Analýza nákladů a výnosů (CBA)[1] Úvod Je možné s využitím metodik hodnocení efektivnosti investic (tzv. standardních metodik), tedy s využitím - různých kvantifikovaných kritérií (PB, NPV atd.), - diskontních sazeb, - toků hotovostí, atd. racionálně ohodnotit i společenský prospěch projektů? Je možné takto ohodnotit speciální projekty (tzv. veřejně prospěšné projekty), jejichž cílem je společenský prospěch? Specifika (a problémy) hodnocení veřejně prospěšných projektů Hodnocení efektivnosti veřejně prospěšných projektů souvisí s hodnocením projektů komerčních prostřednictvím společné báze – teorie firemních (korporátních) financí. Nicméně mají veřejně prospěšné projekty řadu zvláštností a s nimi spojených problémů, kterým musí jejich metodiky čelit. a) I neziskové organizace realizují investiční akce - rozsah těchto investičních akcí může být i mimořádně velký - poslání těchto organizací ovšem nespočívá v generování zisku, CF či maximalizace tržní hodnoty neziskové organizace - proto nejsou standardní metodiky obvykle bezprostředně použitelné. b) Projekty širšího společenského významu mohou být i předmětem zájmu komerčních organizací - viz PPP projekty - komerční organizace mohou být na těchto projektech motivovány ku příkladu ● možností získat dotaci ● možností získat vliv na daný projekt, či ● možností získat z daného prospěchu (mimo to že bude plnit předpokládanou společenskou funkci) i vlastní hmotný prospěch. c) Poskytovatel dotace i žadatel o dotace potřebují hodnotit projekty i s ohledem na jejich veřejně prospěšných efektů - oba tyto subjekty totiž musí být schopny prokázat efektivitu vynaložených prostředků - proto musí být k disposici i odpovídající metodika Při uplatnění pouze standardních metodik by s velkou pravděpodobností musela být významná část veřejně prospěšných projektů odmítnuta z důvodu jejich nepřijatelně nízké návratnosti. Typické ovšem je, že pokud se zde angažují podnikatelské subjekty, chovají se obvykle tak, že dostanou investované prostředky přímo či nepřímo zpět (případně i se ziskem). Přesto existují v mnoha případech i velmi vážné důvody proč tyto projekty realizovat. Tyto důvody spočívají ve zvyšování užitku beneficienta. Klíčová specifika veřejně prospěšných projektů Investor - stát - municipální správa - nezisková organizace, atd. Efekty investic - přínosy, respektive - újmy. Jejich povaha může být - finanční - nefinanční, či dokonce - nehmotné. Beneficient - investor - jiný subjekt (někdy výhradně jiný subjekt), ku příkladu ● stát, ● municipální jednotky (obce, sdružení obcí, kraje atd.) ● rodiny, ● děti, ● jedinci ekonomicky aktivní, ● rentiéři, ● jedinci na společnosti závislí, ● jedinci na společnosti parazitující, ● jedinci asociální, ● podniky, ● veřejně prospěšné organizace, atd. Pro zařazení subjektů mezi beneficianty (či mezi subjekty zkoumané) jsou obvykle rozhodující dva nejdůležitější základní faktory: a) smysl a zaměření investiční akce (zprostředkovaně i zaměření nárokované dotace) b) rozsah (dimenze) důsledků investiční akce. Benefity (jakékoliv v zásadě positivní efekty, užitky) - finanční - nefinanční - nehmotné povahy, atd. Termín benefity používáme pro obecné označení efektu, kterého se subjektu dostane, ať je tento efekt positivní nebo negativní. Costs (jakékoliv negativní efekty, újmy) - nejde o náklady !!!(chybný překlad) Metodiku resp. techniku hodnocení veřejně prospěšných projektů je nezbytné těmto zvláštnostem přizpůsobit. Podstata metody a) podrobná analýza důsledků investice na zainteresované subjekty b) kvantifikace těchto důsledků c) převod těchto důsledků na vhodnou jednotku (peněžní) – nejlépe toky hotovostí d) aplikace standardních metodik hodnocení efektivnosti investic/projektů - NPV - IRR - PB. Postup realizace metody CBA (modifikovaný návrh) Jde o jednu z možností postupu realizace metody CBA. Lze měnit pořadí jednotlivých kroků 1 až 11, žádný z nich by však neměl být opomenut. 1. Definice a popis projektu z hledisek a) společenského b) ekonomického c) technického d) marketingového e) organizačního a případně i s ohledem na hlediska jiná. 2. Tvorba finančního plánu investora - analogicky jako u komerčního projektu, tedy v podstatě - definování finančních toků projektu 3. Určení subjektů, které projekt ovlivní ve smyslu a) positivním b) negativním. 4. Popis stavu a dalšího vývoje zainteresovaných subjektů (a jejich podstatného okolí) v případě že projekt a) bude realizován b) nebude realizován (tzv. nulová varianta) 5. Určení maxima všech možných a) Costs a b) Benefits pro dané subjekty, ve fázích projektu i) přípravné ii) investiční (výstavbové) iii) provozní a případně i iv) poprovozní (likvidační, finální) 6. Rozdělení efektů projektu na a) kvantifikované a b) nekvantifikované a jejich přiřazení do skupin podle i) jednotlivých subjektů, případně ii) skupin subjektů. 7. Převod kvantifikovatelných efektů (Costs a Benefits) na toky hotovostí 8. Stanovení diskontní sazby 9. Určení (výpočet) hodnot účelových (kriteriálních) funkcí 10. Interpretace ukazatelů, zvláště s ohledem na a) jejich požadované hodnoty a b) jejich nekvantifikovatelné efekty. 11. Rozhodnutí o a) přijetí či b) nepřijetí projektu, případně o c) volbě nejlepšího projektu či d) volbě nejlepší varianty. Ad 1 Definice a popis projektu 2 Tvorba finančního plánu investora Tyto kroky se nijak neliší od postupů, používaných v podnikatelské praxi pro hodnocení standardních podnikových investičních akcí. Ad 3 Určení subjektů, které projekt ovlivní Beneficienty (subjekty zasažené či ovlivněné projektem) vymezujeme obecně vzhledem k účelu, k němuž by dotyčné projekty měly být určeny, na příklad tedy k: a) zlepšení situace obce, b) zlepšení podnikatelského prostředí v daném regionu, atd. Pro výběr subjektů či jejich členění do skupin (strukturalizace) jsou rozhodující dva faktory: i) smysl a zaměření investiční akce, konsekventně i dotace, kterou investor v souvislosti s projektem požaduje ii) rozsah dopadu investiční akce. Zahrnutí subjektů mezi subjekty zkoumané má mimořádný význam. Alespoň teoreticky totiž hrozí téměř vždy nebezpečí, že užitek jednoho subjektu může být současně újmou subjektu druhého, (úspora nákladů jednoho subjektu může vést k poklesu tržeb jiného subjektu), což je zásadně nepřípustné. V každém případě má zde poslední slovo zadavatel projektu – ten může určité subjekty (beneficienty) z analýzy vyjmout. Význam tedy má i subjektivní záměr investora, jinými slova smysl investice. Analogie s hodnocením investic v komerční sféře je opět více než zřejmá, viz Příklad 3. (Příklad 1, str. 325, Příklad 2, str. 326, Příklad 3, str. 327). Costs a Benefits A Ad 4 Popis stavu a dalšího vývoje zainteresovaných subjektů Ad 5 Určení maxima všech možných C&B Určení Costs a Benefits je považováno za hlavní analytickou část metody CBA, a to včetně jejich strukturované presentace (členění). Členění Costs a Benefits je možné s uvážením různých pořádacích hledisek; jako příklad mohou sloužit: 1) Subjekt, kterého se C & B týkají a) stát, b) municipální jednotky (obce, sdružení obcí, kraje atd.) c) rodiny, d) děti, e) jednotlivci ekonomicky aktivní, f) rentiéři, g) jednotlivci na společnosti závislí (nemající jinou konstruktivní alternativu), h) jedinci jednotlivci na společnosti parazitující (společnost zneužívající), i) jedinci jednotlivci asociální (společnost ohrožující), j) podniky, k) veřejně prospěšné organizace, atd. 2) Fáze života projektu a) C & B přípravné b) C & B investiční (výstavbové) v) C & B provozní a případně i vi) C & B poprovozní (likvidační, finální) 3) Věcná povaha C & B a) C & B finanční b) C & B hmotné c) C & B nehmotné (chápané obecněji než v účetnictví) 4) Míra jednoznačnosti souvislosti C & B s projektem a) C & B přímé b) C & B nepřímé (indukované) 5) Schopnost vyjádřit C & B v měřitelných jednotkách a) C & B kvantifikovatelné b) C & B nekvantifikovatelné. Transformace Costs a Benefits do CF Kroky 4 a 5 Postupu realizace metody probíhají nejčastěji společně. Možná je i změna pořadí jejich realizace. Tyto analytické činnosti jsou nejnáročnější na představivost hodnotitele. Při odhadu velikosti jednotlivých C & B a jejich přiřazování k daným subjektům jsou významné následující zásady: 1) Benefit jednoho subjektu nesmí být zároveň újmou subjektu druhého (ani uvnitř, ani vně jednotlivých skupin benefitů – Příklad 4, str. 330). 2) Je nezbytně nutné se vyhnout duplicitám (Příklad 5, str. 330) 3) Odhady průběhu a výše jednotlivých C & B musí odpovídat téže nulové a realizační variantě (Příklad 6, str. 331-332).. Costs a Benefits B Ad 6 Rozdělení efektů projektu (na kvantifikované a nekvantifikované) Ad 7 Převod kvantifikovatelných efektů (Costs a Benefits) na toky hotovostí Spojení těchto kroků je opět logické – definitivní rozdělení C & B na a) převoditelné na toky hotovostí a b) nepřevoditelné na toky hotovostí připadá v úvahu až poté, co se definitivní platností rozhodne o jejich kvantifikovatelnosti či nekvantifikovatelnosti (v peněžních jednotkách). „Velkou výhodou CBA je právě využití aparátu hodnocení efektivnosti investic z podnikové sféry, zejména ukazatelů NPV, IRR apod. jejich účinná aplikace je ale podmíněna schopností převádět přínosy a náklady na peníze.“[2] Pokud si nejsme jisti ve finančním vyjádření všech položek C & B, tak v daných případech od finančního vyjádření upustíme. Tato skutečnost musí být v analýze zmíněna! Výčet těchto do analýzy nezahrnutých efektů je možné (a vhodné) uvést a případně i zohlednit v závěru analýzy, v celkovém hodnocení projektu (Příklad 7, str. 333). I zde, stejně jako v případě subjektů projektu (viz krok 3), může zadavatel CBA může určité druhy C & B z přípravy hotovostních toků vyjmout. Některé typy efektů totiž nemusí být podle jeho názoru smyslem investice Vlastní finanční ocenění efektů (jejich převod na toky hotovostí) může být (alespoň částečně) již provedeno v krocích 4 až 6. V každém případě však zbývá převést na finanční toky efekty podobné veřejným statkům, ku příkladu a) nižší hlučnost, b) čistší ovzduší, c) nižší úrazovost či d) nižší úmrtnost. Tyto benefity nemají tržní cenu, neboť a) neexistuje jejich trh, ani b) subjekty jež tyto benefity konzumují nejsou ochotny sdělit reálnou částku, kterou by byly ochotny za tento statek skutečně zaplatit (kdyby odpovídající trh existoval). Problém řeší tzv. „stínové ceny“. Stínová cena – cena za kterou by byl produkt (a nebo jeho dopad, efekt) obchodován na dokonalém trhu, pokud by tento trh existoval. Pokud hodnotíme výstupy projektu, odpovídá stínová cena konceptu „Willigness to Pay“ (WTP) - spotřebitel platí přesně podle úrovně získaného užitku. Taková situace se označuje jako indiferentní – spotřebitel subjektivně pociťuje že platí přesně za hodnotu, kterou získává. V oceňování vstupů, které projekt spotřebovává, odpovídá hodnota stínové ceny konceptu oportunitních nákladů – hodnotě o kterou společnost přišla tím, že daný vstup použila právě pro daný projekt a nikoliv jiným způsobem. Filosofie stínových cen může při aplikaci vést k jedné ze tří následujících situací: a) pro danou položku C & B existuje efektivní trh b) pro danou položku C & B existuje neefektivní trh c) pro danou položku C & B neexistuje trh. Ad a) Pro analytika nejsnazší situace – neexistuje podstatný rozdíl mezi známou (aktuální) tržní cenou a cenou stínovou. Pro trhy vyspělých států je to bohužel situace spíše vyjímečná. Ad b) Cena na distorzním trhu je sice známá, ale je zkreslená, ku příkladu - externalitou - informační asymetrií, - monopolem dodavatele či odběratele, - státními zásahy atd. O tyto vlivy je nutné cenu daného vstupu nebo výstupu (C & B) očistit. Ad c) To je obvyklý případ pro typických externalit, jako jsou - bezpečnost, - čistota ovzduší, - úspora času uživatel dopravního systému atd. Jde o nejobtížnější situaci. Ocenění efektů vyžaduje odpovídající výzkum (primární či sekundární). Vlastní výzkum lze, podle zkušeností z rozsáhlé evaluační praxe ze států s tradičně standardizovanou ekonomikou (kde má CBA dlouholetou tradici) rozdělit do dsvou základních forem: i) dotazníková šetření (Contingent Valuation) a ii)projevené preference. Ad i) Problematické už co do metodologie, nicméně často jediná možnost jak se k ocenění dostat. Ad ii) Známé jako metoda tržní analogie, nebo též metoda náhražkových trhů. Předpokladem je efektivita daného analogického trhu, na kterém by bylo možné produkt ocenit. Výhodou je na druhé straně eliminace úmyslného zkreslování preferencí respondenty i dalších nevýhod dotazníkových šetření (Příklad 8, str. 334). Závěrečné poznámky Žádná z presentovaných metodik (včetně ilustračních příkladů) pro „ocenění neocenitelného“ nemůže v praktických aplikacích splnit beze zbytku roli dokonalého „návodu“. Nicméně jde o nástroje využitelné, budiž, s tvůrčím přispěním analytika. V konečném vyjádření hotovostních toků musíme rozhodnout, zda je budeme uvažovat v reálné nebo nominální formě (tedy včetně zahrnutí inflace). Toto rozhodnutí pak vezmeme v úvahu při stanovení diskontní sazby. To je proces naprosto analogický hodnocení komerčních investic. Výsledné členění toků hotovostí samozřejmě musí odpovídat struktuře ukazatelů, které chceme pro hodnocení investice použít. A ty zase vyplývají z cílů projektu, které musí stát u jeho zrodu. Struktura toků hotovostí má v praxi hodnocení efektivnosti projektů veřejného sektoru v EU již téměř standardizovanou podobu. Jsou děleny na a) toky finanční (finanční příjmy a vydání investora) a b) toky ostatních C & B. Závěrečným krokem je vyjádření uvedených dvou skupin na straně příjmů i výdajů a určení celkového tzv. „výsledného ekonomického čistého CF“. Literatura KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. 2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, C.H.Beck, 2007, 745 s. ISBN 978-80-7179-903-0 OCHRANA, F.: Programové financování a hodnocení veřejných výdajů. Ekopress, Praha, Vydání I., 2006, 189 stran. ISBN 80-86929-13-2 OCHRANA, F.: Veřejné služby – jejich poskytování, zadávání a hodnocení. Ekopress, Praha, Vydání I., 2007, 167 stran. ISBN 978-80-86929-31-6 OCHRANA, F.: Zadávání, hodnocení a kontrola veřejných zakázek (ekonomická analýza). Ekopress, Praha 2008, 153 stran. ISBN 978-80-86929-46-0 OCHRANA, F.-PAVEL, J.–VÍTEK, L. a kol.: Veřejný sektor a veřejné finance. GRADA, Praha 2010, 261 stran. ISBN 978-80-247-3228-2 22. 4. 2010 17.11.2018 Kld ________________________________ [1] Upraveno podle KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. 2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, C.H.Beck, 2007, 745 s. ISBN 978-80-7179-903-0, str. 320 - 335 [2] KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. 2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, C.H.Beck, 2007, 745 s. ISBN 978-80-7179-903-0 , str. 332