Vývoj terciárního vzdělávání

                               Rysy vysokého školství před rokem 1989

-      Centrálně byrokratické řízení celého systému

-      Studijní plány i výzkum pod dohledem komunistické strany

-      Unitární systém studijních programů

-      Vysoké školy a výzkum institucionálně odděleny

-      Financování VŠ zcela závislé na státu – „přírůstkové rozpočtování“

                                          Změny po roce 89

•      1990 Zákon o vysokých školách

•      Zachování „unitárního charakteru“

•      Nevytvořil legislativní rámec pro soukromé školy a vysoké školy neuniverzitního typu.

•      Většina státem financovaného výzkumu zůstávala koncentrována na Akademii věd

•      Nedostatek financí

                             Příprava reformy financování vysokých škol

•      1993 – pracovní skupina pověřena přípravou reformy financování vysokých škol

•      Australský systém

•      Model 1 – o vybrané školné se snižují veřejné výdaje na vysoké školství

•      Model 2 – vybrané školné je dodatečným zdrojem růstu celkového rozpočtu škol

Základem pro výpočet školného byly průměrné normativní studijní náklady

Dva režimy poskytování dávek sociální podpory (nevratný, vratný)

                                         Posílení autonomie

•      Zákon o vysokých školách č.111/1998 Sb.

•      Posilování autonomie vysokých škol (formální)

•      Veřejnoprávní instituce s rozsáhlými majetkovými právy (omezené), omezení v podnikání

•      Finanční závislost na státu zůstala beze změny

•      Uznání tzv. „neuniverzitních škol – otevření prostoru pro neuniverzitní segment terciálního
školství – soukromé školy, 200/01 – 14 soukromých VŠ.

                                  Přetrvávání fiskální závislosti

•      Finanční krize – brání zvyšování podílu osob s dosaženým terciárním vzděláním.

•      1994 – počet studentů začíná růst (nové mechanismy financování VŠ)











                                 Typy financování vysokého školství

•      2 indikátory:

•      Podíl finanční podpory studentů (granty, půjčky, stipendia) na celkových výdajích na
terciární vzdělávání.

•      Podíl soukromých zdrojů na financování terciárního vzdělávání

                                       Tři odlišné typy zemí:

1) Typ A: vysoký podíl soukromých zdrojů a výrazná sociální pomoc studentů (Austrálie, USA, Kanada)

2) Výrazný podíl financování z veřejných zdrojů, programy sociální pomoci (skandinávské země)

3) Nízký podíl soukromých zdrojů, slabá pomoc státu (většina postkomunistických zemí, ČR,
Portugalsko, Francie a Německo)