Systém soukromého a občanského práva, normy, prameny, výklad Doc. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D. Přehled výkladu 1.Systém práva 2.Soukromé a veřejné právo 3.Systém soukromého práva 4.Dispozitivnost a kogentnost norem soukromého práva (dále jen „SP“) 5.Prameny SP 6.Interpretace a vyplňování mezer Systém práva - opakování •Systém se vyznačuje strukturovaností (opak nahodilosti) •Systém práva -nahlížení na právo jako na celek a na jeho vnitřní strukturu -v ideálním pojetí o vnitřně organizovaný a souladný celek, který směřuje ke své uspořádanosti -Základním prvkem je právní norma (pravidlo chování, stanovuje co „má býti“ a je vynutitelné státní mocí • SOUKROMÉ A VEŘEJNÉ PRÁVO •Část I. Právo objektivní a subjektivní •Objektivní právo –Souhrn pravidel chování, jejichž zachovávání je vynutitelné státní mocí •tím se liší od morálky, náboženství a jiných systémů •(např. nikoho nelze státní mocí nutit k účasti na bohoslužbě) –je samotný právní řád, dělí se na právní odvětví, jednota právního řádu –psané i nepsané prameny •Subjektivní právo – z objektivního práva pramenící míra možného chování (určité oprávnění) –nikoliv každé ustanovení objektivního práva zakládá právo subjektivní právo (např. leg. def. věci § 489 OZ) – Příklad: – – – § 2079 OZ (objektivní právo) stanoví, že při koupi se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc (předmět koupě) a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí kupní cenu. – Prodávající tak má nárok (subjektivní právo) na zaplacení kupní ceny, které se může domoci i pomocí státního donucení. • Třídění objektivního práva •Hmotné a procesní právo –HP upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi osobami (jejich právní poměry) –PP reguluje procesní činnost související s HP •Soukromé a veřejné právo –§ 1/1 OZ: SP tvoří ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob –význam: akceptace dualismu právního řádu (SP – VP), nikoliv třídící kritérium; různá kritéria členění Pojem Soukromého práva •1. věta § 1/1 OZ –Nepřesná charakteristika SP –nesprávně pomíjí nepsané prameny, rovnost a autonomii vůle •Soukromé právo je –část právního řádu, –jehož psaná i nepsaná pravidla upravují vzájemná práva a povinnosti osob –majících vůči sobě rovné postavení –a jsou nadány širokou autonomií vůle • Zájmová teorie (Ulpinianus) •Kritérium zájmu (neurčitý pojem, nejasná hranice) •VP –chrání veřejné zájmy (slouží zájmům celku, veřejnému zájmu) •SP –chrání zájmy soukromé (slouží zájmům jednotlivce) •Kritérium zájmu je neostré, př.: –např. trestní právo chrání jak zájem celku na zachování veřejného pořádku, tak majetek a život jednotlivce –co je jaký zájem na čem? • Mocenská/subordinační teorie •Veřejné právo –Vertikální vztahy –jeden subjekt vystupuje jako nadřízený, druhý jako podřízený –vysvětluje-li se nadřízenost jako projev uplatňování veřejné moci, jde o tzv. mocenskou teorii •Soukromé právo –horizontální vztahy, strany mají rovné postavení •Problém: –i ve VP se lze setkat s rovností (např. procesní smlouvy) –ne všechny vztahy v SP jsou horizontální, založeny na rovnosti (zaměstnanec a zaměstnavatel, rodiče a děti) – –Z této teorie vychází český ÚS, viz např. II. ÚS 8/95 nebo Pl. ÚS 33/2000 Organická /subjektová teorie •Veřejné právo –jeden ze subjektů vystupuje v PV z důvodu výkonu funkce veřejného svazu nebo z důvodu příslušnosti k němu –moderněji: jeden ze subjektů vystupuje v PV pro svou vlastnost nositele veřejné moci (VM), resp. kvůli jejímu výkonu –tj. 1 subjekt je oprávněn vystupovat vůči 2. jako nositel nebo vykonavatel VM a vyvozovat vůči němu právní následky •Soukromé právo –V SP nevystupuje nositel VM, nebo v něm nevystupuje pro svou vlastnost nositele VM nebo kvůli její realizaci Teorie zvláštního práva/přiřazovací teorie •Soukromé právo –patří k němu PN, které zavazují kohokoliv •Veřejné právo –tvoří PN, které zavazují nebo opravňují pouze nositele VM –VP je tak zvláštní právo nositelů VM –je-li „zvláštní“ VP úprava neúplná, použije se subsidiárně „obecná“ SP úprava •Viz např. č. 1034/2007 Sb.NSS nebo č. 1392/2007 Sb. NSS • Význam rozlišování soukromého a veřejného práva •Pro diferenciaci pravomoci soudů a správních orgánů •Pro diferenciaci civilní soudní pravomoci a správního soudnictví (od 2003) – problematické! Nezávislost „uplatňování“ SP a VP •§ 1/1 věta druhá OZ: uplatňování SP je nezávislé na uplatňování VP •Neznamená!!!! –nezávislost interpretace a aplikace SP na VP (viz ústavní právo - § 2/1 OZ, civilní právo procesní, správní právo – veřejné seznamy) –nezávislost uplatňování veřejného práva na soukromém právu –nezávislost uplatňování subjektivního práva – Skutečný význam nezávislosti uplatňování SP a VP • •Soukromoprávní důsledky porušení veřejnoprávních povinností –nedostatek VP oprávnění nezpůsobí sám neplatnost (§ 5/2) –v případě porušení jiné VP povinnosti se posoudí teleologickým výkladem, zda bude PJ neplatné, či nikoliv (§ 580) •Interpretace a aplikace SP v ostatních případech –dovolává-li se OZ veřejnoprávních předpisů, je nutno je použít –chybí-li výslovný odkaz, je rozhodující •věcná působnost VP normy •teleologický výklad Vliv základních práv a svobod na soukromé právo •Čl. 4 Ústavy: základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci •Základní práva a svobody mají povahu věřejných subjektivních práv (oprávnění jednotlivců vůči státu, vertikální působení) •Povinnost všech soudů interpretovat podústavní právo tak, aby nebyla dotčena základní práva a svobody •Vertikální x horizontální (přímé či nepřímé) působení, tzv. prozařování •Test proporcionality při vyřešení kolize základních práv Evropská dimenze soukromého práva •Vliv na podobu, interpretaci i aplikaci českého soukromého práva •Mezinárodní/evropské úmluvy, judikatura ESLP, právo EU (primární, sekundární) •Sekundární: nařízení (přímá aplikovatelnost), směrnice (závazné pro státy, záleží na výsledku, není-li provedena včas, aplikuje se směrnice) •Eurokonformní výklad (PL. ÚS 12/08, rozhodnutí SDEU ve věci Simmenthal II.) •„Spontánní europeanizace“ (UNIDROIT, PECL, DCFR atd.) • SYSTÉM SOUKROMÉHO PRÁVA X SYSTEMATIKA KODEXU • Soukromé právo •Rozlišení významné pro interpretaci a aplikaci: •Obecné soukromé právo: občanské právo (součástí právo rodinné) • •Zvláštní soukromá práva, např.: -Obchodní právo - Právo cenných papírů -Pracovní právo • •Mezinárodní právo soukromé • •K subsidiární použitelnosti občanského zákoníku viz Pl. ÚS 83/06 • Občanské právo •Obecné soukromé právo: •Obecná část (zásady, statusové otázky osob, věci, právní skutečnosti) •Zvláštní část • •Rodinné právo •Věcná práva •Dědické právo •Závazkové právo -Obecná část -Závazky ex contractu -Závazky ex delicto -Závazky z jiných právních důvodů •Právo na ochranu osobnosti •Zvláštní osobnostní práva tvůrčí • Rodinné právo •Manželské/partnerské •Rodiče a děti: rodičovská odpovědnost •Instituty náhradní (rodinné) péče •Opatrovnictví a poručenství • • •Sociálně právní ochrana dětí (veřejné právo) • • • Soukromé právo – systematika kodexu • •Občanský zákoník č. 90/2012 Sb. •5. Částí •Obecná část •Rodinné právo •Absolutní majetková práva •Relativní majetková práva •Společná, přechodná, závěrečná ustanovení • •Prostudujte detailně obsah občanského zákoníku!!! J • • DISPOZITIVNOST A KOGENTNOST NOREM SP •Část II. Pojem DN a KN •KN –vylučuje autonomní právo a nerespektuje lidskou vůli –2 druhy: •Absolutně kogentní – zcela vylučuje autonomní právo •Relativně kogentní – vylučuje autonomní právo jenom v určitém směru (např. změnu v neprospěch slabší strany) •DN –zmocňuje strany k autonomní normotvorbě –subsidiárně reguluje lidské chování –slouží k interpretaci nejasného autonomního pravidla –je měřítkem „spravedlnosti“, resp. představy zákonodárce o ní – Kritéria rozlišování DN a KN - přehled •Výslovný zákaz •Kogentnost vyplývající se smyslu a účelu PN –omezení autonomie vůle –ochrana slabší strany –úprava právního postavení (statusu) osob –ochrana třetích osob –regulace základních otázek umožňujících racionální fungování SP jako systému – Výslovný zákaz •Nejde o zákaz určitého chování, ale o zákaz autonomní normotvorby (odchýlení se)!!! •Podoby zákazu: –„zakázaná ujednání“ - § 2519/1 –k jednání se nepřihlíží (§ 16, § 2519/2) –jednání je neplatné nebo se lze dovolat jeho neplatnosti (§ 2549) –jednání nemá účinky (§ 2728/2) apod. Omezení autonomie vůle •Co si nelze ujednat: •Např. § 1 odst. 2 OZ za středníkem – strany si nemohou ujednat, že se v jejich případě kupř. dobré mravy nepoužijí •Obdobně nelze vyloučit kupř. princip poctivosti, zákaz zneužití práva apod. •Nelze se odchýlit od základního vymezení statusu osob •Nelze snížit standard zákonem garantované ochrany (smysl a účel ustanovení) • Ochrana slabší strany •Spotřebitel, nájemce, zaměstnanec, nezletilý •Často půjde o relativně kogentní PN •Např. § 1812/2, § 2519/2, § 2549 •Ochrana člena spolku, minoritního akcionáře apod. – zvláštní režim Právní postavení osob •Ke statusovým otázkám člověka patří: –právní osobnost (prohlášení za nezvěstného a mrtvého) –svéprávnost –deliktní způsobilost –jméno a bydliště FO –vznik a zánik manželství nebo registrovaného partnerství –určování a popírání rodičovství –osvojení –rodičovská zodpovědnost Právní postavení osob •Ke statusovým otázkám právnických osob patří zejména: – –právní osobnost (právní forma, národnost, vznik a zánik, přeměny) –název a sídlo PO –vymezení účelu PO, vč. veřejné prospěšnosti –způsob projevování vůle za PO –odpovědnost vůči 3 osobám – – –K tématu blíže: –Ronovská, Havel: Kogentnst úpravy právnických osob a její omezení autonomií vůle, nebo vice versa? Obchodně právní revue, 2/2016, str. 33 an. Ochrana třetích osob •Typicky ochrana věřitele •Např. § 300 a § 589 a násl. •PN chránící dobrou víru třetích osob Racionální fungování SP jako systému •Např. PN obsahující: –kritéria rozlišování movitých a nemovitých věcí –nabývání vlastnického práva –předpoklady perfekce právního jednání PRAMENY SP • Psané prameny – de lege lata •Mezinárodní smlouvy, ústava a ústavní zákony •Občanský zákoník –§ 9/1 regulace statusových otázek –úprava majetkových vztahů – § 9/2 lex generalis, interpretační „měřítko“ •Předpisy upravující zvláštní soukromá práva (např. ZOK) –zvláštní úprava má aplikační přednost –na neupravené otázky se použije OZ –OZ slouží též k interpretaci nejasných ustanovení speciálních předpisů Soukromé právo – psané prameny de lege lata •Obecný: •Občanský zákoník č. 90/2012 Sb. • •Zvláštní: •Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích •A dále např. •Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon •Zákon č. 82/1998 Sb., zákon odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci… •S mezinárodním prvkem: •Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – –Další právní předpisy: podzákonné (vyhlášky ministerstev, vládní nařízení) • • Nepsané prameny •ČR není zemí výlučně psaného práva – širší pojetí práva •Pramenem práva jsou také: –zvyklosti •dlouhodobě fakticky zachovávaná pravidla - podle § 9/1 jenom tam, kde se jich zákon dovolává (§ 10/2, § 545, § 558/2 apod.) •u obyčejů je naproti tomu dáno opinio necessitatis a jsou závazné ze své právní síly, ne kvůli odkazu zákona na ně –Zásady ( i když nejsou výslovně vyjádřeny) •k nepsaným pramenům viz nález Pl. ÚS 33/97 Pl ÚS 33/97: •„ I v českém právu takto platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech. Příkladem je právní princip, dle něhož neznalost práva neomlouvá, nebo princip nepřípustnosti retroaktivity, a to nejenom pro odvětví práva trestního. Jiným příkladem jsou výkladová pravidla a contrario, a minore ad maius, a maiore ad minus, reductio ad absurdum apod. Dalším, a to moderním ústavním nepsaným pravidlem, je řešení kolize základních práv a svobod principem poporcionality. ….“ INTERPRETACE, VYPLŇOVÁNÍ MEZER A (SOUDCOVSKÉ) DOTVÁŘENÍ PRÁVA • Interpretace •§ 2 OZ zdůrazňuje: –ústavně konformní výklad –roli zásad a hodnot při interpretaci –jazykový výklad –logický výklad –systematický výklad –historický výklad –teleologický výklad – –Nadbytečný, plyne z právní teorie; význam je ve zdůraznění toho, že právo není jenom text zákona!!!!!!! Ústavně konformní výklad •Existuje-li několik interpretačních alternativ, má vždy přednost ta, která je nejvíce v souladu s ústavním pořádkem (nejvíce šetří zákl. práva) •Vždy je nutno zjistit, zda za ustanovením OZ není nějaké základní právo (prozařuje) •Případné střety základních práv ( i zásad) se řeší testem proporcionality Význam zásad a hodnot SP pro interpretaci •SP předpisy mají být vykládány –v souladu se zásadami, na nichž spočívá OZ •zásady mají interpretační funkci •jde též o zásady výslovně v OZ nevyjádřené (např. rovnost) •kolize zásad se řeší testem proporcionality –se zřetelem k hodnotám, které OZ chrání •Zábrana proti textualistickému výkladu!!!! •------------ •Hodnoty = čeho má být dosaženo? (spravedlnost, právní jistota, účelnost) •Zásady = jak? Jazykový výklad •Vychází se slovního znění právního předpisu •Představuje pouhé prvotní přiblížení se obsahu právní normy!!!! •Vázanost soudce zákonem neznamená vázanost slovy zákona, ale jeho smyslem •O skutečném obsahu (interpretaci doslovné, rozšiřující nebo zužující) rozhodnou další metody Systematický výklad •Slova právního předpisu mají být vnímána „v jejich vzájemné souvislosti“ •Právní řád tvoří jednotný celek a jeho jednotlivé části je nutno vnímat souladně •Východisko: jednotnost a bezrozpornost právního řádu (?) Historický výklad (objektivně) •Hledá úmysl zákonodárce (to, co chtěl určitým ustanovením vyjádřit) •dle § 2/2 nelze ustanovením přikládat jiný význam, než jaký plyne z jasného úmyslu zákonodárce •Cílem interpretace –není však vůle zákonodárce (subjektivně teleologický výklad) –je vůle zákona (objektivně teleologický výklad) •Subjektivně teleologický (historický) výklad je proto pouze podpůrnou interpretační metodou Teleologický výklad •Hledá smysl a účel zákona!!! –objektivní, nikoliv subjektivní smysl a účel –jaká je funkce určité ustanovení, proč je v zákoně obsažen, co se jím sleduje –účel se může v průběhu dob měnit –účel se hledá nejenom z textu právního předpisu, ale i zásad a hodnot Logický výklad •Zvláštní argumenty právní logiky –a contrario –per eliminationem –a fortiori •a maiori ad minus •a minori ad maius –per analogiam Soudcovské dotváření práva •Rozdíl mezi: •• rozhodnutím, které vyjasňuje obsah určitého pravidla, avšak stále se pohybuje v mezích slovního významu interpretovaného ustanovení (není dotváření); •• rozhodnutím, které se sice drží v mezích zákonného textu, jenž je však formulován velmi neurčitě, jako je tomu kupř. u generálních klauzulí (není dotváření); •• rozhodnutím, které se od textu zákona odchyluje nebo jej překračuje (je dotváření práva); • • rozhodnutím, které zavádí do právního řádu nový právní institut (je dotváření práva). Metody vyplňování mezer a dotváření práva –Vyplňování mezer pomocí analogie (§ 10): –X není-li jich, ustanovení zákona obsahem a účelem nejbližší (analogie legis) –X není-li ani jich, principy spravedlnosti a zásady (analogie iuris) – –Dotváření práva: za hranicí nejširšího jazykového významu ustanovení (není vyplňováním mezer) –(Lavický, P. in: Večera, Hurdík a kol. Nové trendy v soudcovské tvorbě práva, MU, Brno, 2016, str. 18 a násl.) • • •..a to je dnes vše… • •Děkuji Vám za pozornostJ •