Metody ekonomického a
finančního hodnocení kulturních
statků
doc. Ing. Jan Stejskal, Ph.D.
Obsah přednášky
• Ekonomie kultury
• Kulturní statky
• Hodnota kulturních statků
• Metody ekonomického a finančního hodnocení
kulturních statků
• Závěr
Ekonomie kultury
• kultura součástí veřejného sektoru (Cummings & Katz
(1987), Hillman-Chartrand & McCaughey (1989),
Mangset (1996) ad.
• Towse (2011) definuje samostatnou vědeckou disciplínu
- zkoumá ekonomické souvislosti produkce, distribuce a
spotřeby mnoha různorodých statků a služeb založených
na kreativní bázi, dále pak ekonomiku a obchodování s
těmito statky
• Ginsburgh & Throsby (2014) rozšiřuje o výzkum
efektivnosti vynakládaných zej. veřejných prostředků a
tvorby veřejné politiky uplatňované v kulturních
odvětvích
• největší rozvoj této dílčí vědecké disciplíny až po roce
2000 (systematický výzkum - např. Blaug, 2001;
Škarabelová, 2007; Tajtáková, 2013 ad.)
Kulturní politika
• cílevědomé působení na aktéry kultury, vytváření a formování
podmínek pro realizaci kulturních činností
• je souhrnem aktivit a postupů ve společnosti, které pomáhají
formovat a uspokojovat kulturní potřeby jejích členů
prostřednictvím optimálního využívání všech disponibilních
fyzických a duševních zdrojů společnosti
• cíle: národní prestiž a sláva, spojené s národní hrdostí,
podporou výstavby a modernizace kulturního vybavení jako
součást sociálního plánování, budování postoje ke kultuře jako
k welfare službě pro občany ve smyslu jejich ústavně
zaručeného práva na kulturu
• její pozitivní chápání předpokládá celospolečenský konsenzus
v tom, že podpora kultury z veřejných zdrojů je legitimní a
zároveň přímý politický a ideologický vliv na tvorbu, šíření,
uchovávání a zpřístupňování kulturních hodnot je nepřípustný
Kulturní politika
Stimulovaná tržní poptávka je podmiňována infrastrukturou
tržní nabídky. Infrastruktura nabídky kultury má tři podoby:
• Materiální infrastruktura – síť kulturních článků
zabezpečujících tvorbu, šíření, potřebu a uchovávání
kulturních hodnot (divadla, výstavní galerie),
• Personální infrastruktura – tvůrci kultury a pracovníci
fungující v jednotlivých fázích reprodukčního procesu,
• Institucionální infrastruktura – síť veřejných a soukromých,
napomáhá plynulému a efektivnímu průběhu fungování
ekonomického cyklu. Tyto instituce působí v samotném
kulturním procesu anebo jako mezičlánky či vrcholné
stupně systému řízení kultury (Novotný, 2009).
KP stimuluje nabídku i poptávku po kolektivních (kulturních)
statcích.
Kolektivní statky
Odůvodnění existence:
• vycházíme z celospolečenské dohody a chceme maximalizovat
celospolečenský blahobyt
• vyplývá z definice veřejného zájmu – mj. zájem o produkci pozitivních
externalit
• je mikroekonomickou příčinou tržního selhávání
Charakteristika kolektivních (veřejných) statků:
• nedělitelnost (nerivalita) spotřeby,
• nevylučitelnost ze spotřeby.
Druhy:
• čisté a
• smíšené (za poplatek x společné zdroje)
Kulturní statky a služby
• součást veřejných statků a služeb (Strecková & Malý, 1998; Benčo &
Kuvíková 2011; Ochrana, Plaček & Půček, 2018 ad.)
• mají některé vlastnosti veřejných služeb: např. neskladovatelnost,
nehmotnost, neoddělitelnost od procesu produkce, unikátnost,
specifičnost (Wright & Nemec, 2003)
• s jejich spotřebou je spojen vznik pozitivní externality
Bianchini & Parkinson (1993), Throsby (1999, 2010) doplňují specifické
vlastnosti:
• k jejich vzniku je třeba lidské kreativity,
• diverzifikace obsahu coby žádoucí jev,
• na jednotlivce působí odlišně, každý z ní má odlišný užitek (unikátní
individuální preference a očekávání),
• jsou spojeny se vznikem duševního vlastnictví poskytovatele.
Různé vlastnosti přináší různé druhy hodnot – např. ekonomickou,
kulturní ad.
Hodnota kulturních statků
Klamer (2004), Cheng (2006) nebo Towse (2011) shodně
definují dva typy hodnot:
• Ekonomická hodnota je tržní cena (interakce nabídky a
poptávky zohledňující nalézání optima spotřebitele v
teorii užitku).
• Kulturní hodnota je komplexní, ovlivňována známými i
zcela neznámými faktory působícími na spotřebitele, je
neopakovatelná a obtížně unifikovatelná.
– přispívá k tvorbě celospolečenského užitku
– nelze ji snadno změřit či stanovit jakékoliv měrné jednotky
Hodnota kulturních statků
Celková ekonomická hodnota (TEV)
• souhrnný ukazatel ukazující míru užitečnosti (hodnoty)
dané věci nebo služby pro daného spotřebitele v socioekonomickém
prostředí
• odvislá od způsobu použití/nepoužití, resp.
spotřeby/nespotřeby
• neobsahuje subjektivní hodnoty, pocity spotřebitelů
Hodnota kulturních statků
Holden (2004) postuloval odlišné dělení:
• intrinsickou (vnitřní) – umělecký dojem vnímaný spotřebitelem,
→ obtížně vyjádřitelná a měřitelná
• instrumentalní – součást socio-ekonomických cílů (působí jako
nástroj veřejné politiky), → především makroekonomické
(efektivnostní) analýzy
• institucionální – představuje hodnotu pro společnost, → použití
specifických metod, většinou založených na kontingentním
oceňování.
Kulturní statky mají celospolečenskou hodnotu (efekty ze vzdělání
obyvatel, dostupnost informací, uchování kulturního dědictví ad.)
→ opodstatnění státního intervencionismu
Existuje společenská poptávka po metodice k měření efektivnosti
vynaložených prostředků z veřejných rozpočtů (Kislingerová, 2013)
Metody ekonomického a finančního
hodnocení kulturních statků
Úroveň analýzy Předmět analýzy Vybrané metody
Makroekonomická
(NH)
efektivnost veřejných výdajů FDH (Free Disponable Hull)
DEA (Data envelopment analysis)
ekonomické vlivy analýza ekonomických vlivů
input-output analýza
REMI ekonomický model
CGE modely (Computable general
equilibrium)
návratnost investice ROI (return-on-investment)
Mezzoekonomická vládní výdajový program
CMA, CEA, CUA, CBA nebo MCA
Mikroekonomická efektivnost
instituce/projektu/služby
Zdroj: vlastní zpracování
Metody ekonomického a finančního
hodnocení kulturních statků
Ocenění užitků a nákladů (zohledňující společenské
efekty, spotřebu, nespotřebu atd.) prostřednictvím:
1. metod využívajících odhalených (revealed; RP)
preferencí
– používají statistické informace a data o konkrétních trzích
(typicky trh s byty nebo jinými nemovitými věcmi)
– popisují skutečné chování ekonomických subjektů
– zejm. metoda cestovních nákladů či hedonické oceňování
2. metod využívajících vyjádřených (stated; SP)
preferencí
– jsou zjišťovány z empirických odpovědí nebo reakcí
ekonomických subjektů na hypotetické situace
– zejm. kontingentní oceňování
Metody ekonomického a finančního
hodnocení kulturních statků
Zdroj: vlastní zpracování
Kontingentní oceňování
• poprvé použil Siegfried von Ciriacy-Wantrup (1947)
pro ocenění netržních statků
• empirickým šetřením zjišťuje ochotu spotřebitele
platit (WTP - willingness to pay) nebo ochotu
přijmout kompenzaci za nespotřebu (WTA willingness
to accept compensation)
• lze zjistit vnímanou hodnotu i u kulturních statků
• první využití u kulturních služeb – USA, Florida 2003,
Velká Británie 2004, USA Ohio 2005 (nepřenositelné,
použití pro návratnost investic)
• v 2011 vznik unikátní české metodiky umožňující
ocenit užitky ze služeb veřejných knihoven
Závěr - shrnutí
• i přes zjevnou tendenci veřejného sektoru k
neefektivnosti je třeba systematicky se zabývat
výzkumem způsobů pro ekonomickou analýzu
(včetně analýzy efektivnosti ex ante)
• pro ocenění užitků ze spotřeby kulturních statků a
služeb existují vhodné metody (využívající
vyjádřených preferencí)
• kontingentní oceňování, typ WTP – např. pro oblast
knihoven – přenositelné na jiné druhy veřejných
služeb
Děkuji za pozornost
jan.stejskal@econ.muni.cz