12.  Finanční plánování I – metody a modely



12.1   Metody finančního plánování



12.1.1  Metoda procentního podílu na tržbách


      Tato metoda vychází z předpokladu fixního poměru mezi položkami aktiv a pasiv a celkovým
objemem tržeb.


     Při této filosofii je třeba rozlišovat, u kterých položek je možné tuto vazbu předpokládat a
kde je nemožná či nesmyslná.


     I s ohledem na tuto výhradu lze u této metody očekávat vyšší nárust aktiv proti nárustu pasiv.
Následným krokem finančního plánu je pak rozhodnutí o volbě dodatečných zdrojů takto postaveného
plánu.




12.1.2     Regresní metoda


     Regresní metoda opouští v delším časovém horizontu obtížně udržitelný předpoklad konstantního
vztahu mezi tržbami a dalšími veličinami.


     Tento předpoklad je nahrazen statisticky zjištěnými skutečnými (i když proměnnými) vazbami
mezi tržbami a dalšími ukazateli finančního plánu.


     Relevantnost předpokládaných vazeb je přirozeně třeba ověřovat a testovat.




12.2  Modely finančního plánování



Modely finančního plánování jsou ve většině případů vybudovány jako modely simulační.


Těží z obecných výhod počítačového modelu, k nimž patří především:


a)      rychlost počítačového zpracování finančního plánu, dovolující v prakticky reálném čase
zpracovat statisticky významné množství variant


b)      parametrizaci počítačového modelu finančního plánu


c)      ovládání výstupů modelu pomocí realisticky odhadnutých či zvolených hodnot jeho parametrů.




12.3                     Příklady centrálních plánovacích institucí


i)                   Státní plánovací komise Praha (State Planing Committie), „equivalent“ of the


-         Production Requirements Plan (USA, 1941)/


-         Controled Materials Plan (USA, 1942)


„Plans are for nothing, but planing is excelent tool.“


……………………………….


ii)                 Cenový úřad Praha (Price Office)