6. Formy ochrany historických jádrových struktur
Cíl kapitoly
V tématu budete seznámeni s formami ochrany našich historických měst a jejich částí, dozvíte se jak se města
na našem území vyvíjela a kdy vznikla potřeba procesu ochrany nejcennějších městských struktur a jaký měl
tento proces vývoj až do současného stavu.
Časová zátěž
4 hodiny /přednáškový čas + samostudium/
6.1 Vznik a stručný vývoj měst na našem území
Vývoj lidské společnosti souvisí a je dokumentován strukturou a vývojem osídlení. Pro vývoj sídelní struktury jsou
významnými faktory: způsob obhospodařování území, výrobní a společenské vztahy, které se vyvíjí v závislosti
na změnách hospodářského a ekonomického vývoje.
K rozvoji sídlištních typů dochází v souladu s vývojem hospodářské a ekonomické základny která vyvolává
potřebu trvalého využití ploch a vznik nové zástavby.
Na našem území lze vývoj osídlení sledovat od starověku, kdy je jižní část evropského kontinentu v 5.- 4. století
ovlivněna expanzí říše římské až po hranici Dunaje, za kterou se římská města vyskytují jen ojediněle. V této
době jsou na našem území hradiska Keltů, nazývána oppida, která nelze ještě považovat za města. Byla
ohrazená o celkové rozloze 100 ha a obsahovala volné plochy pro útočiště okolního obyvatelstva před
nepřítelem. Keltská hradiska byla zničena nájezdy Germánů, kteří útvary připomínající zárodek města
nevytvořili.
V 7.století vznikají s prvním pokusem o založení státního útvaru útočištná Hradiště na ochranu před Avary. V 8. a
9. století je doplňováno území jižních a střední oblasti Čech kmenovými středisky a opevněnými hrady. Do této
doby je datován také Pražský hrad a Vyšehrad.
V 9. století po sjednocení slovanských kmenů byly vytvořeny podmínky pro vznik Velkomoravské říše, zajímající
území dnešní Moravy a Slovenska až po vodní toky Dumaj a Tisu s nejvýznamnějšími středisky, kterými bylo:
hradiště na území Starého města u Uherského Hradiště, Mikulčice u Hodonína /2 000 obyvatel, plocha 6 ha/,
Modrá, Pohansko a Nitra. Velkomoravskými hradišti byly také lokality Olomouc, Strachotín, Rajhrad u Brna a
Staré Zámky v Brně ­ Líšni.
Po zániku Velké Moravy v 10.stol. se těžiště státního útvaru přesouvá do Čech a přirozeným centrem se stává
Praha, ležící na křížení významných cest ­ severojižní z Bavor k Baltu /Zlatá stezka/ a západo-východním
propojením evropských cest. Hlavními mocenskými a hospodářskými centry s vazbou na knížecí hrady byly v této
době lokality: Stará Plzeň, Žatec, Mělník, Hradec Králové, Olomouc, Brno, Znojmo, Bratislava a další.
Postupným rozšiřováním osad se utvářela rostlá sídliště kolem křížení cest s prostorami tržiště stranou od
komunikace. Seskupení sídelních prvků bylo volné v závislosti na přírodních podmínkách a terénním reliéfu.
Dominantním prvkem byl kostel, umístěný na vyvýšeném místě. Sídliště nebyla ohrazena.
V tomto období již byla na našem území poměrně hustá síť tržních osad s vazbou na feudální sídla. Románské
sídliště svým charakterem a funkčním posláním nabývá charakteru městského osídlení. Následné období
charakterizované rozkvětem obchodu a diferenciace řemeslné výroby za vlády posledních Přemyslovců, vede ke
vzniku a rozvoji měst.
Základní případy městského založení:
* v návaznosti na feudální sídlo nebo starší sídelní útvar,
* v návaznosti na vodní tok ­ ústí řeky nebo vodní přechod,
* v návaznosti na obchodní komunikační spojení.
Novým faktorem je potřeba obranyschopnost sídla, proto je významná volba strategické polohy.
Silný urbanizační proces se projevil v období vlády Přemysla Otakara II., kdy bylo založeno několik desítek
českých a moravských měst. Města v té době měla různé výsady udělované panovníkem, který měl ve městech
značnou oporu.
Co se týče půdorysného uspořádání, mají města pravidelný nebo nepravidelný půdorys.
Do poloviny 13. stol. vznikají města s nepravidelným půdorysem, vycházejícím z přírodních podmínek, topografie
terénu, vodního toku a dalších determinantů. Centrem bylo obvykle náměstí, které je zároveň základním
kompozičním prvkem. Komunikační síť je základem pro utváření parcelace, vytvářející základní charakter
městské zástavby. Tento typ je charakteristický pro staré sídelní území s hospodářsky silným zázemím.
1
Mezi první založená města s nepravidelným půdorysem patří Opava /1224/, Znojmo /1225/, Hradec Králové
/1225/, Brno /1238/, Olomouc /1240/, Praha /1240/.
Jinou alternativou je lokační spojení dvou dobově odlišných a kvalitativně různých sídlišť, lokace vedle staršího
útvaru , například Znojmo nebo Kroměříž.
Ve 13. století dochází postupně ke kolonizaci území, vznikají pravidelná města. Jejich základem je náměstí,
čtvercové, obdélníkové, půdorys je šablonovitý s více nebo méně pravidelnou uliční sítí určující zástavbu.
Příkladem takového města je Plzeň /1295/ s největším gotickým náměstím v Čechách /139x 193m/, České
Budějovice/1265/, Klatovy, Nový Jičín.
V oblastech výskytu rud a nalezišť stříbra jsou zakládána horní města, např. Jihlava, Kutná Hora.
Středověká města měla celkovou rozlohu 5 ­ 10 ha a počet obyvatel se pohyboval v rozmezí mezi
2 000 ­ 4 000 obyvateli.
Architektura ­ v průběhu 14. stol. se stabilizuje městská zástavba, postupně se původně dřevěný dům nahrazuje
hrázděnou a kamennou stavbou. Ustálila se forma obytného hloubkového domu, ale objevuje se i mělký
jednotraktový dům. Obvyklými stavbami jsou klášter a kostel, od 15. stol. se objevují nové druhy staveb, radnice,
špitály, postupně stavby výrobního charakteru a služeb.
Samostatným příkladem je vývoj hlavního města Prahy, které je vyvrcholením středověkého urbanismu u nás.
Založením Nového města pražského Karlem IV byl vytvořen jedinečný funkční a kompoziční celek,
předznamenávající renesanční pojetí měst. V lucemburském období pokračovalo zakládání menších
poddanských i větších měst /Mladá Boleslav, Bechyně, Karlovy Vary/.
Ojedinělým typem měst jsou města husitská. Město Tábor je příkladem propojení založeného města s rostlou
strukturou zástavby původně vojenského tábořiště.
Největší význam středověkého období spočívá ve vytvoření rovnoměrné struktury městského osídlení, která byla
v rovnováze s jeho zemědělským zázemím.
Shrnutí historického vývoje a postupu přestavby měst: v nejvýznamnějších slohových etapách
* V období pozdní gotiky nastává kvalitativní přeměna dřevěné zástavby na zděnou, dochází ke stabilizaci
půdorysného rozvrhu se stanovenou výškou zastavění. Zástavba je kompaktní, vnější výraz města dotváří
soustava opevnění. Dominantou je hrad, radniční věž a kostel.
* Renesanční přestavba je spojena se změnou životního stylu, domovní jednotky se vzájemně propojují,
horizontální členění převládá nad vertikálním, projevuje se snaha o napřímení prostoru ulice, přestavba uličního
průčelí. Časté jsou nástavby pater, úprava dvorních křídel a arkádová nádvoří. Častá je úprava fasád sgrafitem a
štíty. Uceleným příkladem renesanční koncepce přestavby je výstavba Nového města nad Metují od roku 1527,
po požáru 1540 regulovaná jednotným plánem ojedinělým v této etapě vývoje /byla zajišťována Pernštejny a
vytvořila sjednocující výraz náměstí s podloubím a jednotnými průčelními štíty/. Gotická urbanistická osnova
zůstává úpravou nedotčena.
* Barokní přestavba gotického a renesančního města je determinována potřebami a přístupem šlechty, které
měly za následek totální přestavbu nevyhovujících stísněných objektů a celých městských částí. Nový
architektonický styl přináší změnu výrazu staveb, měřítka, detailu. Barok vnáší do města zeleň, jsou zakládány
parky v návaznosti na honosná šlechtická sídla a paláce. Přestavby mění výraz klášterů a sakrálních staveb.
Rozrůstá se i měšťanský dům.
* Přestavba v období ranného kapitalismu je etapou počátku novodobých přestaveb. Ve druhé pol. 19. stol. se
projevuje stagnace vývoje městských struktur. Projevuje se nutnost změn dopravního řešení, vyvolaná rozvojem
průmyslu. Dovršením průmyslové revoluce dochází k prudkému rozvoji průmyslových měst. Obyvatelstvo
z venkova se koncentruje do měst, což vyvolalo potřebu nové zástavby lokalit pro bydlení. Vznikají nové obytné
čtvrtě na předměstích. Ve většině historických měst postupně dochází k částečnému nebo úplnému odstranění
hradebního okruhu /např. v Brně od roku 1845, výstavba okružní třídy podle regulačního plánu z r.1863/.
Uvolněné plochy byly využity k vytvoření sadových okruhů v řadě dalších měst, v Plzni, českých Budějovicích,
Písku, Olomouci a Hradci Králové.
Novým typem jsou lázeňská města - Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy lázně.
* V posledních desetiletích 19. stol. se města postupně vybavují technickou infrastrukturou, zejména
vodovodem a kanalizací, realizuje se plynové osvětlení ulic. Růst měst vyvolal potřebu veřejné městské dopravy.
Výstavba městské dopravní sítě byla zahájena v roce 1896 v Praze. Ve 20. stol. se jedná o přestavby dle
regulačních podmínek různé úrovně. Návrh regulace pro Staré město Pražské pochází z roku 1886 a následně
pro Malou Stranu, bylo asanováno židovské město. Z této doby pochází také nevhodné a zničující zásahy do
původních městských struktur.
2
Necitlivá byla přestavba historického jádra Brna, která při zachování uličního trasování z větší části nahradila
historickou zástavbu nepříliš hodnotnou eklektickou zástavbou.
* Z dalších let pochází řada přestaveb různé kvality. V té době již byly zpracovávány urbanistické plány v nichž
byla schématicky řešena historická jádra měst. Výjimku tvoří např. regulační plán Hradce Králové od Josefa
Gočára. Obava o ohrožení historických hodnot vyvolává hnutí na podporu památkové péče a za pochopení
historického prostředí jako celku /plošná ochrana/. Tyto snahy byly rozvíjeny již v období po I. světové válce,
jejich realizace se však začala uskutečňovat až po II. světové válce.
6.2 Odborná terminologie: definice města, historického jádra, historické zóny.
Město je pojem pro geograficky vymezený sídelní útvar se specifickým vývojem od doby vzniku do současné
podoby. Města jsou ekonomicky fungující systémy, zajišťující základní funkce: bydlení, výrobní a pracovní
aktivity, specifické funkce /vybavenost, obchod a služby, společenské a správní činnosti/ sportovní a rekreační
aktivity, zeleň, dopravní systémy a technickou vybavenost.
Historické město je urbanistickou strukturou, která vznikla, vyvíjela se a přetvářela vlivem společenských,
politických a hospodářských podmínek do dnešní podoby.
Město historického původu vzniklo a vyvíjelo se v různých vývojových etapách ukončených
společensko-ekonomických formacích. V ČR je to město vzniklé v období feudalismu
Historické jádro je zpravidla centrální jádrová část města v rozsahu původního hradebního okruhu s nejstarší a
nejhodnotnější zástavbou.
Historická zóna je území, ucelená část města vyznačující se prvky historického potenciálu, vykazující znaky
historického prostředí.
Památková rezervace je území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek,
popřípadě archeologických nálezů. Podle typu sídla se rozlišují městské památkové rezervace /MPR/ a
vesnické památkové rezervace /VPR/.
Památková rezervace je vyšší formou ochrany historicky hodnotného území. Historická zástavba v sídelně
využitém území je většinou kompaktní, bez výskytu nevhodných zásahů. Historické objekty jsou dochovány
v původním objemu, ztvárnění fasád včetně detailu, výplní otvorů. MPR je zpravidla vymezena hranicí původního
hradebního systému v rozsahu původního jádra.
Památková zóna je území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické
prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty.
Památková zóna je obvykle část sídelního útvaru, která má dobře dochovanou půdorysnou a hmotovou strukturu
s menším podílem intaktně dochovaných staveb.
Smyslem vyhlášení je zajistit památkovou ochranu ve stanoveném rozsahu a stanovit regulační podmínky pro
stavební činnost v hranicích památkové zóny.
Soubory zahrnující technické památky nebo území dokladující vývojové etapy výroby jsou technické památkové
rezervace /TPR/.
Ochranné pásmo vymezuje území, které je potřebné z důvodu ochrany nemovité kulturní památky, nemovité
národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny. K jeho vymezení je v kompetenci obecní
úřad obce s rozšířenou působností po předchozím vyjádření odborné organizace památkové péče.
Obraz města je výraz výtvarné hodnoty vnější formy, uplatňující se v celkové prostorové podobě a siluetách
dálkových pohledů.
Vesnice je samostatně vzniklý útvar zástavby, sídelní forma původně zajišťující všechny potřebné funkce,
vytvořená pro obyvatelstvo zabývající se převážně zemědělskou produkcí.
Pro územní plánování v plochách MPR a PZ se používá pojmu ,,památkový urbanismus", který se zabývá
aplikací zásad památkové péče v nejcennějším území našich historických měst. Mezi hlavní úkoly patří
koncepce památkové ochrany, funkční využití ploch v MPR a PZ a stanovení podrobných regulativů
funkční a prostorové regulace s cílem ochrany a zachování objektů a autentického prostředí na jejich
území.
Vyhlášené stupně památkové ochrany jsou ve smyslu zákona č.20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění
pozdějších předpisů závaznými limity památkové péče a jako takové musí být respektovány při tvorbě
rozvojových plánů a zpracování územně plánovací dokumentace.
3
6.3 Vývoj plošné ochrany měst, významné dokumenty rozvoje a záchrany kulturního dědictví
měst
Města a ostatní formy sídel na našem území prošly historickým vývojem, který se projevil vývojovými změnami
jejich původní historické struktury. Tyto změny měly svoje příčiny, ať už se jednalo o přirozený vývoj nebo
následky násilných konfliktů, zejména válečných.
Pod pojmem vývoj měst jsou zahrnuty i procesy, které souvisí se strukturou a stavební podstatou nepřímo. Jsou
to například změny ve společnosti související s politickými a ekonomickými změnami, kulturním a technickým
pokrokem, sociálními změnami, změnami zákonů a nařízení majícími vliv na společenské klima a zpětnou vazbu
způsobující rozvoj, nebo stagnaci městského organismu. Všechny tyto procesy, mají-li být pro budoucnost
dokladovány a má­li být zachována historická podstata našich měst a městských částí, vyžadují určitou formu
ochrany. Většina našich měst má unikátní, nenarušenou strukturu historického jádra, osobité prostředí ve kterém
žijeme, pracujeme, odpočíváme. Jsme s ním ztotožněni a spoluvytváříme kulturu místa a jeho lidské měřítko.
Potřeba koncepčního rozvoje měst, při zachování hodnotných městských struktur vychází z mezinárodních
dokumentů, kterými jsou charty moderního urbanismu. Mezi nejvýznamnější patří programový dokument
moderního urbanismu, Aténská charta z roku 1933, Benátská charta z roku 1965 a Mezinárodní charta pro
ochranu historických měst přijatá ICOMOS v roce 1987, které předcházela Evropská charta památkové péče
Amsterodam 1975. V roce 1985 byla přijata Konvence o záchraně architektonického dědictví Evropy
v Granadě, ke které Česká republika přistoupila sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2000.
Významným dokumentem evropského urbanismu je Evropská charta regionálního a prostorového plánování
z roku 1983­Toremolinská charta, vyjadřující globální celoevropské principy, vyvážený sociálně-ekonomický
rozvoj regionů a zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a ochranu prostředí.
Nejvýznamnějším dokumentem je mezinárodní charta pro záchranu historických měst, přijatá v roce 1987
ve Washingtonu. Obsahuje zásady ochrany historického charakteru a obrazu města ve vztahu k rozvojovým
plánům na všech úrovních.
Ochrana historických měst a struktur, má ­ li být účinná, musí být součástí politiky ekonomického a sociálního
rozvoje a musí být součástí procesu územního plánování ve všech fázích procesu.
Hodnoty, které je třeba uchovat, jsou zejména:
historický charakter a obraz města, který tvoří:
- městská forma definovaná osnovou, parcelací,
- vztahy mezi různými městskými prostory /prostory zastavěné, volné, osázené/,
- forma vzhled budov /interiér a exteriér/, které jsou definovány svou strukturou, objemem, měřítkem,
materiály, barvou a výzdobou,
- vztahy města k okolnímu prostředí, přirozenému nebo vytvořenému člověkem,
- historie města, která je nedílnou součástí jeho autenticity.
Každý zásah do těchto hodnot by musí být uvážený a koncepční. Předpokladem úspěšné ochrany a zachování
autentického prostředí ve městě je účast a participace jeho obyvatel, kteří mají v tomto procesu nezastupitelné
místo.
Konzervace historických měst a čtvrtí předpokládá:
- kontinuální proces údržby budov,
- rekonstrukce a doplnění tras technické infrastruktury je třeba přizpůsobit možnostem a podmínkám
historických měst,
- regulace provozu vozidel v prostoru historických měst nebo čtvrtí,
- zlepšení podmínek bydlení musí tvořit jeden ze základních cílů ochrany.
Aalborská charta evropských měst a obcí, směřujících k udržitelnému rozvoji měst z roku 1994 a zejména
Nová Aténská charta z roku 1998 obsahující zásady plánování měst. Všechny tyto dokumenty obsahují zásady
týkající se ochrany historického rázu a prostředí ve městech. Cílem je vytvoření nového rámce plánování měst,
který by odpovídal kulturním a sociálním potřebám současných a budoucích generací.
Z hlediska ochrany kulturních hodnot a památkové péče v ČR jsou platné legislativní postupy a zákony.
Především se jedná o zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu v platném znění, který
upravuje vztah územního plánování a ochrany památek obecně, zejména prostřednictvím stanovení limitů využití
území a zákon č.20/1987 Sb. o státní památkové péči v platném znění, který prostřednictvím prováděcí vyhlášky
č.66/1988 Sb. stanoví povinnost orgánům státní památkové péče iniciovat pořízení územně plánovací
dokumentaci pro obce na jejímž území se nachází památkové zóny.
4
Součástí legislativní ochrany našich historických měst jsou programy, směřující k finanční podpoře zajišťující
regeneraci památkově chráněných území.
Jsou to zejména tyto dokumenty:
* Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón České
republiky, jehož smyslem je nejen rehabilitace kulturních hodnot a ozdravění životního prostředí měst, ale také
vytvoření atraktivních ohnisek rozvoje podnikatelských aktivit /od roku 1992/.
* Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny. Zaměřuje se na
podporu obnovy a zachování kulturních památek, zejména lidové architektury, jako jsou například zemědělské
usedlosti, chalupy, venkovské sakrální stavby a drobná architektura, které se nacházejí v uvedených památkově
chráněných územích /od roku 2003/.
V současné době je naše legislativa sjednocuje s evropskými dokumenty týkající se problematiky rozvoje území a
trvale udržitelným rozvojem. Mezi významné dokumenty patří například Lublaňská deklarace o územní dimenzi
trvale udržitelného rozvoje, vydaná v důsledku konference ministrů evropských zemí zodpovědných za územní
plánování /CEMAT/ v Lublani 2003. Vybrané pasáže deklarace se týkají ochrany přírodního a kulturního dědictví
a potřeby jeho zachování ve sjednoceném evropském prostoru.
6.4 Proces ochrany historických měst v ČR
Počátky procesu cílené ochrany nejhodnotnějších historických měst u nás spadají do 50. let 20. století. V té době
dochází vlivem nutnosti poválečné obnovy k objevování hodnoty historické architektury a historických souborů.
V období 40. let probíhal proces výběru pro potřebu ochrany našich nejstarších měst. Tyto snahy pokračovaly
v rámci poválečného plánu obnovy, kdy bylo vybráno k ochraně 22 městských jader. V roce 1950 bylo spolu
s programem obnovy památek vyhlášeno 30 městských památkových rezervací v Českých zemích a 8 na
Slovensku.
/České země: Praha - zatím mimo Nové Město, Český Krumlov, České Budějovice, Jindřichův Hradec,Tábor,
Třeboň, Prachatice, Domažlice, Cheb, Loket, Litoměřice, Nové město nad Metují, Pardubice, Litomyšl, Jihlava,
Telč, Slavonice, Znojmo, Olomouc, Mikulov, Kroměříž a Štramberk;
Slovensko: Kremnica, Báňská Štiavnica, Spišská Sobota, Kežmarok, Spišská Kapitula, Levoča, Prešov a
Bardějov./ Pojetí ochrany těchto MPR se soustředilo především na péči, nikoliv na právní ochranu.
V roce 1952 byl počet MPR rozšířen o dalších 6 měst /Kutná Hora, Horšovský Týn, Kadaň, Horní Slavkov, Planá
u Mariánských Lázní a Moravská Třebová/.
V letech 1972-73 se zpracovávala kategorizace 924 historických měst České republiky do tří kategorií dle těchto
kritérií:
- vývojový význam sídla,
- kvalita a zachovalost půdorysu,
- hodnota a zachovalost zástavby a opevnění,
- situování města v krajině.
Kategorizace, která byla schválena v roce1984 a počítala s počtem 40 MPR a 160 PZ /pojmy MPZ; PZ byly
zakotveny až zákonem č.20/1987 Sb., o státní památkové péči/.
Proces vyhlašování městských památkových rezervací pokračoval v roce 1989, vyhlášením dalších MPR /Brno,
Kolín, Lipník nad Bečvou, Plzeň a Příbor/ a v 1992 /Františkovy lázně a Terezín/. V letech 1990, 1992 a 1995 pak
následovalo hromadné vyhlašování městských památkových zón, v roce 1993 byly prohlášeny MPZ na území
hlavního města Prahy.
Pražská památková rezervace, MPR Český Krumlov, Telč a Kutná Hora a části MPR Litomyšl a Kroměříž jsou
chráněny i jako součást Seznamu světového dědictví UNESCO.
Současně s výběrem měst pro plošnou památkovou ochranu probíhal od 70. let výběr památkově hodnotných
venkovských rezervací a zón, prohlášení však bylo uskutečněno až od roku 1995.
V současnosti je u nás registrováno 40 městských památkových rezervací, 61 vesnických památkových
rezervací, 253 městských památkových zón a 211vesnických památkových zón. Počet městských
památkových rezervací již nebude zvyšován.
5
6.5 Ochrana historické urbanistické struktury a důvody pro plošnou ochranu našich měst a
jejich částí
Každé historické město má svoji charakteristickou strukturu odpovídající době vzniku a podmínkám, které byly
pro vznik a vývoj důležité. Historická struktura je skladbou prvků, kompozicí a dalšími komponenty jedinečná pro
toto město. Urbanistickou strukturu sídla tvoří:
- půdorysná struktura sídla,
- parcelace, která stanovuje půdorysnou skladbu zástavby,
- hmotová skladba zástavby,
- dominanty,
- kompoziční vztahy objektů a prostorů.
Každý zásah do urbanistické struktury musí být předem pečlivě zvážen a způsob a forma realizace ověřena
nejlépe variantním zpracováním.
Procesy změn v naší společnosti po roce 1989 prokázaly, jak je stabilita funkcí ve stávajícím organismu města
ohrožená, jak snadno může dojít k nežádoucímu narušení historicky cenných objektů, struktur, historicky
cenného prostředí.
K čemu dochází:
* ke změnám ve funkčním využití území /dochází k úbytku ploch bydlení v centrálních zónách, změnám
v komerčních aktivitách výstavbou nákupních center v okrajových polohách/,
* ke změnám v trasách dopravní a technické infrastruktury /koridory dopravních tras rychlostních komunikací/,
* ke změnám a necitlivým zásahům do stávajících prostorových struktur, ovlivňujícím vnímání dominant,
panoramatu města, historicky cenných částí /dochází ke zvyšování podlažnosti, perforaci a novotvarům
střešního krytu, překrytí dominant/,
* nerespektování měřítka a původní parcelace zástavby,
* k nevhodné volbě materiálů a porušení autentičnosti historicky cenných objektů,
* k novodobé zástavbě v nezastavěných částech a rozvojových lokalitách, vytvářejících ,,nové sousedství"
stávajících struktur,
* k prosazování maximalistických projektů řízených ekonomicky silným investorem.
Nástroje pro zachování kulturních hodnot a regulaci území MPZ, PZ:
* Základním legislativním dokumentem pro jakoukoliv řízenou činnost v území je Zákon č. 183/2006 Sb. o
územním plánování a stavebním řádu -Stavební zákon, na základě kterého je možno plánovat a realizovat
změny a územní rozvoj měst a obcí. Touto činností se zabývá samostatná specifická disciplina ­ územní
plánování Základním cílem a úkolem územního plánování je koordinace všech zájmů v území, komplexní řešení
funkčního využití, věcné a časové vazby rozvoje území.
Územní plánování vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a
kulturních hodnot v území, rozvoj území v intencích udržitelného rozvoje.
Nástrojem územního plánování jsou:
* územně plánovací podklady,
* územně plánovací dokumentace,
* územní rozhodnutí.
Územně plánovací podklady zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, ověřují podmínky a možnosti změnv
území, slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje , územně plánovací dokumentace , jejich změn
a pro rozhodování v území.
Územně plánovací podklady tvoří:
* územně analytické podklady - mezi něž patří vyhodnocení kulturních hodnot nebo památkový rozbor
v území. Jsou podkladem pro stanovení limitů využití území z hlediska potřeby zachování kulturních
hodnot.
* územní studie ­ navrhuje, prověřuje a posuzuje řešení vybraných problémů v území, rozvoj funkčních
systémů v území.
6
Politika územního rozvoje ­ je novým nástrojem územního plánování s celostátní působností. Postihuje
mezinárodní souvislosti a přeshraniční vazby, určuje strategii ČR a určuje základní podmínky s ohledem na
udržitelný rozvoj.
Územně plánovací dokumentaci tvoří:
* zásady územního rozvoje,
* územní plán,
* regulační plán - jehož součástí je i plošná ochrana MPR, VPR, MPZ, VPZ. V případě plošné ochrany je
možné pořídit a vydat Plán ochrany památkových rezervací a zón dle zákona č. 307/2008 Sb., kterým
se mění zákon č. 20/1987 Sb., v platném znění. Obsahuje podrobné regulativy týkající se ochrany
památek a kulturních hodnot.
Regulační plán slouží pro rozhodování v území, v řešené ploše a ve schváleném rozsahu nahrazuje
územní rozhodnutí.
Územní řízení je nedílnou součástí územního plánování, uzavírá územně plánovací proces v konkrétních
případech schvalování jednotlivých investičních aktivit rozhodováním o umisťování staveb. Z hlediska ochrany
veřejných zájmů včetně ochrany kulturních hodnot, jsou zásadně důležitá rozhodnutí o chráněném území nebo o
ochranném pásmu a rozhodnutí o využití území. K územnímu řízení je příslušný stavební úřad a jeho účastníky
jsou navrhovatel a fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická či jiná práva k pozemkům nebo stavbám jsou
dotčena. K územnímu řízení poskytují svá stanoviska i dotčené orgány.
Územní plánování ve svých úkolech a činnostech v jednotlivých stupních územně plánovací
dokumentace zahrnuje a vymezuje chráněná území, ochranná pásma, památkově chráněné objekty a
zabezpečuje jejich ochranu. Stanovuje limity využití území, řeší umístění staveb, stanoví územně
technické a architektonické zásady.
Shrnutí kapitoly
Součástí problematiky památkové péče je také oblast ochrany a regenerace městských památkových
rezervací a městských památkových zón. Je to odborně náročná činnost, vycházející z koncepce památkové
péče v naší zemi i z mezinárodních dokumentů, vztahujících se k této oblasti. Co se týče plošné památkové
ochrany, je u nás registrováno 40 městských památkových rezervací, 61 vesnických památkových rezervací, 209
městských památkových zón a 164 vesnických památkových zón.
Nejhodnotnější a nejzachovalejší historická centra našich měst jsou součástí světového kulturního dědictví
UNESCO /historické jádro Prahy, Českého Krumlova a Telče, historické jádro Kutné Hory/.
Problematika přístupu k zachování historického prostředí a jeho autenticity je stále diskutovanou otázkou, což
dokazuje trvalý zájem o vzhled našich nejcennějších měst. Samostatnou kapitolou je problematika nových staveb
v prostoru MPR, PZ. Názorově se poněkud rozcházejí představy orgánů památkové péče a architektů o
pravidlech pro tuto náročnou oblast. Regulativy vycházející ze zásad památkové péče nesmí být bariérou rozvoje
území, ale prvkem určujícím identitu a jedinečnost místa, ze kterého řešení vychází a jehož kvalita jsou
nepominutelnou součástí rozvojových záměrů. V současné době je řada příkladů na kterých je možno
problematiku hodnotit. Složitost je v tom, že města potřebují nové podněty, musí počítat s komerčními aktivitami,
přinášejícími ekonomické prostředky pro rozvoj městského prostředí. V tomto směru je třeba najít vyvážený
přístup, vycházející z potřeby zachování kulturních hodnot sídla v intencích udržitelného rozvoje.
Otázky k zamyšlení
1. Jaké jsou formy ochrany historických sídel a jejich částí v ČR ?
2. Uveďte, kdo je kompetentní k prohlášení MPR a MPZ.
3. Městské památkové rezervace v ČR, uveďte příklady.
4. Co se rozumí pod pojmem památková zóna, jaké území zahrnuje a jsou zde jen objekty kulturních památek?
7