Sociologie pro ekonomy (BKV_SOPE) Struktura kurzu 1)Úvod do sociologie (sociologie jako věda o společnosti; důvody vzniku sociologie; vymezení, vztah k jiným vědám a praxi; sociální realita a způsoby jejího poznání; naturalismus, psychologismus a sociologismus; speciální sociologické disciplíny; základní paradigmata sociologického myšlení; teorie konsensuální, konfliktní, interpretativní). 2) 2)Sociální jednání (sociologie jako věda o společenských faktech - É. Durkheim; sociologie jako věda o sociální jednání - M. Weber; kultura, enkulturace, akulturace; sociální subkultury a kontrakultury; sociální deviace; anomie; sociální kontrola; socializace jako univerzální nástroj sociální kontroly; problematika moci). 3)Sociální organizace a struktura (společnost strukturovaná a stratifikovaná; sociální struktura; sociální stratifikace; sociální status a jeho ukazatele; sociální a kulturní kapitál; sociální mobilita; problém rovnosti). 4) 4)Sociologický výzkum (metody a techniky sociologického výzkumu; fáze sociologického výzkumu; sociometrie a sociotechnika). Opakování: vymezení sociologie nSociologie se zabývá studiem sociálního života, skupin a společností nJejím předmětem je lidské chování, zkoumá člověka jakožto společenského tvora nMá značně široký záběr – od analýzy jednorázových interakcí jednotlivců až po zkoumání globálních společenských procesů Sociální jednání: É. Durkheim (I) nDurkheimův motiv: snaha definovat pole sociologické disciplíny tím, že budou rozlišeny specifické objekty, jejichž poznání náleží sociologii – tj. ne psychologii nebo biologii nSociální realitu tvoří interakce lidí, kteří reagují jeden na druhého, nebo veškeré chování, které ovlivňuje chování jiného člověka nebo je jím samo ovlivňováno nSociální fakt je prvek sociální reality - jde o každý druh jednání (myšlení, cítění), který 1) je schopen vnějšího tlaku na jedince, a který 2) je na jejich individuálních projevech nezávislý Sociální jednání: É. Durkheim (II) nTento tlak je popsán jako „veřejné vědomí vykonávající kontrolu na každým aktem či jednáním, které jej narušuje (překračuje), a tuto kontrolu vykonává dohledem nad jednáním svých občanů a dostupností příslušných trestů“ nPodle Durkheima jsou tedy sociální fakta strukturálním kontextem, který přísně reguluje naše jednání nCo z toho plyne? > vysoké náklady na nonkonformní jednání, schopnost skupiny (sociálního celku) uplatňovat, prosazovat a vynucovat vlastní (nadindividuální) normativní očekávání Sociální jednání: M. Weber (I) nKlasické pojetí sociálního jednání nOdlišnost sociologie od přírodních věd: sociologie musí objektu svého zkoumání porozumět a díky tomu jej objasnit nSociologie tedy zkoumá chování jedince (jedinců) pouze potud, pokud jedinec dává svým činnostem určitý smysl nJednání – lidské chování, se kterým subjekt spojuje určitý smysl nSociální jednání – takové jednání, jehož smysl se ze strany jednajícího vztahuje k chování druhých a orientuje se jím ve svém průběhu Sociální jednání: M. Weber (II) nSociální jednání tedy předpokládá 2 momenty: 1) subjektivní motivaci jedince (jedinců) a 2) orientaci na druhé(-ho) nSociologie musí poznat motivy jednajícího individua, aby stanovila příčinné souvislosti a objektivní popis procesu nKolektivy ani společnost jako celek nemohou být chápány jako subjekty jednání – těmi mohou být pouze jednotlivá individua nx É. Durkheim – zdrojem a vysvětlením sociálního jednání jsou nezávislé nadindividuální (kolektivní) jevy (sociální fakta) Sociální jednání nJe vždy jednáním ve skupině či v sociálním kontextu nJe orientováno na skupinu (jedince) nebo sociální kontext nJe tedy vedeno určitým očekáváním nJe tedy závislé na řádu vytvořeném sociální skupinou nJe tedy kontrolované sociální skupinou (ať už záměrně či nezáměrně, vědomě či nevědomě) Paradigma sociálního jednání nPerspektiva aktérů a jejich vztahů je klíčová nSociální jednání jako: 1)Produkované aktéry 2)Produkující aktéry 3)Interaktivní 4)Komunikativní 5)Vázáno na společnost 6)Podmíněno racionalitou Sociální jednání v některých sociologických sub-disciplínách n nPolitická sociologie nSociologie rodiny nEkonomická sociologie nSociologie náboženství nSociologie města /venkova nSociologie kultury n… Kultura (I) nŠirší vs. užší definice kultury > sociologie vs. běžné užívání pojmu nSouhrn uznávaných hodnot, dodržovaných norem a vytvořených hmotných statků, a souhrn všech institucí, organizací a aktivit, které tyto prvky kultury umožňují produkovat, reprodukovat, konzumovat a prožívat nSpolečnost nemůže existovat bez kultury a naopak nHodnoty (= abstraktní ideály) jsou svázány s normami (= konkrétními principy a zásadami chování) Kultura (II) nVznik, reprodukce či změna norem není možná bez komunikace nRozdílné společnosti – rozdílné hodnoty > kulturní (hodnotový) relativismus nHodnotová relativita – důsledek poznání odlišné kultury a/nebo soužití s ní nEtnocentrismus – posuzování jiných kultur podle měřítek naší vlastní kultury nSubkultura – malé, kulturně uniformní společenství které je součástí vnitřně kulturně rozmanité společnosti (často bývá jazykově, etnicky nebo národnostně definované) nKontrakultura - kontrastní, opoziční typ kultury, respektive subkultury vůči majoritnímu typu kultury; nejde o pouhou odlišnost, ale o radikální odmítání a o vědomou kontradikci. nLze rozlišit dva druhy kontrakultur – první je dána nedobrovolným sociálním vyloučením určité skupiny obyvatel (bezdomovci, etnické menšiny), druhá je vědomě a dobrovolně tvořena jako akt protestu proti dominantním kulturním nebo společenským normám a hodnotám (hudební nebo politické subkultury) Kultura a sociální procesy (I) nSocializace: obecné a komplexní označení interaktivního procesu, během kterého se novorozenec stává osobou uvědomující si sebe samu a orientuje se ve vlastní kultuře nBěhem s. dochází k přejímání sociálních rolí, norem a vzorců jednání tvořících instituce a organizace společnosti nResocializace – přijetí radikálně odlišných hodnot a vzorců chování po rozpadu či opuštění těch dosud přijímaných (represivní instituce, extrémní okolnosti, mezní situace) nG.H. Mead – výklad hlavních fází ve vývoji dítěte (nápodoba skrze hru, přejímání role druhého, sebeuvědomění, porozumění hodnotám a normám, generalizovaný druhý) Kultura a sociální procesy (II) nDůležitý rys kultury - její prvky musí přijmout a osvojit si většina příslušníků daného kulturního společenství > charakter kultury určitého společenstva tedy určuje většina jejích členů. nPředávání probíhá v rámci procesu socializace a to mj. i skrze artefakty, které jsou součástí hmotné kultury (hračky, nábytek, dopravní prostředky, knihy, atd.) nEnkulturace: proces učení se kultuře; vrůstání jedince do kultury dané společnosti (přejímání významů a hodnot, které tuto kulturu tvoří) nProbíhá především prostřednictvím rodiny, školy, vrstevníků a médií nAkulturace - intenzivní pronikání kulturních prvků z jedné kultury do druhé (a naopak), který vede k zásadním změnám a reorganizaci dané kultury (často obou) nAkulturace se u jedinců projevuje změnou procesu enkulturace Sociální instituce nŠirší vs. užší význam pojmu instituce nSociální instituce – institucionalizované sociální jednání nJak se ze subjektivních významů (Weber) stávají sociální fakty (Durkheim)? nProces institucionalizace – fáze externalizace, objektivizace, internalizace nExternalizace - vytváření institucionálních praktik nObjektivizace: osamostatnění institucionálních praktik nInternalizace: osvojování institucionálních praktik člověkem Sociální role nInstitucionalizované jednání: opakované, ustálené, legitimizované > sociální role nSociální role jsou sociálně definovaná očekávání, nebo také očekávaný způsob jednání/chování vázané na určitý sociální status nSociální role jsou vždy vázány na sociální skupinu jakožto strukturu vztahů, pozic, nebo rolí nSociální role jsou základem osobnosti člověka (ztotožňuje se s nimi při jejich výkonu) nVztah mezi rolemi a věděním je dvojí: (1) z pohledu institucionálního řádu jsou role reprezentacemi a zprostředkovateli v něm objektivovaných souborů vědění, (2) z pohledu rolí vidíme, že každá s sebou nese určité sociálně definované vědomí Þ společnost existuje tehdy, když si ji jedinci uvědomují a jedincovo vědomí je zároveň předurčeno Sociální kontrola (I) nDefinice: s.k. - konfrontace sociálního jednání s normami a hodnotami dané sociální skupiny nS přijetím sociální role přijímáme její diktát (konformita je vynutitelná); každá role s sebou nese určitý typ znalostí, povinností, soubor chování nSociální kontrola je tedy konfrontace skutečného jednání se sociálními rolemi v dané společnosti/skupině nSociální role jako neformální forma sociální kontroly nPremoderní společnosti – důležitá přímá sociální kontrola nModerní společnosti – nepřímá sociální kontrola (skrytá) n Sociální kontrola (II) nExistují různé konkrétní mechanismy sociální kontroly: nTabuizace a ritualizace nSakralizace nebo profanace nReprese nDohled nDistribuce práce a statků nKomunikace a diskurz Speciální případ sociální kontroly: moc nMoc – šance či schopnost jedinců nebo skupin prosadit své vlastní zájmy nebo záměry přes odpor druhých nNěkdy je spojena s přímým užitím síly nRůzné typy moci: moc politická, ekonomická, sociální nDoprovázena ideologií ospravedlňující to, co mocní provádějí Panství nMoc se vždy neprosazuje pouze brutálně nebo násilně nVztahy mocenské nerovnosti jsou často „zahaleny“ do podoby panství nV panství je moc ze strany podrobených vnímána jako oprávněná nAutorita – legitimní použití moci nLegitimita znamená, že osoby podléhající určité autoritě jsou s tímto stavem srozuměny Typy panství podle M. Webera nTradiční – autorita pána posvěcená tradicí a zvyky nCharismatické – autorita (náboženského, vojenského, politického) vůdce díky jeho schopnostem a jeho výkonům nLegální – autorita zákona díky víře v závaznost právních norem, tj. ne vůči konkrétní osobě Teorie moci: Michel Foucault (1926-1984) nProměny moci: od negativního zákazu po „produktivní“ disciplinaci až po biomoc nOrganizace, tělo, diskurz – subjekty i projevy struktury mocenských vztahů nOrganizace a její uniformita, standardizace prostor a jeho fyzických projevů nTělo – biomoc a sexualita nDiskurz – normalizace myšlení Proměny systému trestání (Foucault) §přechod od utajovaného souzení a veřejného mučení k veřejnému souzení a utajovanému trestání §zrod disciplíny jako umění ovládání lidského těla, které ho činí „poslušným a užitečným“; mikrofyzika moci §zrození vězení jako jednotné instituce trestání; vězení předmětem neustálého reformování; trestání produkující populaci delikventů Vznik moderní disciplíny (Foucault) nSpecifické pojetí sociální kontroly – „disciplíny“ nModerní společnost - rozvoj vysoce sofistikovaných forem disciplíny nTa se zabývá nejmenšími možnými aspekty lidského těla nVznikla nová ekonomie a politika lidského těla nModerní instituce nyní požadují aby těla byla individualizována podle svých úkolů, podle potřeby vzdělávání, pozorování, kontroly nDisciplína vytvořila novou formu tělesné individuality, která jim umožňuje vykonávat jejich povinnosti v rámci nových forem ekonomických, politických nebo vojenských organizací moderní doby Sociální deviace (I) nSociální život se řídí normami a pravidly, která jsou respektována, ale i transformována a porušována nTato pravidla a normy se v různých kulturách liší nebo mají různou váhu a relevanci (pití alkoholu, dopravní pravidla, sexuální chování, majetková trestná činnost atd.) nJednání odchylující se od společenské normy či norem běžně akceptovaných většinou společnosti (komunitě) – sociálně deviantní nVíce deviantně jednajících jedinců se může stát základem deviantní subkultury (či kontrakultury) Sociální deviace (II) nDodržování sociálních norem a pravidel – bezmyšlenkovité (díky procesu socializace) i vědomé (dobrovolně i nedobrovolně) nVšechny společenské normy jsou doprovázeny sankcemi podporujícími konformitu nSankce – jakákoliv reakce ostatních na chování jednotlivce nebo skupiny, jejímž cílem je zajistit dodržování dané normy nSankce mohou být pozitivní nebo negativní, formální nebo neformální nNegativní formální sankce - zákony Sociální deviace (III) nPříklady sociální deviace: n nZločin nDuševní choroba nNonkonformní jednání či vzhled nPolitický protest n nSociální deviace je socio-kulturně podmíněna – co je deviantní v jedné kultuře či kontextu nemusí být deviantní jinde. Anomie nRůzné typy deviantního jednání mohou být ve skutečnosti velice „normální“ – tj. racionální, pochopitelné, a biologicky či psychologicky nepodmíněné nTeze o anomické situaci ve společnosti (Durkheim) – během společenských procesů nebo zlomů jsou odbourávány tradiční normy a požadavky a prozatím nejsou nahrazeny novými > dezorientace a nejistota lidí nNebo: anomie jako napětí mezi sociálními hodnotami /normami a sociální realitou neboli dostupností prostředků k dosažení těchto hodnot/norem (např. důraz na materiální úspěch vs. nemožnost jej v některých situacích dosáhnout > deviace)