Řízení ESZ ESZ používá „otevřenou metodu koordinace", založenou na klíčových zásadách subsidiarity (rovnováha mezi úrovní EU a úrovníčlenských států), konvergence (sladění činnosti), vzájemné výměny zkušeností1 (výměna příkladů dobré praxe), integrovaného přístupu (strukturálníreformy rozšířené i na sociální, vzdělávací, daňovou, podnikovou a regionální politiku) a řízení podle cílů. Pokud jde o posledně jmenovanou zásadu, strategie používá kvantifikovaná měření, cíle a porovnávání s cílem umožnit vlastní monitorování a hodnocení pokroku. Khodnocenívýkonuaúsilíčlenskýchstátůvoblasti politikzaměstnanosti a podpory analýzy národních programů reforem se používají různé ukazatele. Ty jsou užity takéveVýročnízprávěo pokroku EU, která bude zahrnovat i návrh Společné zprávy o zaměstnanosti. Zmíněné ukazatele každoročně schvaluje Výbor pro zaměstnanost (EMCO), jemuž pomáhá při výběru a rozvíjení ukazatelů požadovaných pro hlavní směry zaměstnanosti pracovní skupina pro ukazatele Výboru pro zaměstnanost. V této skupině pro ukazatele pracují společně Komise a členské státy. Skupina vyvíjí soustavnou činnost a jejím cílem je zlepšit srovnatelnost, spolehlivost a aktuálnost databází. Generální ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti na tomto poli rozsáhle spolupracuje s Eurostatem2. 1 Viz stránka programu vzájemné výměny zkušeností http://www.mutual-learning-employment.net 2 Eurostat je Statistický úřad Evropských společenství,vizwebová stránka na adrese: http://epp. eurostat.cec.eu.ini. Co je ESZ? ^ Evropská strategie zaměstnanosti (ESZ) byla založena s cílem určovat směry a zajišťovat koordinaci priorit politikzaměstnanosti prosazovaných členskými státy v rámci EU. V roce 1997 se členské státy zavázaly sestavit soubor společných cílů a úkolů pro politiku zaměstnanosti a každoročně výsledky monitorovat prostřednictvím postupu vytčeného v nové Amsterodamské smlouvě. Hlavní kompetence voblasti politiky zaměstnanosti sice stále náležíčlen-ským státům, ale Smlouva přičítá Radě a Komisi podstatně významnější roli a pověřuje je novými úkoly a do rozhodovacího procesu je také ve větší míře začleněn Evropský parlament. Za řazením Protokolu o sociální politice do Smlouvy byla rovněž zdůrazněna odpovědnost sociálních partnerů. ESZ je nedílnou součástí širšího souboru nástrojů, které instituce EU vytvořily za účelem podpory politik zaměstnanosti EU, a představuje současně i významný nástroj k dosažení cíle Lisabonské strategie, a sice vytvoření„většího počtu pracovních místa lepší pracovní místa". Je také jedním z prvků sociálního dialogu EU. ESZ kromě toho používá k podpoře členských států při prosazování dohodnutých politikzaměstnanosti Evropského sociálního fondu. Vznik a začátky ESZ Před Amsterodamskou smlouvou byla výhradníodpovědnostza politiky zaměstnanosti na straně členských států, přičemž úloha Komise se omezovala jen na podporu spolupráce na úrovni EU. V prosinci roku 1994 se Rada Evropské unie v Essenu inspirovala Delorsovou Bílou knihou o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti3 z roku 1993 a odsouhlasila klíčové cíle - tato práce se však zakládala na závěrech bez jakékoliv právní závaznosti. V listopadu 1997 byla do oddílu Zaměstnanost Smlouvy začleněna nová ustanovenia na summitu o pracovních místech v Lucemburku byla zahájena Evropská strategie zaměstnanosti. Na lisabonském zasedání Evropské rady v březnu 2000 si Evropská unie vytkla do nadcházejícího desetiletí nový strategický cíl: stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, schopnou zajistit udržitelný hospodářský růst s více a lepšími pracovními příležitostmi i vyšší sociální soudržností. Bylo stanoveno, že do roku 2010 Evropská strategie zaměstnanosti pomůže Unii nastolit podmínky pro plnou zaměstnanost (celková míra zaměstnanosti 70 % a míra zaměstnanosti žen 60 %) a posílit sociální soudržnost. V březnu 2001 byly Evropskou radou ve Stockholmu doplněny průběžné cíle do roku 2005 a jeden dodatečný cíl: zaměstnanost starších pracovníků by do roku 2010 měla stoupnout na 50 %. Evropská rada v Barceloně (v březnu 2002) vyzvala ke zvýšení hranice věku odchodu do důchodu do roku 2010 o 5 let a určila cíle pro zajištění péče o děti (33 % pro děti do 3 let, 90% pro děti ve věku od 3 let do zahájení povinné školnídocház-ky), zejména s cílem usnadnitzaměstnanostžen. Na setká n í Evropské rady v Barceloně byla také form úlová na výzva k zaveden í srovnávacích systémů v rámci celé EU zaměřených na vzdelávania odbornou přípravu, tyto byly schváleny v květnu 2003. Další informace viz http://europa.eu.int/en/record/white/c93700/contents.html Lisabonské a stockholmské cíle Míra zaměstnanosti Celkem Zeny Starší pracovníci Cíle do roku 2010 70% 60% 50% Současnost (2005) 63% 56% 41% Na žádost hlav států a vlád na jarním zasedání Evropské rady v roce 2003 ustavila Komise Evropskou pracovní skupinu pro zaměstnanost v čele s bývalým ministerským předsedou Nizozemska Wimem Kokem, jejímž úkolem je přezkoumat ESZ. Komisea Rada zařadily zjištěníze zprávy této pracovní skupiny4 do Společné zprávy o zaměstnanosti vypracované pro jarnízasedání Evropské rady v roce 2004. V něm byla potvrzena nutnost rázných opatření členských států odpovídajících linii navržené pracovní skupinou, zaměřených na zvyšování adaptability pracovníků i podniků, na prilákania udržen í většího počtu pracovníků, na vyšší investování do lidského kapitálu a na lepší systém řízení. U příležitosti střednědobé revize Lisabonské strategie (2005) předložila Komise Sdělenío růstu a pracovních místech (únor 2005). V tomto sdělení se navrhuje nově odstartovat Lisabonskou strategii s tím, že úsilí by se zaměřilo na dva cíle: zajištění silnějšího a trvalejšího růstu a většího počtu lepších pracovních míst5. Procedura ESZ byla také upravena odpovídajícím způsobem. 4 Práce, práce, práce - vytvářen ívětšího počtu pracovních m ist v Evropě: http://europa.eu.int/ comm/employment_social/employment_strategy/pdf/etf_en.pdf 5 KOM (2005) 24 ESZ jako součást Lisabonské strategie Plnění ESZ je od roku 2005 rovněž zařazeno do lisabonského cyklu řízení6 Po schválení nových Integrovaných hlavních směrů7 v červenci 2005 byla zahájena aplikace nového rámce ESZ pokrývajícího tříleté období od roku 2005 do roku 2008. ESZ používá ke koordinaci národních politikzaměst-nanosti na úrovni EU několik nástrojů. Stručně: Na návrh Komise schvaluje Evropská rada soubor Integrovaných hlavních směrů. Ty stanoví společné priority politik členských států. První přijaté Integrované hlavní směry Komise navrhla vdubnu 2005 a Radou byly schváleny v červenci 2005 (viz rámeček). Brzy na podzim navrhly členské státy národní program reforem, který popisuje, jak budou implementovány hlavní směry na národní úrovni. Na základě svého hodnocení národních programů reforem schvaluje Komise EU Výročnízprávu o pokroku EU pro jarnízasedání Evropské rady. Souběžně s tím počítá Komise s iniciativami na úrovni EU na podporu národních aktivit. Sdělení Komise z července 2005„Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství"8 stanoví Lisabonský program Společenství. Pokud to bude nutné, Komise může určit další kroky k revidování Lisabonského programu Společenství a navrhnout specifická doporučení pro jednotlivé země. Kapitolu ZaměstnanostzVýročnízprávy o pokroku Rada schvaluje s cílem vytvořit na začátku následujícího roku Společnou zprávu o zaměstnanosti. Koordinacenárodníchpolitikzaměstnanosti na úrovni EU byla aždo roku 2005 založena výhradně na ustanovení článku 128 Smlouvy o založení Evropského společenství, ačkoliv časové rozpisy hlavních směrůzaměstnanosti (HSZ) a hlavních směrů hospodářských politik (HSHP) byly sladěny od roku 2003. Úř. vest. L 205,6.8.2005, s. 21. KOM(2005) 330ze dne 20.7.2005. Integrované hlavní směry Národní programy reformy Evropské rady r 1 Výroční zpráva o pokroku a případná aktualizace hlavních směrů a doporučení / Lisabonský program Společenství V / Společná zpráva o zaměstnanosti Národní zprávy o implementaci Aktualizované Integrované hlavnísměry a doporučení Evropské rady Priority a hlavní směry zaměstnanosti 2005-2008: 17. Provádět politiky zaměstnanosti zaměřené na dosaženíplnézaměstna-nosti, zlepšení kvality a produktivity práce a posílenísociálnía územní soudržnosti. Přilákat více lidí do zamestnania udržet je vněm, zvýšit nabídku pracovních sil a modernizovat systémy sociální ochrany 18. Podporovat celoživotní přístup k práci. 19. Zajistit inkluzivní trhy práce, zvýšit přitažlivost práce a zajistit, aby se práce vyplatila osobám hledajícím zaměstnání, včetně osob znevýhodněných, a neaktivním osobám. 20. Zlepšit přizpůsobováníse potřebám trhu práce. Zlepšit adaptabilitu pracovníků a podniků 21. Podporovat pružnost kombinovanou s jistotou zamestnania omezit segmentaci trhu práce s náležitým zřetelem na úlohu sociálních partnerů. 22. Zajistit vývoj nákladů práce a mechanismy systémů stanovován í mezd příznivé pro zaměstnanost. Zvýšit investice do lidskéhokapitáluprostřednictvímlepšíhovzdělávání a kvalifikace 23. Zvýšit a zlepšit investice do lidského kapitálu. 24. Přizpůsobit systémy vzdelávania odborné přípravy novým kvalifikačním požadavkům. ^P