PV 067Knižní design Kniha Kniha Kniha hřbet Přebal knihy Hlavní textová část (nejméně 49 stran) Desky knihy Kniha Knižní edice Knižní edice Knižní edice Významní typografové 20. století Jan Tschichold Jan Tschichold Ladislav Sutnar Ladislav Sutnar Ladislav Sutnar Ladislav Sutnar Ladislav Sutnar Karel Teige Karel Teige Karel Teige Jost Hochuli Jost Hochuli Jost Hochuli Jost Hochuli Historie: Mezinárodní styl Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Mezinárodní styl / vývoj Kniha a její části Přebal Přebal knihy Přebal knihy se záložkami Přebal knihy se záložkami Přebal Hřbet knihy Hřbet orientacetextunahřbetu Obálka Obálka Obálka (na rozdíl od přebalu je pevnou součástí knihy a obvykle se ořezává na formát knižního bloku nebo ve velikosti knižních desek. Na přední straně obsahuje: Název knihy, autor knihy, popř. nakladatelství, název edice. Hřbet české knihy: Jméno autora a titul díla v řádku zdola nahoru, popř. nakladatelství Obálka Knižní vazby Hřbet knihy Druhy vazeb / měkké vazby Knižní vazba (V1–V8) Druhy vazeb podle provedení (ON 88 3750): vazba měkká (brožura) má měkkou obálku papírovou, plátěnou, laminovanou apod. Měkké vazby (především VI, V2, V3) se používají také při výrobě časopisů. V1 — sešitová měkká vazba — vazba sešitových brožur; složky vložené do sebe jsou do obálky sešity ve hřbetě sponkami V2 — lepená měkká vazba — vazba lepených brožur; volné listy nebo složky jsou ve hřbetě zalepeny speciálním lepidlem. V3 — bloková; měkká vazba — vazba blokové brožury; složky jsou shora sešity drátěnými skobkami a zavěšeny do obálky, V4 — šitá měkká vazba — vazba šitých brožur; složky jsou ve hřbetě sešity nitěmi a spojeny s obálkou Vazba polotuhá má lepenkové desky s papírovým potahem a hřbetem přelepeným plátnem: V5 — polotuhá vazba V6 — dětské skládanky (leporela). Tuhé desky potažené plátnem, papírem, koženkou, laminovaným potahem nebo jsou celé knižní desky z plastických fólií. V7 — vazba s kombinovaným potahem — poloplátěná; desky jsou potaženy papírem nebo laminovaným potahem s plátěným hřbetem. V8 — vazba s nekombinovaným potahem — plátěná; desky jsou potaženy jedním kusem knihařského plátna nebo jiným knihařským materiálem potištěným a nalaminovaným potahem (V8a) nebo papírem (V8b). V1 V2 V3 V3 V4 V4 Druhy vazeb / měkké vazby V5 V6 V6 V7 Druhy vazeb / tuhé vazby V8 Druhy vazeb / tuhé vazby Předsádky Předsádky Předsádky spojují vazbu s knižním blokem a používá se na ně pevný papír větší hmotnosti. Mohou být bílé, barevně potištěné na vnitřních stranách (někdy i na vnějších stranách před první a za poslední stranou knihy), ilustrované nebo s grafickými prvky. Předsádkové papíry byly dříve vyráběny v různých barevných odstínech. Formát předsádky je shodný s čistým formátem knižního bloku. Předsádky Předsádky Patitul (popřípadě 2 patituly), vždy na pravé straně, dříve chránila titulní stranu před poškozením. Patitul připravuje vstup do knihy. V minulosti, kdy knihy nebyly běžně dostupné, měl především ochraňovat titulní list před poškozením. Dnes je součástí všech knih, kromě některých úsporně řešených brožur. V knize se často vyskytují dva patituly, z nichž na prvním je obvykle nakladatelská značka nebo název nakladatelství a na druhém autor a název díla s případnými dalšími textovými doplňky. V soudobé knižní typografii se někdy přiřazují na patitulní stránku nakladatelské údaje z titulního listu, vyžaduje-li to jeho úprava. Stránka s patitulem bývá zřídka zdobena, pouze u bohatě vypravených ilustrovaných publikací bývá text patitulu vhodně doplněn obrázkem. Zadní strana patitulu je stranou protititulní a může být prázdná (vakát), nebo je na ní umístěn protititul. Patitul Protititul (frontispis) je levá (sudá) stránka tvořící protějšek titulního listu. U většiny textových knih je tato strana vakátem, u souborných vydání zde může být uveden souborný titul, který má být ve všech svazcích jednotný, má mít stejnou úpravu a s hlavním titulem musí tvořit jednotný typografický celek; je doplněn číslem svazku. Souborný titul se může vyskytovat u knih jednoho autora nebo u kolektivních vícesvazkových děl. U slovníků, popř. dvoujazyčných knih, je obvykle na protititulní straně vysazen text titulního listu v příslušném jazyku. Úprava obou titulů je většinou shodná. Obrázek na frontispisu odpovídá svou náplní obsahu publikace. U monografií je obvykle portrét, u výtvarných děl to může být reprodukce. Frontispis býval také tištěn odlišnou tiskovou technikou nebo na jiný papír, někdy byl i vlepován. U ilustrovaných děl bývá na této straně obrázek v rozměru, který harmonicky doplňuje hlavní titul. Totéž platí i pro tu beletrii, kde je právě na frontispisu jediná ilustrace v knize. Hlavní titul (titulní list) je umístěn na pravé straně titulního listu (umístění na protilehlé straně je podmíněno zvláštnostmi grafické úpravy a je výjimečné), je hlavní, opticky nejvýraznější vstupní stranou knihy. Titul bývá většinou sázen z typografického písma. U ilustrovaných děl může být kombinován s ilustrací, která respektuje titulní stranu nebo přechází na stranu protititulní; text titulu je potom harmonicky zakomponován (dvoustranný titul). Občas je na protititulní straně také část textu z hlavního titulu, ale těžiště zůstává na titulním listu. Úprava titulního listu má odpovídat obsahu díla, má přirozeně vyplynout z celé grafické koncepce knihy a typograficky ladit se sazbou. Hlavní titul nemá být nápadně honosný (zvlášť v rozporu s úpravou celé knihy), ale má v něm být skloubeno jednoduché a přehledné řešení s důstojným vzhledem. Protititul a titul Úprava textové části knihy vychází ze základní, tj. sdělovací funkce knihy, a má tedy účelnou formou co nejvíce přiblížit právě její obsah čtenáři. Přestože textová část knihy má poměrně ustálenou formu typografického zpracování, poskytuje různorodost náplně a členění publikace řadu možností typografického ztvárnění, zvláště v textově členitých knihách, dílech s ilustrační výzdobou, v básnických sbírkách a dětských publikacích. U většiny produkce z oblasti krásné a věcné literatury je textová část knihy členěna na oddíly a kapitoly a může být doplněna zdobnými prvky a v textu vysvětlujícími a orientačními poznámkami. Oddíly v knize jsou obvykle uváděny samostatnými mezititulky. Takové tituly oddílů, které jsou součástí vstupních textových stran, jsou úpravou významově odlišeny od ostatních. Tituly nových oddílů začínají vždy na nových stranách, zpravidla lichých (pravých). V knižní úpravě bývalo pravidlem, že i kapitoly začínaly na nových stranách, většinou lichých. V současné knižní produkci začínají kapitoly na nových stranách (lichých i sudých) pouze u výpravnějších ilustrovaných knih, v souborech povídek a v podobných dalších publikacích, v ostatních knihách jsou sázeny za sebou (průběžně). Kapitoly jsou uváděny pořadovými čísly (arabskými nebo římskými), slovním vyjádřením číselného pořadí nebo textovými titulky. Texty kapitol začínajících na nových stranách mají jednotnou úpravu v celém díle — stejné umístění, řádkovou úpravu i stránkovou zarážku. Sazba východové stránky na sudé (levé) straně má vždy končit níže, než začíná první textová řádka kapitoly na protější straně. Východová stránka byla dříve často ukončována ornamentem nebo drobnou kresbou — špičkou, a proto je také nazývána špičkovou stranou. Tato úprava byla dříve velice častá, dnes se uplatňuje pouze individuálně, podle koncepce knižní typografie. Hlavní textová část knihy Číslování stran udává pořadí stran v knize. Nazývá se paginace (z lat. pagina — stránka). Stránkové číslice se obvykle umísťují u spodního okraje, od paty sazebního obrazce by měly být odděleny mezerou v odstupu nejméně dvou řádek. Stránkové číslice jsou umístěny v souladu s typografickou kompozicí na středu šířky sazebního obrazce, na vnějších okrajích, někdy i s určitou zarážkou, výjimečně i u vnitřních okrajů stránek, kde je však zeslabena jejich orientační funkce. Sázejí se obvykle stejným nebo menším stupněm písma jako základní text. Doplňují se někdy pomlčkami, zlomkovými čarami, závorkami, popř. i ornamenty. Stránkování většinou začíná na první textové straně číslicí, která je pokračováním neoznačeného číslování stran titulního archu počínaje prvním patitulem. Obvykle se vypouští na stranách, kde by mohlo narušovat vzhled tisku — u titulních stran, vakátů, celostranných ilustrací, u stran s obrázky umístěnými u paty sazebního obrazce. Paginace Zrcadlo knihy je zákres úpravy stran knihy. Zrcadlo sazby se zakresluje do plochy sazebního obrazce na čistý formát knižních dvoulistů. Vyhovuje u sazebně jednoduchých knih (v podstatě u hladké a jednoduše smíšené sazby), u publikací s jednotnou ilustrační výzdobou, s formáty obrázků shodných skupin velikostí standardně umísťovaných na knižních stranách. Zrcadlo knihy Sazební obrazec / zrcadlo knihy 44 7 7 35 53 3 : 4 : 5: 7 Formáty knih Tiráž Jméno autora Název díla Kolektiv všech autorů Odpovědný redaktor sazeč Ilustrátor Tvůrce obálky Tvůrce knižní úpravy knihy Jazykový korektor Překladatel Tiskárna Nakladatelství Adresa nakladatelství Počet stran Náklad Číslo vydání Doporučená cena Použité písmo Druh použitého papíru a gramáž Číslo výtisku (u bibliofilských publikací) Město a rok vydání ISBN Doporučená literatura Rytmus Symetrie Asymetrie Rytmus Rytmus Rytmus Rytmus Rytmus Symetrie Asymetrie Asymetrie Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace Typografie a ilustrace