Přednáška č. 1 Teoreticko-metodologické základy strategického managementu § podstata strategického vztahu a vazby § druhy strategického řízení a operací § význam informací pro řešení strategického vztahu § principy strategického myšlení § možnosti využití systémového přístupu ve strategickém managementu § vymezení ekonomického organismu jako strategického subjektu. 1) Strategický vztah a strategické vazby – přírodní, přirozený vývoj – umělý výběr Definice: Z uvedeného výkladu vyplývá, že podstatou strategického a strategie je existence minimálně dvou subjektů, které jsou navzájem v neindiferentním vztahu, který je řešen strategickými přístupy. Definice: Posláním strategie je formulace takového cílového chování strategického subjektu, které řeší vzájemné postavení minimálně dvou subjektů v jejich neindiferentním vztahu. Podle toho, jak je uspořádán cílový strategický vztah v porovnání s výchozí strategickou pozicí jsou potom definovány jednotlivé typy strategie. Definice: Strategickým subjektem se může stát pouze a jenom pouze jakýkoli živý objekt, který je k jinému objektu v neindiferentním vztahu. Definice: Zobecníme-li výše uvedené, pak podmínkou úspěchu je vítězství ve vztahu nejméně 2 živých subjektů. Podmínkou vzniku „strategického“ je existence minimálně 2 subjektů, které jsou navzájem v neindiferentním vztahu. Pozn. Strategii a strategické rovněž nelze definovat existuje –li pouze jeden subjekt. V ekonomii a managementu je to situace vzniku monopolu z koncentrace. Monopol z koncentrace nevytváří strategii – nýbrž koncepci ( rozpor strategie – koncepce – popisné a rozhodovací modely ) Definice : indiferentní vztah – nekonkurence ( textil- lodě ) neindiferentní vztah – aktivní interakce – min. 2 subjekty v tomto případě je již definována podstata strategie konkurence - konkurence – je vždy negativní vazba mezi subjekty Neutralizace – moment dočasného překvapení – umrtvení vazby , výsledkem je tzv. Strategické překvapení 2) Druhy strategického řízení a operací Definice: 2.1) Pravé strategické řízení a pravé strategické operace jsou založeny na neindiferentním vztahu a záporné podobě vazby mezi minimálně 2 subjekty. Jejich cílem je likvidace, pohlcení konkurenčního strategického subjektu !!!! ( nebezpečí – tyto tržní síly vytváří oligopol …v odvětví je několik velkých podniků až do monopolu … tj. deformace ekonomického života, postrádáme strategii, existuje pouze koncepce … ) – poddefinice – úsilí získat efekt na úkor jiného subjektu, který je likvidován, pohlcen, fúzován apod. Konkurenční efekt – vyvolává komparativní efekt ( lepší – horší, schopný – neschopný, nebo schopný všeho – viz privatizace ) 2.2) proto je znám pojem Nepravé strategické řízení či operace – funkce v kultivované tržní ekonomice tyto efekty vytváří zdravou ekonomickou soutěž !!! 3.2) operace falešné - podstata – de iure je vazba mezi subjekty neantagonistická , de facto – antagonistická ( zabírání majetku zvyšuje sílu vítěze …) 3) význam informací pro řešení strategického vztahu Obecně platí, že o jakékoli situaci, stavu světa, existuje určitá suma informací, kterou lze definovat jako objektivní informovanost. Definice: Objektivní informovanost představuje v daném čase existující sumu informací (poznatků), která o stavu objektivní reality (prostoru) je známa. Úroveň informovanosti se může pohybovat mezi dvěma krajními stavy informace, informace nulové (nic není známo) plná (vše je známo, 100 % informovanost). Definice: Stav nulové objektivní informovanosti o nějakém objektu je vymezen jako neurčitost, stav plné informovanosti jako určitost. Podle charakteru informací, které tvoří obsah objektivní informovanosti rozlišujeme subsystém informací subjektivního charakteru (suma informaci, které daný stav světa interpretují nepravdivě) a subsystém informací objektivního charakteru (relativně objektivního charakteru), které v daném čase pravdivě popisují stav světa (prostoru). Objektivní informovanost Neurčitost 0 % --------------------------------------------------100 % Určitost Informace objektivního charakteru (mezi něž patří „objektivní fakticita“, jejichž získáváním se zabývají investigativní novináři, vyšetřovatelé apod.) Informace subjektivního charakteru - fenomény „věda a technika“, jejichž posláním je snižování objektivní gnoseologické entropie, a které konstituují informace relativně objektivního charakteru. V případě relativně objektivních informací –vědeckých a technických – jsou vytvářeny nové informace, které v případě vědeckých informací musí být 1) historicky nové, 2) objektivněji vysvětlovat stav objektivní reality, 3) doloženy vědeckou metodou. Vědecké informace odhalují dosud nepoznaný stav světa , tím snižují objektivní riziko Technické informace (vynález, zlepšovací návrh), které jsou v souladu s kritérii technické pokrokovosti, inkaso podnikatelská prémie. Oproti stavu objektivní informovanosti se nachází stav informovanosti subjektu (představující konkrétního člověka – manažera, kupujícího, podnik, stát apod.). Definice: Stav informovanosti subjektu se nachází mezi dvěma krajními polohami, stavem nulové informovanosti a stavem plné informovanosti. Je-li subjekt plně informován, pak tento stav vymezujeme jako jistotu. Subjekt neinformovaný je ve stavu nejistoty. Jistota a nejistota jsou stavy informovanosti subjektu, zatím co určitost a neurčitost jsou stavy informovanosti objektivní, a jsou spojeny s úrovní rizika, které má podobu rizika objektivního ve vazbě na určitost a neurčitost a subjektivního ve vazbě na jistotu a nejistotu. 4) Principy strategického myšlení Informace, potřebné pro strategické řízení a management v podobě znalostí jsou výsledkem poznávací činnosti nejrůznějších lidských subjektů a její vyšší formy v podobě myšlení. Úspěšný manažer by měl být schopen: 1) myslet v čase 2) myslet v prostoru 3) myslet v hierarchii, ve víceúrovňovém uspořádání 1) schopnost předvídat, poznávat síly a vlivy na vývojový proces ( management změny ) 2) dimenze prostředí vnějšího a vnitřního 3) myslet strukturovaně z hlediska věcnosti, času, organizace Principy strategického myšlení vyplývají ze specifik strategického řízení • vývoj mnoha faktorů ovlivňujících strategii je neznámý nebo nejistý; • opakovatelnost jevů je spíše výjimkou, převládají kvalitativní zvraty a kvantitativní skoky; • doba mezi strategickým rozhodnutím a důsledky tohoto rozhodnutí na ekonomický organismus, podnik trvá často i několik let; • ekonomický efekt strategického rozhodnutí se zpravidla projevuje rozdílně z krátkodobého a dlouhodobého hlediska; • v ekonomických systémech existují zpětné vazby. Mezi nejdůležitější principy strategického myšlení patří: Princip variantnosti strategií podniku – strategie podniku musí být vypracována ve více variantách – varianty musí být kompatibilní – podnik tím čelí vzniku tzv. strategického překvapen Princip permanentnosti prací na tvorbě strategií princip celosvětového systémového přístupu princip tvůrčího přístupu princip interdisciplinarity princip vědomí práce s rizikem a časem princip koncentrace zdrojů 5) Systémový přístup ve strategickém managementu zásady A 1) identifikace a definice vnitřní struktury objektu, jeho složky, substancí, procesy a jejich uspořádání, vymezení šance v konfrontaci s jiným subjektem 2) detto – definovat a identifikovat vnější prostředí , systém, substance , procesy , vztahy …. B vymezení subjekto – objektového vztahu ( objekt je systém – v ekonomii např. tržní prostředí ) C podmínka strategického vztahu je existence min. 2 subjektů s neindiferentním vztahem 6) Ekonomický organismus jako strategický subjekt Ekonomický organizmus – systém spojený s vnějším prostředím prostřednictvím vstupu a výstupu Prvky a vazby ekonomického organismu – hlavní činitele. Prvky – výrobní faktory Kv – pracovníci o určité kvalitě, kvantitě a struktuře prvky S – suroviny, materiály P – stroje, zařízení , budovy, Vazby – procesy E – energie, resp. energetická vazba vazby T – technologie, resp. technologická vazba O – organizace, uspořádanost prvků a vazeb K – konstrukce výrobků nebo služeb.