7. KREDIBILITA A REPUTACE Plán přednášek… n4. Problém (1): Časová nekonzistence 1 n n5. Problém (2): Časová nekonzistence 2 n n6. Řešení (1): Zákony, instituce a delegovaná autorita n n7. Řešení (2): Kredibilita a reputace 7.1. REPUTACE Reputace ØReputace může učinit ohlášenou politiku kredibilní → pokud politikům záleží na jejich reputaci mohou vytvářet očekávání, že dodrží své sliby, aby o ní nepřišli Ø Vybudovat si reputaci je obzvláště důležité pro nově zvolené politiky, kteří jsou doposud neznámí veřejnosti a musí se pokusit přesvědčit veřejnost o své kompetenci, popřípadě o serióznosti svých úmyslů. ØKredibilita politiky ≠ kredibilita politika n n n Reputace v běžném jazyce nReputace → co si o mě myslí ostatní n → jaký typ chování ode mě ostatní n očekávají n → předvídatelnost n Reputace v politické ekonomii nReputace → nástroj k formování očekávání o n budoucích akcích politika n → reputace odráží víru veřejnosti v n přímo nepozorovatelné n charakteristiky politika n → voliči se snaží odhadnout, jak se n bude politik chovat v budoucnosti n → politik si vytváří reputaci a snaží se n jim tak napovědět n n n Reputace v teorii her (1) nVoliči si vytváří očekávání ohledně budoucích kroků politika na základě jeho činů v minulosti. nPokud hráči (voliči a politici) hrají opakovaně jednu hru (volby) potom se hráči mohou pokusit vytvořit si reputaci pro určitý typ hry nSmyslem toho, že hráč používá stejnou strategii je, že jeho protihráči od něj začnou takové chování očekávat a přizpůsobí tomu vlastní strategii. Reputace v teorii her (2) nKlíčové jsou opakované interakce mezi jednotlivými hráči nOpakované interakce znamenají, že voliči mohou používat minulost k odhadování budoucnosti, a že politik se stará o svoji reputaci, protože chce ovlivnit chování voličů v dalším období 7.2. REPUTACE V MODELECH ÚPLNÝCH INFORMACÍ Barro-Gordon model s reputací nJak opakované interakce mezi politiky a voliči mohou snížit (příliš vysokou) míru inflace v Barro-Gordon modelu. nPředpokládáme úplné informace → voliči znají vládní cílovou funkci nStudujeme opakované interakce → dnešní volba inflace ovlivňuje zítřejší očekávání. nJak mohou opakované interakce a sankce za porušování pravidel vynutit dobré chování (nižší inflaci)? n Základní model - opakování nOpakování: Politik volí míru inflace πt, tak aby minimalizoval ztrátovou funkci (pro jedno období), při čemž bere πte jako dané. V takovém případě politik zvolí π=1/θ, pro libovolnou hodnotu πte. nRozšíření: Nyní ale předpokládejme, že jednotlivci formují svá inflační očekávání πte na základě minulých pozorovaných hodnot inflace πt-s. n Předpoklad chování nJednotlivci budou očekávat nulovou inflaci, tak dlouho pokud vládní politika v minulosti korespondovala s inflačními očekáváními veřejnosti. nPokud ovšem skutečná inflace jednou přesáhla očekávanou (vláda voliče podrazila), potom jednotlivci začnou očekávat, že politik podlehne pokušení inflace i v budoucnosti a na několik období zvýší své inflační očekávání (potrestají vládu) Motivace jednotlivců nPokud je pozorováno dobré chování politika (nízká inflace) veřejnost jej odmění nízkými inflačními očekáváními. nPokud je pozorováno špatné chování politika (vysoká inflace) veřejnost jej potrestá vysokými inflačními očekáváními. Důsledek… nMohou takové vzorce chování donutit vládu k provádění lepších politik? n n→ za určitých okolností ano. n 7.3. REPUTACE V REŽIMU NEÚPLNÝCH INFORMACÍ „napodobování“ Neúplné informace nModely reputace s neúplnými informacemi lépe odrážejí realitu. Voliči ve skutečnosti nevědí, jak vypadá cílová funkce politika (vlády). nModely reputace s neúplnými informacemi pracují s předpokladem, že současné akce politika nesou určitou informaci i o jeho akcích v budoucnosti. Reputace a neúplné informace nNejistota voličů ohledně opatření politiků v budoucnosti je vede k tomu, že se zajímají o jejich současnou reputaci a snaží se z ní vyvodit informace o jejich budoucích opatřeních v hospodářské politice. Reputace v politice nProč se politici zajímají o vybudování či udržení své reputace? → Voliči mají nedokonalé informace o schopnostech a úmyslech politiků → Politici jim mohou pomocí reputace tyto informace poskytovat Příklad: Souboje obchodních řetězců (1) nPředpokládejme, že trhu dominuje zavedený obchodní řetězec. nPotenciální konkurenti se rozhodují, zda se pokusí na tento trh vstoupit a rozhodují se na základě toho, co se na trhu dělo v minulosti. nPokud se konkurent rozhodne nevstoupit → dominantní firma si bude i nadále užívat monopolních zisků nPokud se konkurent rozhodne vstoupit → dominantní firma se musí rozhodnout, zda nebude bojovat a vzdá se tak svých monopolních zisků nebo bude bojovat za jejich zachování, ale za cenu růstu nákladů. Zdroj: Kreps-Wilson (1982); Selten (1978) Příklad: Souboje obchodních řetězců (2) nPro dominantní firmu je tak nejoptimálnější, když se konkurent na trh rozhodne vůbec nevstoupit → tím si bude i nadále užívat monopolních zisků bez dodatečného zvýšení nákladů. nProto má motivaci vybudovat si reputaci „tvrdého bojovníka“, který vždy s vetřelcem bojuje. nReputace tak slouží jako nástroj k zastrašení konkurentů v situaci, kdy konkurenti nemají dokonalé informace o ziscích dominanta v obou variantách. Zdroj: Kreps-Wilson (1982); Selten (1978) Backus-Drifill Model (BDM) nBudování reputace v kontextu Barro-Gordon modelu. nPolitik (centrální bankéř) si buduje reputaci „bojovníka s inflací“ → snaží se tím ovlivnit inflační očekávání jednotlivců. nJednotlivci mají neúplné informace → neznají θ, což je relativní váha kterou politik (CB) přisuzuje odchylkám inflace (od cíle, v modelu 0) ve srovnání s odchylkami nezaměstnanosti (od cíle) Předpoklady BDM nDva typy politiků: 1)Tvrďák …… θT = ∞ 2)Měkkýš ……θM < ∞ n nTvrďáka zajímá pouze vývoj inflace, Měkkýš bere v úvahu i nezaměstnanost. n Fungování BDM nTvrďák zvolí vždy nulovou míru inflace. nMěkkýš může podlehnout pokušení provést inflační politiku, ovšem odhalí se tím jako Měkkýš. Pokud se takto odhalí, veřejnost již bude nadále očekávat, že i v budoucnu bude provádět inflační politiku (πM = 1/θM) nPouze tím, že se Měkkýš neodhalí a zvolí nulovou inflaci může předstírat, že je Tvrďák a snižovat tak inflační očekávání veřejnosti. nModel napodobování ….. MIMIKRY n Měkkýšovo dilema… nMá Měkkýš podlehnout pokušení v krátkém období a zvýšit inflaci (a snížit nezaměstnanost) a odhalit se tak n nebo nmá obětovat krátkodobý zisk za účelem vybudování reputace (mimikry Tvrďáka)? Měkkýšovo řešení nMěkkýš musí zvážit zisk z překvapení veřejnosti dnes (čímž se odhalí a již jí nemůže překvapit v budoucnosti) a ziskem z překvapení jednotlivců v budoucnu (k čemuž se ovšem nemůže odhalit v přítomnosti). 7.4. JAK MOC „ŠPATNÉ“ JE ZTRATIT REPUTACI? Reputace jako řešení časové nekonzistence nVýznam reputace v předchozích modelech spočíval v tom, že umožňoval dostat se na „lepší“ rovnováhy v situacích časové nekonzistence. n nPlatí to vždy? Má smysl platit dluhy? nJe snaha udržet si přístup na mezinárodní finanční trhy a mít tak možnost vypůjčit si v budoucnu dostatečnou motivací pro dlužnické země pro splácení jejich dluhů? nBudou si jednotlivé země snažit vybudovat reputaci, že splácí dluhy? n n Zdroj: Bulow-Rogoff (1989) Zaplatit nebo nezaplatit? nČasto je argumetováno, že hrozba budoucího odepření přístupu na mezinárodní výpůjční trh je sama o sobě dostatečnou motivaci pro splacení dluhů. nBulow a Rogoff (1989) ukazují, že ve světě, kde jednotlivé země čelí důchodovým šokům a vypůjčují si, aby tyto šoky vyhladily, tomu tak být nemusí. nV jejich modelu v případě, že neexistují jiné tresty než ztráta reputace v důsledku nesplacení dluhu, země v dobrých časech přestanou splácet. n Předpoklady Bulow-Rogoff modelu nPředpokládejme, že země čelí nahodilým změnám v národním důchodu. nVláda si vypůjčuje v zahraničí, aby vyhladila spotřebu svých občanů. nTento cíl vlády je všeobecně známý. nZahraniční věřitelé nemají žádnou možnost jak vymáhat své dluhy (žádné arbitráže, obchodní sankce, apod) nJedině motivace půjčovat si v zahraničí i v budoucnosti může motivovat vládu ke splacení dluhů. Co se stane, když vláda nezaplatí? nPokud vláda nesplatí své dluhy, přijde o možnost půjčovat si na základě své reputace „dobrého dlužníka“. nNicméně i tak si bude moci půjčovat, nikoliv ovšem na základě dlužnických kontraktů, ale na základě pojistných kontraktů. Numerická ilustrace (1) nPředpokládejme řadu po sobě následujících období, kdy národní důchod může nabývat hodnot: nYH = 80 s pravděpodobností ½ nYL = 60, také s pravděpodobností ½ nY* = 70…. očekávaná hodnota národního důchodu n nPředpokládejme dále, že světová úroková sazba je nr = 1/9. Numerická ilustrace (2) nZemě se nebude při spotřebě limitovat svým národním důchodem, nýbrž uzavře dlužnický kontrakt, že pokud nastanou dobré časy splatí γH = 9, pokud nastanou špatné časy splatí (vypůjčí si) γL = -9 n nTento kontrakt jí umožňuje dosáhnout spotřeby nv dobrém období: nCH = YH-γH=[1/(1+r)](Y*+rYH) = 71 nve špatném období: nCL = YL-γL=[1/(1+r)](Y*+rYL) = 69 n n Numerická ilustrace (3) nOvšem pokud nastanou dobré časy, země si může polepšit. Nesplatí slíbených 9 a ztratí reputaci „dobrého dlužníka“. n nPřesto je však schopna udržet si přístup k úvěrování. Za γ=9 si totiž koupí pojištění, které jí vynese ωH=0 v dobrých časech a ωL=20 ve špatných časech. E(ω)=(1+r)γ n nČistý příjem ve špatných časech je tak γ-ωL= 11, což způsobí, že spotřeba v dobrých i špatných časech je 71. n n Důsledky nZemě je na tom lépe, když nesplatí dluh a pokazí si reputaci, což určitě udělá při první příležitosti. nVěřitele budou tuto situaci anticipovat, a proto nebudou v takovém to světě (modelu) dlužnické kontrakty založené na reputaci nabízet nV tomto modelu reputace nevede k potlačení problému časové nekonzistence. 7.5. SIGNALIZACE Slabina modelu „Mimikry“ nSlabina modelu BDM spočívá v tom, že pouze Měkkýš se choval strategicky (mohl si vybrat, zda bude předstírat Tvrďáka nebo ne). n Tvrďák tuto možnost neměl. Pro něj bylo vždy optimální držet nulovou inflaci. nZajímavější a realističtější začne být model, pokud se dá Tvrďákovi možnost signalizovat, že je Tvrďák a nikoliv Měkkýš. n Modifikace modelu nTvrďákovi začíná alespoň trochu záležet na nezaměstnanosti → ∞ > θT > θM nNadále již pro Tvrďáka není optimální nulová inflace, ale πT = 1/θT nTato specifikace umožňuje Tvrďákovi, aby signalizoval, že je Tvrďák a odlišil se tak od Měkkýše. Tvrďák vrací úder… nMěkkýš za určitých okolností stále může mít motivaci napodobovat Tvrďáka. nNyní se ale i Tvrďák může začít chovat strategicky a provádět tvrdší politiku než je pro něj optimální, aby zvýšil náklady Měkkýše na její napodobování a přinutil ho tak, aby se odhalil. n Tvrďáci a Měkkýši v CB nTyto modely signalizace mohou být využity pro analýzu chování centrálních bankéřů. nV těchto modelech centrální bankéř může mít motivaci přespříliš snižovat inflaci ze dvou důvodů: a)je Měkkýš a snaží se předstírat Tvrďáka b)je Tvrďák a snaží se „setřepat“ Měkkýše n Transparentnost nSnaha Tvrďáků odlišit se od Měkkýšů může být také jednou z možností vysvětlení transparentností (viditelností) některých politik. nTvrďák v takové situaci preferuje co nejvíce „viditelnou“ politiku, protože mu to pomáhá, aby jej veřejnost „poznala“. n nPříklad: Udržování fixního měnového kurzu (primárně nikoliv kvůli monetární disciplíně, ale kvůli viditelnosti) n Netransparentnost nPokud je některý typ tlačen k tomu, aby se odhalil a pro něj to není výhodné, může se snažit skrývat, jakou politiku skutečně provádí. n nPříklad: „Tajnůskářství“ centrální banky ohledně skutečné podoby provádění monetární a kurzové politiky. Tvrďáci a Měkkýši ve vládě nTvrďáci ve vládě mohou prosazovat drastičtější reformy než je nutné (než je pro ně optimální podle jejich cílových funkcí), aby si vytvořili reputaci „Tvrďák“. nJak moc lze hřešit na svoji reputaci, aby to voliči (ne)prohlédli? nTvrďák vítá špatné časy, protože Měkkýšovi rostou náklady na jeho napodobování. Vnější prostředí nDoposud jsme v analýze reputace nebrali v úvahu vnější prostředí. Jediným relevantním faktorem byla reputace politika a jeho akce k její potvrzení či oslabení. nV realitě však má význam vnější prostředí → odchýlení od předem ohlášených politik bude mít na reputaci (CB) menší negativní dopad v mimořádně špatných časech než v časech normálních (dobrých) Literatura nA. Drazen: Chapter 6: Credibility and Reputation. ss. 166-215