L’imparfait Tvoření L’imparfait utvoříme z první osoby množného čísla přidáním koncovek imparfait. od 1. os. pl. přít. času + -ais -ions -ais -iez -ait -aient Vezměme příklad slovesa finir: 1. osoba množného čísla – nous finissons, odtrhneme koncovku –ons a místo ní přidáváme k příslušným osobám koncovky -ais, -ais, ait, ions, iez, aient. Všimněte si, že výslovnost koncovek v tzv. botě je totožná. Jedinou výjimku z uvedeného pravidla tvoření představuje sloveso être, které má v imparfait nepravidelný základ - j’étais. U sloves typu voyager, tedy těch, jejichž základ končí písmenem g, je třeba v psaném projevu pamatovat na vložení -e- před koncovku imparfait v systému bota, aby byla zachována výslovnost jako v infinitivu. je voyageais tu rangeais il mangeait Slovesa, jejichž základ končí písmenem -i-, budou mít v 1. a 2. osobě množného čísla vedle sebe dvě i měkká: nous étudiions vous riiez nebo tvrdé a měkké i: nous payions vous envoyiez Použití 1) pro vyjádření děje, který není časově ohraničený: Nous travaillions dans le même atelier. 2) pro popis okolností: La chef lisait son rapport quand il est entré. 3) pro vyjádření opakovaných dějů: Chaque matin, il arrivait au bureau vers huit heures et tout d´abord il triait le courrier. 4) pro zjemnění žádosti: Pardon, monsieur, je voulais vous demander un tout petit renseignement. 5) v 2. typu podmínkových vět pro vyjádření hypotézy: Si la société était plus humaine, les personnes âgées seraient moins seules. 6) tzv. vyprávěcí imparfait – l’imparfait narratif jako stylistický prostředek: Il a commencé à travailler le 5 janvier. Une semaine plus tard, il démissionnait.