Vzdělávací politika a Evropská unie Vzdělávací politika *souhrn konkrétních činností a opatření, kterými zejména stát, ale i další subjekty ovlivňují celou vzdělávací oblast *„evropská politika vzdělávání“ de facto neexistuje *Doporučení, deklarace a společné úpravy (vzájemné uznávání kvalifikací ) *Sjednocování základních mantinelů, sdílené priority a principy Základní principy EU *subsidiarita – problémy se řeší na té nejnižší možné úrovni *solidarita – cílem je zvyšování úrovně všech členů, systematicky vyrovnávat rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími regiony a státy *zajištění lidských práv a vyloučení jakékoliv diskriminace *respektování kultury, tradice a svébytnosti nejen každé země, ale i každého regionu Vzdělávací politika EU *Oficiálně patří vzdělávací politika mezi tzv. doplňující politiky, kdy úsilí EU jen doplňuje a rozšiřuje vlastní vzdělávací politiky členských států. *Harmonizace právních předpisů – pro oblast vzdělávání jen malý rozsah *Podstata úsilí – systematické a rozsáhlá finanční podpora jednotlivých zemí a regionů prostřednictvím Strukturálních fondů (Bílá kniha, Zelená kniha, sdělení EK). *Poslední doba je ale typická prohlubováním úsilí EU v oblasti vzdělávání Východiska srovnávání školských systémů zemí EU *Velmi různorodé systémy (společné trendy a principy), rozdílná podoba a míra jejich uplatňování a realizace. *Standardní mezinárodní klasifikace stupňů vzdělávání ISCED *Systémy indikátorů, komplexně popisující vs a jejich parametry za účelem evaluace OECD, Education at a Glance Cíle EU *Celoživotní učení – centrum úsilí EU – jedna ze složek sociálního modelu, propojené s ESZ *Lisabonský summit (2000) – „lidé jsou hlavním aktivem Evropy a musí být středem pozornosti všech politik Unie“. *„Investice do LK má zásadní význam“ Lisabonský summit- březen 2000 Konkrétní cíle do roku 2010: * podstatný každoroční nárůst investic do lidských zdrojů * snížení počtu osob ve věku 18 – 24 let se základním vzděláním na polovinu * přeměna škol na víceúčelová vzdělávací střediska, napojení na internet, vazba na podniky a výzkum * definování nových základních dovedností * rozšíření mobility studentů a učitelů, transparentnost v uznávaní kvalifikací a studia * vypracování společného evropského formuláře pro curriculum vitae k usnadnění mobility Strategické směry a cíle EU ve vzdělávání – Stockholm (2001) *cíl 1: Zvýšit kvalitu a efektivitu vzdělávacích systémů členských zemí *cíl 2: Usnadnit všem přístup ke vzdělávání *cíl 3: Otevřít vzdělávací systémy širšímu světu Mezinárodní aktivity *1999 Boloňská deklarace (29 států) – cíl: vytvořit evropský prostor pro vysoké školství a zvýšit jeho atraktivitu *Boloňský proces – informace veřejnosti – www.bologna.msmt.cz *Národní soustava kvalifikací http://www.msmt.cz/vzdelavani/narodni-soustava-kvalifikaci *Lisabonský proces www.et2020.cz *Operační programy (Operační program Vzdělávání a konkurenceschopnost) Terciární vzdělávání *Boloňský proces- 6 hlavních cílu: n přijetí srozumitelného a srovnatelného systému titulů n přijetí systému založeného v podstatě na dvou hlavních cyklech n zavedení kreditního systému n podpora mobility n posílení Evropské spolupráce v zajišťovaní kvality n posílení evropské dimenze ve VŠ vzdělávání Vzdělávací soustavy zemí EU *jsou rozmanité *zásady rozvoje školství v jednotlivých zemích: n zásada rovného přístupu ke vzdělávání n zvyšování průchodnosti systému n zvyšování kvality vzdělávání n podpora účasti stále širších vrstev populace na vyšších úrovních vzdělávání n budování možností celoživotního učení n sepětí s potřebami společnosti a trhu práce Význam vzdělání v ES *Již od 60. let jsou výdaje na vzdělání považovány za nejlepší investici, jejíž návratnost je dlouhodobá, ale velmi vysoká. *Lidský kapitál – významný faktor ekonomického růstu (Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko – 0,5 %) Vývojové tendence evropských vzdělávacích politik *Prodlužování doby vzdělávání *Kvantitativní charakteristika vzdělávacích soustav. *Zvyšování účasti na středním vzdělávání *Účast na vysokoškolském vzdělávání *Od 90. let se začala prosazovat účast v předškolní výchově –důležitost, předpoklady pro celoživotní učení. Organizace a správa školství *V rozhodující míře je odpovědný stát *Rozhodování o rámcových cílech, kurikulu, odpovědnost za kvalitu, poskytování finančních prostředků. *IECD-97 Předškolní vzdělávání * Veřejné poskytování předškolní výchovy později než v ČR * Hlavní typy: * Instituce poskytující převážně péči – do 3 let, v některých zemích až do školního věku * Instituce neškolského typu – centra denní péče, herní skupiny, apod. * Školy obdobné naší mateřské škole – méně časté, často pouze pro poslední předškolní rok, nebo jsou ke škole přiřazeny. * Rodinný model x školní model * Variabilita ve financování - bezplatné (Belgie, Lucembursko), na všech úrovních zpoplatněné (Slovinsko, Island) * Nízká účast na předškolním vzdělávání – Finsko, Polsko x Belgie, Francie * Všeobecný trend – podpora preprimárního vzdělávání Preprimární vzdělávání *MŠ v EU většinou samostatnými institucemi , výjimečně připojeny ke školám (Dánsko), nebo integrovány do primárního vzdělávání ( Nizozemí, Irsko) *Součástí formálního školského systému např. ČR, Finsko, Francie, Německo *Trend snížit věk začátku PŠD + nulté ročníky *Účast nepovinná, výjimka (Lucebursko od 4 let) *Severní Irsko – PŠD od 4 let, Základní (povinné) vzdělávání *Kritérium pro vstup do povinné školní docházky (Dánsko, Finsko, Švédsko – 7 let, Anglie 5 let, Irsko – 4 ) *Převažuje devítiletá povinná školní docházka (Španělsko, Francie, Norsko – 10 letá, Anglie, Lucembursko, Skotsko, USA – 11letá) *Primární úroveň – 1. stupeň ZŠ – nejčastěji 6 let, celkový počet vyučovacích hodin se liší až 2 x – v ČR kurikurální reforma *Nižší sekundární vzdělávání – 2. stupeň ZŠ – není obvyklé v jiných zemích *Většina zemí certifikuje buď ukončení PŠD nebo ukončení nižšího sekundárního stupně Děti se zvláštními potřebami *Úsilí odbourání překážek, resp. znevýhodnění postavení žáků se speciálními potřebami. *Integrace jako nosná tendence – nikoli jediné řešení. *Kvalita odborné připravenosti speciálních pedagogů v ČR. Deklarace (1994) *Každé dítě je jedinečnou osobností s jedinečnými vlastnostmi, zájmy, schopnostmi a vzdělávacími potřebami. *Vzdělávací systém musí být utvořen tak, aby umožňoval respektovat širokou rozmanitost potřeb dětí. *Děti se zvláštními potřebami musejí mít přístup do běžného proudu vzdělávání, který se umí přizpůsobit jeho potřebám. Integrace žáků se spec. potřebami *Země s „jednou volbou“ – integrují téměř všechny žáky do hlavního proudu vzdělávání. (1 % ve speciálních třídách). *Země se „dvěma volbami“ – rozsáhlý a diferencovaný sektor speciálních škol, ale možnost integrace do hlavního proudu (minimální) *Země s „více možnostmi“. Kombinace obou systémů podle potřeb dítěte (část výuky v hlavním proudu, část ve speciálních třídách). Integrace žáků se spec. potřebami *Povinné posouzení stavu dítěte (Německo, Španělsko, Francie, Skotsko) *Posouzení schopnosti školy zajistit potřebnou péči (Německo, Řecko, Španělsko, rakousko Střední vzdělávání *Tradiční dělení na všeobecné a odborné (1:1) *V odborném vzdělávání směry: *Profesní (obdoba našim středním odborným učilištím) *Technické – vyšší zastoupení teoretických poznatků, zahrnují i obory ekonomické, zemědělské, zdravotnické. Poskytují dvojí kvalifikaci – pro zaměstnání, ale i pro vstup do terciární sféry. *Povinné – Belgie, Maďarko *Trendy – zpřístupnění vyššího sekundárního vzdělávání, propojování všeobecného a odborného. *Nejnižší podíl – Itálie, Španělsko, Portugalsko (30-40 %) *Pozitivní vliv dostatečné praxe – Německo, Dánsko, Nizozemí), min praxe – Itálie, Řecko, Španělsko. Odborné vzdělávání *Charakter i obsah závisí na tom, zda při jejich řízení hraje roli stát nebo trh. *Tržní mechanismus – ov musí pružně reagovat na potřeby NH, vysoká konkurence jednotlivých zařízení. (Anglie, Irsko) *Dominantní role státu (Francie, Itálie, Švédsko) Organizace a místo vzdělávání * Potřeby zaměstnavatelů x potřeby vzdělávání * Školský model – celodenní forma výuky ve školském zařízení. Certifikát. Možná praxe v podniku (Francie, Itálie, Nizozemí, Švédsko, Španělsko). * Učňovský (duální) – kombinace učení v podniku s učením v odborných školách – nejstarší forma odborného vzdělávání (Německo, Rakousko). Odpovědnost za plnění kurikula (stanoveno celostátně) mají podniky. – soustředěna především na řemeslnická povolání (malý podíl). * Model odborné přípravy – odborná příprava v zaměstnání poskytovaná mladým lidem, kteří ukončili povinnou školní docházku. Někdy doplňována krátkou výukou ve školách. – pomoc přechodu ze školy do zaměstnání (Belgie, Francie, Irsko) * Silná tendence ke sbližování všeobecného a odborného vzdělávání. * Certifikáty z technických směrů odborného vzdělávání x certifikáty z profesní (učňovské) přípravy. Mezinárodní uznávání kvalifikací *Zvyšování tzv. transparentnosti (průhlednosti a přehlednosti) *Evropské fórum pro transparentnost kvalifikací (www.eurocert.ie.) – 3 opatření, jejichž účelem je usnadnit vzájemně uznávání kvalifikačních dokladů v členských zemích Evropské fórum pro transparentnost kvalifikací Terciární vzdělávání *Největší kvantitativní růst v zemích EU v 60. letech. *Diverzifikace vysokého školství – univerzitní x neuniverzitní, v důsledku diferenciace potřeb trhu práce Terciární vzdělávání v OECD * Ve 24 zemích OECD s porovnatelnými údaji v průměru 36 % studentů absolvuje tradiční vysokoškolské studium. Ve Finsku, Itálii, Portugalsku, Rakousku, Slovenské republice a Švýcarsku se míra graduace během posledních 10 let zdvojnásobila. Mezi zeměmi však existují značné rozdíly v mírách graduace na úrovni univerzitního vzdělání a na úrovni odborně orientovaného terciárního vzdělání. * Přibližně 57 % 15letých v zemích OECD předpokládá, že půjdou na vysokou školu, ale tento podíl se pohybuje od až 95 % žáků v Koreji po pouhých 21 % v Německu. Ukazatele dokládají, že v rámci zemí se záměry žáků liší podle jejich výsledků, pohlaví, socio-ekonomického zázemí a statutu imigranta. Přístup ke vzdělání *Země se velmi liší podle toho, v jaké míře dokázaly zpřístupnit vyšší vzdělání studentům z dělnických rodin. *V mnoha zemích mají studenti větší šanci účastnit se vyššího vzdělávání, pokud vyššího vzdělání dosáhli jejich otcové. Irsko a Španělsko zajišťují nejspravedlivější přístup k vyššímu vzdělání, zatímco ve, Francii, Německu, Portugalsku a Rakousku mají studenti z dělnických rodin jen asi poloviční šanci, že se účastní vyššího vzdělávání,, ve srovnání s tím, co napovídá jejich podíl na celkové populaci. Typy financování vysokého školství * 2 indikátory: • Podíl finanční podpory studentů (granty, půjčky, stipendia) na celkových výdajích na terciární vzdělávání. • Podíl soukromých zdrojů na financování terciárního vzdělávání Tři odlišné typy zemí: 1) Typ A: vysoký podíl soukromých zdrojů a výrazná sociální pomoc studentů (Austrálie, USA, Kanada) 2) Výrazný podíl financování z veřejných zdrojů, programy sociální pomoci (skandinávské země) 3) Nízký podíl soukromých zdrojů, slabá pomoc státu (většina postkomunistických zemí, ČR, Portugalsko, Francie a Německo) Typy financování vysokého školství * 2 indikátory: • Podíl finanční podpory studentů (granty, půjčky, stipendia) na celkových výdajích na terciární vzdělávání. • Podíl soukromých zdrojů na financování terciárního vzdělávání Tři odlišné typy zemí: 1) Typ A: vysoký podíl soukromých zdrojů a výrazná sociální pomoc studentů (Austrálie, USA, Kanada) 2) Výrazný podíl financování z veřejných zdrojů, programy sociální pomoci (skandinávské země) 3) Nízký podíl soukromých zdrojů, slabá pomoc státu (většina postkomunistických zemí, ČR, Portugalsko, Francie a Německo) Výdaje na vzdělání * Země OECD vydávají 6,2 % úhrnu svých hrubých domácích produktů na vzdělávací instituce a začínají více zvažovat efektivitu svých vzdělávacích systémů * Výdaje na vlastní vzdělávání (bez výzkumu a vývoje a doplňkových služeb) v institucích terciárního vzdělávání činí v průměru okolo 7 664 USD na studenta a pohybují se od 4 500 či méně USD v Itálii, Polsku, Řecku a Turecku po více než 9 000 USD v Austrálii, Dánsku, Norsku, Rakousku, Spojených státech a Švýcarsku. * Země OECD vydávají v průběhu celého primárního a sekundárního vzdělávání průměrně 81 485 USD na žáka, a to od méně než 40 000 USD v Mexiku, Polsku, Slovenské republice a Turecku po 100 000 a více USD v Dánsku, na Islandu, v Lucembursku, Norsku, Rakousku, Spojených státech a Švýcarsku. Celoživotní vzdělávání Význam a cíle celoživotního vzdělávání *Zvýraznila vysoká strukturální nezaměstnanost (zejména nízkokvalifikovaných lidí) *Demografický vývoj *Lisabonská strategie Definice celoživotního vzdělávání *„Každá vzdělávací činnost uskutečněná v průběhu života s cílem zlepšit poznatky, způsobilost a schopnosti v rámci osobnostní, občanské, společenské a/anebo se zaměstnáním související perspektivy.“ (Dudová, 2003). Lifelong learning *Celoživotní vzdělávání/celoživotní učení *Kontinuální vzdělávací proces. *Změna v přístupu ke vzdělávání- získávání kvalifikace různými vzdělávacími cestami v průběhu celého života. *Formalizovaný vzdělávací systém jako nezbytný základ, ale pouze součást CV. *Vzdělávání dospělých – pouze část CV. CV zahrnuje *Získávání a aktualizaci všech druhů schopností, zájmů, vědomostí a kvalifikace od předškolního věku do odchodu do důchodu. *Aktualizace všech forem učení včetně formálního a neformálního učení. V rámci celoživotního učení rozlišujeme: *Formální vzdělávání *Neformální vzdělávání *Informální učení Formální vzdělávání *Realizováno ve vzdělávacích institucích, jejichž funkce, cíl, obsah, prostředky a způsoby jsou definovány a legislativně vymezeny (škola). Jeho výsledkem je daný stupeň vzdělání (zpravidla certifikováno). Neformální vzdělání *Veškeré vzdělávání, které nevede k ucelenému školskému vzdělání. *Realizuje se mimo formální vzdělávací systém. *Je zaměřeno na určité skupiny populace a organizují jej různé instituce Informální vzdělávání *Proces získávání vědomostí, osvojování dovedností a postojů z každodenních zkušeností, z prostředí, z kontaktů. *Neinstitucionální *Neorganizované *Nesystematické Cíle *Prvořadým úkolem je rozvoj osobnosti jedince. *Podpora aktivního života (občanství) *Podpora zaměstnanosti Znaky CV *Předpoklad, že vzdělání má hodnotu samo o sobě *CV musí být dostupné všem *CV není možné omezit institucionálně *Musí využívat široké palety prostředků a metod výuky a učení *Uvědomělé vzdělávání v průběhu celého života Celoživotní učení *Počáteční vzdělávání - veškeré vzdělávání, které probíhá před prvním vstupem na trh práce. * Další vzdělávání - je jakékoliv vzdělávání či učení, které probíhá po prvním vstupu vzdělávajícího se na trh práce. Může být formální i neformální. Počáteční vzdělávání * Podmínky, které ovlivňují podobu PV: * Odstranění diskriminace * Posílení motivace k učení a dalšímu vzdělávání * Posilování všeobecného vzdělanostního základu * Zvyšování účasti na terciární úrovni * Odstraňování bariér při prostupnosti vzdělávacího systému * Využívání informačních technologií * Důraz na jazykové vzdělávání * Komplementarita mezi školním vzděláváním a dalším vzděláváním * Účast dospělých na dalším vzdělávání * Lepší podmínky pro vzdělávání v již započaté pracovní kariéře. Vzdělávání dospělých Vzdělávací proces * obecný pojem pro vzdělávání dospělé populace *Zahrnuje veškeré vzdělávací aktivity, realizované jako řádné školské vzdělávání dospělých (získání stupně vzdělávání) nebo jako další vzdělávání. *Již vstoupili na trh práce. Vzdělávací systém - Systém organizovaného vzdělávání ale i individuálních vzdělávacích aktivit. Další vzdělávání *Vzdělávací proces zaměřený na poskytování vzdělávání po absolvování určitého školského vzdělávacího stupně *Po absolvování počátečního vzdělávání, navazuje na pracovní praxi. Další vzdělávání - dělení *Občanské vzdělávání (k rodičovství, občanství, ke zdravému živ. Stylu) *Zájmové vzdělávání (sociokulturní) *Další profesní vzdělávání Organizace dalšího vzdělávání 1) Aktivity poskytované/organizované státem *Kurzy pro doplnění základního vzdělání *Kurzy pro získání vzdělání poskytovaného zvláštními školami a pomocnými školami *Ostatní formy studia na středních, vyšších a vysokých školách *Rekvalifikace (Specifická, nespecifická) *2) Aktivity poskytované/organizované podniky, organizacemi *Zaměstnanecké rekvalifikace *Vzdělávání v rámci podniku *3) Aktivity poskytované/organizované vzdělávacími organizacemi *Zájmové vzdělávání *4) Aktivity poskytované/organizované nadacemi a mezinárodními organizacemi. Aspekty celoživotní, respektive dalšího vzdělávání * Posuzování celoživotního vzdělávání ze dvou základních dimenzí (formální, neformální) a (počáteční povinné, pokračující nepovinné) * Analýza bariér, které v prostupnosti vzdělávacího systému existují, versus pobídky pro další vzdělávání * Další vzdělávání v kontextu oboru a úrovně vzdělávání v návaznosti na dovednosti, znalosti a kompetence nutné pro uplatnění (nejen na trhu práce). * Analýza postavení dalšího vzdělávání v systému vzdělávání * Certifikace dalšího vzdělávání * Účast na formálním vzdělávání a osobní neformalizované vzdělávací aktivity. * Cíle vzdělávání * Rozsah vzdělávacích aktivit * Účast zaměstnavatelů Koncepční dokumenty *„Národní program rozvoje vzdělávání – Bílá kniha“. *„Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR *Strategie celoživotního učení ČR (2007) Národní program rozvoje vzdělávání – Bílá kniha *2001 *Cíle: *Potřeba komunikovat ve dvou jazycích *Výchova k toleranci, porozumění a respektu k jiným národům, rasám a kulturám *Zavedení nových témat: evropská integrace a multikulturní výchova *Cíle a důvody evropské integrace *Promítnutí do kurikulární reformy, zakotveno ve školském zákoně Dlouhodobý záměr * V nově navrhovaném DZ ČR 2007 byly zvoleny následující základní strategické směry: * A) Rovnost příležitostí ke vzdělávání * B) Kurikulární reforma – nástroj k modernizaci vzdělávání s důrazem na rozvoj klíčových kompetencí * C) Podpora cizích jazyků, informačních a komunikačních technologií * D) Tvorba a zavádění systémů kvality, metod hodnocení a vlastního hodnocení škol a školských zařízení * E) Zvyšování profesionality a zlepšování pracovních podmínek pedagogických pracovníků * F) Podpora dalšího vzdělávání. *Další vzdělávání má v ČR slabší pozici než v některých zemích, především severských. Účast v dalším vzdělávání se v ČR pohybuje na úrovni 5,9 % z populace 25-64letých, v zemích EU 15 je to 12,1 % a zemích EU 25 dosahuje podíl 11,0 %