11. Přerozdělování II 11.1. DOBÝVÁNÍ RENTY Přerozdělování nV předchozích modelech mělo přerozdělování podobu daňově-transferového programu. nPro fungování modelů bylo klíčová konkrétní podoba programu a konkrétní proces kolektivní volby nNyní změníme úhel pohledu a zaměříme se na problematiku toho, že ekonomické subjekty spotřebovávají zdroje při snaze dosáhnout přerozdělování. Dobývání renty nDobývání renty = sociálně nákladné prosazování přerozdělení důchodů nebo majetku. n→ typickým případem je snaha o získání monopolní renty, kterou může vláda vytvořit, popřípadě zvýšit Dobývání renty - typy nV moderních tržních ekonomikách je přítomnost vládních nařízení a regulací všudypřítomná. nTato nařízení a regulace vytvářejí renty mnoha typů a jednotlivci o jejich získání často soutěží. nV některých případech je taková soutěž zcela legální. nV jiných případech je dobývání renty nelegální a nabývá podoby úplatku, korupce, podvádění a černých trhů. Dobývání renty - náklady nProblémem, který dobývání renty vytváří je, že jednotlivci na její získání vynakládají vzácné zdroje. nJednotlivci chtějí získat rentu, a proto se snaží ovlivnit vládní rozhodnutí → přitom však dochází k ekonomicky neproduktivním výdajům na její získávání (např. lobbying). Aplikace: Náklady monopolu nHaberger (1954): Empirické odhady monopolních ztrát mrtvé váhy pro americkou ekonomiku → výsledek: jejich velikost je relativně malá (0,1% HDP p.a.) nTullock (1967): Náklady monopolů pro ekonomiku jsou výrazně vyšší, protože subjekty soutěží o získání monopolní renty a při této snaze spotřebovávají zdroje. Další náklady dobývání renty nSoutěž jednotlivých kandidátů o získání renty není jediným způsobem neefektivního vynakládání zdrojů. nI samotné přidělování renty vládním úřadem se tak stává lukrativní záležitostí a stává se předmětem soutěže vládních byrokratů o to, kdo získá privilegium přidělovat rentu. To také vede k ekonomicky neproduktivním výdajům. Může být dobývání renty pozitivní? nDobývání renty jsme doposud považovali za neproduktivní vynakládání zdrojů, implicitně jsme ovšem předpokládali, že se nacházíme na hranici výrobních možností (Pareto efektivita). nCo když se tam ekonomika nenachází? Jaké bude potom zhodnocení dobývání renty? nV takovém případě (za určitých předpokladů) může být dobývání renty efektivní (např. dobývání renty za účelem odstranění cla) → ovšem taková situace nastává poměrně zřídka n Náklady na dobytí renty nJsou ekonomické renty zcela vyčerpávány náklady na jejich získání (dobytí)? nPokud několik subjektů soutěží o rentu v prostředí dokonalých informací, potom by ekonomické renty měly být plně vyčerpávány náklady na jejich dobytí (MR=MC) nV realitě: nedokonalé informace, averze k riziku, nelegálnost některých dobývání, alternativní využití zdrojů → renta může být vyšší než náklady na její získání → efektivní dobývání renty (Tullock) Aplikace 1)Obchodní politika (cla, kvóty, protekcionismus, nedospělá odvětví..) 2)Regulace („regulator capture“) 3)Získávání (předražených) veřejných zakázek 11.2. MODEL „PREDÁTOR“ Predátorství nPredátorství = jednotlivci nebo skupiny ve společnosti soustředí svoji aktivitu na získávání zboží od jiných. Model „Predátor“ ØGrossman – Kim (1996) ØInterakce dvou agentů: potenciální „Predátor“ a potenciální „Kořist“ ØPotenciální Kořist rozděluje svoje zdroje mezi produkci spotřebního zboží a na produkci obranných opatření proti případnému predátorskému nájezdu. ØPotenciální Predátor rozděluje svoje zdroje produkci spotřebního zboží a produkci ofenzivních zbraní, které může použít k uloupení majetku Kořisti. Ø Rovnováhy… 1)Žádná agrese … Predátor nevytváří žádné ofenzivní zbraně, věnuje se pouze produkci spotřebních statků 2)Čistá agrese … Predátor nevytváří žádné spotřební statky, pouze ofenzivní zbraně 3)Smíšená … Predátor věnuje část zdrojů na produkci spotřebních statků a část zdrojů na produkci ofenzivních zbraní. 4) Fungování modelu (1) nKořist (vybavená zdroji ed) je na tahu první, musí se rozhodnout, kolik věnuje na obranu xd a kolik na produkci kapitálu kd ve vztahu k rozpočtovému omezení: n ed = xd + kd n nPredátor (vybavený zdroji eo) pak musí rozdělit zdroje na ofenzivní zbraně xo a na produkci kapitálu vzhledem k rozpočtovému omezení: n eo = xo + ko n nNásledně se uskuteční produkce, která je lineární pro Kořist i Predátora s produkčním koeficientem α n Fungování modelu (2) nV případě „predátorství“ (xo>0) si Kořist ponechá δ podíl ze svého původního vybavení (jak defenzivní statky, tak spotřební statky podléhají Loupeži) nHodnota δ závisí na relativním poměru, v kterém Kořist a Predátor investovali do defenzivních a ofenzivních statků. n δ = Ψ(xo/xd); kde Ψ’< 0 n n Fungování modelu (3) nFinální bohatství je ωj (j = d,o) a predátorství může spotřebovovát zdroje, tudíž ωd + ωo může být menší než ed+eo nCílem jednotlivce je maximalizace součtu produkovaných spotřebních statků a finálního bohatství (Ωj =αkj + ωj) nRovnováhy modelu jsou Nashovy rovnováhy založené na nejlepších reakčních volbách xo a xd n Rovnováhy modelu… n… budou záviset na hodnotách parametrů a počátečního vybavení nUvažujme dvě proměnné: -poměr vzájemného počátečního vybavení ε = ed/eo -efektivitu ofenzivních zbraní oproti defenzivním opatřením (κ) Rovnováhy modelu (1) 1)Pokud jsou ε i κ malé, potom nebude docházet k predátorství → ofenzivní zbraně jsou tak neefektivní oproti obraně, že se predátorství nevyplatí 2)Pokud je ε velké a κ ani moc malé ani moc velké, potom bude Predátor alokovat veškeré své zdroje na predátorství → vysoká relativní hodnota zboží, které Predátor může získat. Predátor je na počátku relativně chudý vůči Kořisti a bohatství Kořisti podporuje agresivitu Predátora. 3) 3) Rovnováhy modelu (2) n3) Pokud je κ malé, potom nebude docházet k predátorství, i v situaci, kdy je ε velmi velké → ofenzivní zbraně jsou neúčinné oproti defenzivním opatřením. n4) Pokud je κ velmi vysoké, potom vysoká efektivita ofenzívy vůči defenzívě znamená, že Predátor bude alokovat pouze část svých zdrojů pro predátorství. n Aplikace: ochrana vlastnických práv nAplikace modelu predátorství na vytvoření teorie vlastnických práv. nPředpoklady: dva agenti, oba však mohou hrát roli jak Predátora, tak Kořisti. nMotivace: Proč ve společnostech obvykle převládají neagresivní rovnováhy? Aplikace: ochrana vlastnických práv (2) nPokud ve společnosti převládá neagresivní rovnováha, potom jednotlivci museli vynaložit dostatečné zdroje na obranu. nTyto zdroje na obranu ovšem představují náklady. Je tedy situace s plně garantovanými vlastnickými právy nejlepší možná? Aplikace: ochrana vlastnických práv (3) nOchrana vlastnických práv = podpora defenzivních opatření oproti ofenzivním zbraním. nBohatí jsou na tom tím lépe, čím menší je κ a tedy čím větší je ochrana vlastnických práv, u chudých je tomu opačně. n Aplikace: ochrana vlastnických práv (4) nJe potom možné argumentovat, že přerozdělování důchodů od kapitalistů k dělníkům může být ku prospěchu kapitalistů, pokud stimuluje produktivní spíše než predátorské chování na straně dělníků. nDělníci musí rozhodnout, jak alokovat svůj čas mezi predátorské a produktivní aktivity. Pokud kapitalisté podporují příplatky ke mzdám, zvyšují hodnotu času věnovaného produktivním aktivitám oproti predátorským na straně dělníků 11.3. MEZIGENERAČNÍ PŘEROZDĚLOVÁNÍ Mezigenerační přerozdělování ØPenzijní systém ØZdravotní systém ØŠkolství PAYG nPay as you go (PAYG) = financování přerozdělovacího programu, kdy pracující populace je zdaněna, aby financovala platby starším (ČR: důchody +zdravotnictví) n nProč existuje taková silná motivace přerozdělovat od mladých ke starým? n Budoucí generace nPAYG systémy umožňují přesunovat náklady současných přerozdělovacích procesů i na generace, které se dosud nenarodily. nBudou se toho snažit současné generace využít (zneužít)? nPokud ano, co pak bude budoucí generace motivovat k tomu, aby své závazky skutečně splnili a neodmítli je jako unfair? n Browning (1975) nBude PAYG penzijní program zaveden v populaci s majoritním hlasováním? nPředpoklady modelu: model mnoha současně žijících generací s identickými, nealtruistickými jednotlivci, majoritní hlasování, přijaté rozhodnutí platí již navždy Závěry Browning modelu nJednotlivec v každém věku posuzuje čistou diskontovanou očekávanou hodnotu plateb a příspěvků do systému. nProtože se populace skládá s jednotlivců v různém věku, program získá majoritní podporu. nTento závěr platí i v situaci, kdy populace roste (převažují mladé generace) a model také predikuje větší objem přerozdělování než jakou by preferoval mladý volič. Kritika Browning modelu ØPřepokládá, že budoucí generace nemohou změnit podobu programu → budoucí generace nemůže odmítnout závazky, které na ně uvalily předchozí generace ØProč mladí neodmítnou plnit dohodu? Ø Proč mladí dodrží dohodu? 1)Altruismus → mladí jsou solidární se svými Starými a rozdělí se s nimi o zdroje. 2)Společenská smlouva → dohody se dodržují. 3)Heterogenita voličů napříč generacemi → formace majoritních koalic mezi některými mladými a některými starými za účelem udržení mezigeneračního přerozdělování Tabelliniho model mezigeneračního přerozdělování (1990) ØMezigenerační přerozdělování na příkladě splacení/nesplacení veřejného dluhu. Rozhodnutí musí být schváleno majoritním hlasováním. ØStará generace vytvořila dluh (bez souhlasu mladých). Nyní existuje stará i mladá generace a hlasuje se o tom, zda dluh (a s ním i příslušný daňově-transferový program) bude splacen nebo odmítnut. Výsledek modelu nDluh nebude odmítnut a program bude pokračovat, protože k jeho udržení se zformuje koalice starých a dětí bohatých rodičů (kteří drží obligace veřejného dluhu). nDěti bohatých rodičů jsou altruističtí vůči svým rodičům. Kdyby mohli hlasovat v minulém období, hlasovali by proti zavedení programu. nProgram však byl zaveden a jejich rodiče drží obligace veřejného dluhu, proto z altruismu hlasují pro udržení programu → minulé rozhodnutí není změněno současnou generací Role altruismu nAltruismus mezi generacemi musí být přítomný, jinak by nedošlo ke splacení dluhu. Nemůže být však ani příliš silný, protože potom by děti maximalizovali užitky svých rodičů nikoliv svoje. nPokud přijmeme předpoklad „středního“ altruismu, potom budou nebudou uhrazovány příliš velké hodnoty dluhu (zátěž dluhu převyšuje altruismus) ani příliš malé hodnoty dluhu (příliš málo postižených rodičů). 11.4. PŘEROZDĚLOVÁNÍ A MOBILITA Mobilita nAž doposud jsme předpokládali, že jednotlivci nemohou legálně uniknout důsledkům rozhodování, které bylo ohledně přerozdělování kolektivní volbou přijato. nOvšem jednotlivci, pokud se jim výsledná podoba přerozdělování nelíbí mohou hlasovat nohama → změnit juridiskci. nTato možnost ex-post mobility ovlivňuje podobu přerozdělovacích programů ex-ante. Aplikace… 1)Emigrace/imigrace pracovní síly/kapitálu mezi regiony/zeměmi 2)Teorie klubů 3)Politická ekonomie růstu → jak hrozba důchodového přerozdělování může ohrozit akumulaci výrobních faktorů, a tím i ekonomický růst. Mobilita daňového poplatníka ØEpple-Romer (1991) ØModel toho, jak mobilita výrobních faktorů limituje prostor pro přerozdělování ØModel předpokládá dokonalou mobilitu mezi komunitami, takže jednotlivci si mohou zvolit, v které komunitě se jim nejvíce líbí daňově-transferový program Ø Ø Předpoklady Epple-Romer (1) ØMetropolitní homogenní území, které je rozděleno na J juridiskcí, přičemž počet i hranice komunit jsou fixní. ØJednotlivci, kteří se liší ve svém příjmu y si vyberou jednu z J juridiskcí, kde chtějí žít. ØDůchod v každé juridiskci je rozdělen podle F(y) [0, ymax] a toto rozložení je známo. Ø Ø Předpoklady Epple-Romer (2) ØJednotlivci konzumují dva typy statků: -spotřební statek c -komunitně specifický statek xh „bydlení“ ØUžitek jednotlivce je rostoucí konkávní funkcí obou statků u (c, xh) ØDruhý statek (bydlení) je zdanitelný statek, z kterého jednotlivec platí daň, pokud je rezidentem. Ø n Předpoklady Epple-Romer (3) ØPřerozdělování v rámci komunity j probíhá následovně: každý jednotlivec obdrží fixní transfer na hlavu vj, který je financován daní na bydlení. ØDaň na bydlení v komunitě j je tj a nájemní cena bydlení před zdaněním (která se určí v rovnováze) je Phj, takže hrubá cena bydlení (včetně daně) v komunitě j je Pj=(1+tj)Phj Předpoklady Epple-Romer (4) nRozpočtové omezení jednotlivce s důchodem y, který žije v komunitě j je potom: y + vj = c + Pjxh nV každé komunitě jednotlivec maximalizuje svůj užitek volbou c a xh pro dané Pj a vj. nDále jednotlivec hledá, v které komunitě mu kombinace (Pj, vj) přinese nejvyšší užitek. nV každé komunitě je (Pj, vj) určeno majoritním hlasováním všech členů komunity. Výsledky Epple-Romer modelu ØKlíčovým výsledkem modelu je skutečnost, že mobilita vede ke stratifikaci komunit podle příjmů, kdy komunity s vyšším průměrným příjmem jsou charakteristické nižším stupněm přerozdělování Ø Daně jsou využívány pouze k financování přerozdělování, nikoliv k produkci veřejných statků → vysoké daně vyženou bohaté a přilákají chudé. Rozdíly ve zdanění a bariéry mobility ØJak velký problém představuje mobilita pro možnost provádění přerozdělovacích politik? ØExistují mezi jednotlivci odlišné preference pro přerozdělování? ØDokonalá mobilita výrobních faktorů? Mobilita práce ØÚtěk bohatých z regionů s vyšším zdaněním je limitován celou řadou faktorů (rodinné, společenské, pracovní vazby) a bude zatížen vysokými náklady ØNaopak chudí mohou být výrazně více přitahování do regionů s vyšší úrovní daní a přerozdělování (mají nižší náklady příležitosti) Ø Ø Mobilita kapitálu ØBohatí by ovšem mohli obejít vysoké náklady emigrace tím, že by do zahraničí převedli svůj kapitál a schovali jej tak před domácím zdaněním ØHrozba útěku kapitálu může blokovat snahy o vyšší domácí přerozdělování. Ø Mobilita práce a přerozdělování v čase ØSnaha využit situace, kdy výplata transferů a platba daní je od sebe odtržena v čase (vzdělání). ØVyužiji transferů a v okamžiku, kdy přijde čas placení daní, uteču jinam. ØÚtěk mozků Literatura nA. Drazen: Chapter 8: Redistribution. ss. 334-371