Přednáška č. 4:
                          Historické kořeny moderních politických trendů

                                  Doporučená literatura k tématu:

•           Habermas, Jürgen: Strukturální přeměna veřejnosti. Praha: Filosofia 2000.

•           Dahl, Robert: O demokracii. Praha: Portál 2001.





                                  1. Klasická politická filosofie

•            Platón (427-327 pnl.) – „Co je spravedlnost?“

•            Spravedlnost je tam, kde každý dostává/činí to, co mu náleží

•            Strukturní analogie obce s jedincem

•            Hierarchické uspořádání obce odpovídá harmonickému uspořádání složek duše

•            Možno uskutečnit pouze za vlády filosofů – podobenství o jeskyni (mínění x poznání)

•            Kritika demokracie

•            Klíčové myšlenky: paternalismus, cenzura, eugenika, komunismus žen, dětí a majetku (u
strážců a filosofů), principiální rovnost pohlaví

                                  1. Klasická politická filosofie

•             Aristoteles (384-322 pnl.) – systematizace vědeckého a filosofického zkoumání

•             Předchůdce moderní empirické vědy

•             Politická věda = královská disciplína

•             Člověk jako tvor myslící (zoon logon echon) a tvor politický (zoon politikon)

•             Cílem člověka je dobrý život (sebeuskutečnění) – perfekcionismus

•             Kritika Platóna

•             Klasifikace existujících ústavních zřízení, kritika demokracie

     - významná role středního stavu – základ stability obce; střed mezi extrémy

                                  1. Klasická politická filosofie

•           Helénismus a římská republika – stoicismus (individualismus, univerzalismus – rozumem
poznatelný zákon přírody), Cicero

•           Křesťanské politické myšlení – Sv. Augustinus, sv. Tomáš Akvinský



                                  2. Moderní politická filosofie

•           Rozpad víry v objektivní hodnotový systém a možnost jeho racionálního poznání

•           Náboženství ztrácí pozice; rostoucí význam světských institucí

•           Posun od hledání ctnostného života/nejlepšího vládce k mechanismům zvládání konfliktů

•           Proceduralizace politických cílů: teorie společenské smlouvy

                                  Nicollò Machiavelli (1469-1527)

•           oddělení etiky a politické racionality

•           Dílo Vladař – ctnosti jako spravedlnost, velkodušnost apod. nejsou primárním cílem; tím
je stabilita a rozkvět státu

•           Chvála „lišky“ (lest, podvod) a „lva“ (násilí) – pokud to pomůže republice

•           Republikánská tradice – hlavní je dobro obce; nutná účast (participace) na věcech
veřejných

                                    Teorie společenské smlouvy

•            Nástroj pro ospravedlnění existence státu (politického závazku), nikoliv popis
historického procesu

Thomas Hobbes (1588-1679) – přirozený stav jako válka všech proti všem; strach ze smrti přiměje
jednotlivce k podřízení se politické autoritě

•            Přirozený stav nemizí – (a) skryt „pod povrchem“ – proto absolutní moc suveréna;
instrumentální ospravedlnění moci

    (b) vytěsněn do vztahů mezi státy – anarchie v mezinárodním systému

                                    Teorie společenské smlouvy

John Locke (1632-1704) – základy moderního liberalismu

•           Přirozený stav jako stav dokonalé individuální svobody

•           Přirozené právo na majetek (~ život, svoboda, majetek v úzkém smyslu)

•           Stát vzniká kvůli vynucování závazků a dodržování přirozených práv

•           Proto-idea dělby moci





                                   Osvícenství (18.-19. století)

Charles Louis Montesquieu – dělba moci v moderním smyslu

Immanuel Kant – absolutní hodnota jedinců (kategorický imperativ – vychází z autonomní vůle)

•            idea spravedlivého veřejného práva – cesta k věčnému míru: federace republikánských
států, světoobčanská společnost

Jeremy Bentham, Adam Smith, Georg W.F. Hegel, Edmund Burke, John Stuart Mill, Karl Marx, Max Weber

•            Utilitarismus – převládající doktrína