11. Koncepce obnovy památky – postupy, metody, nové funkční využití, ekonomie
návrhu
Komplexní záchrana památky je interdisciplinárním oborem. Představuje soubor specifických
činností, postupů a procesů jejichž vzájemná koordinace může přinést předpokládaný výsledek. Vlastní
realizaci záchrany historického objektu, bez ohledu na rozsah potřebného zásahu, předchází
zpracování projektové dokumentace, která prověří možnosti budoucího využití, stavebně technické
možnosti objektu, navrhne způsob a metodu rekonstrukce a v jednotlivých stupních P.D. připraví vše
pro odborný postup obnovy.
Pro zpracování předprojektové přípravy a projektové dokumentace památky zpracoval Národní
památkový ústav v roce 2004 odbornou metodickou publikaci „ Předprojektová příprava a projektová
dokumentace v procesu péče o stavební památky“. /autoři: V.Girsa, J.Holeček, D. Michoinová/
Postupy a doporučení této metodické publikace jsou základem pro téma přednášky. Metodický základ
byl rozšířen o vlastní poznatky získané dlouhodobou praxí v tomto oboru.
Obecně pro zpracování projektové dokumentace platí stavební zákon č. 50/1976 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, rovněž ve znění pozdějších
předpisů a prováděcích vyhlášek.
Záměr obnovy nebo rekonstrukce
Jedná se o základní koncepční materiál, který podává celkovou představu o stavebním programu,
způsobu rekonstrukce a postupu vedoucímu realizaci budoucího funkčního využití objektu. Při
projednání záměru s pracovníky památkové péče jsou stanoveny základní limity a podmínky z hlediska
památkové péče tak, aby záměr obnovy a využití památky byl optimální. V dalších fázích přípravy pak
nedochází k nadměrným kapacitním nárokům stavebníka, který je záměrem limitován.
Záměr může také sloužit pro potřeby získání dotace pro obnovu objektu, poskytuje však jen rámcovou
informaci o ekonomických potřebách pro realizaci rekonstrukce nebo obnovy.
Výběr zhotovitele projektové dokumentace – projektanta.
Celý proces přípravy akce začíná již výběrem vhodného projektanta – firmy, která se bude zpracováním
přípravných prací a projektové dokumentace zabývat. Z důvodu potřeby získání co nejkvalitnějšího díla
a z důvodu ekonomického vyhodnocení více nabídek je vhodné zvolit projektanta na základě
výběrového řízení i pokud to nevyplývá z povinnosti zadavatele, například pokud se nejedná o veřejnou
zakázku, u které je vypsání výběrového řízení podmínkou zákona.
Zpracovatel PD by měl být, pokud se jedná o objekt zapsaný do Ústředního seznamu kulturních
památek ČR a tedy o historicky cenný objekt, zaměřen na oblast týkající se historických objektů a měl
by v nabídce zajistit sestavení profesního týmu pro uvedený typ zakázky.
11.1 Dokumentace a průzkumy stávajícího stavu historického objektu
Na rozdíl od projektové dokumentace novostavby obsahuje projektová dokumentace na obnovu
památky a její přípravné fáze řadu podkladů, které je třeba zajistit ve fázi před vlastním zpracováním
projektu.
Rovněž projektová dokumentace historicky cenného objektu – památky obsahuje práce charakteru
zvláštních výkonů, s kterými je třeba počítat od samého počátku jako s výkony nutnými pro zdárnou
realizaci obnovy nebo rekonstrukce. Vyplývá to z podstaty úkolu, architektonické a umělecké hodnoty
objektu která má být rekonstrukcí zachována, případně umocněna.
1.1.Zaměření výchozího stavu objektu
Historický objekt je třeba před vlastní projektovou přípravou podrobně zaměřit, zpracovat měřičskou
dokumentaci. Zaměřováním objektu se rozumí souhrn prací potřebných k přesnému znázornění polohy,
tvaru, konstrukce , vnějšího i vnitřního objemu stavby. V podrobnosti umožňující znázornění základních
stavebních konstrukcí , ale i detailů v potřebné podrobnosti.
Dokumentační výkresy se zpracovávají samostatně pojednotlivá podlaží jako pravoúhlý průmět
konstrukcí – půdorys. Pro celkové zjištění výšek a vodorovných konstrukcí se zpracovávají řezy
objektem. Znázornění obvodového pláště budovy, návaznosti na sousední zástavbu znázorňují
pohledy. Měřičská dokumentace se zpracovává v měřítku 1 : 100, 1 : 50 , komplikované části a
architektonické detaily v měřítku 1 : 25, 1 : 10, – 1 : 1. zaměření se zpracovává přístrojově nebo
manuálně, dle účelu a potřeby přesnosti. U složitých objektů se štukovou výzdobou fasád, výmalbami
nebo jinými dekorativními prvky se pořizuje fotogrammetrie potřebných úseků.
Digitální zaměření umožňuje vytvoření prostorových pohledů exteriéru a interiéru objektu ze zvolených
stanovišť.
Specifikem historických objektů jsou zastropující klenebné konstrukce, které se znázorňují kolmým
průmětem hran do půdorysů, dochází často ke složitým průmětům klenebných obrazců s proniky
kleneb, záklenků a klenebních pasů. Pro nové využití objektu jsou významné konstrukce kleneb,
zásadní jsou jejich výšky a průběh tvaru klenby. Tyto údaje se uvádí většinou v tabulce s označením PK
–pata klenby a VK – vrchol klenby.
Zaměření objektu zpracovává dle náročnosti projektant, specializovaná firma, geodet.
Součástí zaměření stávajícího stavu je fotodokumentace, která slouží jako doklad stavu v době
pořízení zaměření, může mít běžnou hodnotu, v digitální formě vhodně doplňuje poznatky zaměření.
Dle potřeby je u složitých objektů vhodné pořídit filmový záznam. Pořizuje se z důvodů výzkumu, výuky,
demonstrace stupně devastace a podobně.
V době zaměření výchozího stavu se provádí inventarizace prvků, která dokladuje architektonické
detaily a uměleckořemeslné prvky stavby. Součástí bývá i jejich popis a stupeň poškození.
1.2. Stavebně-historický průzkum –SHP
Stavebně historický průzkum je podklad významný pro poznání podstaty historického objektu
od doby vzniku, přes různé vývojové fáze, postupné přestavby a úpravy až do současnosti. Je
zpracováván odbornou firmou, zpravidla historikem.
Standardní rozsah stavebně-historického průzkumu:
- textová část obsahující dějiny objektu, informace o stavebníkovi, architektovi, popis
historických podkladů a literatury související s vývojem objektu.
Dále jsou uvedeny informace o stavební historii objektu, etapách a vývojových fázích stavby.
Umělecko-historické hodnocení, památkové hodnocení, kulturně-historické hodnocení.
Hodnocení detailů a významných uměleckých prvků.
Architektonické, urbanistické a památkové závady.
Náměty pro zachování objektu a jeho rehabilitaci – návod sumarizující jak postupovat při zpracování
projektové dokumentace a přípravě rekonstrukce.
• obrazová a plánová příloha, soubor historické ikonografie místa /historické situační plány a
mapy a historická ikonografie objektu /veduty, pohledy, obrazy, historické fotografie/
• grafické vyhodnocení SHP je podstatnou přílohou, dokumentuje přehledně v půdorysech a
řezech jednotlivé stavební fáze , zařazuje odlišné časové fáze stavby včetně hypotetického
zařazení v případě nemožnosti přesného určení. Dle dlouhodobě používané metodiky se
používá buď barevné značení, nebo grafické.
Fáze výstavby barevné značení grafické rozlišení
Románský sloh černá černá
Gotika červená šrafováno nakoso v obou směrech
Renesance modrá svislé a vodorovné šrafy
Barok hnědá šrafováno šikmo
Klasicismus a empír zelená šikmá dvojitá šrafa
Neoslohy oranžová tečkováno
Architektura 20.stol. žlutá bez značení
Hypoteticky zařazené konstrukce se značí světlejším odstínem příslušné barvy, případně se doplní
šrafou.
2
• fotodokumentace objektu, nálezové situace, detailů a fragmentů, pokud je prováděn podrobný
stavebně historický průzkum.
• architektonické a památkové hodnocení – se provádí v těchto kategoriích:
o bezpodmínečně zachovat /konstrukce, prostory a krovy, průčelí, detaily interiérech
o zachovat /možno provést opravy/
o bezpodmínečně odstranit /konstrukce, prostory a hmoty/
o doporučuje se odstranit /konstrukce, prostory, hmoty/
• architektonické závady – pokud se v objektu vyskytují, je obsahem přehled závad jak z hlediska
urbanistického, architektonického, provozního a funkčního
• zásady /směrnice/ pro rekonstrukci – obsahují závěry a doporučení pro rekonstrukci,
regeneraci, obnovu, vyplývající z SHP, architektonického a památkového hodnocení a jsou více
méně závazným podkladem pro zpracování následných fází projektové dokumentace.
Stavebně historický průzkum má různý rozsah, odpovídající povaze objektu, období jeho vzniku,
případně přestavbám a funkčním proměnám, kterým byl vystaven.
Může obsahovat podle potřeby restaurátorské průzkumy výmaleb, interiérových prvků v rozsahu dle
potřeby archeologický průzkum a další podrobné průzkumy, pokud nejsou zpracovány samostatně.
1.3 Stavebně-technický průzkum – STP
Stavebně technický průzkum se týká vyhodnocení stavebního stavu stávajících konstrukcí obvykle
v rozsahu potřebném pro zpracování úvodních fází dokumentace. Z toho to důvodu má také
odpovídající rozsah a může se zpracovávat nebo doplňovat postupně podle potřeby a postupných
zjištění, odhalujících skutečný stav konstrukcí.
Na počátku zpracování se obvykle provádí stavebně technický průzkum povrchový, obsahující prohlídku
stavby s předběžným závěrem mapujícím stav hlavních nosných konstrukcí, obvodových konstrukcí,
výplňových a dělících konstrukcí, střešního krytu a krovu, výplní otvorů a ostatních prvků významných
pro budoucí obnovu a rekonstrukci. Závěry stavebně technického průzkumu jsou základní informací o
stavebně technickém stavu a o ekonomické náročnosti budoucí rekonstrukce.
Součástí STP je také doporučení, případně sumarizace požadavků na podrobné průzkumy konstrukcí,
označení míst pro sondy odhalující stav nepřístupných míst konstrukce. Většinou se jedná o sondy do
klenebních a do stropních konstrukcí, umožňující posouzení stavu a únosnosti vodorovných konstrukcí
z hlediska jejich použitelnosti pro další využití. Je třeba z hlediska nového funkčního využití
předpokládat zvýšení zatížení konstrukcí novým provozem.
Stavebně technický stav historických konstrukcí je odvislý od mnoha faktorů, které se v průběhu
existence objektu projevují a ovlivňují celkový stav. Jedná se o přírodní povětrnostní vlivy, zejména
vlhkost, která spolu se zanedbanou údržbou podstatně zhoršuje kvalitu konstrukcí. Dalším podstatným
faktorem je neadekvátní funkční využití, neodpovídající zatížení, necitlivé stavební úpravy, změna
technického vybavení objektu a podobně.
1.4 Posouzení stability konstrukcí – statický průzkum
Slouží k podrobnějšímu vyhodnocení stavu stavebních konstrukcí, zejména z hlediska možnosti
zachování a použitelnosti pro návrh nového využití. Stav konstrukcí je zásadní pro stanovení koncepce
využití, za podmínky zachování historické hodnoty objektu. Tato zásada musí být respektována již
v počátku vytvoření stavebního programu kdy se utváří celkový názor na funkční využití, způsob obnovy
a volí se správná metoda. Tento proces je možno označit jako koncepci památkového zásahu.
V historicky cenném objektu se vyskytují v závislosti na jeho stáří základní konstrukce, které Je třeba
podrobně vyhodnotit, jak co do únosnosti materiálu, tak z hlediska dimenzí, které v některých případech
nevyhovují současným požadavkům a potřebám.
Základové konstrukce – historické základové konstrukce většinou nereagují na kvalitu základové půdy,
jsou většinou založeny na rostlou zeminu nebo ulehlou navážku.Podružné objekty jsou založeny
mělce, hloubka založení je kolem 40 cm. U staveb založených na jílovém podloží jsou stavby zakládány
3
do větších hloubek, obvyklé je založení na dřevěných pilotách. Šířky základů nejsou větší než svislé
nosné konstrukce ale jsou i případy základových konstrukcí vytvořených klenutými pasy, zaručujícími
větší tuhost.
Za nejlepší základovou půdu bylo považováno skalní podloží, nedbalo se však dostatečně na úpravu
ložné spáry. Při zvětrání skalního podkladu může dojít k samovolnému zřícení příslušné části stavby.
Náročné stavby středověku jsou zakládány velmi důkladně, existují i příklady velmi důmyslných
konstrukcí ve specifických podmínkách.
Ke zhoršení stavu základových konstrukcí a snížení jejich únosnosti, deformaci a trhlinám může
docházet vlivem změn v zatížení, vlivem vlhkosti a podmáčení základové spáry, nebo při nežádoucím
obnažení základů. Příčiny poruch je třeba analyzovat zejména v souvislosti s návrhem nového využití
objektu a zamezit nevhodnému funkčnímu využití, zvýšenému provozním zatížením a stavebním
úpravám nástavbám, vestavbám, zhoršujícím celkové zatížení objektu.
Svislé nosné konstrukce
U historických objektů se vyskytují svislé nosné konstrukce zděné, jejíchž pevnost a kvalita je dána
charakterem zdícího materiálu , malty a způsobem zdění – vazbou. Pro stavby z nejstarších období
bylo použito kamenných kvádrů a kvádříků, jádro zdi může být z lomového kamene, u méně náročných
staveb pozdějších období se objevuje smíšené zdivo až do poloviny 19.století. Běžně převažuje cihelné
zdivo různé kvality, u venkovských a podružných staveb se používají cihly nepálené. Tloušťka
konstrukcí nebyla určována podle únosnosti, kritériem byla spíše potřeba tepelně technických vlastností
a ekonomie vytápění vnitřních prostor a kritéria vyplývající z obranných potřeb stavby.Vodorovné
ztužení stavby bylo zajišťováno dřevěnými prvky, celkové tuhosti stavby bylo dosaženo i
spolupůsobením stropních konstrukcí, zejména kleneb. K poruchám svislých nosných konstrukcí
dochází zejména překročením únosnosti původně dostatečně dimenzovaných konstrukcí. Časté jsou
poruchy způsobené nevhodnými dodatečnými zásahy do konstrukce, proražením dodatečných otvorů,
přitížením konstrukcí nástavbami a podobně. Častou příčinou zhoršení stavu je nedostatečné větrání a
zvýšení vlhkosti stavby. Poruchy mohou vznikat také vlivem změny vnitřního prostředí stavby
způsobené například vytápěním. Poruchy se projevují trhlinami různého rozsahu a mohou pokračovat
až k závažným poruchám vedoucím ke zřícení částí stavby. Po zjištění a vyhodnocení příčin je možné
zpracovat návrh opatření pro odstranění příčin a návrh na zachování nebo zvýšení únosnosti svislých
nosných konstrukcí.
Vodorovné konstrukce, stropy, klenby
V historicky cenných objektech 19.stol se vyskytují převážně dřevěné trámové stropy, ve starších
stavbách se vyskytují stropy povalové. Poruchy dřevěných stropních konstrukcí mohou být způsobeny
houbovými chorobami dřeva, biologickými škůdci nebo přetížením neodpovídajícím původní dimenzi
stropních trámů. Pro posouzení únosnosti slouží různé metody včetně laboratorních vyhodnocení
vzorků i další nedestruktivní metody. Pro odstranění poruch dřevěných stropních konstrukcí existuje
řada metod od zesílení stropu po vyvěšení na novou konstrukci až k výměně stropu.
Klenebné konstrukce z cihel nebo kamene umožňují zastropení prostorů různým tvarovým a
prostorovým řešením. Přenáší vlastní váhu a užitné zatížení do svislých nosných konstrukcí. Klenby
jsou konstrukce namáhané tlakem a jsou dimenzovány na poměrně vysokou únosnost. Přes to může
dojít k přetížení klenby, nebo poruchám způsobených poddimenzováním klenby, nevhodným bodovým
zatížením. Posouzení klenebních konstrukcí a návrh opatření pro odstranění poruch, způsobu zesílení
klenby a podobně je předmětem statického průzkumu a posudku. Součástí posouzení kleneb je i
zachycení vodorovných sil od klenby, které může ovlivnit budoucí využití, nebo spolu s navrženou
úpravou zesílení klenby může zvýšit ekonomickou náročnost stavby.
Zastřešení – pro historicky cenné objekty jsou charakteristické dřevěné konstrukce, vytvářející systém
střešního krytu objektu. Pro každý tvar střechy se postupným vývojem vytvořil konstrukční systém
optimální z hlediska geografické polohy a slohového období vzniku objektu. Pro krovy z období gotiky je
typický trojúhelníkový profil střechy se základnou rovnou výšce, velké kostelní krovy jsou složité
konstrukce s hambalky, vzpěrami a náběhy v několika výškových úrovních. Pro krovy renesanční je
4
typické zmenšení sklonu, které postupně vedlo ke vniku ležaté stolice , která je dále typická pro Barokní
krovy. Krovy 19.století jsou maximálně vylehčené. Při statickém posouzení se vyhodnocují závady
konstrukční, dimenze prvků z hlediska výměny krytiny, závady způsobené dodatečnými zásahy do
střešního krytu. Tak jako u dřevěných stropních konstrukcí se nejvíce vyskytují poruchy dřeva
způsobené hnilobou, dřevokazným hmyzem, houbovými chorobami a plísněmi. Další častou závadou
jsou nedostatečné dimenze jednotlivých prvků krovu, jejich umístění a průběh, který nemusí být
v souladu se záměrem budoucího využití prostor.
Konstrukce vertikálního propojení
V souvislosti s vyhodnocením statiky objektu je třeba se zmínit o konstrukcích spojujících různé výškové
úrovně. Především se jedná o konstrukce schodišťové, které jsou dimenzovány v souladu s původní
potřebou a nemusí vyhovovat novému využití. Konstrukce schodiště a jeho umístění nemusí vyhovovat i
z jiných důvodů, například únikových cest z objektu. Schodiště, zejména venkovní může být narušeno
nevhodným užíváním, vlhkostí a povětrnostními vlivy, nevhodným provozem a dalšími vlivy, vedoucími
až k jeho destrukci. Statický průzkum se zabývá vyhodnocením závad a návrhem opatření k jejich
odstranění.
Výplňové konstrukce a jiné nenosné konstrukce
Všechny ostatní konstrukce které se do této kategorie zařazují.
1.5 Geologický a hydrogeologický průzkum
Zásadní pro stabilitu stávajících konstrukcí je stav podloží objektu. Bývá často ohrožen nebo zhoršen
vlhkostními poměry podloží a z tohoto důvodu je třeba zjistit vlhkostní poměry podloží, příčiny a zdroje
zvýšené vlhkosti tak, aby mohla být navržena opatření pro snížení vlhkosti a zlepšení poměrů
souvisejících se zachováním stability, případně navržením sanačních opatření.
1.6 Průzkumy technického vybavení objektu
o odvodňovací systémy
o zavlažovací systémy a rezervoáry vody
o ZTI, ÚT a EL
o komínů a sopouchů
o kamerové snímkování kanalizačních stok
o odvětrávací systémy
1.7 Podrobné a speciální průzkumy
o laboratorní zkoušky únosnosti materiálů /dřevo, beton kámen/, nebo posouzení jinou
nedestruktivní metodou na místě
o posouzení vlhkostních poměrů
o průzkum a posouzení krovů a dřevěných konstrukcí a podlah, fytopatologický průzkum
o průzkumy omítek /vnějších , vnitřních, výmaleb/, laboratorní zkoušky
o průzkum kamenických prvků
o průzkumy výplní otvorů, oken a dveří
o průzkumy sochařské výzdoby a uměleckých děl
o průzkumy vlivu okolního prostředí
o další průzkumy dle stavebního stavu a povahy objektu
Podrobné průzkumy jsou požadovány dle potřeby a zejména v závislosti na skutečném stavu
konstrukcí a materiálů. Průzkumy jsou zajišťovány odbornými firmami vybavenými moderními metodami
pro provádění a vyhodnocování těchto průzkumů s cílem vyhodnotit stav a navrhnout vhodná opatření
pro obnovu a rekonstrukci příslušné části objektu.
5
1.8 Fotodokumentace stávajícího stavu, poruch, historicky cenných částí, prostředí památky, vnější
a interiérové
Součástí podkladů stávajícího stavu objektu je fotodokumentace. U jednoduchých objektů může
postačit fotodokumentace pořízená projektantem.
U historicky cenných objektů s architektonickými detaily a nálezy dokumentující různé fáze přestavby se
doporučuje pořízení profesionální fotodokumentace v digitální formě, případně videozáznam. Pokud
jsou v konstrukci závady, trhliny, zvýšená vlhkost a další závady, doporučuje se pořízení
fotodokumentace zaměřené na stavebně technický a statický stav objektu.
11.2 Funkční využití památky, historicky cenného objektu, areálu
Funkční využití ověřené v záměru, architektonických studiích a posléze v projektové dokumentaci
zvažuje a usměrňuje tyto zásadní okruhy problémů:
• smysluplnost a významově adekvátní využití památky
• zachování, případně posílení kontextu prostředí objektu, prostorové struktury
• odpovídající funkční a provozní využití
• odpovídající architektonické řešení s důrazem na historickou hodnotu, slohovou čistotu,
dispoziční vazby a autenticitu památky
• zvážit charakter stavebních změn a jejich rozsah
• odpovídající použití materiálů, technologických postupů a metod, zachovávajících historické
konstrukce a konstrukční podstatu stavby
• oprostit se od neodpovídající kreativity zásahu, který není v souladu s charakterem stavby
• komplexní technické vybavení nenarušující historickou podstatu stavby
• adekvátní ekonomickou náročnost stavby
• dbát na odpovídající postupy provádění stavebních prací vycházející ze stavebně technického
a statického stavu objektu, umělecko-historické hodnoty a prostředí ve kterém se objekt
nachází
Z uvedené a ne zcela vyčerpávající skladby problémových okruhů vyplývá náročnost funkčního
využití a zpracování projektové dokumentace obnovy historicky cenného objektu.
Využití památek a provozy, které jsou v historicky cenných objektech nebo areálech umístěny jsou
různě náročné, od monofunkčního nenáročného využití po komplikované polyfunkční areály s vysokou
náročností provozu, technické zázemí a technické vybavení a podmínkami vyplývajícími z presentace
objektu.
11.3 Postup zpracování projektové dokumentace, koncepce památkového zásahu
3.1 Záměr obnovy
Jak již bylo v úvodu zmíněno, nezbytným materiálem koncepční povahy je záměr obnovy, který je
třeba zpracovat pro objekt kulturní památky, nebo pro objekt v prostoru památkové rezervace,
památkové zóny, nebo ochranném pásmu nemovité kulturní památky. Rovněž se to týká stavební
úpravy a udržovacích prací na nemovitosti, vždy je třeba předem vyžádat závazné stanovisko obecního
úřadu obce s rozšířenou pravomocí.
V závazném stanovisku se vyjádří, zda práce uvedené v záměru jsou z hlediska zájmů státní
památkové péče přípustné a stanoví se podmínky za kterých lze tyto práce připravovat a provést.
Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je
nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru. Rozsah záměru obnovy by neměl být
zásadně měněn,pokud by došlo k podstatné změně proti projednanému záměru, je třeba zpracovat a
projednat záměr nový.
Rozsah záměru obnovy není závazně stanoven, je odvislý od historické hodnoty objektu, návrhu
nového funkčního využití, stavebně technického stavu objektu a dalších skutečností, které mohou do
6
procesu zasáhnout. Obecně se předpokládá materiál obvyklého rozsahu studie, včetně textové a
výkresové části s ekonomickým vyhodnocením nákladů na realizaci záměru.
3.2 Architektonická studie
Zpracování architektonické studie, ověřující možnosti řešení předpokládané ve zpracovaném záměru
obnovy nebo rekonstrukce je zásadní zejména pro rozsáhlejší objekty a soubory zejména tam, kde se
předpokládá změna funkčního využití objektu nebo areálu. Architektonická studie skýtá možnost
prověření řešení ve variantách včetně prostorového ověření formou vizualizace. Rovněž je třeba
prověřit v případě změny vnějšího vzhledu objektu soulad s okolní zástavbou, soulad navrženého
funkčního využití, řešení příjezdu, možnosti parkování a další významné změny.
Samostatně vyhodnocené varianty architektonické studie mohou sloužit k posouzení ekonomické
náročnosti realizace.
Architektonická studie může být zpracována jako součást záměru obnovy.
3.3 Stavební úpravy a udržovací práce
je možné provádět na základě „ohlášení „ příslušnému stavebnímu úřadu. Všechny udržovací práce
na stavbě, která je kulturní památkou podléhají ohlášení stavebnímu úřadu.
3.4 Územní řízení
Je proces, týkající se především umísťování staveb, využívání území a ochrany důležitých
zájmů v území. Pokud se jedná o obnovu a rekonstrukce stávajících objektů, stavební úpravy,
udržovací práce a stavby umisťované v uzavřených prostorech existujících staveb, pokud se nemění
vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořádání prostoru, jsou to úpravy, pro něž se nevyžaduje se
územní řízení.
Pokud se však jedná o rekonstrukce většího rozsahu, kdy dochází ke změně funkčního
využití, ke změně vzhledu a objemového řešení, je územní řízení vyžadováno, neboť stavba
může mít vliv na současné využití území.
Územní řízení se zahajuje a probíhá v souladu se zákonem č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších
předpisů a jeho výsledkem je územní rozhodnutí. Podkladem pro vydání územního rozhodnutí je
územně plánovací dokumentace, není –li zpracována, rozhoduje stavební úřad podle územně
plánovacích podkladů, nebo dle místního šetření. Pokud je zpracována před územním řízením
architektonická studie, může být doložena jako jeden z podkladů pro vydání územního rozhodnutí,
neboť předepsané podklady pro zahájení územního řízení dostatečné pro novostavbu, nemusí být
dostačující pro rekonstrukci, obnovu, nebo dostavbu historicky cenné stavby.
Návrh na zahájení územního řízení se doloží dokumentací stanovenou prováděcími předpisy ke
stavebnímu zákonu. /vyhl.132/ 1998 Sb./ Pro obnovu a rekonstrukce stávajících objektů platí taktéž.
Na základě územního řízení se také vydává rozhodnutí ochráněném území nebo o ochranném pásmu,
ve kterém je mimo jiné stanoven rozsah a podmínky ochrany.
3.5 Stavební řízení
Dokumentace pro stavební řízení, která je přílohou k žádosti o stavební povolení, se pro obnovu a
rekonstrukci historicky cenného objektu rozsahem nemusí lišit od běžného rozsahu dokumentace
objektu novostavby nebo běžné rekonstrukce. Pokud se však jedná o náročnější rekonstrukce, je
rozsah i obsah dokumentace zřetelný. Objektivně je zde rozdíl v pracnosti, která spočívá jednak
v oblasti správného pochopení podstaty objektu, jednak v náročnosti řešení nového využití,
odpovídajícím návrhu konstrukcí, profesního a technického vybavení, koordinaci profesí. Náročnost
řešení je zřejmá i v oblasti řešení požární bezpečnosti, splnění požadavků na bezbariérové řešení,
úsporu energií, splnění požadavku na denní osvětlení, oslunění a podobně. Významná je odborná
kvalita návrhu, který musí vyhovět náročným požadavkům odborné organizace státní památkové péče,
bez jehož vyjádření nemůže být vydáno závazné stanovisko k obnově památky.
7
Zvýšení pracnosti je postiženo i ceníkem projektových prací zařazením do vyšší třídy pracnosti,
případně uplatněním zvláštních výkonů nad rámec běžných prací projektanta.
Rozsah musí odpovídat požadavku vyhl.č. 132/1998 Sb. Obsahuje kromě běžného rozsahu textové a
výkresové části výkresy stavebních změn konstrukcí. V jednotlivých půdorysech a řezech se vyznačí:
- nově navržené konstrukce červeně,
- vybourané konstrukce žlutě,
- stávající konstrukce šedě, nebo bez značení
Dokumentace také na rozdíl od novostavby řeší návrh sanace konstrukcí, odvlhčení stávajícího zdiva a
další speciální práce.
V návrhu musí být také řešena otázka vhodného materiálového řešení konstrukcí, nosných i nenosných,
povrchových úprav, výplní otvorů a detailů, zásadních pro zpracování dalšího stupně projektové
dokumentace.
V územním řízení a v řízení o povolení staveb, stavebních změn a udržovacích prací,
prováděném v souvislosti s úpravou území, na němž uplatňuje svůj zájem státní památková
péče, nebo v souvislosti s obnovou nemovité kulturní památky, popřípadě se stavbou, stavební
změnou nebo udržovacími pracemi na nemovitosti, rozhoduje orgán územního plánování
v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde- li o
nemovitou národní kulturní památku, se závazným stanoviskem krajského úřadu.
Jde –li o stavební práce podléhající ohlášení, platí totéž.
Orgán státní památkové péče vydá závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření odborné
organizace státní památkové péče, se kterou projedná na její žádost před ukončením řízení návrh
tohoto závazného stanoviska.
3.6 Dokumentace pro provedení stavby je dokumentace, podle které bude stavba realizována.
U historicky cenných objektů a kulturních památek zapsaných v Ústředním seznamu se jedná o
odborně náročnou specializovanou činnost ve všech stavebních, případně specializovaných profesích,
vyžadujících teoretické znalosti i praktické zkušenosti z realizace na stavbách obdobného charakteru.
Projektová dokumentace nemovité kulturní památky nebo stavby, stavební změny nebo
udržovacích prací na nemovitosti v MPR,PZ, ochranném pásmu vlastník kulturní památky nebo
projektant projedná v průběhu zpracování s odbornou organizací státní památkové péče a
podmínek závazného stanoviska. Při projednání poskytuje odborná organizace státní památkové
péče potřebné podklady, informace a odbornou pomoc. Ke každému dokončenému stupni
dokumentace zpracuje odborná organizace státní památkové péče písemné vyjádření jako
podklad pro závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde -li o NKP
jako podklad pro závazné stanovisko krajského úřadu.
Podrobnosti o podmínkách pro dokumentaci obnovy a pro provádění obnovy kulturních památek stanoví
obecně závazný právní předpis.
3.7 Dokumentace skutečného provedení stavby
Dokladuje stav dokončené stavby s odchylkami v provedení proti původně navrženému řešení. Tato
dokumentace se předkládá při kolaudačním řízení. Tuto dokumentaci je vlastník povinen uchovávat po
celou dobu existence stavby.
11.4. Příklad polyfunkčního využití areáluPražský
hrad, sídlo českých králů, symbol české státnosti, NKP, památka UNESCO
4.1 Základní stručná charakteristika:
Rozlehlý komplex hradních paláců a církevních staveb složitého stavebního a historického vývoje. Již v
9. stol. zde stálo Slovanské hradiště. První Přemyslovci (Bořivoj, Vratislav I., Václav) zde zakládají
několik církevních staveb, jejichž základy byly při archeologických výzkumech nalezeny. Ve 12. stol. byl
8
Hrad postižen dobýváním a následným požárem. Jeho pozdější oprava a přestavba již nahradila většinu
dřevěných budov kamennými. Důkladná a rozsáhlá přestavba byla na Hradě realizována až za Karla IV.
V listopadu 1344 byl položen základní kámen ke chrámu sv. Víta. Od 16. stol. za vlády Habsburků se již
začíná Hrad přestavovat v renesančním slohu, ale nově vznikají pouze menší stavby. Intenzivní
stavební činnost přinesla až vláda Rudolfa II., který své sídlo z Vídně přenesl do Prahy. Vzniká např.
nové palácové křídlo na severní straně (Španělský sál, Rudolfova galerie). Tereziánská přestavba
zabrala léta 1753 - 1775. Po skončení 1. světové války a založení samostatného Československa, se
stal Hrad sídlem československých prezidentů.
Významné novodobé koncepční zásahy: arch. J. Plečnik 1921 -1934, arch. B. Šípek po r.1990
Pražský hrad je národní kulturní památka, je to památka zapsaná do Seznamu světového dědictví
UNESCO spolu s historickým jádrem Prahy.
Co z toho vyplývá – že ČR si je vědoma významu a celosvětového zájmu chránit tento významný
komplex a předat ho v patřičném stavu příštím generacím. Ve smyslu mezinárodních dohod je za
ochranu zodpovědný stát, což v praxi předpokládá aktivní a vstřícný přístup celé společnosti,
samozřejmě orgánů státní správy, místní správy a samosprávy, ale i jednotlivců. Dále pak záleží na
každé zemi, jaká pravidla a mechanismy k ochraně vytvoří, jak stanoví kontrolní a sankční pravidla. Pro
vytvoření pravidel je možno využít i mezinárodní spolupráce s Výborem pro světové dědictví UNESCO
/World Heritage Committee/
Pražský hrad je, kromě vysoké koncentrace kulturně historických hodnot, polyfunkčním souborem
s významovým nadstandardním podílem politicko – správní funkce.
Vzhledem k uvedené problematice je třeba při regeneraci areálu postupovat stejně jako u obdobných
významných komplexů vysoké umělecko historické hodnoty, používat metody přiměřené této hodnotě,
zachovávat legislativní postupy.
4.2 Funkční využití
Pražský hrad zastává především tyto funkce:
• pražský hrad je vrcholným symbolem české státnosti, sídlem hlavy státu a z toho vyplývá jeho
reprezentační politicko – správní funkce
• administrativní a jiná stálá pracoviště pražského hradu
• cestovní ruch
• kulturně – společenská funkce spojená s cestovním ruchem a presentací K.H. areálu
• doprovodné funkce, administrativní zázemí a technická vybavenost /správa budov, údržba,
zabezpečení provozu a bezpečnosti hradu, doprava, parkování/
• bydlení, přechodné ubytování, stravování, vybavenost, služby
• výstavní činnost, trvalé a jednorázové kulturní akce
• rekreační funkce - areál je významným místem setkání , jsou zde odpočinkové plochy,
procházkové trasy se zázemím zeleně, zahrad a sadů
Faktory ovlivňující koncepci funkčního využití a podmiňující přístup k řešení:
• Je to magické místo, uplatňující se jako dominanta v dálkových pohledech a v siluetě města a
naopak skýtá pohled na celé město. Vnímáme zde historii a sounáležitost dějinných událostí,
posvátnou a mystickou sílu sakrálních staveb, dovednost a řemeslnou zdatnost našich předků.
• Základem pro zachování a další podmínkou pro funkční využití je vyhovující stavebně technický
stav objektů, provádění pravidelné údržby, stanovení koncepce úprav pro současné a budoucí
využití
• Musí být zpracována podrobná koncepce a hlavní směry budoucího využití, scénáře projektů
pro tuto koncepci /územní prognóza a regulační plán/
• Z historického vývoje, SHP a koncepce využití je možno stanovit zásady pro zachování a rozvoj
kulturních hodnot , zachování autenticity objektů a památkového prostředí
9
• Ekonomie provozu, financování oprav, míra komerčního využití jsou významným ukazatelem
formujícím správnost scénáře využití areálu.
• Tvorba pravidel provozu využití zajišťující podmínky nenarušení K.H.
4.3 Rizika spojená využitím a historickým významem komplexu Pražského hradu
Za jedno z rizik považuji přílišné změny v taktice spojené například se změnou hlavy státu a
politické garnitury, se kterou většinou dochází i názorovým změnám . Využití komplexu a péče o
kulturní dědictví je kontinuální dlouhodobý proces, podložený koncepcí se zohledněním historické
hodnoty, který by neměl být bezdůvodně a nekoncepčně měněn. Pro účely správné koncepce
funguje na Pražském hradě štáb odborníků pod vedením hradního architekta. Potvrzení správnosti
rozhodovacího procesu náleží Národnímu památkovému ústavu v Praze, jako kompetentnímu
legislativnímu orgánu Státní památkové péče.
Výběr odborníků pro stavební činnost , od zpracování podkladů, průzkumů až po realizační fázi
musí vycházet z jasně formulovaných zásad, stanovených v bodě č.4 a 5.
Nesmí zde být místo pro exhibice tvůrců nepodložené přesvědčivým výsledkem, ani experimenty
s dočasným účinkem, používajícím scenérie Pražského hradu jako kulisu.
Musí být vymezeny jasné funkční a prostorové regulativy, opírající se o dokumenty SHP, závěry
památkového hodnocení, analýzy expertních posudků.
Pro území Pražského hradu by měl být zpracován regulační plán s podrobnými regulativy
památkové péče. Stanoví prvky funkční a prostorové regulace, přístupnost ploch pro veřejnost,
plochy pro případnou dostavbu, plochy se zvláštním režimem. V prostorových regulativech je
možno stanovit podrobnosti týkající se oprav fasád, prvků střešního krytu, vstupů do objektů a
dalších prvků.
Dále je dle obvyklých postupů zpracovávána PD dle příslušných vyhlášek a legislativních postupů
zákona č.20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších změn, účinných ke dni
1.1.2003.
Další zásady:
• dbát na adekvátní funkční využití a odpovídající koncepci památkového zásahu
• dbát na autenticitu památky použitím vhodné metody rekonstrukce
• dbát na vhodnost navržených materiálů pro zachování autenticity a historického prostředí
stavby
• zajistit pečlivý výběr projektanta a dodavatele stavby
• zajistit stálý technický a autorský dozor
11.5. Volba metody pro obnovu a rekonstrukci objektu
Z již dříve nastíněných zásad památkové péče pro záchranu nemovitých kulturních památek
vycházejí tyto možné postupy, zachovávající původní hmotu, tvar a formu památky a prostředí
dokumentující dobu vzniku v prostorovém kontextu, uváděné v odborné literatuře a ověřené praktickými
postupy v řadě realizací.
Základní pojmy používané v souvislosti s volbou metody obnovou historicky cenného objektu -
památky
Analytická metoda - vychází z předpokladu, že památka má především hodnotu dokumentární,
významné a podstatné jsou stopy vývoje, patina stáří. Metoda upřednostňuje analytické přiznání
historických nálezů a původních částí, při čemž se vytrácí celkový výtvarný a architektonický vjem .
Metoda uplatňovaná prof. Aloisem Riedlem v období kolem roku 1900.
Anastylóza – opětné sestavení rozebraného nebo zříceného objektu do původního stavu s použitím
původních článků stavby.
10
Asanace – soubor opatření vedoucí ke zlepšení, ozdravění. V souvislosti s památkou nebo stavbou se
jedná o zlepšení stavu ve smyslu modernizace, zlepšení hygienicky závadného stavu, odstranění
architektonických závad. Výraz bývá také používán v souvislosti se zásahem do urbanistických struktur,
zejména na přelomu 19. a 20. století.
Autenticita – pravost, původnost, zachování materiální, kompoziční a umělecké podstaty historicky
cenného objektu
Autentický stav – původní stav památky se stopami vývoje hmotné podstaty stavby
Demolice – zboření, odstranění stavby
Evokace - navození představy; v souvislosti s památkou navození představy původního stavu
Identita – totožnost, úplná shoda
Metoda kontrastu – uplatnění protikladu, výrazné tvarové, nebo materiálové odlišnosti proti kontextu
Metoda kontextuální - přizpůsobení se výrazu dané lokality
Konzervace objetu - metoda vycházející z požadavku zachování původní hmoty a stavu stáří ve
kterém se nachází, včetně patiny a známek narušení, umožňující prodloužení životnosti objektu
konzervačními materiály, nenarušujícími dále původní dochovanou hmotu.
Metoda se používá především u archeologických nálezů, při torzálním přiznání pevnostní architektury
(zříceniny hradů apod.).
Může se jednak také o dočasnou stabilizaci stavu z důvodu přerušení prací do doby definitivního řešení
Konsolidace a sanace - metody týkající se technického zabezpečení pro zamezení případného dalšího
narušení památkového objektu. Mohou se týkat i dalších prací, např. základových konstrukcí, stropních
klenebních konstrukcí, střešního krytu apod. Musí vycházet z provedených a vyhodnocených
podrobných průzkumových prací a jejich provedení musí být v souladu s budoucí zamýšlenou celkovou
rekonstrukcí památky.
Metoda je vhodná při řešení dílčích problémů statického narušení objektu, při postupné realizaci
rekonstrukce v závislosti na dílčích finančních zdrojích apod.
Kopie – reprodukce památky ve stejném, nebo obdobném materiálu, obdobnou nebo příbuznou
technikou v autentické podobě
Náznaková rekonstrukce – Obnova historického objektu nebo jeho již nedochované části
zjednodušeným náznakovým způsobem, vytvářejícím původní prostorovou představu.
Modernizace – soubor úprav spojených s dispozičními úpravami, novým technickým vybavením
zlepšujícím kvalitu funkčního využití objektu. Používá se zejména pro objekty z 19.a 20. století, bytové
domy a jejich soubory.
Obnova kulturní památky představuje uchování nebo navrácení vzhledu, technické úrovně a funkce
objektu. Společně s pravidelnou údržbou objektu je možno dosáhnout příznivého efektu zpomalení
fyzického opotřebení a stárnutí památky a tím zachování nebo obnovení jejího původního funkčního
využití a estetického působení.
Všechny popsané přístupy k zachování památky je nutno zvažovat ve vazbě na prostorovou strukturu,
která je hodnotnou součástí památky a umocňuje či snižuje až znehodnocuje celkový kulturně estetický
vjem.
Proto za výjimečnou formu zachování architektonického díla lze považovat „přemístění“ památky z
vážných důvodů jejího ohrožení a s vyhodnocením kompozičních vazeb nového působiště. Jedná se o
náročnou formu s řadou rizikových faktorů - od možného znehodnocení památky jako takové po
neobnovení tradic vázaných na původní situování.
Reanimace – znovuoživení ideové úlohy, poslání a výtvarného významu objektu nebo areálu
Regenerace – komplexní obnova objektu, komplexu včetně prostředí ve kterém se nachází
11
Rekonstrukce - je obecný pojem, zahrnující komplexní řešení objektu nebo jeho podstatné části po
předchozím komplexním poznání jeho historické podstaty, stavebně - technického stavu v závislosti na
vhodném funkčním využití objektu.
Pojem je používán obecně v různých významových formách, např. ve spojení rekonstrukce a obnova
objektu, což naznačuje, že zejména při rozsáhlých komplexech budov a prostorových struktur lze
metody vhodně kombinovat dle rozsahu potřebného zásahu.
Rekonverze – rekonstrukce spojená se změnou využití stavby pro jiné funkce, používá se zejména u
staveb technického a výrobního charakteru
Renovace – obnova, obnovení
Restaurace - odborný postup ošetření specifickými metodami a prostředky specialistů - restaurátorů a
konzervátorů s doplněním chybějících částí dle originálu.
Restituce - metoda navrácení vzhledu památky do původního stavu, po odstranění nevhodných
pozdějších přestaveb, dělících konstrukcí a zazdívek.
Používá se k obnovení čistoty stavebního výrazu objektu.
Replika – původní výtvarné dílo autora, kterým opakuje vlastní originál, případně stavebně nebo
výtvarně blízká obměna původního díla v jiné době s menšími odchylkami, kterými se replika odlišuje od
kopie
Substituce – náhrada narušené části historického objektu novou hmotou v původním tvaru a formě.
Používá se v případě kdy není možno celý původní tvar zachovat nebo sanovat.
Syntetická metoda – na rozdíl od analytické metody přistupuje k objektu jako celku včetně
urbanistického kontextu, využívá průzkumy, vědecké poznání a hodnocení se snahou o zachování
autenticity
Zvolení metody a přístupu k ochraně památky je odborně náročná a zodpovědná činnost, které
předchází důkladná analýza všech dostupných podkladů, SHP, STP, funkčního využití památky,
uměleckých a estetických kvalit a vnějších vazeb.
Obnova hodnotných kulturních celků má svá pravidla vycházející z vazby na komplexní nástroje
rozvoje území - územní plánování, jimiž jsou stanovena pravidla – regulativy funkčního využití a zásady
prostorové regulace, které je třeba při obnově historických struktur splnit.
Územní plánování by se mělo stát nástrojem ochrany a péče o kulturní hodnoty a prostředí,
obdobně jako je nástrojem ochrany a péče o životní prostředí. Tuto úlohu je třeba podchytit již na úrovni
průzkumů a rozborů (v nichž je nutno pořídit vyhodnocení kulturních hodnot) a v části syntetické pro
území s četným výskytem kulturních hodnot pořizovat plány ochrany a zhodnocení území.
11.6 Ekonomie návrhu
Celkovou výši nákladů na rekonstrukci historicky cenného objektu je nutno sledovat již od počáteční
fáze – studie řešení. V této fázi se většinou celkové náklady na rekonstrukci vypočítají odborným
odhadem, vycházejícím z výpočtu obestavěného prostoru stavby a ceny za 1m3. Tato cena je
stanovena předpokládanými náklady na materiál a práce, které se budou na stavbě provádět. Většinou
se používají průměrné náklady dosažené při realizaci obdobných staveb, korigované vyšší nebo nižší
pracností, koeficientem předpokládaného nárůstu cen pro období realizace stavby, případně je možné
náklady upravit dle požadavku použití luxusních povrchových úprav, luxusních zařizovacích předmětů a
podobně.
Možnost ovlivnit celkové náklady trvá po celou dobu přípravy projektové dokumentace a realizace
stavby. Ve fázi realizační dokumentace jsou náklady zpřesňovány dle jednotlivých položek konkrét ích
prací, materiálů a výrobků položkovým rozpočtem, ve kterém jsou uváděny ceníkové položky, ověřené
podklady vybraných dodavatelů. Cenové relace se mohou v závislosti na zvolené dodávce a
12
dodavatelích podstatně různit. Obecně platí, že výše vynaložených prostředků není ještě vždy
zárukou nejvyšší kvality, což platí samozřejmě i v případě historických staveb.
Úvodem je třeba konstatovat, že v případě historicky cenných staveb nelze vynaložené náklady
považovat jediný, prioritní ukazatel, není dobré je předem stanovovat, limitovat. Vynaložené náklady na
rekonstrukci lze pouze sledovat, vyhodnocovat a optimalizovat. U složitých rekonstrukcí historických
staveb je třeba upozornit na možné riziko zvýšených nákladů z důvodu dodatečných zjištění učiněných
v průběhu výstavby, které mohou nastat bez ohledu na původně zjištěné skutečnosti.
Co je tím míněno, jaké jsou zásady optimalizace nákladů, jaké jsou prostředky a možnosti.
• náklady vynaložené na obnovu a rekonstrukci, nebo regeneraci kulturních hodnot by měly být
v souladu s cílem, pro který byly vynaloženy.
• prostředky vynaložené na obnovu by měly odpovídat historické hodnotě objektu
• náklady by měly vycházet z možností stavebníka a měly by odpovídat jeho představě o
návratnosti vynaložených nákladů
Ekonomické vyhodnocení skutečných nákladů na realizaci obnovy nebo rekonstrukce objektu je možno
provádět exaktní metodou obvyklou pro běžnou realizaci stavby.
Literatura k tématu:
Kos J.; Vady, poruchy, údržba a změny staveb; skriptum VUT FA 1980
Pavlík M.: Regenerace historických budov, sídel a krajiny, ochrana památek, ČVUT Praha
Škabrada J.; Konstrukce historických staveb;ČVUT Praha 2000
Pume,Čermák a kol.; Průzkumy a opravy stavebních konstrukcí;edice Stavby a rekonstrukce Praha
1993
Maier K.Řezáč V.; Urbanistická ekonomika a územní rozvoj; ČVUT Praha 1997
Zákon o státní památkové péči č.20/1987 Sb., ve znění pozdějších změn obsažených
v zákonech č. 242/1992 Sb., č.361/1997 Sb., a č.61/2001 Sb., č.122/2000 Sb., č. 132/2000 Sb.,
č.146/2001Sb.,a č.320/2002 Sb.
Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu /stavební zákon/ ve znění pozdějších
předpisů
13