1. 12. 2013 } }Stručně o vztahu státu a politických stran } }Financování politických stran } }Stranické a volební systémy } } } } } } }Počátkem 20. st. se strany a stranické systémy staly politickým výrazem sociálních a jiných konfliktů, jimiž žila společnost kolem nich. 1)rodina komunistických stran 2)rodina sociálně-demokratických (socialistických) stran 3)rodina levicově-liberálních stran 4)rodina křesťanskodemokratických stran 5)rodina liberálních stran 6)rodina konzervativních stran 7)rodina ultrapravicových stran } } Pramen: Cabada, Kubát a kol., 2004 } }Vznik: petice alespoň 1tis. občanů }Registrace: MV }Zánik: provedením výmazu z registru }Zrušení strany: vlastním rozhodnutím, rozhodnutím soudu }Pozastavení činností: rozhodnutím soudu }(1) Strany a hnutí podléhají registraci podle tohoto zákona. }(2) Členem strany a hnutí mohou být pouze fyzické osoby. }(3) Členem strany a hnutí může být občan starší 18 let, může být však členem pouze jedné strany nebo hnutí. } }Ministerstvo vnitra } Rejstřík PSH jako veřejný seznam je veden Ministerstvem vnitra od 1. ledna 2001 na základě § 9 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. }http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/SearchResult.aspx?search=all ◦2009: 149 „aktivních“ PSH ◦2011: 139 „aktivních“ PSH +7 pozastaveno (celkem: 164 vč. zrušených) ◦2012: 151 „aktivních“ PSH + 12 pozastaveno (celkem:183 vč. zrušených) ◦ }Registr ekonomických subjektů } RES je vedený Českým statistickým úřadem (ČSÚ) podle §20 zákona č.89/1995 Sb., o státní statistické službě, je v rozsahu stanoveném tímto zákonem veřejným seznamem. Zápis do registru má pouze evidenční význam. ◦ http://registry.czso.cz/irsw/ Vyhledávání přes IČO, název. ◦ }Registr ekonomických subjektů (ARES aplikace MF) ◦ http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares.html.cz ◦2011: právní forma 711 (PSH): 165 záznamů („aktivní“) } } }Údaje se nutně přesně neshodují! •Teoreticky oddělený: PSH x stát –§ 5 (424/1991) (1) Strany a hnutí jsou odděleny od státu. Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat. Nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy. •Prakticky: –Zástupci nejúspěšnějších PSH tvoří moc zákonodárnou a ovlivňují, tvoří moc exekutivní (hrozba ovlivnění i moci soudní). –Tím, že zvolení zástupci ovlivňují „pravidla hry“, mohou je ovlivnit i ve svůj prospěch (omezení konkurence). } }Svobodná soutěž politických stran je jedním ze základních pilířů demokratického státu. }Nicméně mají-li být politické strany schopny řádně fungovat, musí mít dostatek finančních prostředků pro své činnosti. } •Podpora rovných šancí (př. příspěvek na úhradu volebních nákladů) –Protiargument: nechť stranu platí ti, kdož s ní sympatizují •Ochrana před korupcí (př. příspěvek podle počtu získaných mandátů) –Hypotéza: dá-li stát straně peníze, nebude strana potřebovat „nelegální, korupční“ peníze –Lze vyvážit pokušení z přijetí „korupčních“ peněž státním příspěvkem? –Musí-li si strany získat peníze samy…svojí činností, spíše jí to posílí (sepjetí členů) }Rovnost }Svoboda }Veřejná kontrola } }Má-li být systém financování PSH spravedlivý, transparentní a neomezující, je nutné, aby byly výše uvedené principy ve vzájemné rovnováze. Zdroj: Outlý, 2003 přímé financování nepřímé financování veřejné zdroje ·příspěvek na úhradu volebních nákladů ·příspěvek na činnost PSH ·bezplatné poskytování vysílacího času v médiích před volbami ·placení provozu poslaneckých či senátorských kanceláří · soukromé zdroje ·členské příspěvky ·finanční dary ·vlastní podnikatelská činnost stran ·ostatní (pronájem a prodej nemovitostí, úroky, půjčky, úvěry) ·dary ve formě služeb či hmotných statků ·prodej služeb či hmotných statků za ceny nižší než obvyklé ·dobrovolnická služba • }A. Příspěvek na úhradu volebních nákladů za volby do Poslanecké sněmovny } Politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 100 Kč. }B. Příspěvek na úhradu volebních nákladů za volby do Evropského Parlamentu } Politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 1 % z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 30 Kč. Tedy o skutečně „propadlém hlasu“ můžeme mluvit jen v případě stran, které nezískaly ve volbách 1,5 %. Mohou z toho dodatečně hradit výdaje za volební kampaň. }C. Příspěvek na činnost } zahrnuje stálý příspěvek a příspěvek na mandát. }Stálý příspěvek činí ročně 6 000 000 Kč pro stranu a hnutí, které získaly v posledních volbách do Poslanecké sněmovny 3 % hlasů. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 000 Kč. Obdrží-li strana a hnutí více než 5 % hlasů, příspěvek se dále nezvyšuje. }Příspěvek na mandát poslance nebo senátora od roku 2011 činí ročně 855 000 Kč a na mandát člena zastupitelstva kraje a člena zastupitelstva hl.m. Prahy činí ročně 237 500 Kč. U stálého příspěvku je strop 10 milionů. Pozor příspěvek na mandát nijak nesouvisí s platem ani Pro aktuální přehled příspěvků ze státního rozpočtu vyplacených PSH v roce 2012 • • •Viz •http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/financovani-politickych-stran/prispevky-ze-statnih o-rozpoctu-uhrazene-11146 • • Uvést v relaci ke státnímu rozpočtu, stát přiděluje stranám (v podobě příspěvku na činnost) zhruba půl miliardy ročně (o nějž se podělilo 22 subjektů) } Francouzský politický sociolog M. Duverger v 50. letech 20. století rozdělil stranické systémy jednoduše podle počtu stran: } } 1. systémy s jednou stranou – monopartijní } Jedná se o nedemokratické režimy. } } 2. systémy se dvěma stranami – bipartijní } V systému spolu soutěží dvě velké strany, které se v časovém intervalu střídají u vlády. } } 3. vicestranické systémy – multipartijní }další francouzský politolog, navazoval na Duvergera -soustředil se výhradně na soutěživé systémy -doplnil typologii o faktor velikosti (volební síly) politické strany } }1. Bipartismus, typický příklad Velká Británie, USA }2. Systém dvě a půl strany: jedná se o bipartismus doplněný o tzv. pivotální (neboli „půltou“) stranu ("jazýček na vahách"), např. v Německu dříve FDP. }3. multipartismus s dominující stranou: jedna strana dosahuje pravidelně přes 40 procent hlasů, je soustavně vládní stranou, zpravidla ale nemá absolutní většinu (Itálie, skandinávské země) }4. multipartismus bez dominující strany } } Přesné kritérium jak rozlišit malé a velké strany neexistuje. Irský politolog Peter Mair považuje za velké strany ty, které získávají soustavně přes 15 procent hlasů, ostatní jsou malé strany. Sartoriho základní typologie stranických systémů: I. SYSTÉMY JEDNÉ POLIT. STRANY a)systém jedné strany b)systém s hegemonní stranou nesoutěživé (nedemokratické) II. MULTIPARTIJNÍ STRANICKÉ SYSTÉMY • systém predominantní strany • dvoustranické systémy (bipartismus) • umírněný multipartismus • extrémní či polarizovaný multipartismus (Pramen: Cabada-Kubát, 2002) }Základní členění volebních systémů na dvě skupiny: } } I. Většinové volební systémy } }II.Poměrné volební systémy } } „Kritériem je to, zda se hlasy na mandáty přepočítávají v poměru nebo nikoli“ (Sartori, 2001) Volebními systémy rozumíme pravidla a mechanismy, pomoci nichž se ve volbách na základě počtu hlasů rozdělují mandáty mezi politické strany či kandidáty. Volebních systémů existuje v nejrůznějších podobách celá řada. SNAD NEJČASTĚJI SE SETKÁVÁME S DĚLENÍM NA VĚTŠINOVÉ A POMĚRNÉ. Toto dělení slouží především k porozumění principiálním rozdílům §Volby probíhají v menších, jednomandátových volebních obvodech. §Volby probíhají v tolika volebních obvodech, kolik míst se obsazuje v zastupitelském sboru. }Jsou historicky starší. }Běžně se rozlišují dvě podskupiny: } }a) Relativně většinové volební systémy } Jsou založeny na principu „vítěz bere vše“ („first past the post“). V rámci jednomandátových volebních obvodů kandidují jednotlivci (nezávislí nebo nominováni politickými stranami), stačí prostá většina hlasů. } Př. USA, Velká Británie, Nový Zéland, Kanada } }b) Absolutně většinové volební systémy } Podmínkou pro vítězství je zisk } nadpoloviční většiny hlasů. } Př. Volby do Senátu PČR, } prezidentské volby ve Francii, aj. obvody.gif VVS je založen, jak už nese jeho název, na jednoduchém kritériu: mandát získá ten z kandidátů,který dostal nejvíce hlasů. a)Či také systém relativní většiny Většina postačující ke zvolení je v tomto případě často fiktivní, protože zvolený zástupce reprezentuje z hlediska odevzdaných hlasů menšinu celkového počtu voličů. b)Naplnění tohoto požadavku se v případě, kdy žádný z kandidátů požadovanou většinu nezískal, docílí dalším kolem voleb. Do něj mohou např. postoupit dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola (a kdy v druhém kole dále pak postačuje i relativní většina). Ale možné jsou i další varianty. Pro volební výsledky docilované VS je ve všech jeho variantách nesmírně významná tzv. VOLEBNÍ GEOMETRIE, tj. stanovení hranic volebních obvodů a počtu voličů v něm. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni v 81 volebních obvodech }- princip poměrného zastoupení }- volba v rámci systému listinných kandidátek }- přítomnost volební klauzule }- určující je metodika přepočtu hlasu na mandáty (celkově náročnější na počítání) }Rozlišujeme 2 způsoby výběru poslanců: -Systém volební listiny (ve většině zemí kontinentální Evropy) -Formule jediného přenosného hlasu („irský systém“) Založené na principu vícemandátových volebních obvodů. Pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsou volebními obvody samosprávné kraje. 1) 1)Velikost volebního obvodu 2)Matematický přepočet hlasů na mandáty 3)Uzavírací klauzule (kvórum) 4)Počet a charakter skrutinií (volebních obvodů) } Zdroj: Lebeda, 2008 1)Otázka velikoti shromáždění. Nižší zastupitelské sbory nemají nutně nižší míru proporcionality než ty větší. Když máme např. stočlenné shromáždění, je rozdíl, zda je voleno ve dvaceti pětimandátových obvodech (míra proporcionality bude vyšší) než v případě jediného pětimandátového obvodu. Každopádně: VELIKOSTÍ VOLEBNÍHO OBVODU SE ROZUMÍ POČET ZASTUPITELŮ, KTEŘÍ JSOU V NĚM VOLENI (větší = proporcionálnější), v menších obvodech bývají zvýhodněny větší strany. } }1) Velikost parlamentu 200. Počet mandátů (velikost volebního obvodu) není předem znám, záleží na volební účasti }2) Rozhodující formule: D´Hondt }3) 5% (byla navýšena klauzule pro vícečlenné koalice) }4) Počet obvodů: 14. (Volební kraje korespondují se 14 } samosprávnými kraji. } }Chytilek, R., J. Šedo (eds.): Volební systémy. Vyd. 4., Praha: Portál, 2009. }Lebeda, T.: Volební systémy poměrného zastoupení. Mechanismy, proporcionalita a politické konsekvence. Praha: Karolinum, 2008. }Sartori, G.: Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Slon, 2001. }Vodička, K., Cabada, L.: Politický systém České republiky. Praha: Portál, 2003, 2007, 2011.