Kompozice
Kompozice je skladba objemů v prostoru, kde spolupůsobí světlo a barva. Oproti
ornamentálně rytmickému řazení či seskupení kompozice organizuje obraz ve správný,
sugestivně významový celek.
 Postava v obraze má působit vyvážením hmot. V případě nakloněné
postavy najdete opěrný bod pod patou nohy nesoucí váhu
těla, Nad ním svisle leží těžiště. Na obou stranách této pomyslné
vertikály je stejné množství hmoty. Vyvážena by měla být I plocha
kolem postavy.
 Pro umístění postav do formátu je důležitá jejich velikost a tvar
­ poměr výšky a šířky (může se jednat například o sedící po-
stavu).
 Harmonický poměr dvou délek je známý již od antiky ­
zlatý řez. Tento poměr byl ustanoven i v jednom kánonu
pro lidskou postavu. Zlatému řezu se přiblížíte, když si
rozdělíte obraz na třetiny (v šířce a výšce).
 Symetrická kompozice ­ Hlavní postavy jsou umístěny na svislé ­ středové ose.
Užívanější je princip zlatého řezu.
 Trojúhelník ­ kompoziční schéma pro Madony, Monu
Lisu a Svatou Annu samotřetí.
 Mnohoúhelník - Svatá rodina od Michelangela ­ kompozice
sleduje strany dvou pětiúhelníků.
 Spirála ­ většina obrazů Nanebevzetí Panny Marie je spirálová
kompozice.
 Klid ­ světlý a tmavý tón, teplá a studená barva jsou v rovnováze. Linie jsou vo-
dorovné.
 Radost ­ světlé a teplé barvy dominují. Linie mají vzestupný směr nad horizontá-
lu.
 Smutek ­ temný tón, studené barvy. Linie klesají.
 Diagonála vždy vyjadřuje v obraze dynamiku.
 Prostor ­ postavy se úměrně zmenšují v prostoru.
 Iluze prostoru - Masaccio ­ Ukřižování. Architektura jako
pomocník při budování prostoru.
 Plány ­ obraz je rozvržen do několika plánů. V každém se něco
odehrává.
 Světlo ­ významný kompoziční prvek.