování společnosti v
jejím celku i různých aspektech
nProti analytické metodě rozkladu a studia jednoduchých prvků zdůrazňuje význam struktur, tj.
celkového uspořádání složitých systémů a vztahů mezi jejich prvky

Funkcionalismus
nPodobně jako strukturalismus vychází z díla É. Durkheima a A. Comta
nOpět důraz na celistvý pohled na společnost (či její části) a její instituce a prvky
nStudium toho, jak jednotlivé prvky (ne-)přispívají ke kontinuitě společnosti jako celku – ať už
manifestně nebo latentně
nObecně jsou zdůrazňovány faktory související se sociální soudržností a stabilitou

Marxismus
nNěkdy považován za „meta-přístup“ > různé varianty marxismu (strukturalistický, kulturní,
analytický …)
nÚstředním bodem marxismu je kritická analýza kapitalismu (sociální stratifikace  atd.) a teorie
sociální změny (sociální konflikty, politická moc atd.)
nVyužívány jsou metody analýzy, které představil Marx (historický materialismus, kritika ideologií
atd.)

Symbolický interakcionismus
nPodobně jako strukturalismu vychází ze zájmu o lidskou řeč a jazyk, zakladatel G.H. Mead (vliv M.
Webera)
nNa rozdíl od předcházejících přístupů je klíčový důraz kladen na jedince a jeho činnost (zejména v
kontextu ostatních konkrétních osob)
nDůraz na symboly a jejich výměnu jakožto „nadreálné prvky“, na jejich vnímání, interpretaci, a
rekonstrukci ze strany individuí

Dilemata a spory uvnitř jednotlivých přístupů a mezi nimi
1)Sociální struktura vs. sociální jednání (tj. perspektiva společnosti vs. perspektiva jedince)
2)Konsensus vs. konflikt (které tendence jsou hlavním rysem společnosti?)
3)Genderové rozdělení (jaká je povaha, příčiny a dopady tohoto rozdělení?)
4)Vznik moderního světa (jaké jsou jeho příčiny a hlavní mechanismy?)
5)Odpověď na otázku: Jak je vůbec možný řád (stabilita) ve společnosti?

Základní paradigmata v sociologii 20. století
nParadigma - souhrn základních domněnek, předpokladů, představ dané skupiny vědců (může se
uplatňovat uvnitř jednoho vědního oboru ale i napříč více disciplínami)
nKe každému paradigmatu patří i metodická pravidla řešení, intuitivní postoje a hodnocení problémů
nMohou nabízet komplementární pohled na jednotlivé praktické problémy a stále častěji bývají u
jednotlivých autorů kombinována
nV sociologii – různé typologie paradigmat, jedno z možných dělení je na základě vysvětlování
existence společenské stability, řádu.
nKonsensuální, konfliktualistické a interpretativní paradigma v sociologii 20. století

Konsensuální paradigma
nExistence pravidel, hodnot či norem umožňuje vzájemné soužití, nebo tyto jsou lidmi jako rozumnými
jedinci uznávány a respektovány
nZa společenskou stabilitou stojí snaha jedinců o minimalizaci konfliktů a maximalizaci výhod ze
soužití
nSpolečenský život závisí na solidaritě, je založen na reciprocitě a kooperaci
nSpolečnosti mají tendenci přetrvávat a reprodukovat se
nNebezpečí: může být základem konzervativního pohledu na společnost
nPříklady: funkcionalismus, T. Parsons, R.K. Merton, G.C. Homans

Konfliktualistické paradigma
nMladší paradigma (50. léta 20. století)
nKritická reakce na jednostrannost konsensuálního pohledu na společnost a její integraci, a její
negace
nSpolečnosti jsou podle něj založeny na protikladech a jsou nutně vnitřně rozdělené
nSpolečnost sama neustále generuje konflikty a protiklady, vždy v ní existuje mocenská nerovnost a
útlak
nZákladními prvky sociálního života jsou vzájemně neslučitelné zájmy
nSpolečnosti mají tendence se měnit
nPříklady: marxisté, L. Coser, Ch.W. Mills, R. Dahrendorf

Interpretativní paradigma
nNení vnitřně příliš jednotné
nZahrnuje symbolický interakcionismus, etnometodologii nebo fenomenologickou sociologii
nOrientace zejména na výzkum „všedního dne“ – každodenního života běžných lidí
nLidé jednají na základě významů, které jsou produktem jejich vzájemné interakce a které se mohou
neustále měnit
nSociální realita je tvořena významy, které mají různou dobu trvání
nSociologie by si měla uvědomovat, že svým zájmem o tuto sociální realitu jí sama přikládá určité
významy a konstruuje tak konstrukty – měla by si to tedy uvědomovat
nPříklady: T. Luckmann, P. Berger, E. Goffman, H. Garfinkel
n