3. POLITICKÉ STRANY A ZÁJMOVÉ SKUPINY 3.1 POLITICKÉ STRANY Hlavní závěr modelu MV nZa daných předpokladů by mělo docházet ke sbližování programu obou politických stran směrem k pozici mediánového voliče. Oportunistické a ideologické strany nV realitě obvykle nepozorujeme silnou konvergenci politických pozic (programů) jednotlivých politických stran, protože nejsou pouze čistě oportunistické, ale alespoň částečně ideologické. n nOportunistické strany = starají se pouze o vlastní prospěch (udržení vlády) nIdeologické strany = starají se o prosazení svého politického programu (utváření konkrétních politik) n n Ideologie nIdeologie je soubor idejí, které: a)Nabízejí hodnocení stávajícího řádu b)Předkládají model žádoucí budoucnosti – vizi c)Ukazují, jak by se daná změna měla přivodit n komunismus socialismus liberalismus konzervatismus fašismus Funkce politických stran nReprezentace nFormování a doplňování elity nFormulace cílů nArtikulace a agregace zájmů nSocializace a mobilizace nOrganizování vlády Volební systémy nVětšinové systémy = každý volební obvod vysílá jednoho zástupce zvoleného většinovým hlasováním. nPoměrné systémy = celou zemi je možné vnímat jako jeden volební obvod. n nRozdíly ve volebních systémech výrazně mění možnosti vzájemných her mezi preferencemi voličů a akcemi politiků. n Většinový volební systém nVýhody: jasná vazba mezi zástupci a voliči, vznik vlád se silným a stabilním mandátem, blokuje extremismus. n nNevýhody: promarnění mnoha hlasů, menšiny jsou málo zastoupeny, omezený výběr (bipartismus), změna vlády vede k prudkým změnám kurzu, preference „mainstreamových“ kandidátů. Poměrný volební systém nVýhody: zastoupení řady názorových proudů, účast menšin a žen, identifikace se státem/regionem, důraz na vyjednávání, dohodu a konsenzus. n nNevýhody: riziko slabých a nestabilních vlád, minimální sepětí mezi voliči a poslanci, špatná eliminace nepopulárních kandidátů, centralizace politických stran. Rozdíly politických systémů nRozdílné působení volebních systémů (většinový x poměrný) se stává významným obzvláště v systému více politických stran. nJe volba volebních systému ovlivněna endogenně politickými stranami? (Malé strany mají zájem na poměrném systému) n Systémy více politických stran nTvorba koalic → typicky je zformována nejmenší dostačující majorita. Proč? nFormulace jednotlivých politik v koaličních (nesourodých) vládách. nSnaží se strany v multipartajních volebních systémech od sebe co nejvíce ideologicky odlišovat? nJsou koaliční vlády méně stabilní než většinové vlády? Stabilita poměrných systémů nJsou koaliční vlády méně stabilní než většinové vlády ? nAno: Francie, Itálie, Španělsko nNe: Rakousko, Německo Problematika nesourodých koalic nPokud je vládnoucí koalice sestavena z nesourodých politických subjektů (s odlišnými ideologickými nebo oportunistickými preferencemi), potom je efektivita vládnutí silně oslabena. 3.2 LOGROLLING Upřímné a strategické hlasování nUpřimné hlasování = voliči volí podle svých preferencí. nStrategické hlasování = voliči volí strategicky, aby maximalizovali svůj užitek. n nStrategické hlasování je významné při analýze delegace pravomocí a časové nekonzistence. Strategické hlasování ve volbách nVoliči volí ve volbách strategicky ze dvou důvodů: 1)Volič nechce volit kandidáta nebo stranu s velmi malou šancí na křeslo 2)Volič nechce volit kandidáta nebo stranu s velmi malou šancí na účast ve vládnoucí koalici. Logrolling nLogrolling = dohoda mezi dvěma nebo více voliči o vzájemné podpoře, která vyžaduje, aby v nějaké kauze hlasovali proti svým preferencím. n nLogrolling může vyřešit situace, které by za předpokladu upřímného hlasování vedly k cyklení. Logrolling nKupování a prodávání hlasů zákonodárců (a voličů) je ve vyspělých zemích zapovězeno. nProbíhá však na neformální úrovni. „Já budu hlasovat pro tvůj zákon, ty pro můj“. n n Logrolling nVzájemné dohody o „kšeftování“ s hlasy v legislativním procesu (já na bráchu, brácha na mě) existovaly od nepaměti. nTradičně byly vnímán jako nemorální a zavrženíhodné. nPočínaje Buchananem a Tullockem (1962) počaly být vnímány jako potenciálně přínosné (příklad hlavní cesty a přístupových cest) Princip logrollingu Zákon Volič A B 1 5 -1 2 -1 5 3 -1 -1 nInterpretace: Tabulka udává užitek jednotlivců. Při majoritním hlasováni bez logrollingu budou oba zákony zamítnuty, i když jsou celospolečensky prospěšné. Význam logrollingu nLogrolling umožňuje koordinovaným menšinám, aby prosadily svá stanoviska. nTo může být prospěšné, obzvláště ve většinových politických systémech, kde vítěz bere vše. nVnitřní problémy fungování logrollingu: blafování, podvádění. 3.3 ZÁJMOVÉ SKUPINY Politika a zájmové skupiny nTvorba politik v moderním demokratickém státě není vyhrazena pouze voličům, politikům a stranám. nJe velmi silně ovlivňována (ne-li přímo determinována) vzájemným bojem mnoha skupin s odlišnými zájmy. Typy zájmových skupin •Odbory (ČMKOS) •Profesní organizace (komory) •Oborové svazy Fungování zájmových skupin nČasto je zájmová skupina zformována k prosazení jednoho cíle, ale jakmile je zformována a překonány vysoké počáteční organizační náklady, pokračuje v činnosti ve prospěch svých členů. Zájmová skupina nHybnou silou při zformování zájmové skupiny je víra, že její členové mají společné zájmy a cíle (vysoké mzdy pro odbory, čistší životní prostředí pro ekology). nTento společný cíl se tak stává pro členy skupiny veřejným statkem, což znamená, že vyvstává problém černého pasažéra. n Dva důsledky 1)Je snazší zformulovat zájmovou skupinu, pokud je počet jejích členů malý, než když je velký (je snažší zorganizovat výrobce než spotřebitele) 2)Organizace zájmových skupin s velkým počtem členů vyžaduje separátní a selektivní motivy pro svou organizaci (odbory) 3) 3) Efektivita zájmových skupin nMalé zájmové skupiny jsou daleko efektivnější v získávání dotací a výhod než velké zájmové skupiny. (Olson, 1965) nPříklad: V rozvojových zemích, kde zemědělci tvoří většinu populace a podíl městského obyvatelstva je nízký, zemědělci získávají malé či dokonce negativní dotace. Ve vyspělých zemích, kde zemědělci představují zlomek populace, často získávají obří dotace. Politická strana x zájmová skupina nZákladní rozdíl je, že politická strana se snaží ovlivnit voliče a uspět ve volbách, zájmová skupina se snaží ovlivnit politiky a jejich rozhodování v úřadě. nNěkdy se ze silných zájmových skupin vyvinou politické strany (zelení) nebo některé politické strany upadnou do pozice „pouhé“ zájmové skupiny (agrárníci) Vliv zájmových skupin na politiku nV zastupitelské demokracii se zájmové skupiny snaží ovlivnit výsledky politického procesu pomocí: n 1)přímého vlivu na rozhodování politiků – Beckerův model zájmových skupin 2)snahy ovlivnit výsledek voleb – příspěvky politickým stranám na volební kampaň 3)Ovlivňování legislativního procesu pomocí lobbyingu n n n 1) Beckerův model zájmových skupin nModel vlivu specializovaných zájmových skupin na výsledek politického procesu. nZcela abstrahuje od institucionálních detailů fungování zájmových skupin. Zdroj: Becker 1983, 1985 Beckerův model ZS – vlivová funkce nVlivová funkce zájmové skupiny závisí na dvou faktorech: a)na velikosti zájmové skupiny b)na velikosti výdajů na politický lobbying. n nVliv zájmové skupiny bude rostoucí s vlastní velikostí a výdaji a klesající s velikostí a výdaji ostatních zájmových skupin. Beckerův model ZS – předpoklady nDvě homogenní zájmové skupiny označené 1 a 2 o velikosti N1 a N2. Skupina 1 chce získat zdroje od skupiny 2 a přerozdělit je vlastním členům. n nExistují náklady mrtvé váhy, jak u výběru daní, tak u rozdělování transferů. Z jednoho dolaru se tak získá pouze 0 < γ< 1 daňového přijmu a na jeden dolar transferů je potřeba ζ > 1 dolarů daňových příjmů. n n n Beckerův model ZS – fungování nt je objem daní, který platí každý člen skupiny 2 a v je objem transferů, který obdrží každý člen skupiny 1, rovnováha rozpočtu vyžaduje, aby: N1ζv = N2γt nKaždá skupina vynakládá výdaje na hlavu (x1, x2) na dosažení svých politických cílů (skupina 1:vysoké v; skupina 2:nízké t) n nVlivová funkce: nD(N1x1, N2x2, N1, N2) = N1ζv = N2γt n n n Beckerův model ZS – důsledky nV Beckerově modelu zájmových skupin jsou politické výsledky determinovány velikostí a rozpočty zájmových skupin, které se „přetlačují“ o vliv na politické rozhodování. Ideologické motivy politiky jsou zcela potlačeny. nKaždá zájmová skupina zvolí takový objem výdajů na politické cíle, který maximalizuje čistý příjem jejich členů, přičemž výdaje ostatních zájmových skupin se berou jako dané. n 2) Příspěvky na volební kampaň nPříspěvky = kontrakt mezi poskytovatelem finančního příspěvku a volebním kandidátem. n Výměna příspěvků na volební kampaň za přislib budoucích politik, které jsou výhodné pro danou zájmovou skupinu. nKlíčová otázka: Zvyšuje rozpočet volební kampaně pravděpodobnost volebního úspěchu? nPokud ano, nejvyšší „cenu“ budou mít tyto příspěvky v případě očekávaného těsného výsledku voleb. n Příspěvky na volební kampaň nAlternativní interpretace významu příspěvků zájmových skupin na volební kampaň politických stran představují modely, kdy ZS pomocí nich podporují zvolení kandidáta, který má názorově blízko k jejich zájmům a nesnaží se jej přímo ovlivnit. nV takovém případě se kandidáti (nebo politické strany) mohou začít chovat strategicky a přizpůsobovat své volební programy těmto silným parciálním zájmům, aby extrahovali příspěvky od mocných zájmových skupin. Informace nZájmové skupiny se mohou také snažit ovlivni výsledky voleb pomocí šíření informací. Zájmová skupina pomáhá s propagací preferovaného kandidáta, aby se o něm zvýšilo obecné povědomí voličů. n 3) Lobbying nLobbying = přímé ovlivňování legislativního procesu zájmovými skupinami. n n nLobbying přítomen spíše v „mikroekonomických“ než makroekonomických legislativních kauzách. 3.4 POLITIKA A TRANSAKČNÍ NÁKLADY Transakční náklady nTransakční náklad = cokoliv, co ztěžuje ekonomické transakce, ať jsou to technické bariéry, asymetrické informace, obtížná vynutitelnost kontraktů, apod. nPří existenci významných transakčních nákladů vzniká specifičnost některých aktiv, což limituje jejich alternativní využití. nTato specifičnost aktiv pak vytváří příležitosti pro potenciální oportunismus (např. časovou nekonzistenci nebo morální hazard) některých agentů, kteří se tak pokouší tuto situaci využít. Politika z pohledu transakčních nákladů n= vztah, kde se směňují hlasy (nebo příspěvky) za příslib budoucích politik. n n„Political markets are far more prone to inefficiency. The reason is straightforward. It is extraordinarily difficult to measure what is being exchanged in political markets and in consequence to enforce agreements. What is being exchanged are promises for votes.“ n (North 1990) n „Kontrakt“ mezi voliči a politiky nKontrakty (smlouvy) jsou nedokonalé. Tato nedokonalost kontraktů je v politice ještě větší než v ekonomice. Kontrakty nejsou explicitní a jsou obtížně vynutitelné. nPolitické instituce a organizace vznikají za účelem snižování transakčních nákladů. Časová nekonzistence nPolitické „obchody“ mají časovou dimenzi. Dnešní hlasy ve volbách jsou odevzdávány za příslib budoucích politik, proto existuje riziko, že politici nesplní své sliby. nPříčinou může být oportunismus politiků nebo časová nekonzistence. Bránit takovému chování mohou „pojistky“ (zákony, delegace autority, kredibilita a reputace) Shrnutí nZákladní ekonomické modely politického rozhodování (mediánový volič, logrolling, zájmové skupiny) budou využívány v dalších přednáškách pro analýzu konkrétních témat hospodářské politiky. n Literatura nA. Drazen: Chapter 3: Decisionmaking Mechanism. ss. 82 - 98.