Úvod do ekonomiky vzdělávání Ekonomika školství n Hraniční vědní disciplína ekonomiky a pedagogiky. Dělení: • Odvětvová ekonomika – ekonomické aspekty školství jako odvětví • Speciální ekonomická disciplína – zabývá se vzájemným vztahem vzdělání a ekonomiky Členění • Vnitřní ekonomika školství – zkoumá mikroekonomické aspekty výchovy a vzdělávání (plánování počtu učitelů, žáků, odměňování..) • Vnější ekonomika školství – zkoumá makroekonomické aspekty vzdělávání (vliv vzdělávání na ekonomický růst, celkové náklady..) Odvětví školství: n Zdrojový charakter – ovlivňuje pracovní sílu a zprostředkovaně další faktory n Cílový charakter – harmonický rozvoj člověka Okruhy problémů, které EŠ zkoumá n Vzájemný vztah vzdělání a vědecko-technického pokroku n Financování školství n Prognózování školství n Veřejná správa ve školství n Odměňování pedagogických a nepedagogických pracovníků n Terciální vzdělávání n Vyhodnocení nákladů na vzdělání n Hmotné zabezpečování žáků a studentů Školství se skládá z: • Školského systému • Školské soustavy (soubor výchovně-vzdělávacích zařízení) • Školských subsystémů (předškolní výchova, základní, střední…) Výchova – vzdělávání - vzdělání Výchova – cílevědomá, společensky determinovaná činnost, která je zaměřená na formování člověka. Je to proces, v kterém se záměrným působením utváří osobnostní, morální a charakterové vlastnosti jedince a v kterém si jedinec sám osvojuje určité normy a způsoby chování ve společnosti. Vzdělávání – proces, v kterém převažuje informativní aspekt a v kterém jedinec získává a osvojuje si soustavu poznatků, vědomostí, zručností a návyků. Vzdělání – výsledný efekt výchovy a vzdělávání. Jeho subjektem (nositelem) je člověk, který získává určité vzdělání, anebo společnost jako celek (vzdělanostní struktura obyvatelstva). Má nehmotný charakter, je pouze vlastností člověka, který s ní může disponovat a dále kultivovat. Pojetí vzdělání n Osobnostní (složka kognitivní vybavenosti osobnosti) n Obsahové (učivo, obsah vzdělání, vzdělávací cíle) n Institucionální pojetí (organizovaná činnost zabezpečována institucí školství, formálního vzdělávání, celoživotního učení) n Socioekonomické pojetí (charakteristika populace) n Procesuální pojetí (proces, jímž se realizují stavy jedince a společnosti ve smyslu pojetí 1-4) Funkce vzdělání n Ekonomická – vzdělání je nevyhnutelnou podmínkou ekonomického růstu. Tuto funkci plní vzdělání prostřednictvím kvalifikace. n Sociálně- kulturní – vliv na rozvoj mimoekonomických oblastí života společnosti (lidské hodnoty, stabilitu, výchovu dětí…) n Preventivní – zajištění svojí životní existence, osobního rozvoje, podpora a rozvoj sociálního bezpečí a suverenity. n Nápravná – pomáhá léčit už existující problémy n Socializační – formování člověka jako společenské bytosti, tj. pracovní síly a lidské osobnosti. Poznatky: n Instrumentální povahy – vědomosti a poznatky potřebné k výkonu určité práce, jsou specifického určení n Kultivační povahy – mají kultivační charakter Kvalifikace n Výsledek historického společenského vývoje a postupné dělby práce. Je to souhrn schopností, které v určitém čase a prostoru vyžaduje společnost pro výkon určitých povolání. - Fyzická a smyslová způsobilost - Duševní způsobilost (inteligence, nadání, vlohy) - Teoretické vědomosti všeobecného a odborného charakteru, vzdělání - Praktické zkušenosti (zručnost, šikovnost, pohotovost) Potřeba nového chápání kvalifikace - souvisí se strukturálními změnami ekonomiky. - Cesta uplatňovaná v Japonsku - Cesta uplatňovaná ve vyspělých ekonomikách západní Evropy - Cesta uplatňovaná v USA n Čeští učitelé definují cíl hodiny nebo cíl výuky v daném časovém úseku pomocí znalosti nějaké oblasti: „žák má umět, žák se má naučit“, zatímco jejich kolegové z ostatních zemí daleko častěji než znalost sledují porozumění : „žák má pochopit, žák má porozumět“ n Příznačné je i to, že čeští učitelé při vymezování cílů výuky vůbec neuvedli řadu cílů, které se objevily ostatních zemích: „komunikovat, rozvíjet obecné myšlenkové dovednosti, rozvíjet experimentální dovednosti, rozvíjet metody vědeckého zkoumání, učit žáky týmové práci, podporovat pozitivní postoj žáků k přírodním vědám a zájem o ně“. (TIMSS R Videostudy) Čím je jedinec formován Základní socializační prostředí n Rodina n Škola n Skupina vrstevníků n Společnost a vzdělávací systém Rodina n Index ekonomického, sociálního a kulturního statusu - úroveň povolání a vzdělání rodičů, přístup ke kultuře a vybavení domácnosti kulturními statky (mj.: počet knih v domácnosti – klasická literatura, poezie, slovníky a encyklopedie, vlastní pokoj, vlastní pracovní stůl, umělecké výtvory) Vliv rodinného zázemí na výsledky žáků (OECD PISA 2003) Vzdělání z hlediska teorie statků, postavení a význam vzdělaní ve VS Tržní selhání Existence kolektivních statků - Nedělitelnost - Nevyloučitelnost ze spotřeby - Vyloučení je technicky nemožné - Vyloučení je nevhodné – vysoké transakční náklady, politické rozhodnutí o povinné školní docházce Členění statků dle Browna a Jacksona (1990) Charakteristiky smíšeného statku podle Bénarda (1989) n vyloučitelnost n rivalita n růst anebo pokles kvality v závislosti od růstu rozsahu spotřeby Tržní selhání n Existence externalit n Negativní n Pozitivní – pravděpodobněji nejklasičtější příklad je oblast poskytování vzdělávacích služeb (preventivní očkování) Příklady soukromých a veřejných užitků plynoucích ze vzdělání Soukromé užitky - rozvoj osobních vlastností a schopností - zvětšení schopnosti vážit si a rozpoznávat široký rozsah kulturních a jiných hodnot - větší pracovní příjmy - lepší mobilita na pracovním trhu - větší flexibilita při adaptaci na nové životní a pracovní podmínky Veřejné užitky reprodukce základních demokratických a kulturních hodnot společnosti - reprodukce LK jako podmínky dalšího ekonomického růstu - větší daně či příjmy veřejných rozpočtů - nižší nezaměstnanost Přínosy vzdělaní (užitky) 1. vztah mezního užitku jednotlivce k hraničním nákladům na jeho vzdělání 2. vztah mezního užitku společnosti k hraničním společenským nákladům na vzdělání Čistý trh ve vzdělávaní není možný z důvodů: n nedokonalosti kapitálového trhu n neúplných informací n existence externalit n možnosti vzniku monopolu Vzdělání jako veřejný statek Základní atributy vzdělávání n účinnost vzdělávání- optimální množství vzdělaní, které bude maximalizovat čistý společenský užitek n spravedlivost při poskytovaní vzdělávání- vyplývá z lidských práv, rovnosti příležitostí, zakotvené v Ústave ČR Listina základních lidských práv a svobod Čl. 33: n Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. n Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopnosti občana a možnosti společnosti též na vysokých školách. n Zřizovat jiné školy státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem, na takových školách se může vzdělání poskytovat za úhradu. n Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu. Čl. 25: Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též právo na vzdělání v jejich jazyku. Minimální množství vzdělání n zabezpečený přístup každého občana k minimálnímu množstvu vzdělání- povinná školní docházka n považuje se za společenskou potřebu n Merit goods Vzájemný vztah efektivnosti a rovnosti Názory na alokaci zdrojů pro rozvoj vzdělání n investovat do každého vzdělávajícího se jedince stejnou sumu- rovnost vstupů na vzdělání n investovat více prostředků do nadaných a talentovaných žáků a studentů n investovat do vyrovnávajícího vzdělání (méně podporovat nadané žáky) Podíl výdajů na vzdělávací instituce na HDP (1995, 2004) Individuální vnitřní míra návratnosti pro osoby s vysokoškolským vzděláním