Přednáška č. 3:
                                      Institucionální základ
                                      politiky - moderní stát
                                           a formy vlády

         8.10. 2009

                                 Typy legitimity panství u Webera

•           Tradiční panství - panství je ospravedlňováno poukazem na zvyk, tradici.

•           Charismatické panství - je založeno na oddanosti a poslušnosti vůči jednotlivci s
neobyčejnými vlastnostmi.

•           Legální panství - je založeno na poslušnosti vůči předem ustanoveným pravidlům.

                                 Srovnání podmínek pro výkon moci

                                               Stát

                      Stát = souhrn rozmanitých institutcí, skrze které se vládne.



     Počátky či formování moderního státu ztotožňujeme se systémem centralizovaného vládnutí, k
němuž v Evropě došlo během 17. století (formálně byla tato koncepce vyjádřena Vestfálskou mírovou
smlouvou).

                                     Definice moderního státu



    Soubor či svaz politických institucí, který nad obyvatelstvem určitého území má monopol na
                          legitimní užití fyzického násilí (fyzické moci)

•             Svrchovanost (suverenita) de iure i de facto

•             Vnitřní a vnější svrchovanost

•             Konec 20./počátek 21. stol. – oslabování suverenity

-          mezinárodní konvence

-          mezinárodní organizace

-          globalizace

                                          Znaky státu (1)

     1. Stát je suverénní (svrchovaný). Tzn. vykonává absolutní a neomezenou moc nad všemi
jednotlivci a skupinami ve společnosti. Nad státem neexistuje žádná nadřazená autorita (vs.
částečné vzdávání se suverenity ve prospěch nadnárodních institucí, např. EU)



     2. Státní instituce jsou veřejné. Veřejné orgány odpovídají za přijímání a prosazování
kolektivních rozhodnutí, zatímco soukromé instituce (rodiny, firmy, atd.) uspokojují soukromé zájmy
jednotlivců.

                                          Znaky státu (2)

     3. Stát disponuje legitimní mocí. Tzn. jeho rozhodnutí se obvykle přijímají jako závazná pro
všechny členy společnosti (jsou přijímány v tzv. veřejném zájmu = zájmu všech členů společnosti).

     4. Stát je nástrojem vlády. Autorita státu je podporována donucováním. Stát musí být schopen
zajistit dodržování svých zákonů a trestání těch, kdo je porušují. Monopol legitimního užívání
násilí (donucení) je základním atributem státní suverenity.



     5. Stát je charakterizován určitým územím. Tzn. všichni, kdo na tomto území žijí, podléhají
státní autoritě.

                                           Funkce státu

                                            Dělba moci



     Klasické dělení (Charles-Louis de Montesquieu):



Ø  zákonodárná moc (legislativa) = volené shromáždění

Ø  výkonná moc (exekutiva) = vláda

Ø  moc soudní (judikativa) = systém soudů



     Vzájemné vyvažování výše uvedených „mocí“ je podle klasických liberálů pilířem fungování státu
                       a má primární význam pro zachování politické svobody.

                                          Zákonodárná moc

                    Zákonodárnou mocí disponují na omezenou dobu volená shromáždění.

Hlavní funkce:

-              reprezentace;

-              tvorba legislativy;

-              kontrola exekutivy.



     Ve výjimečných případech je zákonodárná moc dána přímo lidem (referenda) nebo do ní může
zasahovat i jiná moc (exekutiva např. prostřednictvím prezidentského veta).



     Vedlejšími funkcemi jsou příprava a rekrutace politických talentů a legitimace systému.

                                            Výkonná moc

                 Exekutiva je odpovědná za implementaci rozhodnutí politického systému.



     Rozlišujeme její:

Ø  politickou část – je tvořena politiky a tudíž personálně propojená s volebním kláním a volebními
cykly

Ø  správní (byrokratickou) část – vykonávají nepolitičtí úředníci na základě kompetence (vzdělání)



     Důležitými funkcemi exekutivy jsou (1) tvorba politik (policy), (2) řízení a kontrola
politického procesu, (3) iniciace legislativního procesu, (4) mobilizace podpory režimu, (5)
byrokratické řízení, ale také (6) ceremoniální funkce.

                                Hlavní rozdíly mezi státem a vládou



                                            Moc soudní

     Základním rysem soudnictví v liberálně demokratických systémech je to, že soudci jsou
nezávislí na ostatních větvích moci a vykonávají svou funkci nepolitickým způsobem.



     Jejím základním úkolem je rozhodování sporů. Funkcí soudců je autoritativně rozhodovat, co
říkají právní normy.



     Váha soudního systému se stát od státu liší. Důležitou funkci plní soudnictví ve státech s
psanou ústavou, kde se pravomoc vztahuje i na ústavu a soudcům umožňuje rozhodovat spory mezi
hlavními státními orgány či spory mezi státem a jednotlivci.

                                      Formy systému vládnutí

                           (a) Podle způsobu získání moci  rozlišujeme:

•           monarchie – princip dědičnosti (viz tradiční panství u Webera

•           republiku – státní moc volena na základě

    formálních, ústavních pravidel (viz právně-racionální či legální panství)

•           diktatury (či autoritářské režimy)- jedná se o specifický případ soustředění moci v
rukou konkrétního jednotlivce, skupiny osob (viz charismatické panství)

                       (b) Podle územního rozložení kompetencí rozlišujeme:

                               c) Podle státního režimu rozlišujeme: